Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Sobota 31. prosince 2005 ve 13:30 ® Ciffik

Had: ty abys neco nevedel…
jake: tak uz to vis …

reagovat

Sobota 31. prosince 2005 ve 12:23 ® HaD

jake: Lov Ryb Udicí

reagovat

Sobota 31. prosince 2005 v 11:25 ® jake

ciffik: ProsímTě co je to LRU?

reagovat

Sobota 31. prosince 2005 v 9:55 ® Ciffik

patrim do skupiny C. nikdo v rodine nerybaril. jen jsem se jednoho krasneho dne zacal nudit a uvedomil si ze bych mel zacit neco delat. tak jsem zasel do domu deti a mladeze a hledal nejaky kruzek do kteryho bych se prihlasil. nic se mi tam nelibilo az na rybareni. tak jsem se prihlasil. prvni dva roky jsem to chtel vzdat. moc mi to neslo a ani moc ryb jsem nechytil. nikdo me nic nenaucil a nikdo mi nic nepredal. vsechno vsecicko jsem si musel zaridit a naucit sam…2 roky jsem se trapil nad tim jak je to slozity. pak jsem se na krouzek rybareni vysr. l a presel do krouzku rybarska technika. no a za rok se ze me stal LRU zavodnik a jsem jim dodnes a jsem raaaaaaaaaad ze jsem to nevzdal…

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 16:38 ® jake

drda: Taky pěkné. Hotový námět na Bakaláře…

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 15:47 ® drda

CeP: sakra, to má hloubku

jake: ani nevím, do jaké skupiny patřím, ale snad do té, kterou ovlivnili kamarádi. I když ten, který mě a mojí ženu skutečně k rybařině přivedl nebyl kamarád ani můj ani mojí drahé polovičky. Nebo alespoň ne tak docela. Byl to přítel naší dcery Petr, se kterým v té době už tři roky chodila. Vlastně to náš kamarád byl, protože jsme ho měli už takřka za svého a měli jsme ho také tak rádi. Takže hned následující rok jsme si pořídili rybářský lístek a povolenku a těšili se, jak nás Petr bude postupně zasvěcovat do tajů rybařiny. Bohužel, než nás stačil cokoliv naučit, tak se po třiapůlleté známosti s dcerou rozešli. Tím také přestalo jeho dojíždění z Třince do Brna. Hrozilo reálné nebezpečí, že se nám rybařina přece jen nakonec velkým obloukem vyhne. Naštěstí se tak nestalo díky rybářským serverům MRK a CHYTEJ, na kterých se našlo mnoho předobrých přátel a kamarádů, kteří se úlohy učitelů dvou přestárlých elévů velmi obětavě chopili. Takže vlastně asi přece jen patřím do „béčka“

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 15:41 ® jake

troll:

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 15:27 ® Hora

Patřím do skupiny a u nás se to dědilo,ale synátorovi rybařina nepřirostla k srdci. S otcem jsme sjezdili republiku za rybama a dodnes když někam jedu tak vždy chvíli postojím a vzpomenu na doby kdy jsme byli na daném revíru.

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 15:23 ® troll

HLAD

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 15:03 ® joba

taky patřím do skupiny A, máme chatu na berounce 7, kousek od jezu po zvíkovcem (berounku máme občas i v chatě … ) takže děda mě vozil asi už v kočárku na ryby,ale to si už nějak nepamatuju,ale od té doby co sem se vykoulel z kočárku a děda mi dal do ruky lískovej proutek chytám dodnes (to sem měl štěstí i na vojně,že tam gumy měli svůj oplocenej rybník,který jsem jim poctivě hlídal…

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 10:48 ® jake

Klacek44:To by byl taky docela dobrý námět na diskusi – úroveň lektorů, kteří školí budoucí rybáře. Já jsem tedy měl ohromné štěstí na školitele – jeden z nich byl p. doc.Šimek, který jinak působí na zlínské univerzitě, druhým p. Beránek, někdejší reprezentant tehdejší ČSSR v rybolovné technice – bylo na nich obou vidět opravdové zanícení a snaha předat nám co nejvíce informací. Určitě jsem se na jejich přednáškách nenudil, což bylo taky asi dáno tím, že jako jeden z mála jsem tam byl přes rybařinu naprosté ucho, pole neorané, který nevěděl o rybolovné technice takřka zhola nic. Jediné co jsem trochu uměl, bylo poznávání ryb, protože jsem se od ranného dětství pořád hrabal v nejrůznějších encyklopediích o zvířatech.

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 10:08 ® Mlady_Rybar

No, já jsem to asi měl v sobě už od narození, a tak jsem zkoušel chytat čudličky na takovej ten proutek na hraní s tupým plastovým háčkem. Nic jsem samozřejmě nechyt, ale asi před dvěma roky jsem přešel na šňůru s ohnutým špendlíkem. Mno, a loni jsem se přihlásil na rybářskej kroužek, v Únoru jsem udělal zkoušky a huráááááá k vodě s opravdovým náčiním. Naprosto mně to chytlo, a na chytej. cz ale i na mrku, jsem našel spoustu praktických rad do začátku.

PS: Táta byl přibližně v mém věku taky rybář, ale když se stěhovali tak musel končit, ale teď když chodí na ryby se mnou, tak škemrá o nahození

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 10:04 ® piskot

Rybařina je u nás v rodině dlouhou tradicí a sám jsem od plenek okoušel rybářský život na Orlíku pod Zvíkovem a první rybou byl lín ve 3ech letech na kus klacku s vlascem a žížalou. Tudíž rodiče, a od 7 let se mi intenzivně věnoval děda a na tyhle časy nikdy nezapomenu. Jsem jim za to navždy vděčný.

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 9:55 ® klacek44

ja patřim tak trochu do skupiny a  protože muj strejda rybařil.. před rokem (bylo mi 12) jsem našel spoustu rybářských věcí. strejda už byl 6 let po smrti ale nějak me to zaujalo tak jsem se kouknul na 1 díl pořadu Jak na ryby… a hned jsem dolít na MO a požádal o přihlášku.. mí dva kamarádi do toho šli se mnou. měli jsme upně blbýho učitele kterej nam nic dohromady neřek a honem to chtěl mít za sebou a schrábnout prachy… mí kamarádi se všechno naučili od svého bratrance vázáni atd.. A JÁ DIKY TOMUTO SERVERU CHYTEJ. CZ jsem se své těžké začátky naučil.. ted jsem mezi svími kamarády rybáři prý „nejlepší rybář“ a tak ti CHYTEJ:CZ děkuji a zejména HaDovi a jiným lidem od kterých jsem pochytil mnoho rad a triků fakt DÍKY

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 9:17 ® cop74

4CeP : peknej pribeh. To ja skoncil, kdyz sem sel na vojnu a ted se vracim po 13-ti letech.

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 9:13 ® cop74

V detstvi deda a taky to ze na vesnici moc moznosti nebylo a pri skole byl rybarskej krouzek a vedl ho sqelej pan. A ted po delsi prestavce me z5 do rybariny uvrtal kolega ze zamestnani pote co me sebou vzal v rijnu na feedrovacku.

reagovat

Pátek 30. prosince 2005 v 1:16 ® regulus

CEP díky, už jsem si myslel, že jsu hodně rozkecanej a že mám nejdelší komentáže.

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 ve 22:50 @ 

CeP:dost dobrý kámo,co takhle to zfilmovat?

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 ve 22:04 ® B

Začínal sem v 28 letech sám.

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 ve 13:55 ® jake

CeP: Krásné. I slzu jsem zamáčkl

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 ve 12:43 ® CeP

Když o tom tak přemýšlím tak ani nevím jak jsem začal; už je to velmi dávno pod silnou vrstvou pozdějších příhod a zážitků. Ačkoliv, vlastně to přišlo i nějak samo, protože pocházím z maličké vísky 300m od břehů Labe. Jedno ale vím jistě. Zlomovým okamžikem se stal moment kdy mně na tůni chytil starý nerudný rybář který kulhal a všichni jsme se ho báli. Pod nosem nudli, v ruce vrbový proutek s navázanou režnou nití a ohlým hřebíčkem na konci jsem zprvu myslel že ze mně vytřepe duši. Pak jsem se mu ale zahleděl do očí a vida v nich ty smějící se jiskřičky, bylo jasno. Od téhle chvíle jsme spolu byli na dlouhá léta pevně sepjeti zvláštním přátelstvím. Ujal se mně téměř jako vlastního syna který mu nebyl dopřán. Odkryl mi svou jemnou duši tvrdě poznamenanou zraněním a osudem. Naučil mně citu k přírodě, jak se chovat k rybám a vlastně vše co o rybařině sám věděl. Byly to krasné roky i přez to, že jsme se časem odstěhovali a já dojížděl téměř jen na letní prázdniny. Teprve dnes, s odstupem několika desetiletí si plně uvědomuji co pro mně udělal. Teprve dnes mohu jeho konání docenit a vyslovit mu ohromný dík. Jenže pak přišla doba dospívání a studií na střední škole. A tak daleko od rodných břehů a nemaje další podpory v rybářském počínání; byla rybařina postupně odsouvána do pozadí až jednou nadobro skončila zaprášená v koutě. Nevyhnutelné se stalo skutečností, totiž.. vyměnil jsem koníčky a jistě si dokážete představit, kam jsem v těchto letech přesedlal. Osud však byl prozřetelný a můj bývalý cajk dlouho nezahálel. Po několika málo letech dorostl můj bratr a oprášil ho. A že to nebylo oprášení jen tak ledajaké. Časem se vypracoval na juniorského reprezentanta v rybolovné technice, ale to už zase bylo v době kdy bez vybavení, bez sponzorů a bez peněz nelze prorazit. rybolovka sice prohrála, ale zaplať bůh, rybařina ne. Časem začal pravidelně o prázdninách jezdit na Orlík pod stan a časem i já se za ním na jeden den zajížděl podívat. Tak to bylo po dvě, tři léta a pak jsem si jednoho léta vypůjčil stan, naložil do škodky rodinu a půl domácnosti a vyrazili jsme na týden pod stanem také. Jenže brašulák neusnul na vavřínech a polehoučku, nenápadně pracoval dál. Nakonec jsem tlaku podlehl, jedné loňské únorové soboty jsem úspěšně složil zkoušky a nic tedy nebránilo tomu, abych se opět vrhl, hnán loveckými pudy, za novými zážitky. Již po první vycházce bylo jasné jak jsou kostky vrženy. Boží mlýny zamlely, soukolí osudu se otočila a já opět zcela propadl svému dávnému koníčku. Jojo; po dlouhých 22 rocích jsem své koníčky znovu proměnil a já si užívám plnými doušky, přímo baštím.. a co baštím.. rovnou žeru! Cpu to do sebe na plnou hubu a mlaskám a slintám.. Tak to bylo, a protože i tady se sluší poděkovat; takže brašuláku. díky Tobě! Ovšem nesmím opomenout ještě poslední věc. Děkuji Vám všem že mně tady trpíte, že mi nasloucháte, občas nějakou radou přispěcháte. Našel jsem zde i u sousedů spoustu vědomostí ke kterým bych se jinak těžce propracovával. A ještě něco. Děkuji chytej že jsem tady našel několik skvělých přátel které mám moc rád a těším se na každé setkání.

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 v 11:42 ® Cidas

No já jsem něco mezi C a A… Když jsem byl hodně malý, chodil jsem s tátou na ryby, to mi vydrželo asi tak do 12 let… Pak mě to přestalo bavit, měl jsem jiné věci na práci … No a letos (je mi 24) jsem tak seděl u vody a řikal jsem si, mít tak prut, nahodit, otevřít pivko, to by byla pohoda… No šel jsem do karavanu vyštrachal starej prut na potisícátý navázal háček a prdnul jsem ho dovody s nabodnutou kukuřicí… nechytil jsem nic… Pak přijel na Orlík jeden známej , vláčkař, a když jsem ho viděl v akci, tedy né že by hned něco ulovil, tak mi to učarovalo… Připnul jsem rotačku a na druhej nához tam byl okoun cca 25 cm… V tu chvíli mě zalilo opojení a to byla chvíle, kdy jsem se rozhodnul udělat si papíry a vláčet…

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 v 10:25 ® Tomash

Alivio – od 8mi s papírama a tak do 11–12 výhradně s tátou. Od těch 11,12-ti let jsem tomu propadl tak, že mi nestačilo chodit jen o víkendech s otcem…

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 v 8:23 @ 

Tomash:prosím tě,nenavážím se do tebe,jen se v klidu a míru ptám,jstli od 4 chytáš s povolenkou,nebo bez?Já třeba taky začínal kolem 4–5 let s tátou,ale všude píšu 14 let s papírama,tak se jenom ptám. Nic v tom nehledej.

reagovat

Čtvrtek 29. prosince 2005 v 1:06 ® Tomash

K rybařině mě navedl otec. Chytám od 4 let, tedy asi 15 roků.

reagovat

Středa 28. prosince 2005 ve 23:14 ® BigMike

Otec koupil zahradu ü potoka, po letech začal opět rybařit, tak jsem od 4 chodil s ním. Od 11 s povolenkou, nešlo to už déle udržet v ilegalitě A chytám pořád. Mladší bratry to drželo tak do 15ti, pak to vzdali.

reagovat

Středa 28. prosince 2005 ve 21:19 ® tucnak11

Filip. Polsko bylo, co se jedna mladeží trohu milejší. Do 12 let mladež mohla chytat bes povolenki. My jak chodilysme se koupat na Vislu a Narev to byly největši polske řeky,ja neuměl sem plavat tak aby starši bracha měl o demě klit tak mi nachystal prut naučil napichovat žižale a ja seděl sam potichu a chytal chrouski plotice jelce byl jisem štiastny aš do tečka.

reagovat

Středa 28. prosince 2005 ve 20:47 ® ywan

. volanie divočiny asi som sa s tým narodil

reagovat

Středa 28. prosince 2005 ve 20:09 ® regulus

Já jsem částečně ta první skupina. Co si pamatuju, chytával jsem od malička s dědou, měl jsem takovou malou udičku, naučit jsem se ale musel všechno „sám“, protože děda umřel, když mi bylo sedm. Oficiálně jsem začal chytat v 10 letech (pokud se dobře pamatuju tak to dřív ani nešlo, 10 let byla dolní hranice, ale hádat se o to nebudu, už je to dávno) a kromě dvou let vojny chytám pořád, toto byla má 32 sezóna. Velkej vliv určitě mělo, že jsem měl řeku před barákem. Jelikož tehdy nebyly krajský povolenky, tak jsme byli odkázaní jen na revíry MO, asi šli koupit i hostenky, ale tehdy se to moc nenosilo. Začínal jsem čistě jen plavačkou a nějak mě to zůstalo, protože tento způsob lovu provozuju nejčastěji. Poslední dva roky jsem to doplnil feedrem a s přibližující se zimou stále více a více vláčka a tou taky končím sezónu. Sporadicky si i zabobkařím, častěji na rybičku dravci. Vyhledávám místa kde je klid a pěkná příroda okolo vody, jak už jsem tady někde napsal, nejsem právě kolektivní rybář i když netvrdím, že chodím na ryby výhradně sám. Co se té tradice týče tak kromě dědy nikdo v rodině nechytal, až moji synové začali taky, před dvěma roky ale skončili, důvody puberta, fotbal, učení, ale už je to zase bere, takže si myslím,že pokud nezačnou příští rok tak ten další určitě.

reagovat

Středa 28. prosince 2005 v 19:48 ® DEATH

Nikdo z rodu nerybařil. U mě to bylo jen fascinací,od mala,že se dá ta nádherná a velká ryba chytit. jo,to bylo utrpění rodičů,když jsem vydržel několik hodin sedět vedle starých rybářů,oči na prutech a mlčky. Já si tím splnil sen.

reagovat