Jeden z příkladů takovéto „udržby“ bych tu rád ukázal. Jedná se o dolní tok Blanice Vodňanské mezi jejím soutokem s Otavou a Putimí.
Blanice je malá říčka, která kdysi meandrovala širokým plochým údolím obklopena četnými poli a loukami. Za povodní dokázala napáchat docela velké škody a proto se ještě za časů Rakousko Uherska krátce před 1. sv. válkou začalo uvažovat o regulaci některých úseků.
První práce na napřimování toku začaly až ve 20. letech a obyvatelstvo je nadšeně vítalo. Jednak si od nich slibovalo zkrocení neposlušného živlu , který ho tu a tam připravil o část úrody a jednak tou dobou byla v kraji poměrně značná nezaměstnanost, takže stovky lidí se doslova draly o každou pracovní příležitost. A tak se regulovalo.
Postupně v několika etapách se během asi šedesáti let zregulovala řeka až nad Vodňany. Z rybářského pohledu zbyl z někdejší klikaté říčky jen rovný nudný kanál s plochými travnatými břehy uložený mezi postranními hrázemi.

 

Jen na pár místech zůstaly zbytky starého koryta plnící roli náhonů. Nebylo čím je zasypat, protože nové koryto má zhruba třetinovou délku proti původnímu.

 

Menší povodně nově vybudované koryto skutečně dokázalo udržet v prostoru mezi postranními hrázemi. Za velkých povodní se ale ukázaly nevýhody regulovaného toku v plné nahotě. Povodně v letech 2002 a 2009 prošly údolím jako blesk a zaplavily, co se dalo. Jednou z nejpostiženějších obcí byla Putim, poslední obec na toku Blanice. Jejím prokletím je skutečnost, že nedaleký silniční násep funguje za povodní jako hráz. Při průtoku nad 200 m3 se voda nedokáže procpat pod silničním mostem a vzdouvá se do výšky několika metrů. Domky poblíž řeky pak bývají zaplaveny až po strop přízemních místností.

Most byl sice po povodni roku 2002 zvýšen, ale to situaci nijak neřeší. Prostor, kudy za povodně protéká voda, by se musel rozšířit a k tomu nedošlo, zřejmě z finančních důvodů. Podle mého názoru ovšem prostředky, které tu stát ušetřil, zaplatí ze svého obyvatelé vesnice a to hned při příští povodni.
Zato se ale našly peníze (je mi jasné, že v úplně jiném rezortu a z úplně jiné hromádky) na následující úpravy regulovaného koryta pod Putimí.



Rok 2005 – tři roky po katastrofální povodni je pod Putimí provedena úprava břehů. V dalších letech následují i výše položené úseky. Z pohledu povodňové ochrany je význam tohoto kroku nepatrný, protože kritickým místem celé oblasti stále je již zmíněný silniční násep s mostem. Z pohledu rybí obsádky se ale jedná a fatální zásah, protože nerovnosti břehové linie vytvořené jednotlivými trsy ostřic a jiného rostlinstva jsou za povodní v podstatě jedinými úkryty umožňujícími rybám udržet se na svých stanovištích.
Vím, že bych se vlastně neměl moc divit - je nutné počítat s tím, že na ryby se v případě úprav toku myslí vždycky až na jednom z posledních míst.

 


Rok 2011 – dva roky po nové povodni opět někdo dospěl k názoru, že koryto Blanice pod Putimí nesplňuje jakási estetická kritéria a zásah se víceméně zopakoval. Šest let po předchozím. A tentokrát tak důkladně, že bylo obnaženo původní vyložení břehů z období první regulace ve 20. letech.

 

Po těch šesti letech od předchozí úpravy stačily břehy jakž takž zarůst a celkem slušně se znovu vytvořila nesouvislá břehová linie dovolující rybám přečkat období zvýšených průtoků. Po novém vyčištění je na tom řeka opět jak byla – holá lichoběžníková vana s minimem úkrytů. Dnes už vím, že během tří až čtyř let se zase vytvoří dostatečně silné trsy travin, o něž se začne zachycovat vodou unášený kal a břeh začne opět získávat svou členitost. Jenže pak nejspíš někdo znovu rozhodne, že je třeba za peníze pocházející i z mých daní znovu vydrhnout břehy dohola. A v tomto duchu se to zřejmě bude neustále opakovat - dokud budou peníze nebo dokud někdo nevymyslí něco lepšího.

 

Když jsem fotil pracující bagr, dorazil na místo náhodou i projektant těchto úprav a nějakou dobu jsme si spolu povídali. Je samozřejmě otázkou, kolik z toho, co jsem se dozvěděl, byla pravda, ale pracoval údajně na základě striktní objednávky a nějaké zvláštní úpravy si prý vymýšlet nemohl. V podstatě tedy navrhl jen odebrání vrstvy zeminy a mírné vyspádování břehů. Údajně to ve finále obnášelo kolem 3 – 4 000 kubíků přepraveného materiálu.


Je pravda, že to vyspádování má určitý význam. Tráva zachycuje vodou unášené bahno a čím blíže k řece, tím se ho zachytí víc. Proto se břeh postupně zvedá a za ním zůstávají po každé větší vodě louže vody. Z okolí řeky se tak postupně stává podmočená louka se stále horší kvalitou trávy a stále méně způsobilá pro pohyb vozidel. Tráva se tu ovšem poslední roky seče bez užitku podobně jako na spoustě jiných míst.

 

Spolu s nepatrným navýšením plochy příčného profilu koryta je ale zmíněné vyspádování jediný reálný přínos, který v provedené akci spatřuji.


Samozřejmě nevidím do toho, podle jakých pravidel musí podnik Povodí hospodařit se svěřenými prostředky a pořád si připomínám, že ryby jsou z celospolečenského pohledu na jednom z posledních míst a já na tom nic nezměním.

Ale i tak si říkám – byl by problém, když máme peníze na tohle všechno, položit alespoň do vody pár balvanů nebo jinak uměle rozbít tu hladkou sterilní linii břehu? Za povodní bude voda vysoko nad těmito překážkami a tak nebudou ničemu vadit. Jenom jejich přítomnost poskytne rybám a dalším vodním živočichům možnost se v době zvýšeného stavu vody v korytě udržet.

Vím, za překážkami se budou tvořit turbulence a to s sebou ponese nutnost dalšího zpevnění břehu nebo častější údržby. Když ale vidím, jak často a velkoryse si můžeme dovolit regulovat regulované a škrábat oškrábané, tak mě vážně napadá, že by se v rozpočtech podobných akcí pár desítek tisíc na něco smysluplného pro ryby našlo.
Správce toku by si vylepšil svůj image, mohl by tvrdit, že jde s dobou, modernizuje přístup ke své práci a myslí i na přírodu. Peníze by se tak jako tak utratily a bagrista by místo jednotvárného oškrabování břehu každých sto metrů vytvořil nějaký zpestřující prvek. Řeka by pak alespoň maličko prokoukla a byla přívětivější ke svým obyvatelům.
Budu se muset dojít zeptat, proč něco takového v reálu nejde. A ačkoli si o výsledku takovéto mise nedělám žádné iluze, jsem vážně zvědav, co se dozvím…

 

Stav v polovině prosince 2011 - všimněte si, jak rychle vegetace obsazuje uvolněný prostor. Druhý břeh byl upraven s cca dvouměsíčním zpožděním a i to je na obrázku znát. Navíc je vidět, že už teď se linie břehu začíná členit.

Mimochodem - hledat na takovéto vodě stanoviště ryb, to je velice dobrý trénink, při němž si tříbíte smysl pro detail:-))


Text i foto: M. Horáček - Osprey