Přesto jsem první pokusy s plovoucími nástrahami začal již v 70.letech. Po vzoru katalogových předloh jsem si zhotovil různé typy hladinových woblerů, „kolíků” a napodobenin. Na tehdejší dobu jsem měl již velice funkční Orena a krásné napodobeniny žab. Nožičky jsem jim dělal z chemlonu a vždy se mě do nich zamotal trojháček. Ale přesto mě váže k těmto vzpomínkám jeden pěkný zážitek.

Jednoho slunného letního dne vláčíme s bratrem v hluboké zátoce přehrady. Tady nasazuji svůj výtvor – zelenožlutou žabku s nořítkem. První hody vedu napříč přes hlubokou zátoku. V průzračné, čisté vodě vidím pohyb nástrahy. Žabka se zanořuje do půlmetrové hloubky. Zastavuji navíjení a žabka se pomalu vynořuje až k hladině. Okouzlen pohybem se snažím oživit chod nástrahy a vdechnout jí život. I když hloubka je zde přes čtyři metry a voda mimořádně čistá, útok štiky nevidím. Ucítím v prutu pouze prudký úder. Voda vaří a stříká po celé hladině. Podvědomě zasekávám a po krátkém boji vytahuji podměrečnou štiku. To je můj první úspěch na povrchovou nástrahu.

Na další dobré povrchové lovy jsem si musel počkat. Doslova převrat v úspěšnosti znamenal příchod „pukaček” od Rapaly. Boleni, kterým jsme s bratrem zkřížily cestu s touto mocnou zbraní nezůstali nikdy chladní. Bylo to pro ně něco nového, neznámého a neodolatelného. Zvláště na bratra dosedla tato vášeň a zalíbení v povrchovém lovu obzvlášť silně. Ba bych přímo řekl, že u něj propukla přímo povrchová nemoc, kterou nakazil nejednoho rybáře.

Skitter pop od Rapaly
Skitter pop od Rapaly
Skitter pop od Rapaly
Skitter pop od Rapaly

Já sám jsem si vyrobil podle jeho vzoru několik variant těchto „pukaček” na nadešlou sezónu. Čekal, jsem že okoukané nástrahy roku předešlého snadno nahradím mými novinkami. Vrtulkové nástrahy od Rapaly – novinky roku, které začaly brázdit jak motorové lodi hladiny našich řek, překonaly všechny moje očekávání a navíc vzaly vítr z plachet mým výtvorům. Když se k tomu přidaly povrchové nástrahy od firmy Storm způsobilo to, že boleni ztratily poslední špetku opatrnosti.

Tři dny po zahájené vypukla u mě povrchová nemoc naplno. Z rána jsem lovil candáty a když záběry od nich ustaly začal jsem lovit boleny. Byly dny, když jsem ulovil třeba i deset kusů bolenů od 50cm –70cm. A tady jsou moje zkušenosti.

VEDENÍ NÁSTRAHY

Je nejdůležitější. Rozhoduje o úspěšnosti celého rybolovu. Proto mu budeme věnovat nejvíce pozornosti. První zásadou je vést – stahovat nástrahu po proudu. Napříč proudem, ale vždy po proudu. Jak se říká, vyjímka potvrzuje pravidlo. Stalo se mi, že snad pouze jedenkrát nebo dvakrát, že bolen zaútočil v okamžiku, kdy jsem začal přecházet ze směru po proudu do přitahování proti proudu. Druhou důležitou zásadou je zachovat si klidnou hlavu za všech okolností, tzn. neukvapit se. Při sledování nástrahy rybář bouřlivý útok ryby na hladině nevydrží a ukvapí se předčasným zásekem. Často se také stává, že útok je vedený s takovou rychlostí a razancí, že si bolen sám prudkým útokem odrazí nástrahu od tlamy. Ale i potom je důležité se neleknout a pokračovat ve stahování nástrahy. Když je bolen při chuti zaútočí znovu.

VHODNÝ VÝBĚR MÍSTA

Boleni se rádi shromažďují v místech kde mají dostatek rybiček. Taková místa bývají často v proudech pod splavy, v ústích náhonů a různých přepadů. Podle mé zkušenosti je málokdy nalezneme v hlavní peřeji přímo pod splavem. Vždy je vhodnější najít partie, kde se hlavní proud peřeje mění v klidnější řeku. Jsou–li ještě v této části řeky balvany nebo vývraty máme téměř jistotu, že jsme na správném místě.

NÁŘADÍ

Při nahazování do větší dálky je přirozeně lépe mít prut delší. Délka 2,7 – 3 m je myslím dostatečně vyhovující. Také s tvrdostí prutu to nemusíme přehánět. Používal jsem pruty v rozsahu vrhací zátěže od 2g – 40g a nejlépe se mi osvědčil prut v rozsahu 5 – 30g.

Naviják s dostatečnou zásobou vlasce od průměru 0,18–0,20 mm je nezbytnou nutností. Také jsem nepozoroval nějaké výraznější rozdíly když jsem použil barevné fluoroscenční vlasce nebo carbonové neviditelné vlasce.

VHODNÁ DOBA LOVU

V letních měsících začíná ve 4.00 hod a končí 24.00 hod. Je holou skutečností, že vše se rybám okouká. Chytat nepřetržitě na jednom místě déle než dvacet minut je zbytečné. Buď zde ryby jsou a berou, nebo je našim lovem uvedeme do stavu zvýšené bdělosti a opatrnosti. Jak tento stav vypadá jsem měl možnost sledovat při stahování povrchové nástrahy v čisté vodě.

S nástrahou pěkně poškubávám a současně ji vedu po proudu. Voda se poškubáváním nástrahy rozstřikuje až do vzdálenosti jednoho metru. V tom okamžiku také vidím záblesk a mírné vzedmutí vody na pravoboku nástrahy. Bolen doslova kličkuje pod mou nástrahou. Proplouvá z pravoboku na levobok a neustále se odhodlává k útoku. Tato umělá nástraha je věru mocné lákadlo. Bolen v něm vidí ouklejku unikající trhavými skoky po hladině. Zrychluji, zpomaluji dělám prudší pohyby, ale bolen se stále nemá k činu. Sleduji jeho počínání asi deset metrů kdy pronásleduje zoufale moji „pukačku”. Dravčí pud mu velí – zaútoč. Opatrnost zase říká – pozor, něco není v pořádku. Bolen musel být čerstvě přelstěn, uloven a opětovně puštěn, že tak dlouho odolává. Na krátký okamžik zastavuji a na příští trhnutí nástrahou bolen již divoce útočí.

DOBRÝ TIP

V místech kde se sejde více příznivců povrchových lovů začnou již ryby dobře rozpoznávat nebezpečnost „ pukaček – ouklejí”. Cesty napříč po proudu jsou pro tyto opatrné ryby již minimálně podezřelé. Proto je třeba přijít s něčím novým. Muškaři podobnému vedení říkají lov s vátou šňůrou. Po náhozu nechám unášet nástrahu proudem tak, aby se vlasec dostal před unášenou nástrahu. Tím se vytvoří velký „pytel”. Špičku skloním až k hladině a začnu poškubávat. Nástraha pak nejde šikmo proudem, ale často přímo středem řeky. Obava, že se nám nepodaří zásek je lichá. Při divokém útoku tlouště nebo bolena dojde téměř k samovolnému záseku. „Pytel” na vlasci nám naopak pomůže překonat stav, kdy naše nervová soustava nevydrží divoký útok bolena a ukvapí se při záseku. „Ukvapení” které vznikne úlekem rybáře se vyrovná „zpožděním” přes pytel.

foto DaH Dalším dobrým doporučením je lovit při mírně větrem zčeřené hladině a navíc například pod převislými větvemi stromů naklánějících se nad vodou. Kombinací obou metod jsem dosáhl nejlepších výsledků, kterým neodolal nejeden trofejní jelec tloušť a bolen. Kamarádům se takto již podařilo přelstít na „pukačku” okouny, štiky i sumce.

Rybářský instinkt spolu s loveckou vášní je při lovu na povrchové nástrahy vrchovatě naplněn. Bouřlivé zalovení na hladině spojené s úderem do prutu má v sobě neopakovatelné kouzlo. Je to doslova i do písmene srdeční záležitost. Očekávaný „výbuch” vodní hladiny má v sobě něco magického a určitě si vás získá.

Hodně úspěchů přeje Milan Rozsypal