Hledání a tápání
Patřím mezi vášnivé vláčkaře a rád chytám právě na wobblery! Až do loňska mě dost omezovala jejich cena, která ukrajovala nemalé částky z rodinného rozpočtu. Letos, díky dlouhé zimě, kdy už jsem nudou nevěděl kudy kam, napadlo mě vyrobit pár vlastních wobblerů (dále jen wobů).
Zjistil jsem, že hned na několika rybářských serverech probíhají řadu let polemiky na téma – domácí výroba wobů. Do diskusí přispívají nejen začátečníci, ale i ostřílení profíci. Neváhal jsem a obrátil se na několik z nich. Doufal jsem, že se mi dostane cenných rad a pomoci. Zjistil jsem však, že většina úspěšných samovýrobců tvoří své woby z různých druhů měkkého dřeva, nejčastěji z balzy.
Tento výrobní materiál jsem hned po první zkoušce okamžitě zavrhl a snažil se „lovit v jiných vodách“. Největším problémem dřeva (balzy) byla jeho vysoká prašnost při broušení. Jelikož woby vyrábím na počítačovém stolku a v panelákovém bytě, nebylo možné v pokusech dál pokračovat. Ten, kdo někdy obrušoval balzu, určitě ví, o čem je řeč. Během broušení jemný prach pokryl úplně všechno, což vadilo nejen mně, ale dvojnásob i mé přítelkyni. Dalším záporem, který jsem se snažil odstranit, bylo vyřezávání a následně opětovné zalepení drážky do trupu wobu pro umístění drátěné kostřičky. Posledním důvodem, proč jít jinou cestou, bylo navrtávání děr pro olovo sloužící k dovažování nástrahy.
Rozhodnutí
Přemýšlel jsem, jak všechny tyto nešvary eliminovat a brouzdal přitom po českých i světových serverech. Až jsem narazil na polyuretanovou pryskyřici Feather Lite! Zaujalo mě, že objevená hmota má hustotu nižší než voda, takže dokáže v pevném stavu plavat. To bylo pro výrobu wobů velmi podstatné! Při letmém propočítání nákladů na tělíčko wobu, které má zhruba objem 10 ml (což představuje wob v délce do 7 cm, pokud se nejedná o zavalitý model) mi vycházela cena srovnatelná s cenou balzy. Tož mě nakonec přesvědčilo o koupi pryskyřice a k následujícím pokusům.
Materiál na výrobu jsem měl vyřešen, teď bylo třeba vymyslet, do čeho budu woby odlévat. Cenově nejpřijatelnější mi vyšel výrobek Lukopren N1522 + katalyzátor v hodnotě kolem 350 Kč/litr hmoty - tekutého kaučuku, z kterého lze vyrobit cca 10 středních forem.
Základní materiály byly vyřešené, a tak se dostávám k samotné výrobě. Popíšu ji pěkně krok za krokem...
Krok první: Výroba vzorového wobu ze dřeva
Bohužel ani u této metody jsem se práci se dřevem nevyhnul. Zvláště pak, když jsem měl v úmyslu navrhovat vlastní modely. Pokud chcete pouze kopírovat osvědčené a účinné vzory světových výrobců, tento krok neberte v potaz.
Jelikož rád zkouším nové a neokoukané věci, zkusil jsem vymyslet vlastní vzory wobů a uvést je do praxe. V tom případě bylo nutné vyrobit vzorový model, podle něhož jsem hodlal vytvořit odlévací formy. Jako materiál na mustr jsem zvolil balzu, která je díky vlastnostem snadno opracovatelná.
Návrh si nejprve nakreslím na papírovou čtvrtku. Namaluji si bokorys a také půdorys budoucího wobu. Tím vznikne šablona, kterou následně překreslím na hranolek balzy. Nejprve obkreslím boční pohled a podle něj balzu nahrubo ořežu nožem na koberce. Vzniklý tvar přebrousím jemným smirkem. Následuje překreslení horního náhledu a opracování nožem a brusným papírem. V této fázi seříznu hrany wobu a zaoblím jej do finálního tvaru. Celý wobbler nakonec přebrousím hrubším, a pak co nejjemnějším smirkovým papírem. Tělo wobu je tím hotové! Zbývá umístit drátěná očka, která se spolu s tělem wobu otisknou do formy. Jelikož se jedná jen o vzorový mustr, na který se nebude nikdy chytat, není třeba vytvářet kompletní drátěnou kostřičku, ale stačilo udělat drátěná očka, která se zapíchnou a přilepí vteřinovým lepidlem do trupu wobu. Zbývá ještě vyříznout drážku na lopatku a lopatku vlepit do wobu. Nakonec celý wobbler přelakovat lesklým lakem na dřevo, aby byl jeho povrch dokonale hladký. Podle vzoru pak bude krásně hladký i finální výrobek.
Krok druhý: Výroba formy
K výrobě formy používám umělý kaučuk Lukopren. Dalšími potřebami jsou: běžná modelína a dřevěné kolíčky o průměru 5 mm a délce 10 mm - díky nim vzniknou ve formě „zámečky“, které drží obě půlky formy přesně na sobě.
Z modelíny vyválím placku vysokou cca 10 mm (dle plánované tloušťky wobu) a s takovým rozměrem, aby se na něj dal naplocho položit wobbler a kolem ještě zůstal prostor zhruba 10 mm. Nyní wob vtlačím do modelíny - přesně do jeho podélné půlky (pokud budete kopírovat nějaký komerčně vyráběný originál, bude třeba sundat háčky a kroužky). Po vtlačení wobu do plastelíny je vhodné špachtličkou dobře utěsnit prostor kolem celé nástrahy, aby mezi ní a modelínu nemohla zatéct hmota na formu.
Poté zapíchnu kolem wobu do modelíny asi osm kolíčků. Kolíčky vtlačím do jejich poloviny a přibližně 5 mm od vzorového modelu. Nakonec z další modelíny vyválím tenké pásky, vysoké asi 20 mm a přilepím je kolem celé modelínové placky. Vznikne tím něco jako bazének. Prostor mezi páskou a podkladem opět pomocí špachtličky vytěsním kousky modelíny.
Nejdůležitější věcí je nyní potřít vzorový mustr i formu něčím mastným. Používám vazelínu ve spreji. Ta poslouží k tomu, aby se po vytvrzení nepřilepil wobbler k Lukoprenu. Přebytečnou mastnotu otřu papírovým ubrouskem, aby na formě i wobu zůstal jen tenký mastný film. Jakákoli nerovnost by se totiž později obtiskla do konečného odlitku.
Nyní mi zbývá odlít potřebné množství Lukoprenu a obě složky materiálu (Lukopren + tvrdidlo) důkladně promíchat a nalít na vzorový wob. Mustr musí být zcela ponořený. Hmota se ponechá důkladně vytvrdit cca 12 hod. Po jejím vytvrzení opatrně vyberu veškerou modelínu i dřevěné kolíčky a vzorový wobbler nechám dál ve formě.
Mám hotovou jednu polovinu formy a mohu se pustit do výroby druhé půlky. Kolem tvrdé hmoty opět nalepím modelínové pásky, utěsním je u hran a zase je pomažu vazelínou. Zbývá nalít potřebné množství tekutého Lukoprenu. Po jeho vytvrdnutí opatrně oddělím obě poloviny formy od sebe a vyjmu vzorový wob. Do otvorů po kolíčcích také natekla hmota a díky ní vznikly výše zmiňované „zámečky“. Teď už jen zbývá vyříznout do formy v jejím nejvyšším bodě otvor, kterým se bude vstřikovat pěna injekční stříkačkou a také jeden až dva „komínky“ pro únik vytlačovaného vzduchu, aby v odlitku nevznikaly bublinky (pokud vzniknou, není to žádná pohroma, protože při dalším odlévání zbude trochu pěny a do děr po bublinách v odlitku kápnu trochu těchto zbytků. Po vytvrdnutí nerovnosti zabrousím.
Krok třetí: Výroba drátěné kostřičky a vložení vyvažovací zátěže
K výrobě kostřičky pro malé a střední woby používám polotvrdý nerezový drát o průměru 0,8 mm. Pokud hodlám vyrábět woby na velké štiky nebo sumce, je lepší použít drát se silnějším průměrem 1-1,2 mm. Musím rovněž počítat s tím, že tělo velkých wobů bývá natolik objemné, že se s náklady na výrobu dostanu o mnoho výš, než bych si přál. To je ale na rozhodnutí každého výrobce.
Kostřičku z drátu tvaruji kleštěmi s plochými i kulatými hroty. A to tak, aby ohyby drátu přesně zapadly do formy a očka na kostřičce přesně kopírovala otisky ve formě. Přímo na drátěnou kostřičku pak připevňuji i vyvažovací olůvko. Správnou váhu, tvar a umístění zátěže zjistím jedině metodou pokus-omyl (takže přeji hodně trpělivosti a co nejméně nepovedených odlitků).
Pro rychlejší výrobu kostřiček jsem si vyrobil malý zlepšovák, na kterém ohýbám drátky vždy stejně do požadovaného tvaru. Stačí natlouci pár hřebíků do dřevěné desky podle originální kostřičky a drát pak ohýbat přesně podle nich.
Krok čtvrtý: Výroba lopatky
Lopatku vyrábím z plné polykarbonátové desky o tloušťce 1-3 mm. Tvar (podle tloušťky materiálu) vystřihuji normálními nůžkami nebo nůžkami na plech a opracovávám ruční frézkou, pilníkem a smirkovým papírem. Hotovou lopatku vlepuji až po nalakování wobu dvousložkovým epoxidovým lepidlem.
Krok pátý: Odlévání wobu
Konečně nastává chvíle, kdy si mohu odlít svůj první vlastnoručně vyrobený wobbler. Smíchám potřebné množství obou složek pěny Feather Lite, nejlépe do plastového kelímku sloužícího k rozlévání destilátů (viz velký panák), nechám asi minutku chemikálie pracovat a obsah natáhnu do injekční stříkačky o objemu 20 ml. S odléváním nesmím otálet, protože pěna velmi rychle tuhne. Do formy vložím kostřičku se zátěží a formu zagumičkuji, aby se neroztáhla. Teď už jen pomalu vstříknu pěnu do formičky. Dávkuji tak dlouho, až pěna začne vytékat z nalévacího otvoru i z odvzdušňovacích komínků. Pěnu nechám cca 30-40 minut vytvrdit a odlitek mohu vytáhnout z formy. Teď už zbývá jen ořezat přečnívající hrany a obrousit odlitek nejjemnějším smirkem. Nakonec vyříznu drážku pro lopatku. Obvykle to dělám tak, že už při výrobě formy odlévám vzorový wob s lopatkou. Tím vznikne ve formě výřez pro lopatku, do kterého vždy vložím vlastnoruční kopii původní lopatky. Odlitek pak již obsahuje zmíněnou lopatku. Tu ale stejně odstraním (jde to velmi dobře, neboť lopatka v odlitku příliš nedrží) a vlepím ji znovu až po nalakování dvousložkovým epoxidem. Jde vlastně jen o to, že díky vložené lopatce vznikne přesná drážka v odlitku, která má vždy stejný úhel vzhledem k tělu wobu a nemůže se tak stát, že by měl každý wobbler jiný sklon lopatky.
Krok šestý: Barvení
O barvení a lakování se zmíním jen krátce, protože toto téma by dalo na samostatný článek. K barvení používám airbrush, ale lze použít i obyčejný štětec. Nejprve nanesu základní bílou syntetickou barvu na kov a dřevo. Po jejím zaschnutí následuje barvení dle vlastní fantazie a uvážení. Nejčastěji používám nitro barvy ve spreji, které si vždy odstříknu do kelímku.
Krok sedmý: Lakování
Poslední fází, o níž se trochu víc rozepíšu, je přelakování svrchním lakem. Jako nejúčinnější a nejpoužívanější všemi domácími výrobci je dvousložkový lak Letoxit PR 102 + EM 420. Smíchám obě složky dle uvedeného poměru a směs nechám zhruba 40 minut pracovat, aby získala konzistenci medu. Wobbler přelakuji a lak nechám zaschnout na otočném kolotoči cca 5 hodin do jeho zavadnutí. K výrobě kolotoče jsem použil motorek ze staré mikrovlnky, který se otáčí rychlostí cca 6 otáček za minutu. Díky němu lak nestéká a vytváří konzistentní a hladký povrch.
První vrstvu nechávám zaschnout cca 2-5 dní. Pak celou plochu přebrousím nejjemnějším smirkem, aby povrch trochu zdrsněl a dobře se spojil s následující vrstvou laku. Při přebrušování příliš netlačím, abych neobrousil barvu pod lakem. Vše je nutné dělat s citem. Následně wobbler přelakuji druhou vrstvou laku. Pozor! Lak by neměl přijít ještě cca 14 dní do styku s vodou, jinak ztratí svůj lesk a zmatní. Pokud se tak stane, pomůže další vrstva laku a jeho důkladné vyzrání.
Wobbler je tímto téměř hotov. Už jen zbývá připevnit do jeho oček kroužky s trojháčky.
Pár mých woblerů
Věřím, že vám můj návod pomůže během dlouhých zimních večerů zahnat nudu a následně i ušetřit nějakou tu korunu.
Autor textu a snímků: Jakub Kemr
Ty jo, to je nádhera. Prostě šikovnost. Chytili jste něco na to sluníčko sedmitečné? :)
Ahoj. Ale co je důležité a co tu autor nenapsal. Oni na ty jeho berou víc než na průmyslově vyráběné :-) a to výrazně. Ověřeno loňským podzimem ve třech lidech.
Křoviš> Podle mě nesmí bejt ani moc malá ani moc velká a nesmí bejt šjdrem. Když se nejedná o hlubokopotápivý model, docela úspěšný tvar je jednoduché kolečko vyražené z plastu vytínačem. Ten tvar, jako mají štiky na obrázku, by měl být také celkem jistota. Ty dlouhé úzké lopatky, jako je ta na obrázku balzového vzoru, už nějak nemám odvahu dělat, i když jsem viděl dost nástrah, které to takto měly a šlapaly dobře. Ještě se zeptám, jaký wobler je tvým vzorem, jestli plave nebo jde ke dnu … Dá se říct, že občas mě zlobily přetížené woblery. Teď jsem navíc narazil na komerční woblery z plastu, který neplavou, jsou dost těžký, takže daleko lítaj a navíc při normálním tažení moc dobře nechodí, přesto při pocukávání na ně ryby berou. S trochou nadsázky se dá říct, že není špatný wobler, ale je špatně vedený rybářem. Samozřejmě to platí pro klidnou vodu, v nějakým hrčáku to tam musim podržet aniž by se to někm přetáčelo …
jepice> no ještě jsem nedospěl do stádia, že bych dokázal sam si navrhnout tvar. Proto zatím kopíruju a formu dělám podle funkčního originálu. Váha a vyvážení je stejné jako u originálu. Ale ta lopatka. Proto mě zajímá, když vymýšlíte nový wobler tak na jakém základě rozhodnete o tvaru a umístění lopatky?
Křoviš> člověče sám jsem pěňáky ještě nezkoušel, ale než bych dělal formu, zkusil bych udělat balzový model se vším všudy (včetně zátěže) a vyzkoušel ho alespoň ve vaně, ne-li na vodě. Ještě než tu formu zavrhneš, zkus zahejbat očkem. Když ho přihneš dolů směrem k lopatce, měl by fungovat líp.
Nádhera, nádhera a nádhera. Skoušel jsem ledacos si vyrobit ale tohle se mi fakt líbí. Objednal jsem pěnu, koupil Lukoprén a hurá na to. Naplňuje mě otcovskou píchou pokaždé, když se nový wobler vyloupne z formy. Rozčarování ale přišlo, když jsem woblery zkoušel ve vodě. Nefungují. Zajímalo by mě jak určuješ velikost, tvar a sklon lopatky?
bandidas> Ahoj, tak třeba tady
http://www.silikonycz.cz/index.php?…
bandidas> je to pryskyřice. Těch polyuretanů je hrozná spousta, možná by se dalo použít i akryl benzo styren, nebo jak se ty chenikalije všecky jmenujou. V tomhle ti asi moc neporadím, já dělám ze dřev. Vpodstatě budeš muset najít něco co se dá lít, má menší hustotu než voda a po vytvrzení bude dostatečně tvrdé, tyto informace najdeš v technických listech. Hledej přímo u výrobců, možná jim pošli i mail a´t ti poradí.
Venca Zelenka> Aha je to niečo iné,nie je to pena.A vieš mi poradiť aký iný materiál môžem ešte použiť?
bandidas> kecáš- není to pěna a můžeš použít i něco jiného z nízkou hustotou.
Ahoj ja by som sa chcel opýtať kde zoženiem tú dvojzložkovú penu Feather Lite,lebo nikde ani na nete ju google nenašiel.
JKemr> aaaaha :-)
David H.> Ne ne, nemluvím o popu ale o wobleru co je na hlavní fotce úplně vpravo nahoře
JKemr> u popíka hřbetní ploutev ale asi nic stabilizovat nebude ;-)
Robur> ahoj, ploutvicka drzi dobre stabilitu ve velkych proudech pri lovu bolenu. Wobler pak vodou krasne klouze a nevyskakuje z vody.
Robur> ne hřebtní, ale spíš řitní – skupinové foto vpravo nahoře
majrou> Ano mám na mysli tuto http://www.obchodproremesla.cz/…anzni-p10546?…
Jen nesouhlasím, že ji musíš vypotřebovat najednou. Nosím ji naraženou na pistoli třeba měsíc a nezatuhne. Dycky jen očistím špičku pistole a jedu dál. Zatuhne trubičková, ale né pistolová. Pistoli mám taky od Fishera..
JKemr> A co tak si nalít přiměřeně velká tělíska, naříznout… Ovšem ne v obývačce.
Robur> Pokud myslíš todle, tak to je paráda. Vlasta Burian zase nosil vyčuhující poutko kabátu. Neznám vzor, ale tvarem je to spíš popper, tedy cosi so leze spíš na hladinu a tam je ta ploutvička platná jako pitbulovi saxofón. Hmm, možná se mýlím, je to lidské. Ještě jsi v depresi? Já byl předevčírem, když jsem se ve špičce pokoušel dostat se ze směru Svitavy do Pisáreckého tunelu a byl jsem pod tlakem času.
uff, nemám rád šikovné lidí, uvádí mne to do deprese:-). Na úvooní fotce jsou woby, které mají na spodku těla ploutvičku. Pomáhá to zabrańovat přetáčení wobu?
Největší problém mám se scháněním olověného drátu o průměru 3,5mm nebo 4mm. Kdyby někdo věděl, kde levně sehnat, budu vděčnej za každou radu. Přímo v kovohutích je drát neskutečně drahej.
Chorchus> Ahoj. Díky. I já jsem nejprve přemýšlel o kopírce, ale u mě opět problém s prašností v bytě. Svýho času jsem si udělal malej soustruh na splávky a dělal to doma. Žena mi to trpěla půl roku, pak jsem i já uznal, že se blbě dejchá v centimetrový vrstvě prachu. Tohle mi vychází jako nejšetrnější k uklizenému bytu, když opomenu, že můj počítačovej stolek vypadá jako ponk a na monitoru od PC je sem tam nějaká zaschlá kapka pěny, která mimochodem, vůbec nejde z LCD dolů :-)
Alov> Ahoj, pokud máš na myslí jednosložkovou montážní pěnu ve spreji, tak ta nefunguje, protože ti nevytuhne v uzavřeném prostoru. Dvousložkovou v pistoli bys zase musel najednou vypotřebovat. Tímto vším jsem si už prošel. Ale pokud myslíš nějakou jinou pěnu, nechám se rád poučit :)
JKemr> No vidíš, takže se vlastně nenudíš. Já trpím celý život nedostatkem času, jako Chorchus. Asi už proto, že jsem toho měl (a i mám) moc rozdělaného. A v mnoha směrech. Rybařina je jen jednou z mnoha
Palivec> Moc diky za radu. Vyzkousim. K te vete. Nuda me v zime prepada kazdy rok. Jelikoz bydlim v panelaku a kdyz je osklivo nekdy bych se vazne ukousal. Pak vymyslim novy veci. Uz jsem prosel vyrobou splavku, feeder krmitek a ted jsem u wobleru :-) Pak se do toho vetsinou vrhnu po hlave a snazim se to dotahnout k dokonalosti. Pak je hned po nude.
Moc hezký článek, inspirující. Jsi šikula. Já se vydal jinou cestou a to výrobou kopírky na balzové slidery. Mám však opačný problém s časem, takže ho mám z loňské zimy rozdělaný :-).
Ještě poznámka k separaci silikonů (platí i pro Lukopreny). Také „kdysi dávno“ , hned do uvedení do výroby, jsem se zabýval použitím tohoto materiálu ve výrobě vojenské techniky (těsnění všelijakých konektorů, průchodky kabeláže přes pancéřové desky a pod). Také jsem měli problémy se separací a vhodné oleje ve spreji na trhu absentovaly. Nehledě že co se naolejuje, je mastné. Výrobce Lukoprenů nám poradil. Výborným separačním prostředkem je roztok saponátů. My používali obyčejný Jar, někdy koncentrovaný, někdy naředěný. Dá se samozřejmě omýt vodou a Lukopren na to nechytí ani za nic.
Úžasné. Jsi šikovný. V celém článku mne zarazila jedna věta:„Letos, díky dlouhé zimě, kdy už jsem nudou nevěděl kudy kam, napadlo mě vyrobit pár vlastních wobblerů (dále jen wobů).“ Mohl být tvým otcem, ale nepamatuju, že bych někdy „nudou nevěděl kudy kam“. Ty voblery máš skutečně dobré a i technologie je vymakaná.Klobouk dolů. Já kdysi dávno s kamarády vyráběl kopie Rapal, když jsme měli snad 2–3 kousky a rentgenovali jsme je průmyslovým rentgenem, aby jsme vuděli ty dráty uvnitř.
Alov> Ahoj. Díky moc. Nezkoušel. Můžeš mi poslat do osobky nějaký odkaz, o jakou se jedná?
JKemr> Ahoj. Taky klobouček dolů. Fakt čumím. Já bych na to asi neměl nervy :-))
Mě jen zajímá, jestli si zkoušel PU pěnu pistolovou, ale nízkoexpanzní. Oproti klasické je o dost tvrdší a v pistolovém provedení „zbytek“ nevyschne.
lunimus> Ahoj, předem moc díky za pochvalu. Těší mě, že se moje práce líbí a hlavně mě to žene dál, snažit se o co nejlepší výrobky. Teď k dotazům. Jak píšeš, bylo by logické wobler nejprve vyzkoušet a poté teprve dělat formu a tak se také dělo. V článku je to napsáno spíše z důvodu ulehčení, pokud si je někdo jistý tvarem a chodem, aby nemusel zbytečně zasahovat do těla wobleru. Uznávám, že v článku tato poznámka chybí a děkuji za doplnění. Určitě je dobré wobler nejprve otestovat a poté se teprve pouštět do realizace výroby i když pak může nastat problém s rozlišnými vlastnostmi a dovážením dřeva a pěny(vztlak). K druhému dotazu. Obyčejnou PUR pěnu jsem nikdy nezkoušel, jelikož vím jaké má vlastnosti(mizerná pevnost, měkkost, vysychání zbytku spreje atd.), nikdy jsem s jejím využitím nekalkuloval.
klobúk dole, alebo sánka dole šéfe :) K tvojej výrobe vlastných modelov mám jedinú pripomienku. Keď vyrábaš formu pre vlastný model, píšeš, že vzorový muster nebude nikdy chytať. To je síce fakt, ale predsa len mám otázku, či by ho nebolo vhodné vo vode otestovať, aby si nevyrobil formu woblera, ktorý apriori nebude chodiť a ty sa len budeš trápiť s rôznym rozmiestňovaním záťaže, hoci chyba môže byť úplne inde :) U kópií komerčných woblerov máš istotu, že tvar chodiť bude a potrebuješ „len“ nájsť správne rozmiestnenie záťaže. No a mám ešte jednu otázku. Predpokladám, že si pri experimentoch použil aj klasickú PUR penu. Ak áno, aké si mal výsledky? Samozrejme keď pominieme fakt, že ak PUR penu v spreji neminieš v priebehu rel. krátkej doby, tak v 90% prípadoch ti to potom tak zaschne, že môžeš vyhodiť celý sprej :)