Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Středa 23. dubna 2008 v 11:47 ® zlomiljsemprut

bucharovic: Skvělé, fakt nádhera.

reagovat

Středa 23. dubna 2008 v 11:38 ® Petas

bucharovic – Nádhera, teď jsem se nasmál až mě bolí břicho. Jako bych to vyděl a zažil na vlastní kůži. Máš úžasný cit pro vypravování.

reagovat

Středa 23. dubna 2008 v 9:06 ® Tomash

Xacier : Já zachraňuju spadané věci z balkónu pomocí vláčáku a twistera… Přímo z balkóny si tak i trochu zarybařím 

reagovat

Úterý 22. dubna 2008 ve 21:34 ® Kosák

Taky něco přihodím, je to velice aktuální, pač se to stalo včera odpoledne. Tak se aspoň zasmějete!!!

Jak jsem ztratil hlavu

Ano, čtete velice dobře, lovil jsem totiž podběrákovou hlavu a to v koruně stromu A jak to všechno vzniklo?

Po nedělním rybolovu jsem si dal uschnout hlavu na balkón, jako to dělám vždycky. Dneska když jsem přišel dom, ze školy, tak jsem jí chtěl uklidit zpět do fusaku ale hlava nikde! Říkám si, jestli mi to máma neuklidila ale nikde nic nebylo a navíc bylo na balkóně (10. patro) všechno popadané. No nic, tak je to asi v řiti a mám po hlavě, jelikož nejspíš ulítla silou dnešního větru a někdo ji vzal nebo nevím… Ale nedalo mi to a šel jsem se podívat pod barák, pak vedle baráku po větru ale bylo to marný, nikde nic! Když jsem se už s nadějí loučil, zvedl jsem hlavu do nebes a co jsem neviděl? Ona hledaná hlava visela na špičce jednoho ze stromů stojících vedle baráku, tak jsem si oddechl, že ji mám! Ale omyl, já jí ještě neměl a ještě dlouho potom také ne Začal totiž lov hlavy…

První pokus byl takový, že jsem vylezl na srom, ale jen kousek cca 3m a zkoušel třást se stromem, ale vona se tam držela ta mrcha jako přilepená… No nic, první pokus nezdařený, tak jsem šel dom! A přemýšlel co dál, a náhle nápad, že by se dala shodit tenisákem.

Na druhý pokus jsem si vzal tenisák a šel se trefovat. Nějakou tu chvíli to trvalo, než jsem seřídil mířidla, ale nakonec jsem se začal i trefovat, ale zase marně Dokonce mi jeden z tenisáků ta hlava i spolkla do svého koše a ne ne spadnout dolu. Mrcha jedna!!! Další pokus pryč a já ji pořád neměl, opět následoval cesta dom a přemejšlení a vymejšlení jak na ni?… A tu mě něco napadlo, ale musím využít její sestřičku 4 metrovou tyč a mého kamaráda Fóblise… Fóblis i tyč souhlasili, tak jsem šli znovu na to! To byla poslední naděje…

Pokus číslo 3! Plán byl následujicí, rozložím si tyč, pak vylezu co nejvíš to půjde a Fóblis mi tyč podá ze země, pak už bych na ni měl dosáhnout. Všechno klapalo podle plánu, ale tam kam sem vylez to ještě pořád nesatčilo na to, abych dosáh i s tyčí! No nic, tyč zpět dolu a musím se pokusit vylézt ještě aspoň o metr vejš… Udělal jsem tedy ještě jeden delší šplh po kmeni a byl o metr vejš, Fóblis podává tyč, já ji sunu v jedné ruce nade mě a je to akorát!!!!! Tyčí hlavu lehce nadzdvihnu a hlava padá směr moje hlava, okamžitě se kreju, ale nic mi hlavu nerozeklo Tý mrše hlavě se tam v těch větvých natolik zalíbilo, že se ještě kousek nademnou zasekla. Ale už to měla marný, pač jsem tam dosáhl… Nasazuji hlavu na tyč a sesouvám dolu Fóblisovi, kterej vše dostane bespečně na zem.

Na závěr jsem i já sešplhal dolu a mohl jsem se radovat z toho, že si nebudu muset kupovat novou hlavu Tímto článkem bych chtěl také velice poděkovat 4metrové tyči a mému kamarádovi Fóblisovi za pomoc, jelikož bych to bez nich sám nezvládl. Vše dobře dopadlo a můžeme zase vyrazit na ryby… LOVU ZDAR

reagovat

Pondělí 21. dubna 2008 ve 12:50 ® bucharovic reakce na …

Axamith – jsem rád,že jsi se pobavil ! Můžu říct,že sám když jsem na to všechno vzpomínal a sepisoval to,tak jsem se u toho řehnil taky Jestli se ti to líbilo,tak mám pro tebe i ostatní ,,moje příznivce " dobrou zprávu. Vzpomněl jsem si na další příhodu z rodu vtipných. Zatím to mám jen rukou na papíře a je to asi z poloviny hotový. Bude to o tom,co všechno může jeden co na něj leze skleróza zapomenout u vody… Bude se to jmenovat – ,,O Václavovi a Božence , skleróze a Berounce… " Zas to ale visí na tom,kdy budu mít čas to přepsat a ,,připíchnout" to sem. Tak zatím čau

reagovat

Neděle 20. dubna 2008 ve 23:18 ® Flash25

Každý rok se vydávám na několikadenní rybářský turnus,ani loni tomu nebylo jinak. Blížil se čas dovolených a já stále nevěděl,kam tento rok vyrazím,rozhodnutí padlo až tři dny před odjezdem,bude to Jesenice (Odrava 1).Během oněch tří dnů jsem sbalil vše potřebné,zkon­troloval člun,který jsem nafukoval v obýváku a mohlo se vyrazit. Po příjezdu na mé vytoužené místo jsem postavil altán a zařídil se,abych zde vydržel několik dní.Poté přišlo na řadu zakrmení a samotné nahození prutů.Dál už to zná většina z nás,pohoda,pivko při ruce a vyplej mobil.První záběry přišli během několika hodin,ale pouze pár plotic a cejnů.Druhý den těsně před rozbřeskem mě z polospánku vyhnal pípák,krásnej záběr a krásnej boj.Dobrý den mi přijel dát Kapr,se svými 64 cm to sice nebyl král,ale byl jsem spokojený a fotka do alba by se mi líbila.Jenže,vy­řešit otázku,jak se vyfotit sám.Stativ nemam a na podložení foťáku zde nic nebylo.Všiml jsem si,že o kousek dál rybařil postarší muž,než přišlo odhodlání jít ho poprosit o zmáčknutí spouště,stál se svými pruty několik metrů ode mě,vedle sebe měl psa,vypadal jako menší vlčák a oba na mě udiveně civěli.Než jsem stihl vydat jakoukoliv hlásku,či prosbu,vytáhnul placku a ubručeným hlasem řekl „Rybářská kontrola,koukám,že tady pytlačíte,zabavuji Vám pruty a ůlovek“,než to dořekl,schoval odznak a začal se mi sápat na pruty.Odstrčil jsem ho a „poprosil“ o opětovné předložení průkazu.Reagoval na to tím,že zvýšeným hlasem odcekl „Vem si ho“.Než mi v hlavě došlo,která bije,už mi to štěkací vyselo na levé ruce,má reakce na sebe nenechala dlouho čekat,praštil jsem ho,ale zakousnul se mi do nohy a škubal sebou jako při záchvatu.V tu chvíli mi začala docházet vážnost situace,starej mi balí prut,dává kapra do igelitky a štěkací mam zahryzlý v noze,ůžasná kombinace,jedinou věc,která byla po pravé,tudíž i té zdravé ruce byl peán,ohnal jsem se jím a štěkací odskočilo jako na povel a zůstalo ležet.Starýho to udivilo,zařval jen " Co děláš ty vole ",sebral si psa,batoh,ve kterym měl můj prut s ůlovkem,který měl být vrácen zpět vodě a utíkal k nedaleké cestě.Potom nastalo ticho a hrozná bolest,nezbylo mi nic jinýho,než zavolat policii.Dorazili zhruba za 10 minut s tím,že mě odvezou na pohotovost,ne­souhlasil jsem,přece zde nenecham všechny věci napospas. a pomalu jsem se snažil balit zbytek všech věcí a dávat je do mého auta,zaskočilo mě,když mi oba policisté začali pomáhat.Poté jsem jel s nimi do Chebu na ambulanci,kde mi dali injekci a udělali pár stehů na noze a ruce.Pak přišlo vyprávění na stanici a během dvou hodinek,k mému překvapení i vrácení prutu.Nakonec jsem se dozvěděl že starej je známá firma a bydlí kousek od toho místa,našli i toho psa,kterého odvezli na veterinu k ošetření.Co se dělo potom a jak to nakonec s oběma dopadlo,to nevím,já jsem zdravý a trochu nedůvěřivější. Tímto se omlouvám všem pejskařům a milovníkům zvířat,ale neudělal jsem to s ůmyslem. Díky

reagovat

Neděle 20. dubna 2008 ve 20:26 ® viencl

jednou jsme chytali s kamarádem na jednom většim rybniku.Kamarád měl nový prut a tak jsme ho šli vyzkoušet.Na kapra na těžko.Měl zrovna nový vlasec,naviják a celou montáž.I jedno docela dražší krmítko.Jenže jak nebyl zvyklý s novým prutem nahazovat,přehodil strom a zamotal si vlasec do větví.¨Já mu radil at to ustřihne ale on je starej šetřil a chtěl to z toho stromu sundat.Jak lez na ty větve,jedna pod nim praskla a on visel jenom rukama asi metr a půl nad vodou.Začali jsme se strašně smát a já mu potom pomohl na zem.vlasec ale zachránil.stalo se to celí před pár lety když jsme byli děti no.

reagovat

Sobota 19. dubna 2008 v 8:15 ® Axamith

Bucharovic : k tomu není co dodat, řval jsem smíchy a vzpomínal na „mazáckou“ vojnu. Tebe je opravdu škoda na psaní článků na net. Prostě umíš a zasloužíš si být čestným a doživotním vítězem tohoto tématu.

reagovat

Pátek 18. dubna 2008 v 19:40 ® bucharovic reakce na …

Regulus -S tím časem se to má tak,že sedím už dvě a půl hodiny po pracovní době v práci a celou tu dobu jsem to smolil no. Doma mě asi čeká držková,tak snad se vám to aspoň bude líbit .čau

reagovat

Pátek 18. dubna 2008 v 19:24 ® regulus

bucharovič – říkals, že to tak honem nebude, s tím časem to asi tak zlý nebude. -:))))) Ale pobavil jsem se nárammně, ještě včil mě bolí bránica a tečou mi slzy z očí (jako bych ty gumáky viděl) i když to bylo trochu z jiného soudku. -:)))))))))))))

reagovat

Pátek 18. dubna 2008 v 16:11 ® Robur

Revír: Svratka 6 |  Způsob lovu: přívlač takže voda se jeví totálně mrtvá, navíc to docela fest táhne. Nakonec pointa: cestou zpět jsem nakonec dostal záběr od duháka 28cm, a co s ním v době oběda, že…Pak jsem potakl ještě kolegu, který chytl potočáčka tak 15 cm, jinak zero. Nakonec jsem však v jedné tůni uviděl štiku, která je v tomto mimopstruhovém revíru s povolenou přívlačí od 16. 4. škodná a navíc měla i jedlé rozměry. Stála kousek od břehu a vedle ní ještě asi jelec. Podotýkám, že to byly první dvě ryby spatřené ve vodě, jinak žádná aktivita. Navázal jsem lanko, rapalu jointed a nához. Přidřepl jsem si, takže jsem ryby pustil ze zřetele, wobler už prochází místem, kde obě ryby stojí a už vidím, že jelec jede za woblerem. Täk si říkám, jde mně o štiku, prdím na jelce. Přestanu navíjet, abych jelce odradil a nepoplašil štiku, nicméně ryba překvapila a nástrahu již stojící, dobrala . Lehce jsem přisekl a ejhle byl to krásný potočák mezi 30 – 35cm, párkrát cukl hlavou a setřepal se. Štika pochopitelně někam zmizela. Tak příště třeba vyhraju já. Akorát fakt naštve, když celej den tahám pidiwoblery, rotny a gumky a nic a pak na woba tak 8 cm s lankem zabere potok

reagovat

Pátek 18. dubna 2008 v 10:53 ® bucharovic reakce na …

Ahoj všichni, jsem z toho tak trochu v šoku… Nikdy mě nenapadlo, že by se mohlo někomu fakt líbit to co se mě občas v hlavě vylíhne. Moc mě to těší a moc překvapuje. Vždycky jsem si psal jen sám pro sebe – ,,do šuplíku " a jediný kdo četl mé výplody byla moje žena. Kdysi jsem dělal na směny a měl jsem na noční čas a tak jsem popsal několik sešitů. Co se týká ,,knížky " tak se přiznám že jsem do těch sešitů ,,napsal" jednu detektivku a jednu blbůstku z oboru Sci-fi.Fakt mě překvapuje,že se můj styl psaní lidem líbí,asi ty sešity vyndám ze šuplíku a ještě se na ně mrknu. Jenže teď mám tak strašně málo času.A taky nějak nevím,co bych s takovým rukopisem měl dělat.Vím jen že by to chtělo převést do elektronické podoby,ale co dál ?! Neuměl by mě někdo tady poradit prosím ?? Co se týká času,tak tu povídku z vojny sem napíšu,ale nevím kdy . Fakt nejsem pánem svého času. Ale co už můžu říci teď – že se to určitě bude jmenovat – O vojínu Bajnocim , makovníku a štice " . Tak snad mě to hlavně časově půjde. Díky všem za přízeň a ahoj !

reagovat

Pátek 18. dubna 2008 v 9:23 ® jarvan

Bucharovic: čus chlape, jedním slovem PARÁDA. Až vydáš knížku tak dej vědět, určitě si ji koupím.

reagovat

Čtvrtek 17. dubna 2008 ve 22:37 ® cormoran reakce na …

S takovýma příběhama nemůžeš vadit nikomu, snad jen závistivcům… Jinak souhlasím s klukama, piš, piš a piš…

reagovat

Čtvrtek 17. dubna 2008 v 18:00 ® Tomash

Neváhej a piš!

reagovat

Čtvrtek 17. dubna 2008 v 17:56 ® Tomik reakce na …

Určitě to sem hoď tvoje příhodu jsou skvělýýýý…

reagovat

Čtvrtek 17. dubna 2008 v 17:28 ® bucharovic reakce na …

Škoda je umřít . Sakryš,dneska jsem si vzpomněl na krásnou příhodu co stala když jsem byl na vojně na Slovensku v Seredi. Je to spíš sranda a je tam jen jedna štika ,ale jestli by byl zájem,tak bych to sem přidal.Jen se bojím,abych už nelezl lidem tady krkem. No jestli mě to čas dovolí,tak to sem asi někdy písnu.

reagovat

Čtvrtek 17. dubna 2008 v 16:32 ® cormoran reakce na …

tebe je tu skoda…

reagovat

Čtvrtek 17. dubna 2008 v 9:59 ® bucharovic reakce na …

Ráno cestou do práce jsem seděl v tramvaji co zrovna jela po mostě přes Vltavu. Při pohledu na její hladinu mě v hlavě naskakovala slova téhle drobnůstky. Snad se tady najde nějaký poeta , co ho po ránu trocha poezie nezabije a třeba se to bude někomu i líbit.

Nesmrtelná…..

Jsi voňavá jak ráno žena, Paže moře prodloužená. Na Tvém těle hvězdy září, Víra ,bolest, láska, stáří . Dá se v Tobě žít i zemřít, Naději hledat , city střežit.

Každý den jsi stejná – jiná , Jako žena nepokojná. Nejsi mladá , nejsi stará Na Tvé tělo listí padá. Občas ledem spoutána , Až do jara uspána.

Chci Tě jaká jsi má milá, Nezkrotná , silná i mírná.
Z pradávna jsi dcerou Země , dávno jsi tudy tekla. Jména Tvého Smrt se leká,
jmenuješ se – Řeka !

reagovat

Středa 16. dubna 2008 v 19:44 ® Tomash reakce na …

buchar : Pokud jsi něco poslal HaDovi, určitě to sem nevkládej – to by byla škoda, přeškoda! David má teď nějaké lítání, taky mi u něho visí jeden článeček, trpělivost… 

reagovat

Středa 16. dubna 2008 v 18:09 ® bucharovic reakce na …

zlomiljsemprut – blahopřeju ,hezky se to četlo!

reagovat

Středa 16. dubna 2008 v 17:59 ® bucharovic reakce na …

Thomas – díky za pochvalu! No ještě jeden příběh mám čerstvě napsanej.Jmenuje se – ,,Jak mě profesor bolen daroval nebe a já jemu život " ,ale ten má u sebe v mailu i HaD , tak nevím,jestli ho dá či nedá do sekce ,,článků" sem na chytej.cz. Pokud ho tam nedá,tak ho pošlu sem do soutěže,ale asi až příští měsíc,abych měl další ,,želízko v ohni ".No a pokud ho HaD do článků dá,tak se nic neděje a já pokud budu mít čas,určitě napíšu něco dalšího.Jak už jsem říkal , příběhů mám v hlavě plno… Ahoj

reagovat

Středa 16. dubna 2008 v 17:49 ® Kubah reakce na …

bucharovic- fakt super

reagovat

Středa 16. dubna 2008 v 16:52 ® Tomash

bucharovic : Prosím tě, napiš ještě něco!!! Je to skvělý čtení…

reagovat

Středa 16. dubna 2008 v 16:45 ® zlomiljsemprut reakce na …

1.válečná jizva Tento příběh vypráví o mých začátcích lovu přívlačí. Když jsem začínal netušil jsem jak může rybařina bolestivá býti. Je srpen. Prázdniny pomalu končí a já chci si ještě užít ryb. Proto každý den, co můj táta přijede z práce, ho přemlouvám ať jede se mnou na ryby. Jednoho dne jsem čekal, že otec přijede později a tak jsem si s kluky šel „začutat“ na naše hřiště. Ale když stojím v bráně vidím jak otec si to „šine“ přes ves s naší bílou Ladou. Když mne uvidí zatroubí na mě a rukama mi ukazuje ať jdu za ním. „Hoši čus, já valím“ loučím se. Když dobíhám k otci, tak ten zrovna „leze“ z ruského stroje. „Ahoj tati, jedem na ryby?“ Ptám se. „Jasně, ale nejdřív se stavíme do Havířova pod kopec do rybáře.“ Informuje mne. Já se těším a jdu do pokoje se převléct. Při tom šáhnu do šuplíku pro dvěstě korun, které jsem dostal od babičky za vysvědčení a šetřil si je na něco pěkného. Když jsem já i táta připraven jdeme ven a sedneme do našeho korábu. Táta nastartuje vůz a hrdě vztyčí hlavu. Celou cestu do Havířova si broukal a kouřil cigarety. Při tom sledoval krajinu a užíval si volného dne. „To je paráda, co? Už se nemůžu dočkat až si chytnu nějakého macka.“ „Já se taky nemůžu dokat“ opičil jsem se po něm. Když jsme sjeli kopec hned pod ním byl náš cíl-rybářský obchod. Otec odbočil na parkoviště a vypnul motor. Po vylezení z vozu následoval typický zvuk Žigula při zavírání dveří. Jak jsme došli k cestě, táta mne chytl za ruku abychom v pohodě a bezpečí přešli na druhou stranu silnice. Vešli jsme do obchodu a slušně pozdravili. Já byl ještě malý a docela nezkušený v rybářství, ale moc mě ty věci zajímaly. Proto každou návštěvu v rybářství doprovázelo milion otázek v podobě: „Tati na co to je?“ Táta potřeboval nějaký silon a proto jsme sem jeli. Jenže já si vzpomněl na tu „papírovku“ v mé peněžence. Tak jsem šmejdil a hledal něco zajímavého. Až jsem našel wobler, který mi padl do oka. Pamatuji si ho naprosto přesně. Byl asi jedenáct centimetrů dlouhý a byl ve zbarvení malé štičky. A co bylo pro mne v té době ještě velké plus. No přeci to, že stal stodevadesátdevět korun, takže mi ještě koruna zbude. Zeptal jsem se táty jestli si ho mohu koupit. Ten souhlasil. Paní prodavačce jsem ukázal výrobek, který se mi líbil a řekl, že si ho přeji. Ona ho vzala a zabalila do celofánového sáčku. Dal jsem jí mou bankovku a paní mi ještě korunu vrátila. Celou tu dobu „obchodu“ jsem se tvářil nesmírně důležitě a připadal jsem si jako „dospělák“. Když jsem nakupoval táta si všimnul woblera, který byl nesmírně zajímavý. „Paní, co je to za nástrahu?“ „To je pop, úplná novinka“ řekla dáma. Byl to první pop, kterého jsem viděl a v té době jsem si neuvědomil jaký boom způsobí ve světě rybolovu. Táta samozřejmě neodolal a koupil si ho. Při cestě domů si otec opět broukal. „Ukaž co sis to koupil“ řekl táta. „Hmm, ten je krásný, dneska určitě na to něco chytneš“ povzbuzoval mne. Jenže jak to dořekl obrovsky zahřmělo a začal „slejvák“. „A do prkenné podlahy“ zabědoval táta. „Tak s takovou můžeme akorát lovit v akvárku, no snad to přejde“ modlil se otec. Pršelo opravdu silně a já jsem byl zklamaný, protože na ty ryby jsem chtěl. „Nic nevidím, to je zase den“ stresoval otec. Ale než jsme dojeli domů, tak pršet přestalo. „Hurááá, tak nakonec pojedem“ radoval jsem se. Dojeli jsme před dům a já vyběhl se převléci. Když jsem běžel cítil jsem tu krásnou vůni po dešti. Rychle jsem se oblékl a nachystal se. Otec byl trochu po zadu, ale dohnal mne. „Jedeme jim dát čouda“ prohlásil otec a vyrazili jsme. Při cestě mě táta „hecoval“. „Teď po dešti ryby budou jako zblázněné. Určitě budou brát.“ Já si už představoval jak tahám obrovskou štiku na novou nástrahu.
Přijeli jsme na velkou pastvinu. Tráva byla mokrá a krásně voněla po dešti. Jak jsme dojeli, hned jsem vytahoval papíry a napsal datum. Navázal jsem si „štiku“ a spěchal k vodě. Ta byla po dešti hnědá, ale šel vidět pohyb. Pořád se to „třískalo“ o hladinu. Já ale už jenom vnímal chod nástrahy a čekal ránu do prutu. Po pátém náhozu jsem uviděl kolo na hladině, proto jsem nasměroval nástrahu k němu. Najednou buch! Ucítil jsem takový tupý tah. Pochopil jsem, že je to ryba. „Máš tam něco“ ptá se táta. Ten chytal na popa, ale nelíbilo se mu to. Ještě jsme neznali „rapalauzel“ takže wobler jenom skákal po hladině a dělal strašný rámus.„Jo, štika“ informoval jsem ho neboť rybu jsem už viděl. Tah ryby pomalu slábl, ale stále měla snahu utéci. Po chvíli boje se štika vyvalila na bok a v tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě. Táta ji vzal do rukou a položil do mokré trávy. Štika se v ní úplně ztrácela. Bylo to nejlepší maskování. Byla to pro mne největší a nejkrásnější ryba co jsem viděl. Protože byla má první mírová. Táta mi pogratuloval. Já jsem nemohl od ní odpoutat můj zrak. Já jsem se jí chtěl strašně dotknout. Proto jsem položil prut a jako každý „zelenáč“ jsem po ní zběsile chňapnul. Štika trhla instinktivně hlavou a já ucítil strašnou bolest v ruce. „Ááááúúú“ zařval jsem. „Co je“ ptal se nechápavě táta, ale rychle pochopil. Trojhák wobleru se mi zarazil do prostředníčku. Byla to strašná bolest. Nejhorší bylo to, že ryba byla na háčku a háček na udici. Táta ovšem zasáhl bleskurychle a štiku rychle sundal. Pak nějakým způsobem vytáhl háček z karabiny. „Ukaž“ řekl otec. Vzal wobler a pokusil se ho vytáhnout, ale nešlo to. Protihrot to nedovolil. Pokaždé když se wobler pohnul cítil jsem jak mi chytá o kost. Bolest prošla rukou do ramena a následně do hlavy. Táta rychle naházel věci do auta a ujížděl se mnou na pohotovost. Při cestě mne začal nesmírně bolet žaludek Když jsem dojeli táta mne chytnul za zdravou ruku a šli jsme hledat místo kde pomohou. Když jsme přišli do čekárny, stála v okénku starší sestřička. Byla strašně nepříjemná. „Tak co je Vám“ ptá se klidně. I když viděla v mé ruce nástrahu. „Můj syn má v prstu háček“ řekl zděšeně táta. Sestra se na mne podívala a zasmála se, jako kdyby to tady bylo na denním pořádku. „Jděte dovnitř“ rozkázala sestra. „Dobrý den“ pozdravil jsem doktory. Byli tam dva. „Ahoj, tak pojď se nám ukázat“ řekli. „Hmmm, pěkná rána, tak se u nás posaď a udělej si pohodlí“ Sedl jsem si na lavici. Přede mne si stoupl doktor a ránu mi postříkal dezinfekcí. Pak přišel ten druhý a dal mi ruku dozadu. „Dívej se na mne“ říkal ten doktor přede mnou. Díval jsem se na něho. On pořád něco mluvil a pak jsem ucítil obrovskou bolest jak mi jde z ruky. Cítil jsem cizí těleso jak projíždí masem. Zaťal jsem zuby, ale nešlo to vydržet, tak jsem zařval. Pak jsem uslyšel cvaknutí a háček mi opět protáhli prstem, ale na opačnou stranu. Potom ještě dezinfekce a ofačování celé ruky a mohl jsem jít domů. „Děkuji“ řekl jsem tiše doktorům. „Není zač a opatruj se“ odpověděli. Když jsem vyšel ven uviděl jsem tátu. „Si borec“ řekl mi a chytl mne kolem ramena a šel se mnou pomalu k autu. Věděl jsem jediné: S přívlačí si dám chvíli pauzu. Tento okamžik byl velkou lekcí. Naučil mne se chovat k rybám lépe. Doufám, že to už nikdy nezažiji.

Viktor Krus

reagovat

Středa 16. dubna 2008 ve 12:56 ® regulus reakce na …

bucharovic – opět super

reagovat

Středa 16. dubna 2008 ve 12:55 ® regulus

HaD – možná by stálo za uvážení otevřit rubriku příběhy od vody nebo něco takovýho (nemyslím takovou, kde by psal kde kdo, přesouval bys tam jen kvalitní příspěvky – něco jako články) a některý příspěvky tam z tohoto fóra přestěhovat, protože tady časem tak trochu zapadnou. Myslím, že příběhy Bucharoviče a Iwanhoa by si to určitě zasloužili.

reagovat

Středa 16. dubna 2008 ve 12:32 ® bucharovic reakce na …

Díky za přízeň,fakt si toho vážím. Do rybářských časopisů bych rád.. jenže to si musí vybrat oni mě,ne naopak. No ,ale dělám co mě baví,tak to snad ocení alespoň lidi tady. Příběhů mám v hlavě mraky,baví mě že každej i ten nejbanálnější příběh když se do něj člověk ponoří je už kvůli lidem co v něm figurují strašně zajímavej. Baví mě ,,dostat se postavám pod kůži a vcítit se do jejich myšlení. Ne,nechci číst něčí myšlenky,ale pochopit co kdo a proč dělá.Jakou roli hraje jeho minulost a jakou cenu má pro něj jeho jednáním ovlivněná budoucnost. Jde mě o porozumnění jeden druhého a o tom to asi je. Ve svých představách se tak rouhám,že si představuju,jak by třeba moje příběhy vypadali jako povídky v televizi.Dokonce i vím,které postavy by měli hrát jací herci… Jak jsem řekl,je to rouhání,ale konec konců co by byl člověk beze snů… ?! Ještě jednou díky za přízeň !

reagovat

Středa 16. dubna 2008 ve 12:17 ® monaster reakce na …

člověče Tebe je pro nás škoda. Šup do rybářských časopisů. A myslím že na samostantou knížku bys taky něco našel. a já bych zas dostal vynadáno jak teď v neděli. kamarád mně vyplesnil. říká chytáš ryby nebo sis sem přišel číst.

moc hezkej příběh. a ta bolavá kyčel mi připomněla Solovksýho z Vikletic. Ti co jezdívali na Nechranku budou vědět.

takže chlape jen tak dál. zásobuj ve mně čtenáře máš

reagovat

Středa 16. dubna 2008 v 11:45 ® bucharovic

O bublinkách z hlavní pušky hajného Vaňka

S lidmi co se pohybují okolo vody je to stejné jako s lidmi kdekoliv jinde. Nikdy nejsou jen ,,černobílý ´´ , někdy jsou hodní , jindy tak trochu zlý. S některými jsme se potkali rádi , jiné by jsme raději nepotkali vůbec…. Znám příběh co už pomalu upadá v zapomnění a chtěl bych Vám ho vyprávět. Ten , kdo očekává že se dozví jak které ryby lovit , či jaký revír je ,, ten pravý´´ , tak ten ať raději dál nečte – protože bude zklamán . Můj příběh je o svědomí a vině , moudrosti stáří , strachu a odpuštění . Voda , lépe řečeno říčka Kocába v tom příběhu ale hraje důležitou roli i když mnoho,mnoho vody už proteklo v ní od chvíle , kdy osud začal spřádat nitky které upletené mají tvar mého vyprávění .

Blížil se konec války a Němci cítili , že jim jejich sen o tisícileté říši mizí v nenávratnu. A snad proto se chovali v naší malé zemi jako vzteklý psi co koušou na všechny strany. Chlapík co neodmyslitelně patřil v následujících desetiletích na břehy říčky Kocáby byl tenkrát sedmnáctiletým klukem. Tehdy mu ještě nikdo neříkal tak jako v budoucnu ,, strejdo Vašku ´´ , byl to jen Vašek a trávil poslední válečné prázdniny s rodiči ve vsi se zvláštním jménem – Pouště. Já tu dobu nezažil , ale s jídlem to prý byla bída a tak není divu , že Vašek se svým kamarádem Toníkem chodili pravidelně pytlačit. Chytali ryby a v Kocábě tenkrát i hojné raky. Na ty chodili až hodně daleko proti proudu na místa zvaná – ,,Plehamr´´. Tam je dodnes údolí které kdysi svíralo svými stráněmi dávno zaniklý rybník. Pod jeho hrází býval mlýn – hamr ze kterého jsou dnes už jen rozvaliny. K tomu mlýnu vedla z hlavního toku Kocáby mlýnská strouha ve které právě jednou tahali z pod kamenů Vašek s Tondou raky. Dávali je do proutěného koše přikrytého vlhkým plátnem . Jenže tehdy nebyli u mlýna sami…. Na pobořené hrázi nad nimi najednou stál hajný Vaněk a na oba pytláky mířil puškou. To bylo zlé. Hajný nic nedal na prosby , na sliby že přeci raky pustí a že už nikdy ….. ,, Raky koukejte pustit , to se rozumí samo sebou. Pak se projdeme do Staré Hutě na četnickou stanici . Tak se pakujte milánkové a žádný blbosti ať vás nenapadnou ! Ta flinta je nabitá a střílet umím moc dobře ! ´´ – hromoval hajný a oba kluci byli vystrašení jako vrabci. Bylo jim jasné, že četníci podobný přestupek proti zákonům okupační moci v protektorátu musí hlásit na německé velitelství v Příbrami. Nikdo nemohl tušit , jaké následky by to pro rodiny obou kluků mělo. Snad to bylo právě to zoufalství které nakonec donutilo udělat kluky to co udělali. Součástí hráze byl kdysi i most , vlastně spíš mostek . Měl jen jeden pilíř uprostřed vodního toku a dva oblouky. Jeho zbytky jsou dodnes na hrázi patrné. Uprostřed mezi oběma břehy je pod vodní hladinou tůně pahorek z kamenů a zbytků betonu. A právě nad tím místem tehdy vedla lávka ze třech smrkových kmenů pobitých prkny. Jako zábradlí sloužily v úrovni pasu kulatiny přibité ke dvěma – třem sloupkům. Když kluci došli pod hajného namířenou puškou doprostřed mostu , Tonda se najednou zastavil a předstíraje povolenou tkaničku si klekl na lávku . Vašek s hajným se za ním zastavili a Tonda povídá jako by nic – ,, Vašku koza ! ´´ A Vašek pochopil . Udělal krok zpátky jako by dělal místo pro Tondův vystrčený zadek a tím se dostal na úroveň hajného Vaňka. Ten vystrčený zadek byla asi poslední věc kterou hajný viděl zcela jasně. Pak ho najednou nečekaně nabralo Vaškovo rameno a přehodilo ho jak přes Tondu , tak přes zábradlí lávky. Oba kluci na nic nečekali a utíkali pryč. Jen Vašek se ještě jednou ohlédl a uviděl na vodě plavat klobouk a vedle něho se na hladině objevily dva zvláštní pruhy bublinek vzduchu co unikal z hlavní pušky. Víc neviděl , protože utíkal co jen mohl….

Uběhlo asi třicet let a strejda Vašek trávil dovolenou zas ve vsi Pouště. V té vsi , na jejímž okraji si už jako dospělý mužský koupil kus pozemku a postavil na něm srub z voňavých klád. Na celou příhodu s hajným Vaňkem by už jistě dávno zapomněl kdyby….. Kdyby se jednou navečer nepřihnala bouřka a nedovedla ke dveřím jeho chaty zmáčeného starého muže co kulhal na pravou nohu a hledal hodné lidi a teplo na osušení. Měl to domů daleko ten stařík . Jeho domek – hájovna byla až na úpatí Kozích Hor. Vracel se od kamaráda když ho bouřka překvapila. A tak osud chtěl , že si zas po dlouhých letech stanuli tváří v tvář Vašek a – hajný Vaněk. Strejda Vašek poznal i po té době hajného okamžitě , ale Vaněk jeho jak se zdálo asi ne. No,strejda samozřejmě pozval promočeného a unaveného starce dál. Vaškova žena našla ve skříni teplý svetr a starší manžestrové kalhoty a mokré hajného oblečení rozvěsila nad kamna aby uschlo. Vašek vytáhl láhev slivovičky a taky kus chleba a špeku se našel. A jak tak seděli a pila se slivovička,tak najednou z Vaškovi ženy Heleny vyklouzla ne zrovna slušná otázka – co že to má s nohou že kulhá a jestli ho to nebolí. Hajnému ( tehdy už bývalému ) otázka nevadila a začal vyprávět. Povídal jak kdysi v létě roku čtyřicátého čtvrtého načapal dva holobrádky jak pytlačí na Kocábě. Jak je chtěl pořádně vystrašit , dovést na kraj lesa , tam jim dát pár facek a pustit je domů. Jenže hned na lávce na Plehamru se to nějak zvrtlo ,kluci ho napadli a hodili do vody. No a protože v té vodě byl pod hladinou zbytek mostního pilíře , tak se stalo , že mu jeden ostrý kámen ošklivě poranil pravou kyčel. Jen tak tak se dohrabal ke břehu a tam ho po čert ví kolika hodinách našli lesní dělníci co se vraceli po šichtě domů. No a od té doby že kulhá…. Vašek se najednou prudce postavil až zvrhnul na stole stojící láhev slivovice a vyběhl ven na verandu. Tam nedbaje na to že lije jako z konve zůstal stát . A bylo dobře že lilo , alespoň nebylo poznat co jsou kapky deště a co by mohli být slzy…. Najednou ucítil na rameni dotek ruky a uslyšel hlas hajného Vaňka – ,, co sis myslel ty kluku pitomá , že jsem tě dneska nepoznal ? ! Ale neboj , tu kyčel i ten ostrej kámen jsem si vymyslel abych si tě vyzkoušel. Ve skutečnosti jsem předloni uklouznul na zmrzlým kořenu a fláknul jsem sebou rovnou na pařez. Tak přestaň blbnout a pojď do sucha ! ´´ No , je třeba říci,že ta láhev slivovičky dostala na stůl ještě sestřičku a všem bylo v tom srubu z voňavých klád dobře . Hajný Vaněk zůstal přes noc a ráno ho strejda Vašek odvezl svou Škodou 1000 MB domů na úpatí Kozích Hor. Cestou oba mlčeli . Možná jeden z nich přemýšlel , jestli je opravdu někde v lese ten kořen co po něm hajný Vaněk ,, uklouznul ´´…. Druhý možná vzpomínal na strašnou bolest co ucítil, když se nad ním zavřela voda v tůni na Plehamru a jeho bok tvrdě narazil na zbytky mostního pilíře….. Když se loučili , podali si ruce . Dva muži , jeden v plném stáří moudrosti a druhý teprve na jeho prahu . Už se nikdy potom neviděli. Dnes už jsou oba dva – vlastně všichni tři – hajný Vaněk , strejda Vašek i Toník ,, tam´´ kde ryby berou věčně….. Pokud opravdu existuje nějaké ,, Tam ´´ , tak ti tři určitě sedí kolem stolu , pijí slivovičku a smějí se jako blázni těm bublinkám co kdysi vycházeli ve vodě z hlavní pušky hajného Vaňka….

reagovat