p0.jpg

 

Hledání a tápání

Patřím mezi vášnivé vláčkaře a rád chytám právě na wobblery! Až do loňska mě dost omezovala jejich cena, která ukrajovala nemalé částky z rodinného rozpočtu. Letos, díky dlouhé zimě, kdy už jsem nudou nevěděl kudy kam, napadlo mě vyrobit pár vlastních wobblerů (dále jen wobů). 

Zjistil jsem, že hned na několika rybářských serverech probíhají řadu let polemiky na téma – domácí výroba wobů. Do diskusí přispívají nejen začátečníci, ale i ostřílení profíci. Neváhal jsem a obrátil se na několik z nich. Doufal jsem, že se mi dostane cenných rad a pomoci. Zjistil jsem však, že většina úspěšných samovýrobců tvoří své woby z různých druhů měkkého dřeva, nejčastěji z balzy. 

Tento výrobní materiál jsem hned po první zkoušce okamžitě zavrhl a snažil se „lovit v jiných vodách“. Největším problémem dřeva (balzy) byla jeho vysoká prašnost při broušení. Jelikož woby vyrábím na počítačovém stolku a v panelákovém bytě, nebylo možné v pokusech dál pokračovat. Ten, kdo někdy obrušoval balzu, určitě ví, o čem je řeč. Během broušení jemný prach pokryl úplně všechno, což vadilo nejen mně, ale dvojnásob i mé přítelkyni. Dalším záporem, který jsem se snažil odstranit, bylo vyřezávání a následně opětovné zalepení drážky do trupu wobu pro umístění drátěné kostřičky. Posledním důvodem, proč jít jinou cestou, bylo navrtávání děr pro olovo sloužící k dovažování nástrahy.

 

Rozhodnutí

Přemýšlel jsem, jak všechny tyto nešvary eliminovat a brouzdal přitom po českých i světových serverech. Až jsem narazil na polyuretanovou pryskyřici Feather Lite! Zaujalo mě, že objevená hmota má hustotu nižší než voda, takže dokáže v pevném stavu plavat. To bylo pro výrobu wobů velmi podstatné! Při letmém propočítání nákladů na tělíčko wobu, které má zhruba objem 10 ml (což představuje wob v délce do 7 cm, pokud se nejedná o zavalitý model) mi vycházela cena srovnatelná s cenou balzy. Tož mě nakonec přesvědčilo o koupi pryskyřice a k následujícím pokusům.

Materiál na výrobu jsem měl vyřešen, teď bylo třeba vymyslet, do čeho budu woby odlévat. Cenově nejpřijatelnější mi vyšel výrobek Lukopren N1522 + katalyzátor v hodnotě kolem 350 Kč/litr hmoty - tekutého kaučuku, z kterého lze vyrobit cca 10 středních forem.

Základní materiály byly vyřešené, a tak se dostávám k samotné výrobě. Popíšu ji pěkně krok za krokem...

 

Krok první: Výroba vzorového wobu ze dřeva

Bohužel ani u této metody jsem se práci se dřevem nevyhnul. Zvláště pak, když jsem měl v úmyslu navrhovat vlastní modely. Pokud chcete pouze kopírovat osvědčené a účinné vzory světových výrobců, tento krok neberte v potaz.

Jelikož rád zkouším nové a neokoukané věci, zkusil jsem vymyslet vlastní vzory wobů a uvést je do praxe. V tom případě bylo nutné vyrobit vzorový model, podle něhož jsem hodlal vytvořit odlévací formy. Jako materiál na mustr jsem zvolil balzu, která je díky vlastnostem snadno opracovatelná. 

Návrh si nejprve nakreslím na papírovou čtvrtku. Namaluji si bokorys a také půdorys budoucího wobu. Tím vznikne šablona, kterou následně překreslím na hranolek balzy. Nejprve obkreslím boční pohled a podle něj balzu nahrubo ořežu nožem na koberce. Vzniklý tvar přebrousím jemným smirkem. Následuje překreslení horního náhledu a opracování nožem a brusným papírem. V této fázi seříznu hrany wobu a zaoblím jej do finálního tvaru. Celý wobbler nakonec přebrousím hrubším, a pak co nejjemnějším smirkovým papírem. Tělo wobu je tím hotové! Zbývá umístit drátěná očka, která se spolu s tělem wobu otisknou do formy. Jelikož se jedná jen o vzorový mustr, na který se nebude nikdy chytat, není třeba vytvářet kompletní drátěnou kostřičku, ale stačilo udělat drátěná očka, která se zapíchnou a přilepí vteřinovým lepidlem do trupu wobu. Zbývá ještě vyříznout drážku na lopatku a lopatku vlepit do wobu. Nakonec celý wobbler přelakovat lesklým lakem na dřevo, aby byl jeho povrch dokonale hladký. Podle vzoru pak bude krásně hladký i finální výrobek.

 

 

Krok druhý: Výroba formy

K výrobě formy používám umělý kaučuk Lukopren. Dalšími potřebami jsou: běžná modelína a dřevěné kolíčky o průměru 5 mm a délce 10 mm - díky nim vzniknou ve formě „zámečky“, které drží obě půlky formy přesně na sobě.

Z modelíny vyválím placku vysokou cca 10 mm (dle plánované tloušťky wobu) a s takovým rozměrem, aby se na něj dal naplocho položit wobbler a kolem ještě zůstal prostor zhruba 10 mm. Nyní wob vtlačím do modelíny - přesně do jeho podélné půlky (pokud budete kopírovat nějaký komerčně vyráběný originál, bude třeba sundat háčky a kroužky). Po vtlačení wobu do plastelíny je vhodné špachtličkou dobře utěsnit prostor kolem celé nástrahy, aby mezi ní a modelínu nemohla zatéct hmota na formu. 

Poté zapíchnu kolem wobu do modelíny asi osm kolíčků. Kolíčky vtlačím do jejich poloviny a přibližně 5 mm od vzorového modelu. Nakonec z další modelíny vyválím tenké pásky, vysoké asi 20 mm a přilepím je kolem celé modelínové placky. Vznikne tím něco jako bazének. Prostor mezi páskou a podkladem opět pomocí špachtličky vytěsním kousky modelíny.

 

 

Nejdůležitější věcí je nyní potřít vzorový mustr i formu něčím mastným. Používám vazelínu ve spreji. Ta poslouží k tomu, aby se po vytvrzení nepřilepil wobbler k Lukoprenu. Přebytečnou mastnotu otřu papírovým ubrouskem, aby na formě i wobu zůstal jen tenký mastný film. Jakákoli nerovnost by se totiž později obtiskla do konečného odlitku.

Nyní mi zbývá odlít potřebné množství Lukoprenu a obě složky materiálu (Lukopren + tvrdidlo) důkladně promíchat a nalít na vzorový wob. Mustr musí být zcela ponořený. Hmota se ponechá důkladně vytvrdit cca 12 hod. Po jejím vytvrzení opatrně vyberu veškerou modelínu i dřevěné kolíčky a vzorový wobbler nechám dál ve formě. 

Mám hotovou jednu polovinu formy a mohu se pustit do výroby druhé půlky. Kolem tvrdé hmoty opět nalepím modelínové pásky, utěsním je u hran a zase je pomažu vazelínou. Zbývá nalít potřebné množství tekutého Lukoprenu. Po jeho vytvrdnutí opatrně oddělím obě poloviny formy od sebe a vyjmu vzorový wob. Do otvorů po kolíčcích také natekla hmota a díky ní vznikly výše zmiňované „zámečky“. Teď už jen zbývá vyříznout do formy v jejím nejvyšším bodě otvor, kterým se bude vstřikovat pěna injekční stříkačkou a také jeden až dva „komínky“ pro únik vytlačovaného vzduchu, aby v odlitku nevznikaly bublinky (pokud vzniknou, není to žádná pohroma, protože při dalším odlévání zbude trochu pěny a do děr po bublinách v odlitku kápnu trochu těchto zbytků. Po vytvrdnutí nerovnosti zabrousím.

 

 

 

Krok třetí: Výroba drátěné kostřičky a vložení vyvažovací zátěže

K výrobě kostřičky pro malé a střední woby používám polotvrdý nerezový drát o průměru 0,8 mm. Pokud hodlám vyrábět woby na velké štiky nebo sumce, je lepší použít drát se silnějším průměrem 1-1,2 mm. Musím rovněž počítat s tím, že tělo velkých wobů bývá natolik objemné, že se s náklady na výrobu dostanu o mnoho výš, než bych si přál. To je ale na rozhodnutí každého výrobce.

Kostřičku z drátu tvaruji kleštěmi s plochými i kulatými hroty. A to tak, aby ohyby drátu přesně zapadly do formy a očka na kostřičce přesně kopírovala otisky ve formě. Přímo na drátěnou kostřičku pak připevňuji i vyvažovací olůvko. Správnou váhu, tvar a umístění zátěže zjistím jedině metodou pokus-omyl (takže přeji hodně trpělivosti a co nejméně nepovedených odlitků).

 

 

Pro rychlejší výrobu kostřiček jsem si vyrobil malý zlepšovák, na kterém ohýbám drátky vždy stejně do požadovaného tvaru. Stačí natlouci pár hřebíků do dřevěné desky podle originální kostřičky a drát pak ohýbat přesně podle nich.

 

 

Krok čtvrtý: Výroba lopatky

Lopatku vyrábím z plné polykarbonátové desky o tloušťce 1-3 mm. Tvar (podle tloušťky materiálu) vystřihuji normálními nůžkami nebo nůžkami na plech a opracovávám ruční frézkou, pilníkem a smirkovým papírem. Hotovou lopatku vlepuji až po nalakování wobu dvousložkovým epoxidovým lepidlem.

 

 

Krok pátý: Odlévání wobu

Konečně nastává chvíle, kdy si mohu odlít svůj první vlastnoručně vyrobený wobbler. Smíchám potřebné množství obou složek pěny Feather Lite, nejlépe do plastového kelímku sloužícího k rozlévání destilátů (viz velký panák), nechám asi minutku chemikálie pracovat a obsah natáhnu do injekční stříkačky o objemu 20 ml. S odléváním nesmím otálet, protože pěna velmi rychle tuhne. Do formy vložím kostřičku se zátěží a formu zagumičkuji, aby se neroztáhla. Teď už jen pomalu vstříknu pěnu do formičky. Dávkuji tak dlouho, až pěna začne vytékat z nalévacího otvoru i z odvzdušňovacích komínků. Pěnu nechám cca 30-40 minut vytvrdit a odlitek mohu vytáhnout z formy. Teď už zbývá jen ořezat přečnívající hrany a obrousit odlitek nejjemnějším smirkem. Nakonec vyříznu drážku pro lopatku. Obvykle to dělám tak, že už při výrobě formy odlévám vzorový wob s lopatkou. Tím vznikne ve formě výřez pro lopatku, do kterého vždy vložím vlastnoruční kopii původní lopatky. Odlitek pak již obsahuje zmíněnou lopatku. Tu ale stejně odstraním (jde to velmi dobře, neboť lopatka v odlitku příliš nedrží) a vlepím ji znovu až po nalakování dvousložkovým epoxidem. Jde vlastně jen o to, že díky vložené lopatce vznikne přesná drážka v odlitku, která má vždy stejný úhel vzhledem k tělu wobu a nemůže se tak stát, že by měl každý wobbler jiný sklon lopatky.

 

Krok šestý: Barvení 

O barvení a lakování se zmíním jen krátce, protože toto téma by dalo na samostatný článek. K barvení používám airbrush, ale lze použít i obyčejný štětec. Nejprve nanesu základní bílou syntetickou barvu na kov a dřevo. Po jejím zaschnutí následuje barvení dle vlastní fantazie a uvážení. Nejčastěji používám nitro barvy ve spreji, které si vždy odstříknu do kelímku.

 

 

Krok sedmý: Lakování

Poslední fází, o níž se trochu víc rozepíšu, je přelakování svrchním lakem. Jako nejúčinnější a nejpoužívanější všemi domácími výrobci je dvousložkový lak Letoxit PR 102 + EM 420. Smíchám obě složky dle uvedeného poměru a směs nechám zhruba 40 minut pracovat, aby získala konzistenci medu. Wobbler přelakuji a lak nechám zaschnout na otočném kolotoči cca 5 hodin do jeho zavadnutí. K výrobě kolotoče jsem použil motorek ze staré mikrovlnky, který se otáčí rychlostí cca 6 otáček za minutu. Díky němu lak nestéká a vytváří konzistentní a hladký povrch.

 

 

První vrstvu nechávám zaschnout cca 2-5 dní. Pak celou plochu přebrousím nejjemnějším smirkem, aby povrch trochu zdrsněl a dobře se spojil s následující vrstvou laku. Při přebrušování příliš netlačím, abych neobrousil barvu pod lakem. Vše je nutné dělat s citem. Následně wobbler přelakuji druhou vrstvou laku. Pozor! Lak by neměl přijít ještě cca 14 dní do styku s vodou, jinak ztratí svůj lesk a zmatní. Pokud se tak stane, pomůže další vrstva laku a jeho důkladné vyzrání.

Wobbler je tímto téměř hotov. Už jen zbývá připevnit do jeho oček kroužky s trojháčky.

 

Pár mých woblerů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Věřím, že vám můj návod pomůže během dlouhých zimních večerů zahnat nudu a následně i ušetřit nějakou tu korunu.

Autor textu a snímků: Jakub Kemr

www.facebook.com/wobykemr