Články o rybách, rybářích a rybaření

Seřazeno podle počtu zobrazení

Skandinávská Odysea - 3. díl

Vyprávění o nočních lovech, mlhavých ránech a královské místnosti. Jak to dopadá, když se rybaří na nejzapadlejší leknínové řece. A o tom, jak se mi opět potvrdilo pravidlo: „Jsi-li spokojen se svou řekou, vždy si krásně zachytáš! Na dobrý rybolov stačí i krátký čas!“

Chytání na řasy

Poslední dobou mám pocit, že rybařina se topí v záplavě nových metod, technik a přístupů. Přitom její základ je a bude neměnný – najdete ryby, předložíte jim něco, co jsou ochotny pozřít a chytíte je. Naši předkové byli geniální v tom, že jak se snažili minimalizovat náklady na to, aby dovlekli do kuchyně nějakou tu šupinu, tak si všímali věcí kolem a lovili na to, co bylo v danou dobu a na tom či onom místě nejdostupnější. Za horkých letních dnů v podjezí a pod proudy se jako levná a dostupná nástraha nabízely řasy, mezi rybáři často označované jako "bahýnko". A že to je v daných podmínkách top nástraha, to potvrdí snad každý, kdo to s nimi párkrát zkusil.

NÁSTRAHY S TROCHOU NOSTALGIE

Jako každý rok se s mírným předstihem začínám připravovat na novou rybářskou sezónu a otevírám skříň, kam všechny nezbytnosti ukládám k přezimování. Postupně se probírám krabicemi s nástrahami a pečlivě přebrušuji háčky na woblerech, třpytkách a twisterech. Háčky a kroužky, které jsou zohýbané, nebo jinak zničené nekompromisními čelistmi štik a bolenů vyměním, u rotaček v rámci možností poopravím střapce na trojháčcích a jak tak beru do ruky jednu nástrahu za druhou, s úsměvem na rtu se neubráním vzpomínkám, které jsem s každou z těchto nástrah u vody prožil...

Kroužkování - lekce č. 6

Kroužkování je další významnou vázací technikou, bez které se při vázání mušek prostě neobejdeme. Na první pohled se zdá, že je tato technika poměrně jednoduchá, nicméně začátečníci s ní mívají občas problémy. Jako každá vázací operace má svá úskalí, na která se v dnešní lekci zaměříme. K čemu ale vlastně kroužkování slouží?...

Lov na povrchové nástrahy

Mezi rybáři je rozšířen názor, že velké ryby se u hladiny nedají ulovit. Určitá skupina rybářů, především muškařů, specialistů kaprařů a sumcařů se již přesvědčila o opaku. Jako příznivci přívlače se mi zdálo, že přívlač po hladině nebo těsně pod hladinou je dobrá tak pro zábavu, ale rozhodně ne pro větší ryby...

Regulace – je nutné to dělat pořád stejně?

Regulace koryta, to je osud, který postihl značnou část našich řek. Úseků, kde zejména větší toky mohou ještě volně téct v meandrujícím korytě, je u nás opravdu málo, o něco lepší je to u menších říček a potoků. A protože se už dávno zjistilo, že regulovaná koryta mají zničující dopad na život ve vodě i kolem a také protipovodňový účinek těchto úprav je sporný, začaly se některé úseky toků v poslední době opět revitalizovat. Jinde jsou naopak regulovaná koryta dále udržována ve své dokonalé sterilitě.

Tomáš Rozsypal: Mrzí mne lidská nenažranost, závist a pomluvy

Jak jsme již dříve slíbili, přinášíme nyní pokračování rozhovoru s šéfredaktorem časopisu Kajman a vyznavačem přívlače Tomášem Rozsypalem. Víc už ho představovat nebudu, myslím, že je dostatečně znám...

Retrův zdar aneb Historie rybářského sportu v Československu 2.

Wenzel Thöner SOL Děčín
V tomto seriálu si postupně představíme vývoj rybářského sportu a výrobu rybářských potřeb v naší vlasti. V pomyslném stroji času se přeneseme na přelom devatenáctého a dvacátého století, kdy se na březích vod začali objevovat první proutkaři. Podrobně prozkoumáme období první republiky, které lze právem považovat za zlatou éru výroby rybářských potřeb. Rozkvět bohužel utlumila druhá světová válka, převrat a znárodnění. Výroba rybářských potřeb však pokračovala i za socializmu a výrobky se exportovaly takřka do celého světa. Od roku 1931 byla československá rybařina zcela nezávislá. Slavnou éru ukončila až revoluce a nástup kapitalizmu v roce 1989, kdy se do naší vlasti začalo dovážet levné zboží, které tuzemské výrobce zlikvidovalo. Na šikovnost českých ručiček se však nedá jen tak zapomenout...

Boleni na Balatonu

Začátkem listopadu jsem měl tu čest navštívit prezentaci novinek firem Daiwa a Cormoran v maďarském městě Siófok na břehu Balatonu. Kromě seznamování se s novými technologiemi i jejich konkrétní realizací v podobě rybářského náčiní jsem samozřejmě chtěl vidět alespoň něco málo ze samotného jezera, případně i nějaké jeho šupinaté obyvatele.

III. muškařský vázací víkend – očima abstinenta.

Je právě 18. 2. 2007, 11:00 a já dorazil domů. Tomu se snad ani nedá věřit, že je to již rok co jsme opustili ledové království ve Vranicích, kde se konal II. muškařský víkend a už za sebou máme ročník třetí. Ač jsem tak jako každý rok avizoval, že na organizování další akce už nemám sílu, rok se s rokem sešel a já opět začal přemýšlet o nějaké víkendové akcičce. V očekávání dlouhé zimy jsem neomylně zavětřil a počal přemýšlet, jak naložím s dlouhými zimními večery a tak jako každý rok jsem si uvědomil, že celou zimu proležím u televize na gauči a budu bulit jak želva že nemůžu k vodě...

Jak jsem se nestal závodníkem

Kde a jak bych měl začít? Jako vždy ze široka, jinak to snad ani nejde!
Především se nechci tímto článkem dotknout nikoho za závodníků v přívlači. Po svých zkušenostech obdivuji, jak se dokáží vypořádat s každým tipem vody u nás i ve světě a co především – umí chytit rybky!

Když na prutu chybí očko

Dnešní rybářské pruty jsou tenké lehké zázraky vyrobené z uhlíkových vláken stmelených pryskyřicí. Už jsme si zvykli, že krásně pracují v ohybu, ale jsou relativně zranitelné nárazem nebo namáháním z více směrů v malé oblasti (já tomu říkám „střih“). Aby se síly působící na blank rovnoměrně rozložily po celé jeho délce, k tomu slouží očka. Ta by měla být rovnoměrně rozložena právě s ohledem na to, aby pokryla ohybovou křivku blanku. No a my se teď podíváme, co se stane, když nějaké očko z té přesně propočítané řady „vypadne“.

Evropský pohár v lovu štik, Vastervik – Švédsko 27.9. – 3.10. 2003

Polští rybáři zcela opanovali přední místa závěrečného hodnocení Evropského poháru v lovu štik, který se ve švédském Vasterviku konal 27.9. – 3.10. 2003. Čtyři z první pětice byla právě polská družstva. Jejich suverenitu´narušil pouze team Německa, který zaujal druhou pozici. Nejlepší z domácích švédských dvojic skončila na místě šestém.

Velká okouní loupež

Podzimní počasí se konečně po několika deštivých týdnech umoudřilo a usmálo. Přestalo trýznit majestát rybářův, a tak jsem si operativně vzal na dnešek dovolenou a vyrazil na okouny. Už od rána se mi totiž třásla pravá ruka, a jelikož neberu drogy a piji jen střízlivě, znamená to obvykle jediné: nadešel jejich čas.

Osobnosti české přívlače - Václav Fikar

Stejně jako ve všech oborech lidského počínání, tak i v rybařině jsou lidé, v našem případě rybáři, jejichž um přesahuje běžné standardy. Protože mám mnoho kamarádů z řad ligových závodníků v přívlači, kteří jsou nejen vynikající rybáři ale i výborní a ochotní lidé, rozhodli jsme se je s mým kamarádem z rybářského serveru www.chytej.cz, jirisem, oslovit a položit jim několik otázek. Věříme, že bude pro vás tento seriál nejen zajímavým, ale i poučným čtením. Rozhodování, kdo z osobností české vláčkařské scény by měl býti jako první, nebylo jednoduché. Nakonec jsme zvolili rybáře, který se velkým dílem podílel a dále aktivně podílí na popularizaci přívlače a sportovního pojetí rybolovu u nás svou publikační a literární činností. Ano, tušíte správně, je to pan Václav Fikar...

Rousnice – královská nástraha (2. díl)

V dalším pokračování představím originální recept na dlouhodobé uchovávání rousnic. Jen díky němu mi letos žížaly vydržely od jarního sběru, přes extrémně suché léto, až do podzimu. Teprve po podzimních deštích jsem jejich počet mohl doplňovat, abych měl dešťovky k dispozici i v zimě. Podobnou zásobu jsem si před lety vytvořil i na rybářský výlet na španělské Ebro, kdy jsem potřeboval přes půl Evropy "propašovat" více než 500 tuzemských rousnic...

Proč vůbec chytám přívlačí?

Chytám přívlačí druhým rokem a musím říct, že teprve teď jsem zjistil, že je to krásný sport, kterému se budu velmi rád věnovat nadále. Důvod je prostý, velmi mě to baví, naplňuje a uspokojuje. Občas se mi sice stane, že nic ne a ne zabrat. Sednu si do trávy a přemýšlím...

Jak jsem se potkával a nakonec i seznámil s ultralehkou přívlačí

Jako vždy začnu zeširoka, ale to hlavní o co bych se s vámi podělit, je moje cesta od klasické, těžší přívlače k té daleko jemnější, v mém případě asi s lehkou nadsázkou ultralehké. Samozřejmě pohledem zatím hledajícího a stále se učícího skoro začátečníka. Dlouhá léta jsem chytával na přívlačové pruty Abu nebo Browning okolo 20 – 70 g, vlasec 0.25 mm či v pozdější době na splétanou šňůru 0.20 Fireline ve fluo provedení. Zejména na woblery středních velikostí 5 – 13 cm, sem tam i na Rapala - magnum 17 RH. A to jen když jsem byl vybičován některým článkem o lovu kapitálních štik v duchu hesla: „Čím větší nástraha, tím větší úlovek“...

Moje muškařské rozloučení se sezónou

Vzhledem k tomu, že muškařských článků tu máme velice málo a i rybářská šlechta má nárok si návštěvu našich stránek trochu užít, rozhodl jsem se, že pro pobavení všech, kdo tančí ve smyčkách šňůry, odtajním onu úžasnou story, která započala rozhodnutím, že se se ctí rozloučím s letošní sezónou na pstruhových revírech.

Moje první letošní výprava na Labe

Tak jsem se právě vrátil z mé nejhorší výpravy na Labe. Vím, že to z jara nebývá žádná sláva, ale už jsem se prostě nemohl dočkat. Popíšu celý průběh, stojí to za to. Naválel jsem si malé kuličky 16mm, protože jsem nečekal kdovíjakou rybí aktivitu. Plánovaný odjezd byl v pondělí 10.5., měl jsem jet ještě s jedním známým, který se ale bez omluvy nedostavil. No co, pojedu tedy sám, nevadí mi jezdit samotnému.

předchozí další

Stránky: první ... 51 50 49 48 47 ...