Vyhledávání
Kdo Vás přivedl k rybařině?
28.12.2005 | jake | 7.792 zobrazení | 74 odpovědí
Tak jsem včera večer cestou z hospody domů s trochou sentimentu vzpomněl, jak to vlastně u mě začalo? (A že to není až tak dávno ). A zajímalo by mě, co bylo klíčovým okamžikem pro Vás ostatní…? Když jsem nad tím tak přemýšlel, tak se rybáři dají v tomto směru rozdělit do tří skupin.
- ta největší (aspoň dle mého soudu) jsou Ti, kteří mají v rybařině rodinnou tradici a vesměs chodí k vodě od útlého dětství, většinou s otcem, dědou, strýcem. Mám pocit, že ti to měli svým způsobem nejjednodušší – myslím tím získávání zkušeností a praktických dovedností.
- Potom následují Ti, kteří byli k rybařině zlákáni svým kamarádem (možná i kamarádkou ) – většinou asi až v pozdějším věku.
- A nakonec Ti, kteří se dali na tuto cestu na základě shlédnutí nějakého filmu, přečtení knihy anebo jen tak z čistého „plezýru“ – tito měli asi cestu nejtrnitější.
Zajímalo by mě, do které skupiny se řadíte Vy, případně jestli jste schopni definovat ještě jinou podmnožinu ? Mám-li začít já…? Patřím do té skupiny druhé – tedy b). Mám kamaráda, který je vášnivý rybář a jednou mě na ryby s sebou vzal. Přestože nic nechytil (byl tenkrát na sumce), ta atmosféra mě naprosto učarovala. Později jsem z něj večer v hospodě u piva začal tahat informace, co že by to jako obnášelo, kdybych…?:-). A tak jsem tehdy prohlásil před ním i dalšími kamarády, že teda jako do toho půjdu a vyplnil jsem přihlášku a poslal na svaz. Kolem vánoc mi přišla pozvánka na školení, které mělo probíhat čtyři soboty v lednu. Přiznám se, že když jsem pozvánku dostal, první myšlenka, která mě napadla byla, že jí ztopím, nikomu nic neřeknu, protože se mě tam vůbec, ale vůbec nechtělo jít. V podstatě už jsem byl na 99% rozhodnutý, že na to s. ru. V pátek večer v hospodě (den před prvním školením) to kámoš na mě vybalil. „Tak co ty tvoje ryby…? Ještě ti nedošla pozvánka na školení?“ A byljsem v pr. eli. Co teď? Když mu řeknu, že na to s. ru, tak se mě strašně vysměje se slovy – já jsem to tušil apod. „Tu radost ti neudělám“ řekl jsem si v duchu. Takže jsem musel s pravdou ven a říct mu, že zítra tedy jdu na první školení. Ještě ráno jsem se ošíval a hledal důvody, jak tam nejít. Naštěstí jsem žádný nenašel . Tehdy to bylo hodně na hraně a nebýt jeho všetečné otázky v hospodě a mých pár piv, ze kterých mi narostla „ramena“, tak jsem dnes nerybařil. Ufff… Strašná představa
Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

- Neděle 27. září 2009 ve 12:56 ® pipa
-
U mě to asi byla láska …
reagovat - Středa 23. září 2009 v 19:45 ® Sander reakce na …
-
Char > já si říkal, po kom má hecht ty pytlácký sklony
reagovat - Středa 23. září 2009 v 19:37 ® Char
-
Jeden děda pytlák, druhej rybář, táta pytlák ted rybář, já pytlák a po obdrženi prvního prutu což byl žlutý plnolaminát a naviják Rex k šestým narozeninám jsem absolvoval rybářský kroužek a stal se ze mne rybář, drží mne to dodnes a nelituju času stáveného u vody vžditˇje to nádhera a relax.
reagovat - Úterý 22. září 2009 v 19:09 ® Homer
-
Děda byl rybář, táta taky, tak jsem to podědil. Papíry mám už 37 let, hrůza.
reagovat - Úterý 22. září 2009 ve 12:19 ® Piranha reakce na …
-
dedacek>
reagovat) samej tolostolobik
)
- Pondělí 21. září 2009 v 15:16 ® dedacek
-
Robur> Ty ryby jsou výživné, když se podívám na tvoje foto, tak ti dodávají velký přebytek kalorii.
reagovat - Pondělí 21. září 2009 v 10:28 ® Robur
-
hlad
reagovat - Pondělí 21. září 2009 v 8:58 ® Piranha
-
Mne privedla k rybarine znudenost jedenacti leteho skolaka, kdyz se na nastence ve tride objevil papir ze se bude konat krouzek rybaru.A od te doby tedy od roku 1991 jsem az do ted rybar a nehodlam to pustit dokud nezavru voči
reagovat) Rybarina byla takova klasicka az do roku 97, kdy nastal zlom a ja se ujal kaprariny a tim jsem i zacal preferovat metodu chyt a pust, po 5 letech jsem se preorientoval na privlac a z ni pak pred dvema lety na plavanou a feeder.Dnes mi uz nedela problem absolutne zadna metoda lovu, vse jsem jiz vyzkousel a myslim si ze i celkem uspesne.Stale ale zustava moji srdcovkou muskarina.Tu nepreferuju tak casto a proto ji mam dost rad, hlavne z jara a v zime na Labi.
- Neděle 20. září 2009 v 18:47 ® PetrC
-
Nevím kdo mě má na svědomí, ale jedno tuším. Můj prapraprapraprapra…prapraprapradědek měl prapraprapraprapra…prapraprapradědka, a ten určitě nebyl sběrač, nýbrž lovec. Ještě mám někde na půdě mamutí kel a packu tygra šavlozubého.
reagovat - Neděle 20. září 2009 v 18:09 ® ESOXBOY
-
nevzpomenu si ani náhodou máme to v rodině fakt asi 200 let moje prabába řikala že její táta byl porybnej takže ani neni divný že chytám akorát sem jedinej z rodu kdo ryby nejí ! to mě nemúžou odpustit prej sem blbej
reagovat - Sobota 19. září 2009 ve 22:23 ®
-
Když mi bylo 6 let byly jsme s našima na dovolené na Širavě na Slovensku, viděl jsem tam sedět rybáře a to se mi náramně líbílo – našel jsem si tam utržený silon a klacek.. když jsem tam u toho vydržel seděl nehybně jako malé děcko cca 2h naši již věděli, že je zle
reagovatod té doby mě to již 22 let drží a ještě nepustilo – je to již láska na celý život.
- Sobota 19. září 2009 ve 22:06 ® DEATH
-
Ani prababičky si nepamatovaly, že by někdo v rodě z obou stran byl rybář, nebo měl k tomu sklony. Ve třech mě prý vzal strýc na nějakou pytlačku a já jsem seděl ani nedutal. To se bál, že budu dělat bordel. Od mala jsem sedával u starých rybářů. Rodiče moc nadšení nebyli, když mě nemohli utrhnout. Chtěl jsem se stát rybářem, ale trvalo to dlouho. Než jsem objevil rybářský kroužek. Otec očekával, že u toho jako u všeho ostatního nevydržím. Takže po získání povolenky mi první prut s navijákem koupil se slovy: „Hlavně něco levného, stejně mu to nevydrží déle jak měsíc.“. Začátky rybařiny byly složité, protože náš pan učitel byl jeřábník a ve směs nechodil do hodin. Takže jsem uměl prd a nic. Ale vše jsem se od starých rybářů naučil. Svůj první prut mám do teď, naviják taky, ale narozdíl od prutu už je rozbitý a nepoužitelný.
reagovat - Sobota 19. září 2009 v 17:08 ® Jak.novi
-
Přivedl jsem se tomu sám.
reagovat - Sobota 19. září 2009 ve 13:17 ® Kubajs
-
Přivedl mě k tomu táta a jsem mu za to nevyčíslitelně vděčnej trochu mě mrzí že sám už to u něj trochu upadá,ale za rybařinu jsem mu zkrátka vděčnej
reagovat - Pátek 18. září 2009 v 17:20 ® -zruseno
-
Sám jsem se přivedl
reagovat.
- Čtvrtek 17. září 2009 v 15:11 ® scootrovka
-
Mě strýc který se přiženil do rodiny.Začal brát mého tátu na ryby a nějak jsem ani nevím jak,začala jezdit snima.Pokaždé jsem si u vody našla malý kousek vlasce ,namotala na něj těstíčko a zkoušela chytat.Když jsem na to těstíčko kupodivu bez háčku vytáhla malého okounka, byla jsem štastná.A to byl asi ten podnět,který způsobil to,že letos chytám už 10 rokem.
reagovat - Neděle 6. září 2009 v 19:16 ® tomashr
-
Asi před skoro 20ti lety děda – kupodivu sám rybář nebyl, ale děsně se mu to líbilo, tak mě přihlásil na klasický kurz mládeže zakončený zkouškami, který jsem poctivě absolvoval. Pak jsem asi tři roky jako chytal, posléze jsem od toho ale odešel (popravdě přesné důvody ani nevím). K návratu mě asi zlákal jeden známý z jižních Čech, který mě někdy před rokem vzal na ryby, kde jsem to sledoval a dokonce si vytáhl jednoho kapra – naprostá náhoda, nebylo v plánu, dotyčný si „odskočil“ a já holt musel sekat za něj… Červík vrtal a letos v lednu jsem si nastudoval změny v zákonech a řádech od mého dětství, absolvoval v MO přezkoušení a pak už to jelo
reagovat - Pátek 4. září 2009 v 11:50 ® kety.vydra reakce na …
-
LuboO: Asi jo
reagovat - Pátek 4. září 2009 v 9:10 ® Mr.Hyde
-
Mně k rybařině přivedly husy, jako malej jsem je u babičky chodíval pást k řece a bylo nás tam takovejch víc. Pak už jen nejít ten správný brk, ohnout jehlu a uříznout lískovej prut, to byly moje rybářské začátky.
reagovat - Pátek 4. září 2009 v 8:32 ® Filip00
-
Sám, ani nevím proč,ale dobře jsem udělal
reagovat - Pátek 4. září 2009 v 8:26 ® Fugas
-
Mě k rybařině přivedla ta moje nejmilejší – Vltava. Bydlel jsem kilometr od řeky a byla jen otázka času skoro každodenní pobyt u vody nějak zlegalizovat
reagovat. Začli jsme s bráchou sami, v rodině široko daleko nikdo nechytá. A začli jsme jako většina kluků, jako pytláci
.
- Pátek 4. září 2009 v 6:53 ® Zakin
-
Od malička jsem byl řachlej do zvířat. Koneckonců mi to zůstalo dodnes.V začínající pubertě jsem byl víc nadšenej z vytřenejch rybiček, než z holek (naštěstí se to brzy otočilo). Každej den jsme chodili s kamarádem po škole do lesa nebo k řece a pozorovali jsme všechny možný zvířata. Jako jedenáctiletej prcek jsem přihlásil do mysliveckýho kroužku. Hrozně mě bavilo a tak jsem nadšenej přijal pozvání tátovo kamaráda, že mě vezme do lesa na čurýky. Žádnej divočák se tenkrát nekonal. Druhej den mě jeho brácha vzal na rybník v Okrouhlým Hradišti. Chytil jsem tam jednoho kapříka, kterýho si dodnes pamatuju spíš jako skaláru. Měl 30 na dýlku a snad i na výšku. Tam se to zrodilo. Hned přihláška do rybářskýho kroužku. Rok učení ryb, řádu, vázání háčků a ve druhým roce zkoušky. Ty dopadly úspěšně a hurá na ryby. Do patnácti jsem ještě musel chodit s dozorem. Dnes už naštěstí můžu chodit sám
reagovat - Čtvrtek 3. září 2009 ve 22:19 ® cormoran
-
Matně a mlhavě si vzpomínám na svého dědu, který rybařil celý život. Když se mu tu a tam zadařilo a přinesl domů kapříka, vždycky jsem toužil po tom chytit si někdy taky svojí vlastní rybu…
A tak to asi vlastně celý začalo, díky dědo
reagovat - Čtvrtek 3. září 2009 ve 20:50 ® LuboO reakce na …
-
kety.vydra> no co, chlastali by sme pred telkou
reagovat, vadili so starou a tlkli deti…
- Čtvrtek 3. září 2009 v 19:26 ® kety.vydra
-
Hm,těžko říct.Vím,že to máme v rodině a já,že to mám v krvi po obou dědech (z matčiny i otcovy strany),jeden byl pytlák a druhý,poctivý rybář s lístkem…Ale s otcem jsme si to nějak přehodili.Když jsem se ho zeptal,jak dlouho rybaří,tak mi řekl,že jak zjistil,že mě zajímají ryby,tak si udělal rybářský lístek a začal chodit na ryby.No,a co já pamatuju,zak mě brával s sebou.
reagovat
Ale impulz jsem dostal,když jsme se s matkou přestěhovali a jen stačilo přejít přes křižovatku a byl jsem u rybníka.To bylo terno,chlapi mě už tam za nějaký čas znali (byl jsem tam denně po škole…) a tak mě už občas nechali hlídat svoje pruty,později mi svěřovali i podebírání…a chuť,zkusit to,narůstala…Po dalším stěhování po letech,kdy jsem zjistil,že za kopcem mám dvě přehrady a na kraji města protéká říčka,už to nešlo déle vydržet.Absolvoval jsem rybářský kroužek a složil zkoušky.Ten rok se neskutečně táááhl…No a když jsem v deváté třídě poznal,dnes svého nejlepšího kamaráda,se kterým od té doby občas zajdem spolu na ryby…Chlapi,co bysme dělali,kdysme ty ryby neměli? - Čtvrtek 3. září 2009 v 18:11 ® kaprnak
-
mě přivedl k rybařine muj tata uz jako maleho kluka
reagovat - Čtvrtek 3. září 2009 v 17:10 ® Sander
-
Nikdo.
Možná v dětství stačil malý impulz a teď jsem se zabýval něčím naprosto jiným. Ale dopadlo to dobře.
reagovat - Čtvrtek 3. září 2009 v 17:07 ® LuboO
-
My sme sa k rybarine priviedli tak nejak sami, kamarati z mokrej stvrte. A moja mama robila na oddeleni sportu v centralnom sklade Prior, vsetka rybarina jej presla rukami, nasledne aj mne. A mal som prvy ten set zlty 150 cm + Reex, neskutocne spomienky…
reagovat - Čtvrtek 3. září 2009 v 16:05 ® osprey
-
Kdo mě k rybařině přivedl…?
Hlad?
reagovat - Čtvrtek 3. září 2009 v 16:03 ® Libor
-
Mě nepřivedl nikdo, nějak jsem se o přírodu začal zajímat sám. Možná mě ovlivnili kamarádi, ale můj první prut byla teleskopická sona 210cm, naviják MK100, silon 0,30. Mouje první ryba byl cejn, na to si pamatuju.
reagovat