Články uživatele "JKemr"

Výroba wobblerů z polyuretanové pěny – Woby Kemr

Nedávno mě jeden známý poprosil, zda bych nesepsal pár řádků o tom, jak si vlastnoručně vyrábím wobblery. Jelikož jsem to slíbil, pokusím se v několika řádcích nastínit trošku jinou metodu domácí výroby oblíbených nástrah. Jiná je v tom, že výrobním materiálem není dřevo, ale polyuretanová pěna...

Odpolední sumec

Bylo sotva půl druhé po poledni a venku bylo pravé červencové počasí. Posedával jsem pod nedávno postavenou pergolou u své přítelkyně na venkově a přemýšlel, jestli se nechat sežrat všudypřítomnými komáry, kteří o sobě letos dávali pořádně znát nebo se jít projít po březích místní říčky s přívlačovým prutem a podběrákem v ruce a nechat se poštípat ještě mnohem víc.

Životní candát

Přišel konec října a kam se člověk podíval, všude bylo vidět, že opět začíná vládnout podzim. Listí na stromech zářilo nejrůznějšími barvami, foukal vítr a často pršelo. A právě do jednoho z těchto ne příliš vlídných dnů jsem se probudil. Sice už nepršelo, ale bylo vidět, že vše kolem je mokré a blátivé. Už den před tím jsem se rozhodl, že se vydám na ryby. Protože byla právě neděle, měl jsem v tomto týdnu poslední šanci si zarybařit, protože jako dítko školou povinné jsem se ve všední den k vodě prostě nedostal.

Tajemství zpívajícího stromu

Začínala druhá polovina léta a já si užíval bezstarostného života jakožto mladý klučina, který ještě nic netuší o zodpovědnosti, každodenní docházce do práce, povinnosti platit vysokou hypotéku na nedávno zrekonstruovaný byt a dalších podobných starostech. Moje srdce bylo volné, protože zatím nikdy nebylo obtěžkáno nenávistí, zradou či nešťastnou láskou k něžnému pohlaví. Jedna věc mě ale přeci jen tížila. Až doteď mě nikdo ze starších neuznával jakožto dobrého rybáře, přesto že jsem věděl o rybách víc než kluci ze vsi.

Dovolená na Sázavě

Bylo mi právě šest, když začínaly vytoužené letní prázdniny. Otec tenkrát přišel z práce a řekl, že za týden pojedeme na Sázavu. To víte, že když byl den před odjezdem, ani jsem nemohl dospat.

Ráno jsem se vzbudil a na chodbě už byly přichystány všechny potřebné, ale mnohem více nepotřebné, ba zbytečné, dokonce si vzpomínám, že i úplně absurdní věci. Na cílovou chatu jsme jezdili každý rok, proto dodnes nechápu, proč jsme museli vozit skleničky, příbory, otvírák, ručníky, povlečení, pálky na pinčes, pálky na tenis, pálky na ho… Hodně věcí jsme tenkrát vezli…