Na rozdíl od karasa, s nímž obývá podobné lokality, se totiž jedná o sportovně i produkčně velmi ceněný druh. I proto snad naštěstí nehrozí, že by z našich vod vymizel úplně. Reálné však bohužel je, že z volných vod téměř či zcela zmizí původní, přirozeně se rozmnožující populace, a přítomnost lína se stane plně závislá na člověku – tedy na umělém vysazování do revírů. A to je rozhodně na pováženou. Vždyť právě původní přirozeně se rozmnožující populace, obývající typické „línové“ vody, mají svoji nezpochybnitelnou hodnotu, a to i z rybářského hlediska, neboť lov línů má svoje zvláštní kouzlo, kterému propadají další a další generace rybářů, nejen u nás, ale i mimo hranice naší země.

Malé mělké jezírko či rybníček s bujnou vegetací představuje typický domov lína obecného

Na rozdíl o karasa přestavuje lín produkčně i sportovně velmi ceněnou rybu

Ze života lína

Už jsem to naznačil: jen málokterá z kaprovitých ryb je mezi rybáři tak populární a vyhledávaná, jako je právě lín. A to i přesto, že patří jen mezi středně velké ryby a trofejní kusy naše vody vydají jen velmi zřídka. Čím nás tedy líni tolik lákají? Pouze svým chutným, a gurmány vysoko ceněným masem? To jistě ne (nebo aspoň doufám, že u většiny čtenářů tomu tak opravdu není). Lín má prostě svoje zvláštní kouzlo, svoje nezpochybnitelné charisma. Lidi odnepaměti přitahoval a vytvořila se kolem něho také spousta mýtů. Vezměme si už jen jeho krásné zlatozelené tělo s drobnými šupinkami a malýma, oranžovýma až malinově červenýma očima, tak nepodobnýma ostatním příslušníkům „kaprovité čeládky“. Stejně tak nás přitahuje i prostředí, které líni nejraději obývají – malé zarostlé rybníčky, jezírka a tůňky, na jejichž březích jako by se zastavil čas. A této starosvětské atmosféře odpovídá i lov, který tu lze praktikovat. Moderní kaprařské, plavačkové či feederové nádobíčko můžeme pro tentokrát nechat v komoře, stejně tak boilies, pelety, či speciální vnadící směsi, neboť kouzlo línů spočívá i v tom, že se dají chytat velmi jednoduše, postaru, jen s obyčejným brčkem a kouskem žížaly na háčku, jak to činily předchozí generace rybářů.

Lín je zkrátka rybou po všech stránkách neobyčejnou, která si zasluhuje naši pozornost, úctu a – což je v dnešní době zvláště naléhavé – i naši ochranu. Ještě než se však zaměříme na důvody mizení línů z našich vod a možnosti jejich ochrany, představme si je zevrubněji z oněch perspektiv, které už byly v hrubých obrysech načrtnuty – tedy jako vzhledově unikátní ryby, které obývají specifické prostředí. Jako ryby, jež jsou atraktivní nejen z rybářského hlediska, ale které pronikly i do širšího lidského povědomí a mají své místo dokonce i v lidové magii nebo léčitelství.

Krása lína obzvláště vynikne v jeho přirozeném prostředí

Vzhled lína

Jak už bylo řečeno, vzhled lína je skutečně specifický: kombinace zeleného zbarvení boků, drobných, hluboko vrostlých šupin a načervenalých očí téměř neumožňuje záměnu s jiným druhem ryb. Základní zbarvení těla je zelenavé až nazlátlé, břicho světlé. U línů jsou však přítomné značné barevné rozdíly, především podle prostředí, ve kterém se vyskytují. Líni z lokalit, které jsou silně zarostlé vegetací, mají zbarvení těla velmi tmavé, až dočerna, naproti tomu líni z prosvětlených lokalit jsou spíše nazlátlí. Vyskytuje se však mnoho barevných odchylek – existují i líni téměř zcela zlatí, bílí, světlé modří apod.

Oč krásnější je pohled na lína, o to nepříjemnějším zážitkem může být přímý fyzický kontakt s rybou. Tělo je totiž chráněno velmi silnou vrstvou slizu, která je podobně jako u úhoře až rosolového charakteru a z rukou se jen obtížně odstraňuje. Šetrné zacházení s rybou pokud možno bez fyzické manipulace je v tomto případě tedy opravdu výhodné pro obě strany.

Líni patří mezi ty druhy ryb, u nichž jsme schopni rozlišit samce od samice i mimo výtěrové období. Už u ryb starších jednoho roku lze pozorovat, že samci mají výrazně delší břišní ploutve, které překrývají řitní otvor. Také první paprsek břišních ploutví samců postupem času výrazně zesílí a zakřiví se, na rozdíl od samic, u kterých dosahují břišní ploutve pouze před řitní otvor a i břišní ploutve zůstávají podstatně subtilnější.

Zbarvení línů je velmi proměnlivé, určující je přitom zejména prostředí, ve kterém žijí – tento světle zbarvený lín bude zřejmě z větší a dobře prosvětlené vody

Tmavá barva těla jasně prozrazuje, že tento lín byl uloven v malé, zastíněné a vegetací bohatě zarostlé lokalitě

Způsob života

Lín byl už ve středověku předmětem mnoha mýtů a pověr. Věřilo se, že má kouzelnou moc a dokáže vyléčit vážné nemoci. Například se měl živý pokládat na břicho lidem, stiženým žloutenkou, a nechal se tam tak dlouho, dokud neuhynul. Mrtví líni prý pak vypadali jako obarvení šafránem. Olej z lína se prý také používal na léčení očních nemocí koní.

Možná mu k této pověsti ryby – doktora dopomohl jeho způsob života obyvatele malých zapomenutých vod, tajemných lesních zákoutí, kde byste rybu vůbec nečekali.

Životu v mělkých zarostlých vodách je lín plně přizpůsobený. Je odolný vůči nedostatku kyslíku, zimu dokáže přežít pod ledem, zahrabaný v bahně a podobně se chová i za letních veder, kdy upadá také do stavu letargie a zahrabává se do sedimentu dna.

Lín je rybou stanovištní, žijící většinou samotářským životem. Pohlavně dospívá ve třetím až čtvrtém roce života. Je to typický fytofilní druh, vytírající se na vodní i zaplavené suchozemské rostliny. Na výtěrové prostředí je velmi náročný – pokud nemá vhodný rostlinný substrát, vůbec se nevytře. Tření probíhá od půlky května do července při teplotě vody okolo 20°C. Před výtěrem vytvářejí líni hejna o počtu 2 – 3 ryb, které se pak společně vytírají na vodní rostliny. Samotný výtěr je vícedávkový – samice se tedy nevytře najednou, ale snášení jiker je rozprostřeno do delšího časového období.

Lín je všežravec, upřednostňující drobnou živočišnou potravu – zooplankton (perloočky a buchanky) a zejména bentos (bezobratlou zvířenu dna). Je středněvěkou rybou, dosahující stáří okolo 10 let. Rychlost růstu závisí na životních podmínkách – nejlépe prospívá v místech s dostatkem potravy, jako jsou chovné rybníky. V porovnání s nimi v „hladových tůňkách“ nebo i v proudnějších řekách (kam se také vysazuje a kde je schopen přežít, i když tu rozhodně neprospívá) jsou jeho přírůstky velmi malé. Lín dorůstá maximálně do délky 80 cm a hmotnosti okolo 6 kg. S takovýmito rybami se však v našich vodách prakticky nesetkáme – za zcela výjimečnou trofej se už dá určitě pokládat lín dosahující půlmetrové délky. Obecně lze říct, že v našich podmínkách líni zaostávají za svými růstovými možnostmi a nedosahují zdaleka takových rozměrů jako třeba ve Francii nebo velké Británii. Snad za to může místní oceánské klima s mírnými zimami, spíše však rybářský tlak, který u nás nedovolí línovi vyrůst. Zatímco ze západní Evropy přicházejí celkem běžně zprávy o více než tříkilových línech, u nás je taková ryba nesmírně vzácná.

Význam línů v produkčním rybářství

Lín je významnou doplňkovou rybou v chovu kapra. U nás tvoří cca 1% z celkové produkce všech ryb, tj. asi 200 tun ročně. O líny je dnes zájem, a tak se dá předpokládat, že jeho význam i množství vyprodukovaných ryb se bude v budoucnu zvyšovat. Potřeba chovu lína je patrná i z pohledu jeho vysazování do rybářských revírů, protože už to tak vypadá, že právě umělé vysazování je jediná cesta, jak líny ve volných vodách zachovat. Bohužel rybochovný management v rámci rybářských svazů je stále do značné míry postaven na konzervativním volání po kaprovi – jeho chovu a vysazování do revírů na úkor lína a dalších hodnotných, ale ne tak snadno produkovatelných ryb. Je zajímavé, že jako doplňkovou rybu lína do rybníků zavedl před více než sto lety známý třeboňský rybníkář Josef Šusta, zatímco do té doby byl lín považován za rybu plevelnou.

Lín bezesporu patří mezi nejchutnější kaprovité druhy ryb. Jeho maso je ceněno nejen u nás, ale třeba i v Německu nebo v Itálii, kam se vyvážejí líni o délce okolo 20 cm.

Co může být krásnějšího, nežli meditovat v záplavě zeleně u koberce leknínů a přitom lovit ryby

Lín a sportovní rybolov

Jak už jsme si řekli, lov línů je pro mnoho rybářů skutečně srdeční záležitostí. Svou roli v tom jistě hraje již mnohokrát zmíněná krása této ryba, fakt, že je u nás stále vzácnější a samozřejmě také prostředí typických „línových“ vod, kde lze aplikovat tradiční způsoby lovu. Vždyť co může být krásnějšího než nahodit korkové brčko s kouskem žížaly na okraj koberce leknínů, tiše meditovat uprostřed hluboké záplavy zeleně, již narušuje jen výstražně červená anténka splávku pohupující se po hladině a přitom číhat na charakteristický záběr strážce těchto zelených zákoutí. Zabrání lína je skutečně specifické, velmi jemné, pomalé, ale přitom poctivé. Právě charakter záběrů mu někde vysloužil přezdívku lenoch či pomalej. Naopak není pravdou to, co se někdy mylně uvádí, totiž že od tohoto ospalého, líného záběru, či snad od pomalého života, který vede v malých stojatých vodách, kde lišky dávají dobrou noc, je odvozeno i jeho rodové jméno. Jeho jméno však ve skutečnosti vychází ze všeslovanského „línati“ – tedy svlékati z kůže. S největší pravděpodobností jde o tedy narážku na již zmíněné velké množství slizu, kterým je ryba pokrytá. Mimo vodu sliz na těle lína rychle zasychá a začíná se loupat (línat) jako stará suchá kůže.

Při lovu línů je potřeba se především obrnit trpělivostí. Najít a ulovit velkého zkušeného lína totiž rozhodně není jednoduché. Jednak jich už bohužel v našich revírech příliš nežije a jednak jde o rybu velmi plachou, opatrnou a náladovou. Většinou bere jen v určitou denní dobu, která je revír od revíru jiná a po zbytek dne projevuje k naší nástraze netečnost. Při lovu lína musíme počítat také s tím, že na většině našich vod budeme mít četné záběry od menších kaprů nebo karasů a je třeba se na to připravit.

Nepřekonatelnou nástrahou na líny jsou žížaly, ať už hnojáčci, dendrobeny nebo rousnice. Líni však výborně reagují i na masné červy, nepohrdnou ani šneky nebo slimáky, zkusit můžeme i paštiku či lunchmeat. Dobře fungují ale i nástrahy rostlinného původu, líni milují sladkou kukuřici, a rozhodně nepohrdnou ani bílým pečivem. Na velké líny zaručeně platí i moderní kaprové nástrahy – pelety nebo menší kuličky boiliesu.

Kouzlo lína spočívá i v tom, že ho lze lovit skutečně postaru – s tradičním rybářským nádobíčkem. Při lovu se však musíme také obrnit trpělivostí a počítat s tím, že záběry budeme mít i od karasů nebo menších kaprů

Nejtradičnější nástrahou na lína je žížala

Mizení línů z volných vod

Povídání o línech dosud připomínalo spíše starosvětskou idylku. Ta však rychle končí, podíváme-li realisticky a bez poetizujících příměsí na současnou situaci línů v našich volných vodách. Lín obecný byl dříve zcela běžnou rybou ve středních a dolních úsecích větších toků a to zejména v biotopech se stojatou a rostlinou vegetací bohatě zarostlou vodou v jejich záplavovém území. Profesor Antonín Frič dokonce na základě poznatků z oblasti záplavového území dolních toků Moravy a Dyje kdysi stanovil samostatné rybí pásmo na základě přítomnosti lína. Původní vitální populace o přirozené věkové skladbě v biotopech zátopových území větších řek, jak byly známé ještě v druhé polovině minulého století, však již prakticky vymizely. Při dlouhodobých výzkumech ve vodách pro výskyt tohoto druhu charakteristických (oblast soutoku Moravy a Dyje, Poodří, horní Lužnice, ale i Polabí) nebyl zaznamenán výskyt jedinců tohoto druhu, kteří by představovali populaci, jejíž existence spočívá v přirozené vlastní reprodukci. Přítomnost lína ve volných vodách je tak dnes závislá prakticky jen na umělém vysazování. Že se jedná o druh se zcela zjevným poklesem početnosti, můžeme bohužel jednoznačně potvrdit i my rybáři z vlastní lovecké praxe (ostatně do určité míry vypovídající jsou i statistiky úlovků, které klesly za posledních 25 let o 50%).

Nabízí se otázka, co vlastně v prvé řadě stojí za jeho nízkými početními stavy – zda je to hlavně rybářský tlak, intenzivní vysazování kapra nebo pokles vhodných lokalit. Někdy se spekuluje i o možném negativním vlivu karasa stříbřitého, který obývá podobné prostředí a lína by teoreticky mohl vytlačovat. Žádný výzkum však dosud tuto domněnku nepotvrdil. Stejně tak se velmi často dává mizení línů do spojitosti se zvyšujícími se početními stavy sumců velkých, pro které jsou líni oblíbenou součástí jídelníčků (také se používají jako živá nástraha na sumce). Tato skutečnost může mít vliv na velkých vodách, kde se sumec vyskytuje a místy je dnes opravdu přemnožený. Na druhou stranu líni prokazatelně mizí i z oněch klasický malých a zarostlých vod, kde sumci často ani nežijí a predační tlak tu není nijak zvlášť vysoký.

Hlavním důvodem vymizení vitálních populací jsou tak s největší pravděpodobností změny v přirozeném prostředí a absence vhodných výtěrových ploch. Zejména v minulém století došlo v důsledku záměrných aktivit člověka k výrazným změnám původního stavu a funkcí říčních ekosystémů, kde se nacházely základní lokality pro existenci populací většiny původních druhů ryb. To následně s časovou prodlevou vede k po¬stupnému zhoršování stavu druhů, které byly původně velmi početné, a to jak z hlediska rozšíření, tak i po¬četnosti v jednotlivých lokalitách. A právě fytofilní druhy, které vytírají jikry na rostlinný substrát, jsou v tomto směru velice zranitelné. O karasovi obecném už jsme hovořili v předchozím článku. Zmínit bychom mohli také štiku obecnou, která je sice v našich vodách stále relativně hojná, ale i její přítomnost na většině lokalit je závislá na umělém vysazování, zatímco přirozeně se rozmnožující populace, jaké například ještě před výstavbou Novomlýnských nádrží znali moravští rybáři z dolního toku řeky Dyje, již dávno zanikly.

Ulovit pěkného generačního lína je dnes vzácné – zejména v místech, kde se stále přirozeně rozmnožují, bychom proto měli tyto ryby automaticky vracet zpátky vodě

Jak jim pomoci?

Lín jako produkčně významný druh z našich vod určitě nezmizí. Budeme se s ním setkávat v rybochovech, provozovatelé komerčních vod si jej budou jako sportovně zajímavou rybu rádi kupovat a vysazovat do svých soukromých revírů. I nadále se s ním bude setkávat také ve svazových volných vodách, jeho výskyt však bude bohužel stále více závislý na umělém vysazování.

Bezprostředně tedy můžeme pomoci zvýšení početnosti línů tím, že posílíme jejich vysazování do volných vod. To se však neobejde bez změn v zarybňovacích plánech, úprav svazových ceníků ryb a obecně bez změny hospodářského managementu rybářských svazů, tak, aby prioritou nebyla jen levná výroba a vysazování kaprů.

Druhý úkol je mnohem obtížnější a rozhodně jej nelze uskutečnit v krátkodobém horizontu. Spočívá v záchraně a znovuobnovení vitálních, přirozeně se rozmnožujících populací ve volných vodách. To se neobejde bez úpravy přirozeného prostředí spočívající ve zpřírodnění toků a vytvoření vhodných podmínek pro výtěr a úspěšnou reprodukci. To samozřejmě není pouze úkolem rybářů, ale obecného ekosystémového přístupu k vodám a životnímu prostředí.

Bezprostředně však můžeme línům pomoci i my, sportovní rybáři. Lína totiž potkává ve sportovních revírech namnoze podobný osud jako násadového kapra. Vysadí se společně s ním do revíru a ledva dosáhne lovné míry, jde z vody na pánvičku, nebo se dokonce použije jako nástraha na sumce. Ve vodě tedy dlouho nevydrží. Jenže není vysazován zdaleka tak masivně jako kapr, navíc roste mnohem pomaleji, a to se projevuje na nízkých početních stavech. K lovu línů bychom tedy měli přistupovat velmi odpovědně a odnesení každé ryby si pořádně rozmyslet. Speciálně v lokalitách, kde se líni ještě i přirozeně rozmnožují, bychom rozhodně neměli generační ryby odnášet z vody – jako výtečná večeře či nástraha na sumce nám sice mohou přinést požitek i užitek, mnohem větší význam však mají ve svém přirozeném prostředí – jako ti, kteří dávají život dalším generacím svého druhu.

Těch míst, kde můžeme pozorovat čerstvě vykuleného línka, který má dobrou šanci vyrůst v dospělého zlatozelené krasavce, je už teď tedy u nás jako šafránu. Přesto se ale takové lokality stále ještě najdou. To u úhoře říčního je jeho přítomnost v našich již zcela závislá na umělém vysazování. V nejnovějších červených dokumentech je úhoř dokonce řazen mezi druhy vymizelé ve volné přírodě. Proč tomu tak je, a jaká je možná budoucnost úhořů v našich vodách, to už jsou témata, kterým se budeme věnovat v příštím článku o ohražených rybách našich vod.

Autor: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Milan Rozsypal, Karel Halačka

Další články

  1. Červený seznam ryb a mihulí ČR
  2. Ohrožené ryby našich vod - Karas obecný
  3. Ohrožené ryby našich vod - Lín obecný