Rybářské články z kategorie "Vodní ekologie"

Jedna z posledních šancí ovlivnit výstavbu jezů na Labi

Celá řada regulačních opatření a jiných zásahů do vodních toků se odehrává v podstatě proto, že s nimi veřejnost mlčky souhlasí nebo jim nečinně přihlíží.

Významnou stavbou, která výrazně ovlivní podmínky na dolním toku Labe, je plánovaná stavba jezu nedaleko Děčína.

Co můžeme dělat proti bagrování toků

Tento článek jistým způsobem navazuje na text Miroslava Horáčka alias Ospreye „To je vražda, napsal“, který byl publikován na Internetu před téměř pěti lety. Ospreyův článek popisuje problematiku devastace řek a říček z hlediska správy toku, ekologie a dalších souvislostí. Končí několika řečnickými otázkami, z nichž jedna zní: „Proč vlastně prakticky monopolní rybářská organizace teoreticky hájící zájmy čtvrt miliónu občanů této země má tak zoufale malé slovo, že nemůže mluvit do věcí, které se jí bezprostředně dotýkají? A pokouší se vůbec o to?“
Moje stať se formou malé „případové studie“ snaží na tuto otázku alespoň v náznaku odpovědět.

Kormorán a jiní predátoři na Ohři

Minulý týden jsem se vydal na procházku kolem téměř zamrzlé řeky Ohře v Chebu. Jako milovník vody, rybaření a fotografování jsem se těšil na to, jak uvidím krásné hejna kachen, labutí a jiných druhů vodního ptactva. Bohužel, až tak krásná podívaná, na kterou jsem čekal, to nebyla.

Regulace – je nutné to dělat pořád stejně?

Regulace koryta, to je osud, který postihl značnou část našich řek. Úseků, kde zejména větší toky mohou ještě volně téct v meandrujícím korytě, je u nás opravdu málo, o něco lepší je to u menších říček a potoků. A protože se už dávno zjistilo, že regulovaná koryta mají zničující dopad na život ve vodě i kolem a také protipovodňový účinek těchto úprav je sporný, začaly se některé úseky toků v poslední době opět revitalizovat. Jinde jsou naopak regulovaná koryta dále udržována ve své dokonalé sterilitě.

Naši raci

Raci jsou z pohledu rybářů velice zajímavou skupinou živočichů. Jsou indikátory čistoty vody, slouží jako potrava mnoha druhům ryb a v minulosti byli řazeni i mezi živočichy, na něž se vztahoval výkon rybářského práva – jinými slovy, bylo možné je lovit a ponechávat si je za účelem konzumace.
V současnosti je situace okolo raků na našem území komplikovaná. Zatímco naše původní druhy postupně vymírají, šíří se některé druhy zavlečené. Protože osvěta v této oblasti není velká, většina rybářů netuší, jak poznat domácí chráněné raky od dovezených a hodně lidí třeba ani netuší, že se u nás už několik desítek let můžeme setkat i s jedním sladkovodním druhem kraba.

Kormorán – jak to bude dál?

Minulou zimu jsem na těchto stránkách publikoval článek, v němž jsem se pokusil shrnout celou současnou situaci kolem kormorána, jehož zimující hejna se stala jednou z hlavních příčin devastace rybích společenstev na našich tocích. Loni situace vygradovala při pobytu více než tisícihlavého hejna na Plzeňsku a začalo se mluvit o tom, že by se s tím kormoránem vážně mělo něco dělat. Od té doby uplynul nějaký čas a zainteresované subjekty měly možnost na situaci reagovat a učinit nějaké kroky.
Nastala další zima a černí hrobaři našich revírů jsou opět zpátky. Pojďme se podívat, jestli letos budou moci hodovat stejně nerušeně jako loni.

Čím nahradit olovo v rybařině?

Olovo, jakožto toxický prvek je znám lidstvu již po tisíciletí. Jeden z nejstarších známých příkladů hromadné intoxikace olovem pochází z dob Říma, kdy se do vína přidával na vylepšení jeho chuti hroznový cukr, obsahující však olovo. Navíc byly v oblibě i olověné nádoby, potrubí apod. Toto „sladké“ víno bylo velmi oblíbené zvláště u bohatých vrstev a mohl to být i jeden z důvodů, který způsobily pád impéria. Hlavní toxický účinek olova spočívá ve snižování inteligenčního kvocientu a celkovém zpomalení nervové činnosti.

Rybí horolezci

Každý ví, že s rostoucí nadmořskou výškou jsou vodní toky stále menší, prudší a studenější, takže v nich postupně ubývá života a od určité výšky už se v nich nevyskytují žádné ryby. Docela mě zajímalo, do jaké nadmořské výšky se u nás s nějakými rybami můžeme setkat a které druhy to jsou.

Račí mor

Byly doby, kdy raci nebyli v našich řekách žádnou vzácností. Bylo jich všude dost a stali se i běžným objektem rybářského práva – včetně toho, že měli vypsanou minimální lovnou délku, dobu hájení a počet kusů, které si směl rybář denně odnést.
I na povolené techniky lovu rybářské předpisy pamatovaly.
Pak ale nastal zlom a z raků se stala vzácná stvoření obývající jen některé čisté toky a nádrže. První ze dvou hlavních příčin jejich úbytku byl prudký nárůst znečištění vody dík poválečnému rozvoji průmyslu a druhou zavlečení nebezpečné choroby označované jako račí mor.

Kanibalismus štiček

Ten, kdo už nějakou dobu sleduje mé publicistické aktivity, ví, že jednou z mých nejoblíbenějších ryb je štika. Zajímám se o ni nejen z pohledu lovce, ale přitahuje mě i její biologie, chování a vůbec celý její život. Ani nevím, kdy se ten zájem poprvé projevil, ale pamatuji si, že už jako malý kluk jsem si v obecní knihovně půjčoval knihy s fotografiemi Slávy Štochla, tenkrát jednoho z nejslavnějších fotografů divoké přírody a také ryb. Spoustu jeho fotek si pamatuji od té doby až dodnes a jedny z těch, co mi nejvíce utkvěly v paměti, jsou snímky kanibalismu malých štiček.

novější starší

Stránky: nejnovější ... 6 5 4 3 2 ...