Červený seznam ryb a mihulí ČR

Mihule a ryby patří mezi skupiny obratlovců s největším zastoupením ohrožených druhů. Aktuální červený seznam navazuje na předchozí verzi 2010 (Lusk et al. 2011a). V textu jsou zařazeny i určité změny a upřesnění v hodno­cení jednotlivých druhů mihulí a ryb na základě aktuálních poznatků.  Ze 4 druhů mihulí jsou 2 druhy hodnoceny jako vymizelé pro území ČR, 1 druh jako kriticky ohrožený a 1 druh jako zranitelný. Z 57 druhů ryb je 1 druh, který se historicky vyskytoval na našem území, hodnocen jako vyhynulý, 5 druhů a 1 poddruh jako vymizelé pro území ČR, 2 druhy ryb jsou hodnoceny jako vymizelé ve volné přírodě. V kategorii kriticky ohrožený je hodnoceno14 druhů ryb. Jako ohrožené jsou hodnoceny 2 druhy ryb . 7 druhů ryb je hodnoceno jako zranitelných a do kate­gorie téměř ohrožený je zařazeno dalších 8 druhů ryb. Ostatní původní druhy (16 druhů) jsou posouzeny jako málo dotčené. 1 druh je pak hodnocen jako taxon, o němž jsou nedostatečné údaje.

Pojďme si teď jednotlivé druhy podle stupně jejich ohrožení představit a pak si řekněme, co z těchto aktualizovaných seznamů vyplývá – tedy jak se proměňuje naše ichtyofauna v jednotlivých úmořích i v rámci všech našich povodí, jaké jsou v dnešní době nejvýraznější negativní vlivy, mající dopad na stav rozšíření a početnost našich ryb a zaměřme se také na to, jakým způsobem podobu naší ichtyofauny ve volných vodách ovlivňuje rybářství, ať už rybářský management, či přímo naše lovecké aktivity.

Červené seznamy nepředstavují závaznou legislativní normu – i proto je na rozdíl od platné legislativy aktuálními červenými dokumenty vnímaný lipan podhorní.

Výsledky:

1. Druhy vyhynulé

Síh ostrorypý

2.  Druhy vymizelé pro území ČR

Mihule mořská, mihule říční, vyza velká, jeseter velký, placka pomořanská, platýs bradavičnatý, pstruh obecný severomořský, kapr obecný (divoká forma).

3. Druhy vymizelý ve volné přírodě

Hlavatka podunajská, úhoř říční

4. Druhy kriticky ohrožené

Mihule ukrajinská, blatňák tmavý, plotice podunajská, cejn perleťový, karas obecný, hrouzek benátský, slunka obecná, losos obecný, ježdík žlutý, ježdík dunajský, drsek větší, drsek menší, jeseter malý, ostrucha křivočará, sekavčík balkánský.

5. Druhy ohrožené

Piskoř pruhovaný, Sekavec podunajský

6. Druhy zranitelné

Mihule potoční, střevle potoční, lín obecný, ouklejka pruhovaná, lipan podhorní, ostroretka stěhovavá, podoustev říční, hrouzek vladykovův

7. Druhy téměř ohrožené

Jelec jesen, parma obecná, hořavka duhová, cejn siný, mník jednovousý, candát východní, vranka obecná, vranka pruhoploutvá

Jako ohroženější druh, než je ze zákona zvláště chráněný (a tedy i celoročně hájený) jelec jesen.

8. Druhy málo dotčené

Pstruh obecný, štika obecná, candát obecný, okoun říční, sumec velký, bolen dravý, ježdík obecný, cejn velký, cejnek malý, plotice obecná, perlín ostrobřichý, ouklej obecná, hrouzek obecný, jelec tloušť, jelec proudník, mřenka mramorovaná

9. Druh, o němž nejsou dostatečné údaje

Hrouzek dunajský

V předkládané verzi červeného seznamu byly hod­noceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní. Oproti předchozí verzi z roku 2010 se změnila klasifikace hlavačky poloměsíčité, která je nyní hodnocena jako nepůvodní druh, nově byl zařazen blatňák tmavý. Oproti předchozímu červenému seznamu došlo u několika ryb k zásadním změnám v hodnocení míry jejich ohroženosti ve volných vodách, a týká se to i mnoha sportovně cenných druhů. Nejfrapantnější je příklad karasa obecného a slunky obecné, dříve hojných a běžných lovených ryb, které jsou nově hodnoceny jako kriticky ohrožené druhy. Do kategorie kriticky ohrožených je zařazen 1 druh mihule, a 14 druhů ryb, což je téměř čtvrtina všech hodnocených druhů. Oproti předchozím seznamům byla kategorie ohroženosti zvýšena i u dalších rybářsky cenných ryb, jako je lín obecný (z kategorie málo dotčený do kategorie zranitelný) a lipan podhorní (z téměř ohrožený do zranitelný).

Všechny druhy mihulí v našich vodách patří mezi vzácné a chráněné živočichy.

Lín obecný dříve patřil k charakteristickým druhům dolních toků větších řek a jejich záplavo­vého území. Tato ryba se rovněž stala významným objektem chovu a produkce v rybnících. Je trvalou součástí zarybňovacích plánů a tedy vysazovaných násad do vhodných rybářských revírů. Při dlouhodobých výzkumech ve vodách charakteristických pro jeho výskyt však nebyl zaznamenán výskyt jedinců lína, kteří by představovali přirozenou populaci, jejíž existence spočívá ve vlastní reprodukci. Rozšíření, početnost a úlovky lína je proto možné považovat pře­vážně za výsledky trvalého vysazování jeho násad – přesto došlo u tohoto druhu v posledních 25 letech také k poklesu rybářských úlovků, a to o plných 50 %. Lipan podhorní se původně vyskytoval ve vodách České republiky velmi omezeně, výrazně více byl rozšířen v Čechách v povodí Labe než na Moravě v povodí Moravy a Odry.

Klidné vody zarostlé vodní vegetací byly vždy přirozenými útočišti línů. Pokud zde však dnes ulovíme takovéhoto krasavce, jedná se prakticky vždy o násadovou rybu, a ne jedince z přirozeně se rozmnožujících populací.

V průběhu posledních cca 140 let došlo u tohoto druhu především v důsledku přímých i nepřímých vlivů člověka (umělý výtěr, odchov a vysazování násad, druhotná lososová pásma pod přehradami) k výraznému rozšíření výskytu v říční síti ČR, což se projevilo i významným zvýšením jeho úlovků sportovními rybáři (v roce 1955 – 4 tisíce ks, v roce 1990 – přes 110 tisíc ks). Je otázkou, zda a do jaké míry by se tento druh na jednotlivých lokalitách trvale udržel bez pravidelného vysazování násad. V průběhu posledních 25 let nastal naopak výrazný obrat a přes veškeré úsilí ze strany rybářů došlo k výraznému poklesu úlovků tohoto druhu (v registrova­ných úlovcích v rámci rybářských svazů o 95 % ve srovnání s rokem 1990).

Další sportovně atraktivní druhy, jako jsou říční kaprovité ryby (podoustev říční, ostroretka stěhovavá, parma obecná, jelec jesen) jsou nadále hodnoceny jako obecně ohrožené. Specifická je situace u úhoře říčního, který je nově zařazen do kategorie druh vymizelý ve volné přírodě, ačkoliv se s ním stále na většině revírů setkáváme a přes zřetelný pokles jsou stále na revírech ČRS a MRS každoročně uloveny tisíce úhořů. V tomto případě je třeba uvést, že taxon je hodnocený jako vyhynulý ve volné přírodě, jestliže přežívá pouze jako pěstovaný v kultuře, chovaný v lidské péči nebo jako naturalizované populace mimo historický areál. Patří sem tedy druhy, které se v přírodě vyskytují, ovšem z hlediska populace je nutno je považovat za vymřelé. Jejich výskyt ve volné přírodě je totiž dán specifickými lidskými zásahy, ač­koli již nejde o chov pouze v lidské péči. To je příklad i úhoře říčního, jehož výskyt je zcela vázán na vysazování monté, odchyceného v ústí některých ev­ropských řek.

Přestože se úhoři stále loví na většině našich revírů, byl tento druh v nejnovějších červených seznamech zařazen do kategorie druh vymizelý ve volné přírodě.

Rozšíření ryb v jednotlivých úmořích

Jak víme, území ČR, které je plošně malé (78 864 km²), spadá z hlediska hydrologické příslušnosti do úmoří tří moří, která nejsou v současnosti na našem území propojena. Tato skutečnost významně přispívá k poměrně bohaté druhové rozmanitosti ichtyofauny ČR. Největší část území ČR (65,2%) s povodím řeky Labe (Vltavy) patří k úmoří Severního moře. Druhým největším je úmoří Černého moře (25,4%) s povodím řeky Moravy (Dyje). Nejmenším (9,4%) je úmoří Baltského moře s povodím řeky Odry. Na druhou stranu tato skutečnost do určité míry komplikuje hodnocení a klasifikaci stavu u jed­notlivých druhů ryb. Výskyt části původní ichtyofauny je totiž vázán pouze na jedno či dvě uvedená úmoří. V rámci celostátního rozšíření se stav populací ve vodách jednotlivých úmoří u některých druhů výrazně liší. Drtivá většina druhů, hodnocených jako málo dotčené, se celkem běžně vyskytuje ve všech našich úmořích. Naopak značná druhů hodnocených jako kriticky ohrožené se vyskytuje pouze v jednom úmoří, často jen na jediné lokalitě. Týká se to například oblasti soutoku Moravy a Dyje, kde bylo v minulých letech a desetiletích prokázáno mnoho druhů, původních pro úmoří Černého moře a vyskytujících se pouze na této lokalitě (jeseter malý, ježdík žlutý, plotice podunajské, drsek větší a další). V úmoří Severního moře je asi nejvýraznějším počinem (byť zatím s nejistým výsledkem) pokus o reintrodukci lososa obecného do Labe a jeho přítoků.  K obnovenému výskytu výše jmenovaných druhů přispělo především zlepšení kvality povrchových vod. Druhým příznivým faktorem je bezbariérové propojení oblasti soutoku Dyje a Moravy s Dunajem, ale i téměř bezbariérová cesta řeky Labe do Severního moře, umožňující tahy ryb

Hlavní negativní vlivy

V průběhu několika posledních desetiletí došlo k výrazné změně intenzity devastačních a riziko­vých činitelů majících vliv na rozšíření a stav populací jednotlivých druhů naší ichtyofauny. Postupně se omezil zničující vliv znečištění zejména z výrobních provozů, sídelních aglomerací a bodových zdrojů. V podstatě se zastavily úpravy malých toků v rámci tzv. meliorací, ale jejich potřebná revitalizace se uskutečňuje jen velmi omezeně. Zároveň se zatím nepodařilo omezit negativní dopady v minulosti realizo­vaných úprav velkých toků, včetně protipovodňových zásahů v jejich záplavových územích. Právě zde došlo, a stále dochází, k degradaci původních charakteristických aluviálních vodních biotopů hostících nejohroženější rybí společenstva.

Novým negativním fenoménem je zvýšené využívání energe­tického potenciálu vody pomocí malých vodních elektráren a s tím související nepříznivé dopa­dy na průtokový režim vodních toků a migraci ryb. Tento negativní vliv nejvíce ohrožuje obsádky původních lososovitých ryb na pstruhových revírech.

Jezy, fragmentující naši říční síť, stále tvoří nejzásadnější překážku pro volné migrace ryb a mihulí.

Proklamované revitalizace říčních ekosys­témů jsou „realizovány“ téměř výhradně formou výstavby rybích přechodů převážně ve vazbě na energetické využití předmětného profilu, což oslabuje případný přínos zprůchodnění migrač­ní bariéry. Rovněž tzv. protipovodňové úpravy, byť s nesporným společenským opodstatněním, mají obvykle negativní vliv na místní společenstva ryb, stejně jako akce směřující k rozšíření splavnosti řek včetně tzv. rekreační plavby.

Rybí přechody, jako je ten v Břeclavi na Dyji, mají pro naši původní ichtyofaunu jistě pozitivní přínos, nejsou však samospasitelným řešením.

Specifický negativní fenomén pak představují nepůvodní invazivní druhy. Zcela průkazný negativní vliv na některé složky původní ichtyofauny, zejména na karase obecného, má šíření karase stříbřitého. Rovněž i u dalších nepůvodních druhů lze předpokládat v některých aspektech přímý nebo nepřímý negativní vliv vůči domácím druhům. Nově zazname­naným nebezpečím pro rybí společenstva, převážně obývající drobné toky a biotopy v říční nivě velkých toků, představují dlouhá období sucha a zamezení záplavových rozlivů vedoucí někdy až k vysychání dotyčných lokalit. Tomuto jevu je do budoucna předpovídán v souvislosti s klimatickými změnami rostoucí význam.

Invaze nepůvodního karasa stříbřitého má prokazatelně negativní vliv na některé složky naší ichtyofauny.

Výrazný devastační vliv – byť většinou lokálního charakteru – má na populace některých druhů i rozšíření rybožravých predátorů, zejména kormorána velkého a vydry říční. Místně mohou mít negativní vliv na ryby a případně i na mihule také další druhy, jako je volavka popelavá nebo čáp černý.

Rybožravý predátoři, jako je kormorán, mají minimálně na lokální úrovni výrazný negativní vliv na populace mnoha druhů našich ryb.

Vliv rybářství

Specifický problém při hodnocení stavu ichtyofauny formou kritérií pro sestavování červeného se­znamu představují druhy, které jsou objektem zájmu rybníkářství, i nás sportovních rybářů. V České republice jsou prakticky všechny tzv. volné vody součástí rybářských revírů a v rámci jejich obhos­podařování jsou vybrané populace ryb posilovány vysazováním násad získaných v rámci řízeného chovu. Následkem toho vyvstává otázka, jak by dopadlo např. hodnocení areálu rozšíření u řady druhů, pokud bychom vzali v úvahu pouze přirozený výskyt a samoreprodukující populace a jak tyto populace vlastně odlišit. Jak už jsme si výše řekli, zejména u lipana podhorního a lína obecného se situace přirozeně reprodukujících populací jeví jako velmi kritická, když stávající výskyt a početnost je téměř výhradně výsledkem vysazování jejich násad.

Druhy zařazené do kategorie „málo dotčené“ tvoří několik rozdílných druhových uskupení. Je zde několik druhů (pstruh obecný, štika obecná, sumec velký, candát obecný, bolen dravý), které jsou objektem intenzivního rybářského managementu (chov, vysazování násad, sportovní rybolov). U těchto druhů je poměrně obtížné vyhodnotit původní „přírodní“ rozšíření a kvalita­tivní i kvantitativní parametry populací, neboť oba tyto aspekty jsou prakticky zcela určovány člověkem. Plotice obecná, jelec tloušť, cejn velký a okoun říční i přes to, že jsou dotčeny sportovním rybo­lovem, patří ve vyhovujících podmínkách k druhům s vysokou početností a přirozenou věkovou skladbou populací. Jelec proudník, perlín ostrobřichý, ouklej obecná, hrouzek obecný, mřenka mramorovaná, cejnek malý a ježdík obecný leží víceméně mimo hlavní rybářský zájem a rozšíření i struktura jejich populací se jeví jako přirozené.

Rybářská management a intenzivní umělé zarybňování mají naprosto zásadní vliv na podobu naší ichtyofauny.

Závěrem

V tomto článku jsme se vám pokusili představit naší ichtyofaunu z hlediska míry jejího ohrožení a potřeby ochrany jednotlivých druhů ryb a mihulí. Pokud vám ve výčtu ryb chyběly druhy jako karas stříbřitý, amur bílý nebo tolstolobec pestrý, je tomu tak proto, že tyto druhy patří mezi tzv. introdukované a nejsou tedy vnímány jako původní součást naší ichtyofauny (jako původní jsou vnímány druhy, které přirozeně osídlují hydrografický systém, vymezený dnešními hranicemi České republiky po odeznění posledního zalednění, tzn. přibližně před 20 000 lety).

U rybářsky atraktivních druhů, jako je štika obecná, je těžké určit původnost a kvalitativní a kvantitativní parametry populací, neboť tyto aspekty jsou zásadně určovány člověkem.

Ovšem i u mnoha původních ryb vyvstává otázka, jak vlastně hodnotit stav populací ve chvíli, kdy jejich velká část je produktem chovu a umělého vysazování. V důsledku toho, že mnohé druhy jsou předmětem rybníkářských chovů a cílené umělé reprodukce, existují přírodní populace dnes již jen velmi zřídka. Přesuny a vysazování násad ryb z chovu probíhají i u takových druhů, jako je plotice obecná nebo cejn velký, takže ani ty nelze hodnotit jako nedotčené. Proto se mnozí odborníci domnívají, že původní druhová (ale i vnitrodruhová) diverzita naší ichtyofauny byla člověkem změněna natolik, že ve smyslu používaných kritérií došlo k výraznému omezení původního rozšíření nebo dokonce zániku mnohých populací. Je přitom nutné si přiznat, že zásadní roli v těchto změnách hraje právě rybářství. Na jednu stranu je umělé vysazování ryb v situaci, kdy většina vod čelí silnému rybářskému tlaku, aktem nevyhnutelným a chránicích některé druhy před jejich úplným vymizením, na druhou stranu představují naše rybářské i hospodářské aktivity vážná rizika pro původní biodiverzitu ryb na všech úrovních.

Dokonce i u rybích druhů, jako plotice obecná, dochází k vysazování násad a přesunům v rámci volných vod – ani jejich populace tedy nemůžeme hodnotit jako nedotčené.

Co se týče dalších negativních vlivů, pak za nejzávažnější faktory způsobující značné ohrožení jednotlivých druhů vy­mizením jsou považovány úpravy vodních toků a hydrotechnické stavby, které fragmentují říční síť a tvoří překážky volného pohybu mihulí a ryb. V některých oblastech se uplat­ňuje predační tlak rybožravých obratlovců, zvláště kormorána velkého a vydry říční. U některých původních druhů ryb se negativně projevuje vliv nepůvodních invazivních druhů (karas stříbřitý, střevlička východní).

Komplikací ochranářského managementu jsou i změny druhové identity některých stávajících taxonů vyúsťující v popisy nových druhů obtížně určitelných morfologicky. Zásadním problémem je i nedostatečná aktualizace předpisů z oblasti legis­lativní ochrany ichtyofauny.

Autor: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Josef Ptáček, Milan Rozsypal

Prameny:

Časopis Příroda (č. 34/2017)

Červený seznam mihulí a ryb České republiky (Lusk et al. 2011a)

Další články

1. Červený seznam ryb a mihulí ČR
2. Ohrožené ryby našich vod - Karas obecný
3. Ohrožené ryby našich vod - Lín obecný