Chytej.cz

Kdo Vás přivedl k rybařině? necteno

28.12.2005 | jake | 7.465 zobrazení | 74 odpovědí

Tak jsem včera večer cestou z hospody domů s trochou sentimentu vzpomněl, jak to vlastně u mě začalo? (A že to není až tak dávno ). A zajímalo by mě, co bylo klíčovým okamžikem pro Vás ostatní…? Když jsem nad tím tak přemýšlel, tak se rybáři dají v tomto směru rozdělit do tří skupin.

  1. ta největší (aspoň dle mého soudu) jsou Ti, kteří mají v rybařině rodinnou tradici a vesměs chodí k vodě od útlého dětství, většinou s otcem, dědou, strýcem. Mám pocit, že ti to měli svým způsobem nejjednodušší – myslím tím získávání zkušeností a praktických dovedností.
  2. Potom následují Ti, kteří byli k rybařině zlákáni svým kamarádem (možná i kamarádkou ) – většinou asi až v pozdějším věku.
  3. A nakonec Ti, kteří se dali na tuto cestu na základě shlédnutí nějakého filmu, přečtení knihy anebo jen tak z čistého „plezýru“ – tito měli asi cestu nejtrnitější.

Zajímalo by mě, do které skupiny se řadíte Vy, případně jestli jste schopni definovat ještě jinou podmnožinu ? Mám-li začít já…? Patřím do té skupiny druhé – tedy b). Mám kamaráda, který je vášnivý rybář a jednou mě na ryby s sebou vzal. Přestože nic nechytil (byl tenkrát na sumce), ta atmosféra mě naprosto učarovala. Později jsem z něj večer v hospodě u piva začal tahat informace, co že by to jako obnášelo, kdybych…?:-). A tak jsem tehdy prohlásil před ním i dalšími kamarády, že teda jako do toho půjdu a vyplnil jsem přihlášku a poslal na svaz. Kolem vánoc mi přišla pozvánka na školení, které mělo probíhat čtyři soboty v lednu. Přiznám se, že když jsem pozvánku dostal, první myšlenka, která mě napadla byla, že jí ztopím, nikomu nic neřeknu, protože se mě tam vůbec, ale vůbec nechtělo jít. V podstatě už jsem byl na 99% rozhodnutý, že na to s. ru. V pátek večer v hospodě (den před prvním školením) to kámoš na mě vybalil. „Tak co ty tvoje ryby…? Ještě ti nedošla pozvánka na školení?“ A byljsem v pr. eli. Co teď? Když mu řeknu, že na to s. ru, tak se mě strašně vysměje se slovy – já jsem to tušil apod. „Tu radost ti neudělám“ řekl jsem si v duchu. Takže jsem musel s pravdou ven a říct mu, že zítra tedy jdu na první školení. Ještě ráno jsem se ošíval a hledal důvody, jak tam nejít. Naštěstí jsem žádný nenašel . Tehdy to bylo hodně na hraně a nebýt jeho všetečné otázky v hospodě a mých pár piv, ze kterých mi narostla „ramena“, tak jsem dnes nerybařil. Ufff… Strašná představa

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

pridat prispevek
novější starší
Stránky:   3 2 1
Neděle 27. září 2009 ve 13:56 ® pipa
pipa

U mě to asi byla láska … :-)

reagovat
foto/forum/2009/th-img10406.jpg
Středa 23. září 2009 ve 20:45 ® Sander reakce na …
Sander

Char > já si říkal, po kom má hecht ty pytlácký sklony :-)

reagovat
Středa 23. září 2009 ve 20:37 ® Char
Char

Jeden děda pytlák, druhej rybář, táta pytlák ted rybář, já pytlák a po obdrženi prvního prutu což byl žlutý plnolaminát a naviják Rex k šestým narozeninám jsem absolvoval rybářský kroužek a stal se ze mne rybář, drží mne to dodnes a nelituju času stáveného u vody vžditˇje to nádhera a relax.

reagovat
Úterý 22. září 2009 ve 20:09 ® Homer

Děda byl rybář, táta taky, tak jsem to podědil. Papíry mám už 37 let, hrůza.

reagovat
Úterý 22. září 2009 ve 13:19 ® Piranha reakce na …
Piranha

dedacek> :-)) ) samej tolostolobik :-)) )

reagovat
Pondělí 21. září 2009 v 16:16 ® dedacek

Robur> Ty ryby jsou výživné, když se podívám na tvoje foto, tak ti dodávají velký přebytek kalorii.

reagovat
Pondělí 21. září 2009 v 11:28 ® Robur
Robur

hlad:-D

reagovat
Pondělí 21. září 2009 v 9:58 ® Piranha
Piranha

Mne privedla k rybarine znudenost jedenacti leteho skolaka, kdyz se na nastence ve tride objevil papir ze se bude konat krouzek rybaru.A od te doby tedy od roku 1991 jsem az do ted rybar a nehodlam to pustit dokud nezavru voči :-)) ) Rybarina byla takova klasicka az do roku 97, kdy nastal zlom a ja se ujal kaprariny a tim jsem i zacal preferovat metodu chyt a pust, po 5 letech jsem se preorientoval na privlac a z ni pak pred dvema lety na plavanou a feeder.Dnes mi uz nedela problem absolutne zadna metoda lovu, vse jsem jiz vyzkousel a myslim si ze i celkem uspesne.Stale ale zustava moji srdcovkou muskarina.Tu nepreferuju tak casto a proto ji mam dost rad, hlavne z jara a v zime na Labi.

reagovat
Neděle 20. září 2009 v 19:47 ® PetrC

Nevím kdo mě má na svědomí, ale jedno tuším. Můj praprapraprapra­pra…praprapra­pradědek měl praprapraprapra­pra…praprapra­pradědka, a ten určitě nebyl sběrač, nýbrž lovec. Ještě mám někde na půdě mamutí kel a packu tygra šavlozubého.

reagovat
Neděle 20. září 2009 v 19:09 ® ESOXBOY

nevzpomenu si ani náhodou máme to v rodině fakt asi 200 let moje prabába řikala že její táta byl porybnej takže ani neni divný že chytám akorát sem jedinej z rodu kdo ryby nejí ! to mě nemúžou odpustit prej sem blbej

reagovat
Sobota 19. září 2009 ve 23:23 ® 

Když mi bylo 6 let byly jsme s našima na dovolené na Širavě na Slovensku, viděl jsem tam sedět rybáře a to se mi náramně líbílo – našel jsem si tam utržený silon a klacek.. když jsem tam u toho vydržel seděl nehybně jako malé děcko cca 2h naši již věděli, že je zle :-)) od té doby mě to již 22 let drží a ještě nepustilo – je to již láska na celý život.

reagovat
Sobota 19. září 2009 ve 23:06 ® DEATH

Ani prababičky si nepamatovaly, že by někdo v rodě z obou stran byl rybář, nebo měl k tomu sklony. Ve třech mě prý vzal strýc na nějakou pytlačku a já jsem seděl ani nedutal. To se bál, že budu dělat bordel. Od mala jsem sedával u starých rybářů. Rodiče moc nadšení nebyli, když mě nemohli utrhnout. Chtěl jsem se stát rybářem, ale trvalo to dlouho. Než jsem objevil rybářský kroužek. Otec očekával, že u toho jako u všeho ostatního nevydržím. Takže po získání povolenky mi první prut s navijákem koupil se slovy: „Hlavně něco levného, stejně mu to nevydrží déle jak měsíc.“. Začátky rybařiny byly složité, protože náš pan učitel byl jeřábník a ve směs nechodil do hodin. Takže jsem uměl prd a nic. Ale vše jsem se od starých rybářů naučil. Svůj první prut mám do teď, naviják taky, ale narozdíl od prutu už je rozbitý a nepoužitelný.

reagovat
Sobota 19. září 2009 v 18:08 ® Jak.novi
Jak.novi

Přivedl jsem se tomu sám.

reagovat
Sobota 19. září 2009 ve 14:17 ® Kubajs
Kubajs

Přivedl mě k tomu táta a jsem mu za to nevyčíslitelně vděčnej trochu mě mrzí že sám už to u něj trochu upadá,ale za rybařinu jsem mu zkrátka vděčnej

reagovat
Pátek 18. září 2009 v 18:20 ® -zruseno

Sám jsem se přivedl :-)) .

reagovat
Čtvrtek 17. září 2009 v 16:11 ® scootrovka
scootrovka

Mě strýc který se přiženil do rodiny.Začal brát mého tátu na ryby a nějak jsem ani nevím jak,začala jezdit snima.Pokaždé jsem si u vody našla malý kousek vlasce ,namotala na něj těstíčko a zkoušela chytat.Když jsem na to těstíčko kupodivu bez háčku vytáhla malého okounka, byla jsem štastná.A to byl asi ten podnět,který způsobil to,že letos chytám už 10 rokem.

reagovat
Neděle 6. září 2009 ve 20:16 ® tomashr

Asi před skoro 20ti lety děda – kupodivu sám rybář nebyl, ale děsně se mu to líbilo, tak mě přihlásil na klasický kurz mládeže zakončený zkouškami, který jsem poctivě absolvoval. Pak jsem asi tři roky jako chytal, posléze jsem od toho ale odešel (popravdě přesné důvody ani nevím). K návratu mě asi zlákal jeden známý z jižních Čech, který mě někdy před rokem vzal na ryby, kde jsem to sledoval a dokonce si vytáhl jednoho kapra – naprostá náhoda, nebylo v plánu, dotyčný si „odskočil“ a já holt musel sekat za něj… Červík vrtal a letos v lednu jsem si nastudoval změny v zákonech a řádech od mého dětství, absolvoval v MO přezkoušení a pak už to jelo :-)

reagovat
Pátek 4. září 2009 ve 12:50 ® kety.vydra reakce na …
kety.vydra

LuboO: Asi jo :-D

reagovat
Pátek 4. září 2009 v 10:10 ® Mr.Hyde
Mr.Hyde

Mně k rybařině přivedly husy, jako malej jsem je u babičky chodíval pást k řece a bylo nás tam takovejch víc. Pak už jen nejít ten správný brk, ohnout jehlu a uříznout lískovej prut, to byly moje rybářské začátky.

reagovat
Pátek 4. září 2009 v 9:32 ® Filip00
Filip00

Sám, ani nevím proč,ale dobře jsem udělal:-D

reagovat
Pátek 4. září 2009 v 9:26 ® Fugas

Mě k rybařině přivedla ta moje nejmilejší – Vltava. Bydlel jsem kilometr od řeky a byla jen otázka času skoro každodenní pobyt u vody nějak zlegalizovat:-) . Začli jsme s bráchou sami, v rodině široko daleko nikdo nechytá. A začli jsme jako většina kluků, jako pytláci:-) .

reagovat
Pátek 4. září 2009 v 7:53 ® Zakin
Zakin

Od malička jsem byl řachlej do zvířat. Koneckonců mi to zůstalo dodnes.V začínající pubertě jsem byl víc nadšenej z vytřenejch rybiček, než z holek (naštěstí se to brzy otočilo). Každej den jsme chodili s kamarádem po škole do lesa nebo k řece a pozorovali jsme všechny možný zvířata. Jako jedenáctiletej prcek jsem přihlásil do mysliveckýho kroužku. Hrozně mě bavilo a tak jsem nadšenej přijal pozvání tátovo kamaráda, že mě vezme do lesa na čurýky. Žádnej divočák se tenkrát nekonal. Druhej den mě jeho brácha vzal na rybník v Okrouhlým Hradišti. Chytil jsem tam jednoho kapříka, kterýho si dodnes pamatuju spíš jako skaláru. Měl 30 na dýlku a snad i na výšku. Tam se to zrodilo. Hned přihláška do rybářskýho kroužku. Rok učení ryb, řádu, vázání háčků a ve druhým roce zkoušky. Ty dopadly úspěšně a hurá na ryby. Do patnácti jsem ještě musel chodit s dozorem. Dnes už naštěstí můžu chodit sám :-)

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 ve 23:19 ® cormoran
cormoran

Matně a mlhavě si vzpomínám na svého dědu, který rybařil celý život. Když se mu tu a tam zadařilo a přinesl domů kapříka, vždycky jsem toužil po tom chytit si někdy taky svojí vlastní rybu…

A tak to asi vlastně celý začalo, díky dědo:-)

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 ve 21:50 ® LuboO reakce na …
LuboO

kety.vydra> no co, chlastali by sme pred telkoupivo , vadili so starou a tlkli deti…

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 ve 20:26 ® kety.vydra
kety.vydra

Hm,těžko říct.Vím,že to máme v rodině a já,že to mám v krvi po obou dědech (z matčiny i otcovy strany),jeden byl pytlák a druhý,poctivý rybář s lístkem…Ale s otcem jsme si to nějak přehodili.Když jsem se ho zeptal,jak dlouho rybaří,tak mi řekl,že jak zjistil,že mě zajímají ryby,tak si udělal rybářský lístek a začal chodit na ryby.No,a co já pamatuju,zak mě brával s sebou.
Ale impulz jsem dostal,když jsme se s matkou přestěhovali a jen stačilo přejít přes křižovatku a byl jsem u rybníka.To bylo terno,chlapi mě už tam za nějaký čas znali (byl jsem tam denně po škole…) a tak mě už občas nechali hlídat svoje pruty,později mi svěřovali i podebírání…a chuť,zkusit to,narůstala…Po dalším stěhování po letech,kdy jsem zjistil,že za kopcem mám dvě přehrady a na kraji města protéká říčka,už to nešlo déle vydržet.Absolvoval jsem rybářský kroužek a složil zkoušky.Ten rok se neskutečně táááhl…No a když jsem v deváté třídě poznal,dnes svého nejlepšího kamaráda,se kterým od té doby občas zajdem spolu na ryby…Chlapi,co bysme dělali,kdysme ty ryby neměli? :-)

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 v 19:11 ® kaprnak
kaprnak

mě přivedl k rybařine muj tata uz jako maleho kluka

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 v 18:10 ® Sander
Sander

Nikdo.

Možná v dětství stačil malý impulz a teď jsem se zabýval něčím naprosto jiným. Ale dopadlo to dobře.

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 v 18:07 ® LuboO
LuboO

My sme sa k rybarine priviedli tak nejak sami, kamarati z mokrej stvrte. A moja mama robila na oddeleni sportu v centralnom sklade Prior, vsetka rybarina jej presla rukami, nasledne aj mne. A mal som prvy ten set zlty 150 cm + Reex, neskutocne spomienky…

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 v 17:05 ® osprey
osprey

Kdo mě k rybařině přivedl…?

Hlad? :-))

reagovat
Čtvrtek 3. září 2009 v 17:03 ® Libor
Libor

Mě nepřivedl nikdo, nějak jsem se o přírodu začal zajímat sám. Možná mě ovlivnili kamarádi, ale můj první prut byla teleskopická sona 210cm, naviják MK100, silon 0,30. Mouje první ryba byl cejn, na to si pamatuju.

reagovat
novější starší
Stránky:   3 2 1