Pohled do světa pod hladinou fascinuje člověka od nepaměti. I my rybáři, kteří podobně jako dávní samurajové stále vyrážíme do boje rvát se s divokými rybami, hledáme rádi klid a rovnováhu při pohledu na pestrý život pod hladinou. Nepotřebujeme vždy jen rvát a loupit a vstupovat do vodního světa jako predátoři, dokážeme být i němými pozorovateli, vnímajícími krásu a harmonii magické říše věčného ticha, která nás tolik přitahuje. Proto má i mnoho rybářů doma akvárium, ti šťastnější pak v zahradě jezírko s okrasnými rybami. 

 

Japonští samurajové meditovali před bojem u jezírka s okrasnými rybami.

 

Krásu a barevné hemžení podvodního světa však nenabízejí pouze umělé chovy, ale můžeme je nalézat i v přirozeném prostředí. Příroda obdařila ryby nebývalou různorodostí, nejen co se týče tvaru těla, ale též jeho zbarvení. To je u ryb neskutečně variabilní a navíc se i v přirozeném prostředí občas vyskytnou různé abnormality, které dodají příslušníkovi jinak nevýrazně zbarveného druhu zvláštní exotické vzezření. Asi každý z nás už v životě ulovil rybu, která byla vybarvena jinak, než je pro jedince daného druhu běžné. Někdy v tom má prsty sám člověk s jeho tisíciletou snahou o domestikaci a šlechtění ryb, někdy však o abnormálním vzezření rozhoduje sama ruka přírody, tohoto vrchního a často též trochu nevypočitatelného designera. V tomto článku se tedy zaměříme na vizuální stránku života pod vodní hladinou. Řekneme si, co vůbec způsobuje tělesné zbarvení ryb a jaké jsou důvody různých barevných odchylek a variací. Ukážeme si, jakým způsobem do tohoto přirozeného procesu vstoupil člověk se svojí touhou po kráse, ladnosti a harmonii a jak dlouhá byla cesta k vyšlechtění různých forem okrasných ryb. Povíme si zkrátka, jaké jsou možné důvody toho, že i dnešní rybář čas od času uloví „zlatou rybku“. 

 

Zbarvení ryb

Zbarvení hraje v životě ryb velmi důležitou roli. Jak si ještě ukážeme, plní především ochrannou funkci. Už jsme si řekli, že zbarvení těla ryb je velmi variabilní, a to jak mezi jednotlivými druhy, tak i mezi příslušníky stejného druhu. Nejpestřeji zbarveny bývají ryby z tropických moří, zvláště z korálových oblastí. Zbarvení evropských sladkovodních ryb je výrazně skromnější, to však rozhodně neznamená, že pohled pod hladiny našich řek, rybníků či jezer by byl nějak fádní a jednotvárný. Žíhaná štika, pruhovaný okoun, zlatozelený lín s malinovými duhovkami, perlín se zářivě karmínovými ploutvičkami, to je jen několik dokladů vizuální poezie našeho světa pod hladinou. A což teprve takový sameček střevle potoční v čase námluv, nebo nepůvodní, ale v našem prostředí už dobře aklimatizovaná kráska slunečnice pestrá?!

 

Drobné střevle potoční patří mezi nejkrásnější obyvatele našich vod.

 

Také štika se svými žíhanými boky a mramorovaným hřbetem patří k ozdobám podvodního světa.

 

Co je však důvodem toho, že se těla některých ryb rozvinou do takovýchto pozoruhodných barev?

Nositelem zbarvení jsou pigmentové buňky zvané chromatofory, které se nalézají ve škáře, ale také na šupinách, v oku, v peritoneu, v okolí ledvin, střev apod. Chromatofory obsahují v cytoplazmě pigmentová zrna. Podle povahy pigmentových zrn rozeznáváme následující typy těchto buněk:

• Černé buňky (melanofory), které jsou početné ve škáře na celém povrchu těla. Nalézají se také v okolí cév, ve vazivu v okolí nervové soustavy, páteře, ledvin či střeva.
• Žluté buňky (xantofory), taktéž hojně se vyskytující buňky, které jsou menší než melanofory.
• Červené buňky (erytofory), méně časté buňky, jejichž výskyt může být omezen jen na některé partie těla, kde vytvářejí červené skvrny (např. na břiše střevle či koljušky tříostné).
• Stříbřité buňky (guanofory), obsahují barvivo guanin v podobě krystalů, které silně lámou světlo. Jsou příčinou opticky bíle nebo stříbřité barvy břicha a boků četných druhů ryb. Zajímavostí je, že jsou přítomny v očích candátů, což jim dodává typického matně stříbřitého lesku.

Překrýváním těchto typů pigmentových buněk vzniká pak u ryb jejich konkrétní zbarvení. 

 

Jak už její druhové jméno napovídá, slunečnice pestrá je opravdovou krasavicí našich vod.

 

Změny zbarvení

Změny zbarvení ryb souvisejí s fyziologickým stavem, probíhají pomocí přemísťování pigmentových zrn a jsou velmi rychlé.

Určitě jste se již setkali s termínem mimikry, což je označení pro ochranné zbarvení, kdy se organismus dokáže přizpůsobit barvě svého okolí, a tím se chrání především před predátory. Každý rybář kupříkladu ví, že kapři nebo líni žijící v temném prostředí – různých tůních a zabahněných vodách – mají zbarvení těla tmavší než ryby, žijící v mělkých řekách nebo jiných prosvětlených vodách. Tmavé zbarvení mají také ryby, které nějakým způsobem přišly o zrak – barva těla se totiž přizpůsobuje tomu, co ryba vidí, v tomto případě respektive nevidí (ryby žijící skutečně ve tmě, jako například slepé jeskynní ryby, mají zbarvení naopak světlé). 

Ona už několikrát zmiňovaná výrazná barevná proměnlivost i v rámci jednotlivého druhu je u ryb dána hned několika faktory:

• věková proměnlivost – mladí jedinci jsou většinou jinak zbarveni než dospělé ryby (např. u ryb lososovitých).
• sezónní proměnlivost – zbarvení se mění v průběhu roku – např. v době tření je výrazně pestré – tzv. svatební šat mlíčáků.
• Topografická barevná proměnlivost – barevné změny vyvolané faktory prostředí u jedinců téhož druhu (nejtypičtější u potoční formy pstruha obecného).
• Patologická barevná variabilita – změny zbarvení vyvolané znečištěním vody, infekčními a invazními chorobami, popřípadě dědičnými abnormalitami.

 

Barevné abnormality

Zde už se dostáváme k tomu, proč se i ve volných vodách můžeme setkat s jedinci, které příroda obdařila zcela jiným zbarvení, než je u příslušníků daného druhu obvyklé. U ryb se totiž mohou v kůži nalézat chromatofory pouze jedné barvy, které potom udávají základní zbarvení celého těla, čímž vznikají různé barevné abnormality:

• albinismus – jedná se u ztrátu pigmentových buněk v kůži (příkladem je sumec albín).
• xantorismus – způsobuje oranžové až zlaté zbarvení (zlatý jesen, zlatý karas, zlatý kapr).
• erytrismus – způsobuje červené zbarvení (okrasný karas, kapr koi).
• alampie – vzácná abnormalita, pozorovaná u některých kaprovitých ryb – zbarvení je zcela světlé, bez lesku.
• melanismus – taktéž vzácná abnormalita, kdy se v kůži vyskytují pouze černé buňky.

 

Tradice šlechtění Koi kapra je dlouhá 2500 let.

 

Šlechtění okrasných forem

Těchto zvláštních mutací si brzy všiml člověk, který je dokázal využít ke šlechtění specifických forem mnoha druhů ryb. Zmiňme barevné formy akvarijních rybek živorodek duhových, mečovek mexických nebo skalár amazonských, albinotické formy sumce velkého, okrasných jeseterů, atd. Největší množství barevných mutací u chovaných druhů se však nalézá mezi kaprovitými rybami. Je tomu zřejmě z toho důvodu, že chov kaprovitých ryb má dlouho tradici, je nenáročný a ryby mohou dorůst pozoruhodných rozměrů, takže se hodí i do venkovních okrasných vod s větší rozlohou. Doslova nejzářivějších příkladem těchto šlechtitelských snah je vznik okrasné formy kapra obecného, zvané Koi (či japonsky „Nishikigoi“).

 

Dnes existuje na 17 různých barevných variet Koi kaprů.

 

Brokátový kapr

Kořeny chovu barevného kapra spadají do východní Asie, konkrétní do Číny, a to až do doby před 2500 lety. Tehdy se započalo s domestikací divokého formy kapra a souběžně s tím se začínají šlechtit i okrasné formy. České jméno Koi vychází z původního japonského názvu Nišikigoi, což by se dalo doslovně přeložit jako brokátový kapr. Výrazem Koi se v japonštině označuje kapr, a to jak původní říční ryba, tak její vyšlechtěné formy. Druhá část názvu by se dala též přeložit jako „obdělávané pole“. V názvu lze tedy hledat i jakési symbolické vyjádření neustálé péče o barevného kapra. Koi se však v japonštině také zvukově shoduje s výrazem, který znamená cit, náklonnost nebo lásku, takže kapři jsou v Japonsku i symbolem lásky a přátelství.

Přestože je tradice chovu Koi kaprů stará tisíce let, do Evropy – konkrétně do Anglie – se dostali kapři Koi až v 70. letech minulého století. V českých zemích se první Koi kapři objevili ještě o něco později, konkrétně v roce 1985. Dříve se u nás vyskytoval tzv. zlatý kapr, vzniklý mutací z tuzemských chovů, který měl žlutě lemované šupiny a žluté ploutve. Boom chovu kaprů Koi u nás nastává zejména po roce 2000 a dnes se s nimi běžně setkáváme v domácích chovech a vzácně i ve volné přírodě. O popularitě těchto ryb svědčí to, že jen v Japonsku se současná produkce kaprů Koi pohybuje okolo 100 milionu kusů ročně. 

Chov barevných kaprů pro dekorativní účely v různých jezírkách a bazéncích není extrémně náročný. Kapr je typický všežravec a tak jej lze krmit rozličnou potravou, která by však měla být nutričně vyvážená. Před zakoupením ryby si také musíme uvědomit, že kapr patří mezi dlouhověké živočichy a rozhodně se nejedná o nějakého domácího mazlíčka na jedno použití. Prokazatelně se kapři v okrasných chovech mohou dožívat až 50 let, jsou však uváděny příklady i mnohem starších jedinců. Legendou se stal šarlatový Koi kapr jménem Hanako, jehož prý v Japonsku vlastnilo několik majitelů a který se údajně dožil neuvěřitelných 226 let. Vzhledem k tomu, co dnes víme o věkových možnostech ryb, se však tento údaj jeví jako velmi, velmi podezřelý.

 

V současné době ve světě existuje na 17 různých barevných variet Koi kaprů.

Mezi nejběžnější patří: 

Kohaku – základní varieta Koi, dvoubarevná forma s bílou základní barvou a červenými skvrnami.

Bekko – základní varieta Koi, podklad tvoří jedna barva (žlutá, bílá, červená) a druhá – černá barva, se na těle vyskytuje jen ostrůvkovitě.

Asagi – základní varieta Koi, jeho zbarvení je světlemodré.

Ogon – jednobarevné formy s kovovým leskem.

 

Kapr Koi však není jediným příslušníkem okrasných kaprovitých ryb, který našel domov v našich vodách: 

 

Zlaté rybky a závojnatky

Zlatí karasi (tzv. „zlaté rybky“) a závojnatky jsou formy okrasných ryb, vyšlechtěné z divokých karasů stříbřitých. V Číně se jejich chovu a šlechtění věnují nejméně od 10 století. Do Evropy se „zlaté rybky“ dostaly v 17. století a rychle se staly oblíbenými „domácími mazlíčky“. Kromě své nesporné krásy se staly oblíbenými i vzhledem k nenáročnosti chovu, dříve se jako ozdoby salonů chovaly v různých skleněných nádobách a jsou s nimi tak spojeny i počátky akvaristiky. Dnes se chovají zejména v různých zahradních jezírkách, kde jsou schopny za vhodných podmínek i bez problému zazimovat. Jako „praví“ karasi nejsou zvlášť náročné na kvalitu vody a množství kyslíku a celkem dobře odolávají i různým nemocem.

 

Závojnatky jsou drobné rybky, často poněkud bizarních tvarů.

 

„Zlaté rybky“ na vícero barevných odstínů.

 

Dalším pěstěním „zlatých rybek“ vznikly závojnatky čínské, okrasná forma karasa, která svým atypickým tvarem těla již málo připomíná příslušníka kaprovitých ryb. Jsou to rybky s extrémně prodlouženými ploutvemi, silně vystouplýma očima, tělem vejcovitého tvaru, s různými výrůstky na hlavě a mnoha dalšími vzhledovými varietami. Závojnatky dorůstají jen do délky max. 15 cm a kromě venkovních jezírek se tak mohou chovat i v různých akváriích.

 

Zlatý jesen

Další z okrasných „zlatých ryb“ byla vyšlechtěna z divokého jelce jesena. Jedná se dnes o velmi běžnou okrasnou rybu chovanou v různých zahradních jezírkách a bazéncích (odchov v akváriích je velmi obtížný). Životní nároky jesena jsou o něco vyšší než u karase, zejména co se týče obsahu kyslíku, vyžaduje také poněkud větší prostor k pohybu. Živí se hlavně hmyzem a jeho larvami, nesmíme zapomínat ale také na jeho částečnou dravost, kterou známe i my, sportovní rybáři. Jelikož větší zlatí jeseni konzumují i čerstvě vykulený plůdek ostatních druhů ryb, mohou hrát v okrasném jezírku roli regulátorů obsádky nádrže, bránících přemnožení karasů či kaprů Koi. 

 

Splní nám tato „zlatá rybka“ pověstná tři přání?

 

Jak ulovit „zlatou rybku“?

Různě barevně vyšlechtěné ryby jsou dnes tedy běžnou současných našich umělých chovů. Jak je to však s přítomností různých barevných odchylek a abnormalit ve volných vodách? Jaká je možnost, že v revíru ulovíme „zlatou rybku“, která nám bude moci splnit ona pověstná tři přání? Šance na ulovení tu je, není však rozhodně příliš vysoká. Nežijeme totiž v pohádce a tak to má „zlatá rybka“ v divoké přírodě setsakramentsky těžké. Život nepřirozeně zbarvených ryb je ve volných vodách velmi ztížen tím, že jsou díky své atypické barevnosti poměrně snadnou kořistí predátorů – jsou prostě sežrány dříve, než by se mohly dožít dospělého věku.  Zní to možná krutě, ale má to svoji hlubokou logiku. Tím, že se tyto ryby nestihnou dožít pohlavně zralého věku, se příroda brání proti rozšiřování nepřirozených mutací a pečuje tak o zdravý genofond jednotlivých rybích druhů. I přesto se nepřirozeně zbarvení jedinci i ve volných vodách vyskytují. 

Albinismus byl popsán u mnoha rybích druhů. Poměrně často se vyskytuje například u sumce velkého. Je tomu tak možná i proto, že sumec je opravdu velkou rybou s rychlým růstem a tak albinotičtí jedinci nemají brzy v přírodě krom člověka žádného přirozeného nepřítele. Bílý sumec se těší mezi rybáři velké popularitě a chytit ho je snem mnoha lovců těchto vousatých obrů. O sumcích – albínech také koluje mnoho mýtů a legend. Traduje se například, že rybář, jenž by zabil bílého sumce, sám do roka zemře, podobně jako myslivec, který střelí bílého jelena.

Také výskyt vyšlechtěných forem okrasných ryb je ve volných vodách velmi řídký. Barevní kapři, karasi či jeseni pochopitelně nejsou určeni k lovu ryb, a proto se do revírů cíleně nevysazují. Přesto i na ně čas od času můžeme ve volných vodách natrefit. Koi kapři jsou i v divoké přírodě schopni dorůst trofejních velikostí a občas se dokonce stanou kořistí sportovního rybáře – např. v roce 2005 byl u nás ulovený exemplář koi kapra o váze téměř 12 kg a každoročně jsou zaznamenány úlovky několika úctyhodně vyrostlých barevných krasavců. Jejich ulovení je spíše věcí štěstí a náhody, než nějaké cílevědomé snahy či speciální rybolovné techniky. Koi kapr je pouze jednou z forem kapra obecného, a tak se jeho životní a potravní návyky v zásadě nijak neliší od klasických lysců a šupináčů. Pokud tedy chceme ulovit „kojáka“, choďme na kapry a věřme, že se na nás jednou usměje štěstí.

 

 

Životní a potravní návyky Koi kaprů se v zásadě neliší od běžných kaprů – k jejich ulovení je však třeba mít velké štěstí.

 

Pohled pod hladinu okrasných jezírek nabízí vizuálně vděčnou podívanou i prostor pro tiché rozjímání.

 

Mějme však také na paměti, že „zlaté rybky“ dnešního věku tu nejsou od toho, abychom jim háčky propichovali pysky. Lovme je tedy především beze zbraní. Hledáčky fotoaparátů, ale zejména očima a srdcem. Nabízejí nám totiž něco, co v tomto hektickém světě i ten nejakčnější rybář podobně jako kdysi středověký samuraj také potřebuje: prostor k meditaci a tichému rozjímání nad krásou a harmonií světa pod vodní hladinou.  

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Karel Halačka