Chytej.cz
Jigy Teflon RUGBY LURE HOLDER

Čím nahradit olovo v rybařině? necteno

3.11.2011 | Vodní ekologie | 32.536 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 12

Čím nahradit olovo v rybařině?Olovo, jakožto toxický prvek je znám lidstvu již po tisíciletí. Jeden z nejstarších známých příkladů hromadné intoxikace olovem pochází z dob Říma, kdy se do vína přidával na vylepšení jeho chuti hroznový cukr, obsahující však olovo. Navíc byly v oblibě i olověné nádoby, potrubí apod. Toto „sladké“ víno bylo velmi oblíbené zvláště u bohatých vrstev a mohl to být i jeden z důvodů, který způsobily pád impéria. Hlavní toxický účinek olova spočívá ve snižování inteligenčního kvocientu a celkovém zpomalení nervové činnosti.

 

Přesto až 2. polovina 20. stol. přinesla odhalení celého spektra účinků, které má tento kov na lidský organismus. Existují dostatečně podložené vědecké důkazy o tom, že olovo způsobuje celou řadu zdravotních problémů. Za hlavní cílový orgán toxicity olova se dnes považuje nervový systém, jehož poškození u dětí vede ke kognitivním (úroveň koncentrace pozornosti, paměti, myšlení) poruchám a nežádoucím behaviorálním projevům (pravděpodobnosti školního selhání, poruchám čtení, delším reakčním časům, delikventnímu chování a dalším příznakům indikujícím poškození CNS). Bohužel, tyto změny jsou nevratné a ani po odstranění olova z organismu nedochází ke zlepšení.

Hlavním důvodem, proč se v posledních desetiletích 20. století stala kontrola expozice olovem jednou z priorit institucí starajících se o veřejné zdraví, je skutečnost, že i nadále ve většině rozvinutých i rozvojových zemí je zátěž obyvatelstva olovem poměrně vysoká. Prozatím stále ještě natolik, že s sebou nese i toxické projevy a to přesto, že dominantní zdroje expozice jsou toho času pod dostatečnou kontrolou.

Hlavními zdroji pro kontaminaci prostředí se v minulosti staly olovnatý benzín, používání olovnatých pigmentů do barev, výroba keramiky, pájení konzerv za použití olovnatých pájek, výroba resp. likvidace olovnatých baterií, některé typy kosmetických přípravků a některá tradiční léčiva. Významným podíl mají ale i broky vystřílené při lovu a utřžené rybářské zátěže.

006.jpg

 

Přítomnost olova v jednotlivých složkách životního prostředí dosáhla varovného stupně. Ve srovnání s koncentrací olova v krvi lidí žijících před průmyslovou érou lidstva je v krvi současníků koncentrace olova o 3 řády (tj. tisícinásobně) vyšší.

Podíváme-li se na koncentraci olova v krvi dětí a dospělých ve světovém měřítku, jsou na tom nejhůře státy jako je Egypt, Maroko, Pákistán, následovány Nigérií, jižní Afrikou, přes Střední Ameriku, výrazně menší koncentrace jsou v Číně, na Filipínách nebo Koreji a nejmenší najdeme v Austrálii, Japonsku, Kanadě a USA. Přestože Kanada a USA mají nejnižší hladinu expozice obyvatelstva olovem, právě v těchto zemích je dnes zakázáno používat olovo jako střelivo v brokovnicích a omezuje se i jeho použití v rybářských zátěžích a jigových hlavičkách. Proč právě zde? Souvisí to s jeho masovým používáním. Celkové množství olova takto deponovaného do vod, mokřadů, bažin a lesů v Kanadě a USA se odhaduje na neuvěřitelných 9 000 tun ročně, kdy na broky připadá 6 000 tun a na jigy a zátěže 3 000 tun. V některých exponovaných místech se nacházejí neuvěřitelná množství olova - až 860 000 broků na hektar, což představuje 86 broků na čtvereční metr.

V případě rybářských zátěží a jigových hlaviček je možné najít lokality, kde je výskyt od 0,7 kusů na čtvereční metr až po neskutečných 189 ks/m2 (Jižní Wales, UK).

(Pozn. redaktora: Pokud průměrný český rybář utrhne ročně 300 - 500 g olova, dostane se do našich vod 90 - 150 tun tohoto kovu. V průběhu několika desetiletí se jedná o tisíce tun toxického materiálu roztroušeného v sedimentech na dně našich vod).

Olovo není korozivzdorné. Oxiduje, rozkládá se a stává se součástí koloběhu látek v přírodě.  Proto není současný způsob používání olověných broků a rybářských zátěží dlouhodobě možný.

Rozklad olova.jpg

Postup koroze olověných broků v půdě při obvyklé vlhkosti

 

007.jpg

Jigové hlavičky různého stáří - vpravo několik měsíců, dosud nepoužité, vlevo cca 2 roky, nepoužité, v popředí veteráni, kteří nějakým způsobem přežili opakované použití v průběhu několika let a nesou jasné stopy koroze

 

Každému, komu alespoň trochu záleží na ochraně jak přírody, tak zdraví svého a hlavně svých dětí, by nemělo být lhostejné, zda jím utržené zátěže budou představovat další zvýšení rizika expozicí olovem. A pomineme-li účinek na lidi, broky a zátěže uložené v sedimentech na dně vod a v jejich okolí představují velmi vysoké riziko zejména pro vodní ptactvo.

Proč právě ptáci jsou náchylnější? Není to tím, že by byli citlivější na olovo či jeho sloučeniny. Příčina tkví v jejich žaludku. Ptáci polykají drobné kamínky, aby jim usnadňovaly rozmělňování potravy. Takto se do jejich trávicího traktu dostávají i menší kousky olova. Spolknutý brok je zde vystaven mechanickému obrušování o ostatní kamínky uložené v žaludku a to spolu s kyselým prostředím výrazně urychluje rozpouštění kovu. Ten se pak snáze dostává do krve a způsobí rychlé úmrtí.

Právě z tohoto důvodu se nově i ve státech EU omezilo používání olověných broků v okolí vod a měly by být povinně nahrazeny ocelovými i přesto, že jejich účinnost v cíli je citelně nižší a znesnadňuje to lov.

U savců či ryb nejsou v žaludku obecně přítomny výše popsané mechanické vlivy. Kyselé prostředí je tam sice taktéž, ale brok či zátěž projde poměrně rychle trávicím ustrojím a je vyloučen z těla ven.

 

Čím olovo nahradit?


 

Nabízí se otázka, jaké mohou být použity náhrady olova. V současné době se požívá několik kovů, slitin či dokonce plastů  - viz následující tabulka.

Tab1.jpg

Z uvedeného výčtu je patrno, že náhrada za olovo existuje. Alternativní materiály se liší hustotou, možnostmi opracování i cenou a náhrad za olovo proto bude v budoucnu zřejmě více, podle toho, jaké bude konkrétní použití daného výrobku.

V případě wolframu a jeho slitin je hustota materiálu větší než u olova, což umožňuje použít menší zátěže, které však mají stejnou hmotnost jako olověné. Docílíme tím jak delších hodů, tak i menší nápadnosti takové zátěže ve vodě. Wolfram je obecně pro vodní organismy, savce včetně lidí netoxický. V přírodě je stálý, nedochází tedy ani ke kontaminaci sedimentů. Problémem je ale jeho vyšší cena a podstatně horší opracovatelnost – například vysoká teplota tání (přes 3 000°C) nedovoluje domácí výrobu zátěží.

Určitou výjimkou je slitina wolframu a niklu. Nikl je považován za prvek karcinogenní a mutagenní pro lidský organismus, zvláště při dlouhodobém působení. Proto se coby náhrada za olovo jeví jako velmi nevhodný.

Ostatní náhrady jsou obecně málo toxické, či zcela netoxické jak pro vodní organismy, ptáky a savce, tak i pro člověka.

 

Co se týče dalších možných kandidátů, uvažoval bych ještě o dvou možnostech. Jedná se o kovy s mimořádně nízkou teplotou tání.

Tab2.jpg

 

Cenově bude určitě dostupnější první varianta, Fieldův kov je však také netoxický a hlavně teplota tání 62 °C je přímo ideální pro domácí výrobu závaží, krmítek, jigových hlaviček a dalších nepostradatelných doplňků.

Je otázkou, jak dlouho ještě bude používání olověných zátěží v rybařině běžnou praxí. Jejich úplný zákaz asi nepřijde ze dne na den, spíše půjde o postupný přechod k náhradním materiálům. Již dnes se například v kaprařině setkáme s používáním kamenných zátěží.

002.jpg

 

Používají se oblázky s navrtaným otvorem, do něhož je zalité očko s obratlíkem. Zejména pro náhozy na kratší vzdálenost jsou plně dostačující. Použitý kámen ale musí být daleko větší než olověná zátěž, protože má jednak menší hustotu a jednak ho díky výrazně většímu objemu nadnáší daleko větší vztlaková síla než stejně těžkou olověnou zátěž. Proto se kamenné zátěže nehodí pro daleké hody.

001.jpg

003.jpg

Na této dvojici obrázků je dobře vidět rozdíl ve velikosti kamenné a olověné zátěže

 

Celkem reálnou možností by mohly být i železné nebo ocelové (oceli jsou slitiny železa s dalšími kovy) zátěže. Železo je levný netoxický kov, jehož nevýhodami jsou značná náchylnost ke korozi a vysoká teplota tání vylučující odlévání zátěží v domácích podmínkách. První problém by řešilo použití nerezových ocelí, druhý  by udělal radost velkým firmám, které, na rozdíl od malovýrobců, nakonec jistě dokáží výrobu ocelových zátěží technologicky zvládnout.

Možná největším problémem bude náhrada olova při odlévání jigových hlaviček. Jejich ztrátovost při lovu na některých lokalitách je vysoká a ekonomická stránka věci se tak ocitá na jednom z předních míst. Rybáři budou těžko akceptovat jigové hlavy v ceně několika desítek korun za kus a dokud bude olovo dostupné, jen těžko jim někdo zabrání vyrábět si jigové hlavičky podomácku. Existují už sice ocelové zátěže, které se dají nasadit na jigový háček podobně jako muškaři nasazují na své háčky tungstenové (wolfram) kuličky, zatím jsou ale poměrně drahé a nedostupné. Je otázkou, zda představují cestu, kterou se vývoj bude ubírat. Možné to je.

005.jpg

Tahle krabička obsahuje přibližně kilogram olova, které v průběhu jedné až dvou sezón skončí na dně našich vod. Kilogram železa by představoval podstatně menší problém.

 

Podobně je zatím otázkou jak a čím nahradit plavačkové broky. Snad jen cínové broky mohly částečně nahradit měkké a tvárné olovo. Kromě měkkosti a kujnosti je cín navíc i značně tažný, což dovoluje i výrobu celkem pevných drátků pro zatížení např. nymf atd.

Jak se zdá, začít bude třeba od velkých zátěží používaných v kaprařině nebo obecně při lovu na položenou, při výrobě krmítek, zátěží na sumcařinu apod. Tam půjde olovo přinejmenším zčásti nahradit bez velkých problémů. Jinde to bude náročnější a časem se prostě uvidí, s čím výrobci rybářského náčiní přijdou.

 

Dnes ještě trend ústupu od olova možná zatím vypadá zbytečný a nesmyslný, ale je třeba myslet na budoucnost. Toxická zátěž prostředí je záležitost, která postihne i řadu následujících generací a pokud má lidstvo na světě nějak existovat i v dalších desítkách a stovkách let, bude se muset hodně snažit.

Celou naši generaci čeká v dohledné době řada pravděpodobně nepříjemných změn v životním stylu i žebříčku životních hodnot. Ústup od olověných zátěží v rybařině je na pozadí všech těchto věcí jen drobný detail, byť pro nás rybáře jistě dost podstatný.

 

Text: Marian Rucki - sunet

Foto: autor a Osprey

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

11 hodnocení, v průměru 4.1 hvězdičky

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Úterý 24. září ve 14:58@ Mamánek

Co pogumované zátěže? V tomto případě se olovo nemůže rozkládat.

Sobota 2. února 2013 v 10:16@ stefos

pro nnnap a sunet on i „ochuzeny“ uran je silne toxicky tyka se to vsech tezkych kovu – olovo, rtut, kadmium atd.

Neděle 6. listopadu 2011 ve 22:42® sunet

nnnap> S tím uranem dobrá myšlenka, jen nevím co pro plavačkáře, nic tak malého by nesehnali. A kdyby nebyl tak úplně ochuzen, celkem slušně by zahřál v zimě :).

Neděle 6. listopadu 2011 v 7:55® nnnap
nnnap

co ochuzený uran? Vystřelené tankové náboje pro sumcaře, protiletecké pro kapraře. Fantasticky lítají.

Pátek 4. listopadu 2011 ve 23:25® sunet

peta128> Wolfram je dost drahý a asi bude, řešením by mohly být ocelové hlavičky viz: http://www.bulletweights.com/…ableJig.aspx

Dokonce se dají i měnit.

Pátek 4. listopadu 2011 ve 23:13® sunet

Jarda Š.> Zdravím, máte naprostou pravdu, co se týče toxicity kovů či jiných látek. Co je nerozpustné, je více-méně neškodné, existují však výjimky, např. azbest. Bohužel korodující povrch olova je častečně rozpustný, tudíž olovo se bude uvolňovat do prostředí, z broků rychleji, z větších zátěží pomaleji ale o to delší dobu. Výstrahou by pro nás měla být katastrofa ve vesnici Minamata, Japonsko, kde se taky domnívali, že vypouštěná kovová rtuť je neškodná, příroda však udělala své a po třicet let tam umírali lidé na otravu methylované rtuti. Dlužno dodat že Japončící se to snažili ututlat, proto nakonec bylo obětí přes 2 tisíce, 1800 jich zemřelo.

Pátek 4. listopadu 2011 ve 20:43® peta128
peta128

Pro kapraře si dovedu představit alternativy v podobě kamenů a podobně,ale jako vláčkař si to moc neumim představit.Jaká alternativa jig.hlaviček by se mohla osvědčit to mě fakt nic nenapadá.

Čtvrtek 3. listopadu 2011 ve 23:17® superweb
superweb

Povolit kaprarum zavazet s podminkou pouziti odpadavaciho kamene jako zateze by byl vlastne dost ekologicky krok :) Zajimavy ze jsem jeste nikde tuhle podminku pro zavazeni nevidel..alespon na nejake soukrome vode bych cekal ze to spravce napadne.. Jinak ja letos odchytal dost a jestli si dobre vzpominam, urval jsem 2 feederova krmitka po cca 15g..

Čtvrtek 3. listopadu 2011 ve 22:26® Prichy
Prichy

mezi ekologii a ekonomikou je vzdy rozpor kde ekologie nemuze nikdy vyhrat.

99.99% cin vyhraje pozici na jigy a podobne kraviny

wolfram je prilis drahy na vetsi zateze

Čtvrtek 3. listopadu 2011 ve 20:01® sidonius
sidonius

Článek je pěkný, zaujaly mě ty navrtané kameny jako zátěž, sám už jsem několikrát zkoušel kameny navrtávat nebo nařezávat flexou, vložit do nich drátek s obratlíkem a zalepit, zalepoval jsem to lepidlem (myslím nějaké epoxidové či co) a právě při prudším náhozu se mi občas stalo, že drátek z kamene vylítnul a kámen letěl jak šrapnel, ale bez mé montáže. Proto se chci optat, čím by bylo lepší ty dirky po navrtání zalepit/zatmelit, aby to drželo na 100%. Díky

Čtvrtek 3. listopadu 2011 v 18:32® Jarda Š.

Toxické jsou sloučeniny olova, ne olovo v kovovém stavu. Olovo sice koroduje, ale pomalu a po povrchu, takže z hlediska hrozby zamoření přírody olovem neznamená totéž jedno 100 g olůvko jako 100 g drobných olověných broků vystřelených z brokovnice, které jsou mnohonásobně škodlivější.

Čtvrtek 3. listopadu 2011 v 8:19® kakr

V Kanadě a USA jsou naprostí břídilové, co se týče ročně utrhaných olověných zátěží bídných 3 000tun. V ČR jsou jiní kafábli: viz -
Profesionální odhad spotřeby krmítek a zátěží v ČR

V EU se sportovnímu rybolovu věnují asi 3% populace a tedy v ČR je registrovaných 275.000 rybářů ve dvou svazech + asi 50.000 rybářů nečlenů svazů rybařících na pouze privátních vodách.

  • počet kaprařů je asi 300.000
  • z tohoto počtu asi 30% nepoužívá krmítko vůbec a nebo krmítko jiné konstrukce
  • váha jedné zátěže v krmítku je dle zkušeností a dlouhodobého sledování v průměru asi 20 gramů, rybář v průměru ročně utrhá asi 25 ks krmítek a tedy každý asi 0,5 kg
  • 210.000 rybářů ročně „obohatí“ ž.p. o 105 tun olova jen v krmítkách což je alarmující!
  • v celém oboru sport. rybářství 325.000 rybářů spotřebuje asi 1.000 tun olova v podobě všech typů zátěží, nejen tedy zátěží krmítkových

Text není můj, je vygůglen a patří odborníkovi na problematiku olověných zátěží v ČR. Stačí vzít v potaz počty rybolovců v zámoří a u nás.......