Chytej.cz
Jigy Teflon RUGBY LURE HOLDER

Těžce vydřené, leč darované ryby I. necteno

21.8.2013 | Povídky od vody | Candát obecný | 12.138 čtenářů | hodnocení: vynikající | komentáře: 103

Těžce vydřené, leč darované ryby I.Čím jsem starší, tím častěji mě napadá, že každý člověk má svůj osud nějakým způsobem daný. Neplatí to však jen pro lidi, ale i pro všechny tvory na Zemi. Ryby samozřejmě nevyjímaje. Nemám pro své sentimentální myšlenky žádné vědecké vysvětlení, ale určitě většina z nás zažila věci odporující zdravému rozumu. V poslední době mě tyto filosofické úvahy napadají hlavně při rybaření...

Před hromadou let jsem četl v jednom rybářském časáku zajímavý příspěvek. Autor v něm rozebíral rybářské štěstí a mimo jiné vyslovil názor, že existují dva druhy ryb – ty co jsou nám dané a pak ty druhé, které nám dané nejsou. Z těch se pak stávají tzv. neulovitelné legendy vyhýbající se všem nástrahám. A když už se přece jen spletou, vybojují si (většinou díky nějakému rybářovu kiksu) opět svobodu. 

Po letošní zahájené jsem si na příspěvek o „daných a nedaných“ rybách vzpomněl hned dvakrát. Dostal jsem totiž příležitost střetnout s velkými dravci, kteří měli veškeré výhody na své straně, ale přesto jich nevyužili. I tak jsem se na vítězství nad nimi neskutečně nadřel! Když zpětně a v klidu (bez adrenalinové nálože v žilkách) zrekapituluji prožité souboje, mohu konstatovat, že jsem během nich nasekal tolik amatérských chyb, že by to vyšlo na pár sezón dopředu. Asi mi ty ryby fakt byly dané...     

 

Darovaná ryba I.

Úterý 19. 6. 2013, 19.30 hod., řeka Dyje: Spěchám k vodě, div se nestrhám. Na zahájenou jsem vyhořel, tak jsem řádně natěšený na odvetu. U vody potkávám pár známých tváří. Jejich informace moc optimistické nejsou. Ráno se prý chytilo pár lepších dravců, ale v poledne spadla voda o půl metru a rázem bylo „po žížalkách“! Nedbám pesimistických předpovědí a jdu lovit. Všechna má prověřená místa jsou obsazená. „Sakra, když to tu prej nebere, proč je u vody takovej mumraj!“ kleju v duchu. Nakonec jsem odkázán na volné fleky, kam se nikdo nehrne. Vybírám místo, které je sice hodně nadějné, ale doslova „čpí sírou“. 

Tvoří je dvojice vyvrácených topolů, které leží ve vodě souběžně s břehem. Stromy jsou s pevninou spojené jen několika tlustými kořeny a jejich koruny jsou celé ponořené. Pod nimi je hlubina dobré tři metry! Všude kolem kmenů se blýskají hejna odrostlých ouklejí a u břehu je hustá rybí polévka z letošního potěru. Tahle komfortní zóna nabízí vodním predátorům luxusní úkryty v labyrintu větví, dostatečnou hloubku a žrádla, co hrdlo ráčí! Být dravcem, jsem zaparkovaný právě tady! 

 

p1.jpg

Místo (zlo)činu.

 

Co je růžové pro ryby, obvykle bývá černé pro rybáře. Sápu se v brodkách na slizké kmeny. Po opadnutí vody je jejich povrch pokrytý kluzkým bahýnkem. S náramným úsilím se doškrábu na druhý strom. Zapřu se „pevně“ o jeden kořínek. Dobrá stabilita je při lovu podmínkou zdaru. Něco o tom vím, i když ne z osobní zkušenosti...

 

Vsuvka k tématu:

Kdysi před léty jsem s partou vláčel na řece Moravě. Během noci tehdy hladina spadla o pár decimetrů a mokré kameny v regulaci byly najednou hladké jako sklo. Od rozednění jsme házeli jako o život, ale při poklesu řeky byli dravci zašití bůhvíkde. Kamarád se rozhodl, že vyrazí zkusit štěstí níž po proudu. Skákal po slizkých kamenech jako kamzík. Nevím, co ho to napadlo, ale během „skokochůze“ poslal twister obloukem do řeky. 

A v tom se to stalo! Právě když došlapoval na balvan, jeho chodidlo se už kamene nedotklo. Hned po dopadu gumy do vody ji totiž nasál velký dravec! Vzápětí udělal rychlý výkrut ke dnu. Prudký rybí výpad přetočil rybáře o pětačtyřicet stupňů. Na jedné noze neudržel balanc a po zádech zahučel mezi lomové šutry! Hrůzou se nám zatajil dech! Okamžitě jsme spěchali na pomoc. Ó, jak se nám ulevilo, když jsme spatřili, že hendikepovaný lovec třímá ohnutý prut a snaží se dokonce vleže pumpovat. To by smrtelně raněný asi nedokázal! Pomohli jsme kamarádovi na nohy, aby mohl zdolávat jako člověk. Nakonec vše dopadlo dobře. Vylovený patnáctikilový sumík byl hojivou mastí na potlučená záda. Šťastný rybář dokonce pravil něco ve smyslu: „Cítím se jako po návratu ze sadomaso salónu. Hřbet mám sice samej šrám a modřinu, ale rozhodně to stálo za ten zážitek!“

 

Zpět k ději:

Stojím relativně pevně na kluzkém kmeni topolu a přemýšlím co dál. Naproti přes vodu jsou zabrozeni tři mladí rybáři a snaží se mi naprat nástrahy pod nohy. Nezbývá mi, než gumu spustit přímo pod strom. Rozhodně ji ale nesmím nechat padnout na dno, protože tam bude fůra překážek. Twister s přestávkami nechávám klesat do hlubiny. Když uznám, že se blíží do nebezpečné zóny, stopnu jeho pozvolný pád a začnu navíjet. Nástrahu pozvednu sotva o metr a... Prásk! Prut schytá ostrou šupu! Zápěstím přiseknu. Ihned v paži pocítím slastnou tíhu. Ztěžka sbírám decimetry šňůry na cívku. Kromě pasivního odporu se zatím ryba moc neprojevuje. Nemá snahu silou táhnout ke dnu, ani splouvat po proudu vstříc ponořeným větvím. To je pro mě jen dobře... 

Útočník zdivočí, až ho pozvednu k hladině. Najednou se postaví na hlavu a zabere. Na hladině se vytvoří miniatura atomového hřibu! Brzda zavrčí jak podrážděný pes. První výpad zdárně odrazím. Čekám druhý, ale ryba se zase ochotně poddává mému tahu. Vyrazí na zteč znovu až pod hladinou. Tentokrát ji stačím zahlédnout. Je to candát! Hrubým odhadem něco přes třičtvrtě metru. Pumpuji pomalu vzhůru. Čekám, že každým okamžikem začne vyvádět, ale žádná překotná aktivita se nekoná. Je stále v podezřelém klidu. 

Velký candát najednou leží toporně na hladině a poulí bulvy jako Hurvínek. Pořád od něj čekám nějakou čertovinu. Vše se mi zatím zdá nějak moc snadné. Ryba má určitě v záloze nějaký trumf. Pro sichr povolím víc brzdu. Pak krkolomným způsobem pokleknu na kluzký kmen. Z vesty na zádech odepnu velký rakeťák a hned se s ním natáhnu po dravci. Rybu naberu na první pokus. Jóóó!          

Opatrně se stavím na nohy. Udělám čelem vzad a s těžkým nákladem mířím ke břehu.

Zrovna když mám nekročeno na druhý kmen, candát se probere. Zuřivě sebou zamele. Rozpažím ruce kvůli lepší stabilitě a snažím se bezpečně došlápnout. Dravec jakoby věděl, že jsem bezbranný jak novorozeně, razantně zatřepe hlavou. Svými tesáky rozpárá síť jako torpédo trup lodě. Najednou mu celá hlava dírou čouhá ven! Na chvíli znehybní. Připadá mi, že mě potměšile pozoruje a pochechtává se. Nevím, co dělat dřív. Mám dravce chytit za makovici? Nebo spěchat na břeh? Volím druhou možnost...

Chyba! Sotva udělám další krůček, ryba s sebou znovu energicky zamlátí. Díra v síti se rázem zvětší a „můj úlovek“ přes ni vylítne ven. Praští sebou o strom a sklouzne do škvíry mezi kmeny. Na šňůře se mi houpe podběrák. Zapomenu na obezřetnost a vmžiku pokleknu. Musím konat rychle, než se otřesený dravec vzpamatuje. I přes riziko pohryzání rybě nacpu palec do tlamy. Provedu „jakoustakous“ napodobeninu sumčího úchopu. Candát se probere, až mu vyvrátím pysk. Hryže mi do palce jako doga a ocasem divoce víří hladinu. Nepustím ho, ani kdyby mi měl prst vytrhnout z kloubu!

Tragikomedii však ještě není konec. Roztržená síťka se namotá na jeden kořínek a drží na něm jako přilepená sekunďákem. Nejsem stavu se postavit. Trpělivě čekám, až rybě dojde šťáva a přestane mi drtit palec. Jakmile se trochu uklidní, vztekle škubnu podběrákem. Osvobozuji ho za cenu další díry v síti. Honem na souš!

 

p2.jpg

Síť rakeťáku torpédovaná monster-candátem.

 

Když za pár vteřin stanu na pevné zemi, jsem blahem bez sebe. Cítím přitom, jak mi čurek potu stéká až do žlábku. Candáta složím na zem. Napřed mu z tlamy vyprostím uvězněný prst a vzápětí osvobodím i twister visící pevně v horním patře. Ryba je to monstrózní! Můj prvotní odhad byl hodně podhodnocený. Dravec měří 89 cm! Jak později zjistím, váží lehce přes 6 kg.

 

p3.jpg

To je on, mého srdce šampión!

 

Okamžitě volám bráchovi, který by se měl pohybovat někde v okolí. Když se mi ozve, dozvím se, že už je na chatě. Candáta klepnu a jdu za ním. Milda mi vytvoří pár památečních snímků. Potom provizorně zalátám pletenkou díry v podběráku. Za necelou půlhodinu společně míříme k vodě. Pozdě! Vývrat topolů už je beznadějně obsazený.

 

Co dodat? Rozhodně se nedá říci, že by zvítězil ten lepší. Já měl jen pořádný nášup štěstí a na druhou stranu se candátův anděl strážný asi někde zapomněl... 

 

Pokračování příště

 

Text a fota: ToRo a Milda
 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

31 hodnocení, v průměru 4.6 hvězdiček

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Středa 21. srpna 2013 ve 21:09® mastrof

toro> pokud se ti to zdá gentlemanské budiž, mě se to nezamlouvá, na to mám doufám právo. Příští článek si určitě zase s chutí přečtu a věřím že se něco zajímavého přiučím, ryby budu ale pouštět dál. Komentovat už ho ale nebudu. toho co se vám stalo na dyji je mi líto, taky mi před pár lety vypláchnul kyanid labe, tak vím jaké to je…

Středa 21. srpna 2013 ve 21:00® toro
toro

mastrof> Aby to nebylo jen „o nás – bez nás“. Už jsem to kdysi psal: Mezi kamarády máme gentlemanskou dohodu. Berný je pro nás candát 70 – 89cm (mimo tento rozsah jen očividně krvácející ryby), přičemž se bereme maximálně 1 ks za vycházku. Z toho vyplývá, že vodě ublížíme méně než rybičkář, který si odnese dva padesátníky denně a dalších x kusů zmrší kvůli zažrání. Vzhledem k tomu, že se k vodě dostanu max. jednou za týden (a pokaždé záběr nedostanu), tak není důvod k nějaké panice. Jo, kdybych byl věštec a věděl, že dravci na Dyji pod Mlýny půjdou za měsíc do háje, tak bych asi zhruba dvě desítky menších candátů + jednu 92 nepouštěl… :o(

Středa 21. srpna 2013 ve 20:31® sidla
sidla

kubas> můžu rejpnout?

Středa 21. srpna 2013 v 17:34® mastrof

David H.> to bych určitě nechtěl, jen mi přišlo celkem zcestné to o tom že když si ho nevezmu já sežere ho někdo jinej… schůdnější mi příjde vysvětlení že by si ho chtěl sníst, to ale také zaznělo. Opravdu se nechci dohadovat, jen sem měl pocit že téměř každý článek ToRa končí smrtí candáta přes 7O. Neznám ho osobně proto ho tu nechci nijak soudit ani pranýřovat, třeba jich dalších 20 pustí…Byly doby kdy sem jeho články hltal a také sem zabijel pro maso.. jediné co vím jistě, že dnes bych ho já určitě pustil, pokud by nešluk nástrahu do žeber či jícnu…

Středa 21. srpna 2013 v 17:26® fola66
fola66

Panu Rybari gratuluji :-) krasny candos a moc hezky napsany clanek. Petru Zdar

Středa 21. srpna 2013 v 16:26® HaD
HaD

mastrof> a chtěl bys, abych lhal a tvrdil, že bych ho vždy pustil? On se tak chová kdekdo a kdybys někomu třeba nakoukl do úlovkáče, byl bys možná v šoku. Já si do kapsy nelžu. Pouštění ryb je pro mě samozřejmost a navádím k tomu okolí neustále. Ale ne fanaticky a dogmaticky.

Kubas: to je pravda, na druhou stranu se to zase takto nedá brát. Co se stane nikdo nevěděl…

Středa 21. srpna 2013 v 16:05® kubas
kubas

mastrof> Víš kde by ten candát skončil aktuálně tuto sezónu? V kafilerii v Medlově bohužel. Takže debata o ničom :-)…

Středa 21. srpna 2013 ve 14:48® mastrof

at si dělá kdo chce co chce, ale já mlčet nebudu když mi to příjde špatné. přístup když ho nezmasim já tak to udělá někdo jinej mi příjde dost mimo, o to víc mě zaráží že to přišlo zrovna od Davida H. nechci se hádat ani ToRovi znechucovat psaní dalších článků.

Středa 21. srpna 2013 ve 14:27® HaD
HaD

Podstata článku je někde úplně jinde a byla by škoda diskuzi zaměřit jen na téma, zda je či není OK, že si autor rybu ponechal.

Přemýšlím tady nad tím, zda bych jako téměř notorický pouštěč takovou rybu vzal či nikoliv. Asi bych měl velké dilema, ale přiznám se, že bych si ho tam, co Tomáš chytá, asi vzal bez dlouhého přemýšlení také. Jednak je to jedna z mála ryb, co jsem ochoten s chutí sníst a v tom ukrutném tlaku, co tam panuje, bych stejně neměl iluze, že tam přežije další sezónu. Spíš by skočil do měsíce na jiném pekáči. Ale těžko říct. Je to jen o nejniternějším svědomí každého z nás, zda je veřejně ochoten přiznat, že by si takovou ponechal či jí pustil…

Středa 21. srpna 2013 ve 14:19® mastrof

je to věcí názoru, mě příjde opravdu veliká škoda takového candáta zmasit, a ještě o tom napsat článek? právo na to samozřejmě autor měl…

Středa 21. srpna 2013 ve 13:56® cujo

mastrof> však odnést rybu od vody není nic špatnýho . . . .

Středa 21. srpna 2013 ve 13:38@ kilbil

Pekný článok, je to pravda.

mastrof: Chcel by som vidieť, ako by si ty takého zubáča púšťal LOL

Středa 21. srpna 2013 ve 13:03® mastrof

ToRo je jistě skvělý rybář, jeho články jsem vždy hltal a dost se jimi i inspiroval. dnes je mi ale po přečtení jeho článku ouvej, proč zase musel umřít další trofejní candát? takto končí téměř každý jeho článek…

novější starší
Stránky: nejnovější ... 3 2 1