Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Pátek 20. dubna 2012 v 18:36 ® HaDová

Znovuotevíráme toto fórum i soutěž

reagovat

Čtvrtek 25. listopadu 2010 v 18:56 ® rybař13

Ledoborci. Letošní zimní počasí Spiš připomínalo nástup jara, než prostředek tuhé zimy. Teploty nad bodem mrazu a hřejivé paprsky slunce lákaly mnohé rybáře na procházky kolem oblíbených revíru a někteří z nás už vysedávali nad pruty a čekali na své první letošní záběry. Vzal jsem si fotak a odjíždím na nedalekou přehradu podívat se na vodu a ulovit par hezkých záběrů. Noční mrazík pomalu ustupoval slunečním paprskům a vytvářel nádherné pohledy na namrzlé orobince a stromy rostoucí kolem břehu. Rozhlížím se kolem fotím jeden obrázek za druhým, když v tom přijíždí k parkovišti žlutý žigul.Po zaparkováni vystupujou čtyři chlapiska vybalujou proviant a rybářský vercajk a všechno stěhujou k vodě. Jelikož je na hladině tenký led tak jsem zvědavy na jejich reakci. Postavil jsem se na vyvýšený břeh a poslouchám. „Jura je to v hajzlu, já jsem to říkal, že to bude přimrzlé.“. Rybař Jura se rozhlíží kolem. „To vidím i bez tebe, ale led je tenký, ten rozvalime olovama,neměj strach chytat bu-deme.“Chlopi navazujou stogramová kapky a už to svišti luftem. Při dopadu na led olova dělají male dirky, silon se zařezává do ledu a při náhlém uvolněni těžké kapky prolétávají někde nade mne do stromů. Za malou chvíli vypadal prostor před rybáři jako velký terč, do kterého střílí slepý střelec, tak velký měli rozptyl. „Navazuju krmítko, nebudu hazat po prázdnu“, říká Jura a kona. Žluté koule šrotu a kukuřice jsou metany ke svému cíli. Leč polovina obsahu padá ještě ve vzduchu a další se při dopadu rozstřikuje po ledě. To už nevydržím a začnu se smát na hlas. „Co se směješ cipe, nevidíš, že futrujeme, pojď si to zkusit chytráku a mazej, dal nebo chytneš olovem do hlavy“ Chtěl jsem jim říct, co vidím, ale to bych asi nedobrovolně skončil v chladné vodě přehrady. Přesouvám se proto ze zóny dopadu těžkých olov a docela se bavím. Led před rybáři se po-kryl směsi šrotu a kukuřice, ta to vysoce nutriční strava přilákala desítky divokých kachen, které před tim lelkovaly po okolí. Mezi opeřenci nastala bitva o každé sousto, kačeny dělaly takové rodeo, žé nechtějíce pomohly rybářům narušit tenký led. Po chvíli, kdy se rybáři konečně strefili se svými nástrahami do volné vody se pohodlně usadili a obrátili svou pozor-nost na nehybné číhatka.Tu se z vítězného výrazu ve tváři otočil, rybař Jura ke kolegům a pravi:“ vidíte hlapi, já jsem vam řikal, že budeme chytat.“

reagovat

Středa 24. listopadu 2010 v 16:44 ® Robur

co tady

reagovat

Pondělí 16. srpna 2010 v 8:27 ® Robur

Sander, teď tu o tom Skeletoru…

reagovat

Sobota 3. ledna 2009 v 15:55 ®  reakce na …

cože??:D

reagovat

Sobota 3. ledna 2009 ve 14:26 ® lucioperce69 reakce na …

Radim: ten by zvonil na trhačce :D:D

reagovat

Pátek 2. ledna 2009 v 19:06 ® Kubah reakce na …

skwor> Tak by asi rád chytil sumíka od metru do 140cm 

reagovat

Pátek 2. ledna 2009 v 18:55 ® skwor

Leonardo: Není to tak dlouho, co jsi v sumcařině psal že bys konečně rád chytil sumíka nad metr a najednou píšeš o zdolání 140ky? To si trošičku odporuješ, ne? 

reagovat

Pátek 2. ledna 2009 v 18:45 ® Leonardo

Zážitek z prázdnin z Berounky 2004

Jednou o prázdninách jsem se vydal s taťkou na řeku Berounku. Jeli jsme autem do Plzně a tam taťky známí nám půjčil takový vratký vor. My jsme si naložili rybářské krámy a stan a vyrazili jsme. Po proudu řeky Berounky. Měl jsem s sebou plný kyblík rousňáků a jednu starou 2,5m tvrdou děličku. Blížil se večer a tak jsme se rozhodli, že zastavíme a já rozdělám stan. Stan jsem měl během půl hodiny rozbalený a potom jsem hned čapl prut a navázal jsem si na něj klasicky olůvko, ventilgumku a háček. Napíchl jsem pěkného rousňáka a nahodil jsem do půlky řeky. Před prut jsem dal policajta a čekám. Nečekal jsem dlouho, asi kolem deváté jsem chytl malého úhořka. Nečekal jsem že tady bude tak krásně brát tak jsem šťastný z úhoře a nahazuji opět na stejné místo. Asi po 5 minutách po náhozu jsem chytl okouna, který měl 40cm, vrátil jsem ho do vody a nahazuji. Je už tma asi kolem jedenácté a dlouho jsem neměl záběr. Kolem mě pořád poskakovali potkáni a myši, tak jsem se pořád otáčel a pozoroval je jak okusujou různé kořínky. Najednou jsem uslyšel velkou ránu, tak se rychle otočím a co nevidím, prut letěl přímou čarou do vody. Měl jsem totiž utáhlou brzdu úplně na tvrdo, tak jsem chytl udici v poslední chvilce a zasekl jsem. Ucítil jsem pořádný odpor od velké ryby, tak hned povoluji brzdu a ryba si bere vlasec až nakonec řeky. Pak se ryba začala pomalu unavovat a já jsem ji opatrně začal zdolávat a bál jsem se, aby mi moje životní ryba neutekla. Všechno proběhlo hladce a je v podběráku. Je to krásná parma 70cm asi 2 kg. Po vyfocení rybu pouštím a radši si balím věci protože se hnala velká bouřka. V noci byl stan úplně prohlý od větru, který doprovázel bouřku. Ráno jsme všechno sbalili a zavolali jsme známému aby k nám dojel autem a my jsme pak odjeli zpátky domů.

reagovat

Pátek 2. ledna 2009 v 18:43 ® Leonardo

reagovat

Pátek 2. ledna 2009 v 18:39 ® Leonardo

Stalo se to jednoho krásného odpoledne, když jsem byl s taťkem na zahájení dravců. Celý den probíhal celkem dobře, brali jen cejni a já si lov ještě zpestřoval lovem na bič malých ouklejek. Nachytal jsem jich kolem 10 na večerní lov candátů.Bylo asi kolem jedné hodiny odpoledne, když jsem chytal cejny, kteří mě už pomalu přestávali bavit, tak jsem si nachystal prut na candáta a jen tak „pro srandu králíků“ jsem napíchl jednu krásnou oklejku za hřbet na obyčejný návazec skládající se z olůvka, ventilgumky a většího háčku. Nahodil jsem přesně pod keř, který byl naproti mě asi 25 metrů po levé straně. Došponuji vlasec, ke špičce prutu na vlasec připevním čtverec polystyrénu, odklopím cívku a dám vlasec za gumičku připevněnou k prutu. Tak a je hotovo. Přehodím udici na cejny, protože se dlouho nedostavil záběr, dávám do krmítka šrot a mezitím se otočím, abych zkontroloval policajty u protů.A najednou vidím jak mizí polystyrén daleko ode mě, byl asi 15 metrů, tak rychle zasekávám a rychle povoluji brzdu jinak by mi vylítla z ruky. Rychle jdu do loďky a začínám zdolávat, cívka se tak rychle otáčela, že mi přestala bzučet. Neznámá ryba „bere pilu“ přímo do šípkových keřů, které byly na břehu a pod nimi byla hloubka okolo 1,5 metru a ryba mířila přesňe tam, aby unikla. Přetahuju se s ní asi už 20 minut, získávám metry vlasce dost těžce ale nakonec bybu podebírám do prostorného podběráku a při vší smůle v podběráku ve spoji něco prasklo, protože jsem ho držel špatně (vodorovně), a tak jsem rybu vytáhl za spodní ret do malé loďky. Jedu ke břehu, tam rybu měřím. Je to sumec 138cm. Váhu jsem neměl, ale typoval jsem ho asi tak na 14 kg. Byl to můj první sumec a jsem z něj strašně šťastnej. Chytil jsem ho kolem 1 hodiny odpoledne na 0,25mm vlasec. Sumce jsem pustil, protože mám rád ryby ne kvůli masu ,ale potěšení z rybolovu.

reagovat

Pátek 2. ledna 2009 ve 12:39 ® Radim11 reakce na …

dikes…

reagovat

Pátek 2. ledna 2009 ve 12:05 ® LojzaRybka reakce na …

Radim11>pěknej čertík

reagovat

Čtvrtek 1. ledna 2009 v 10:33 ® Radim11

proč mi nejdou vkládat fotky??!!

reagovat

Čtvrtek 1. ledna 2009 v 10:31 ® Radim11

to je on…

reagovat

Čtvrtek 1. ledna 2009 v 10:29 ® Radim11

Můj osobáček Jednou, když jsem se o prázdninách probudil, podíval jsem se ven a spatřil oblohu bez jediného mráčku. To jsem neviděl moc rád, protože vím, že lín na kterého mám již týden nalíčeno v tomto počasí „nevytáhne ploutev z leknínů a nic nejí“ Byl jsem smutný. Jeli jsme s rodiči k babi a dědovi. Ovšem po obědě se začalo zatahovat. Vypadalo to na bouřku. Přemluvil jsem rodiče abychom odjeli domů. Ihned jsem vzal svůj prut s již připraveným návazcem. Sedl jsem na kolo a vyrazil k 2km vzdálenému rybníku. Když jsem dojel, už začínalo poprchávat. Vše vypadalo jako z filmu. Roztáhl jsem prut, nandal žížalu a nahodil návnadu přímo k leknínu (poznamenávám že rybník je z 4/5 zarostlý takže ráj pro líny, štiky atd.) Zatím pršelo jak „z konve“ ale viděl jsem jen menší líny (kolem 40cm) než toho na kterého jsem měl políčeno. Během chvíle jsem vytáhl 2 líny – jeden 39cm, druhý vyrovnal rekord – 45cm. Nakonce jsem byl mokrý jak „ryba ve vodě“ (ještě že jsem měl náhradní tričko) a lín stále nic. Už jsem přestával doufat. Dokonce mi došly žížaly a tak jsem chytal na rohlík. Najednou se ovšem pohnul leknín – pomalý a pravidelným pohybem. Je to tady! Přijel! Nebyl jsem si jist, zda mám ještě návnadu na háčku, ale nemohl jsem riskovat přehazováním. Čekám, čekám..... najednou se splávek začne cukat, kývat a trochu jede. To je ta správná příležitost. Sekám! Cítím velký odpor ryby. Brzda nestíhá odvíjet vlasec. Rozjíždí se k leknínům. Utahuji brzdu. Tlak slábne. Utahal jsem ho! Už jen do podběráku… a je tam. Má 47cm! Nový osobák!!! Jsem šťastný:) Ještě vyfotit a zas někdy jindy… Zde přikládám foto (omlouvám se za tu budovu v pozadí, nemyslete si že jsem si ho nechal, on ten rybník je totiž s tímto barákem v bezprostřední blízkosti) Petrův zdar Radim11

reagovat

Středa 31. prosince 2008 v 17:44 ® tony.bobo

Chodím na ryby skoro denodenně a mám na naší pískovně vyčíhlého sumce.Znám jeho stanoviště jeho trasu lovu i hodinu kde se na minutu přesně ukáže a za půl roku co na něj chodím tak mi to nevzal jako by mě jen provokoval a tak se stalo,že sem v listopadu koupil nového woblera a šel zas na něj jako každý den.Bylo k večeru a mlha,že by se dala krájet.Rozmáchnu se nahodím a nic žádnej šplouch.Tak sem nevěřícně koukal na ten průvěs od špičky prutu a nadával si do trumpet,že jsem woblera na 1 nához urval.Stahuju to zpět a jak tak koukám na hladinu vidím,že proti mě jede něco velkýho a dělá to takovej divnej zvuk až strašidelnej.Málem sem se podělal jak sem na to koukal strachem a hádejte co to bylo?Byl to ten wobler,jelikož bylo zamrznuto a přes tu mlhu to nebylo vidět.

reagovat

Středa 31. prosince 2008 v 17:31 ® tony.bobo

V létě sme byli u ségry a bavili sme se o mimozemšťanech­.S neteří sme se do rozhovoru tak vžili až mi to nějak ulpělo v paměti.Večer sem šel na ryby na pískovnu,byla krásná letní noc bez mráčků jen sem tam cvrčci cvrlikali jinak ticho.Nebe bylo poseté hvězdami a jak tak na ně koukám,vzpomněl sem si na ten rozhovor o mimozemšťanech a začal přemýšlet jestli třeba někde ve vesmíru něco takového není.Najednou zamnou v kukuřici něco zarachotilo.Já se tak lek,že by se krve nedořezal,popadl jsem baterku a koukám přes auto do té kukuřice.Asi ve 4 řádku na mně koukají 2 červené oči.V ten moment bylo po mně,málem se si cvrkl do gatí a říkám si sou tady a jdou po mě.Pak sem ale sebral odvahu,že se jim postavím zvedl kámen a švihl ho přes auto po těch očích,Zásah,ale rozběhlo se to po mě takovou rychlostí,že kolem auta to jen prosvištělo a vlítlo to asi 3m do vody.Tam to plavalo asi další 3m otočilo se to proti mě,ale to už sem měl v ruce klacek na obranu.Bylo to hnusný a hladký.Třepal jsem se jako ratlík,ale byl jsem připravenej na souboj o život.Když to doplavalo ke mě a já byl připravenej,že to odpálím tak koukám,že je to zajíc a je vystrašenej ještě víc než já.

reagovat

Středa 31. prosince 2008 v 15:14 ® tony.bobo

Byl sem v loni v květnu se svou přítelkyní na rybách.O půl 10 v noci krásný táhlý záběr až šel prut do vody,chytil sem ho tak tak.Po 15 minutách přetahování s rybou se u břehu objevil nádhernej sumec můj první v životě.Mněl sem z něj takovou radost že sem si ani nevšiml že mi přítelkyně vytáhla z batohu podběrák a snaží se toho sumce do něj dostat.Podběrák mněl 40 cm v průměru tak 50 cm hlubokej a při její snaze mi spřetrhala návazec a sumec se dal na úprk.Skočil sem pro něj do vody a vytáhl ho na břech.Jak byla voda studená dostal sem se z té lovecké euforie uvědomil si co se vše stalo a začal se strašně řechtat.Od té doby už semnou moc nejezdí a když jo tak sedí v autě a kouká,jelikož jí to sem tam ze srandy připomenu.Sumec byl nádhernej,olivově zelenej s krásným mramorováním a měřil 131 cm a tímto úlovkem začala moje éra sumcařiny.

reagovat

Středa 31. prosince 2008 ve 14:25 ® tony.bobo

Před 8 lety sem byl u ségry na návštěvě a vedle zahrady teče mlýnský náhon z Dyje 11,takže sem si taky nahodil.Náhon má tak 3,5 m a je tam spoustu krásných ryb včetně pstruhů.Jak tak sedím,kochám se přírodou a přemýšlím nad blbostma najednou záběr.Jak sem byl zamyšlenej tak sem se tak lek že sem sek takovou silou že až vylítlo olůvko s háčkem z vody.Koukám jak to letí proti mně ale v ten moment mně vůbec nenapadlo uhnout ačkoliv sem mněl dost času.Najednou bác,taková rána do čela až sem se vyvrátil ze stoličky na zem.Když sem přišel k sobě a uvědomil si co se stalo modlil sem se abych nemněl v oku háček.Pomalu sem oddaloval ruku z oka a co čert nechtěl háček byl zapíchlej v očním víčku.Odstřihl sem vlasec a šel za ségrou ať se koukne jak to vypadá a jestli to půjde doma vyndat.Jenže ta je slabé povahy a jak mně viděla s baterkou na oku,od krve a s háčkem ve víčku tak se vyvrátila a pozvracela se.Tak sem ju ještě křísil a háček si vytáhl sám.

reagovat

Středa 31. prosince 2008 ve 14:03 ® tony.bobo

V roce 1986 sem si udělal rybářské zkoušky a vyškolenej kurzem sem vlítl do obchodu nakoupit nějakou tu výbavu.Prut s naviákem sem dostal k vánocům,byl to Lipno 210 cm a naviák Roen 3P.Nakoupil sem háčky,vlasec a olůvka ale podle toho jak se mi líbily,tudíž se stalo že sem navázal 45 vlasec na to 2 ks 40g olůvka aby to pěkně lítalo a 4/0 jednoháček a s radostí vyšel na svůj první lov na Dyji 11 kam sem to mněl kousek.Nastražil sem 4 kolínka aby nebyl vidět háček jak nás to učili v kroužku,rozmáchl se a nahodil.Koukám kam to spadne a mněl radost jak se to na poprvé povedlo.Najednou rána a nato zařinčelo sklo.Koukám co se stalo a děje, já tu řeku přehodil,olovo se odrazilo od auta co stálo na protějším břehu a vlítlo přes okno do baráku za tím autem.Samozřejmě bylo veselo,doma sem dostal pěknej výprask a měsíc se chodil na prut akorát dívat.Bylo mi 14 let.

reagovat

Úterý 30. prosince 2008 v 18:45 ® bucharovic reakce na …

Díky, dlouho jsem tu nebyl,tak jsem to musel dohnat. Mrkni na ten můj blog, myslím, že nebudeš zklamanej… Čus

reagovat

Úterý 30. prosince 2008 v 18:43 ® regulus

Bucharovič, opět jsi nezklamal. -:)))

reagovat

Úterý 30. prosince 2008 v 18:29 ® bucharovic

Teď,když si to všecko po sobě čtu, tak se musím omluvit za mraky pravopisných chyb. Texty jsou zkopírované z mých starších záznamů a tehdy mně nějak ,,unikaly" záležitosti typu -,, mě„/,,mně“, ,,I"/,,Y" a chybí mně tam spousta čárek v mezivětí. Tak sorry please Čus Buchar

reagovat

Úterý 30. prosince 2008 v 18:09 ® bucharovic

O životě a smrti, nutnosti a cti…

Ano, párkrát v životě jsem zabil. Někdy to bylo nutné, někdy možná ne. Párkrát jsem život ušetřil. Bylo to osvobozující…

Nemohu si pomoci, ale musím vyjádřit co mě osobně chybí při řešení otázky – zabít či pustit. Je to aspekt úcty k životu.Myslím,že nejde jen o to , rybu pustit , aby mohla růst a nám tím ,,příště“ dala ještě větší požitek z jejího zdolávání. Vadí mně, že jaksi ztrácíme úctu k ,,našemu protivníkovi“ – rybě.

Měli bychom si uvědomit přátelé jednu věc. Ryba ,,jde“ do souboje s námi beze lsti a hraje ,,Vabank“. Vkládá do boje vše co umí a hlavně to nejcennější co má – svůj život . A s čím jdeme do souboje my ?

S pár mizernými korunami co nás stálo naše vybavení a s osobní pýchou.

Jaké blaho až nás naši známí budou večer v hospodě plácat po rameni jací jsme to borci že…..

Nám jde jen a jen o koníčka a zábavu , rybě jde o život .Vyměnil by někdo z nás své ,,nádobíčko“ a chvilkový pocit slávy za svůj život ?! Zbytečná otázka že , odpověď je jasná .

Uznávám , že nelze srovnávat život lidský s životem rybím . Kapr asi jen těžko vymyslí pro lidstvo nějakou novou chemickou sloučeninu ani nepostaví most . Dále je neoddiskutovatelný fakt , že ,,vzít“ si od vody ulovenou rybu je právo každého z nás kdo máme povolení lovit a -zabíjet . Ale ,,právo“ má své kouzlo v tom , že se v něm skrývá možnost ,,volby“ . To je obrovská výhoda ,,práva“ . Třeba v takové ,,povinnosti“ vymoženost jménem ,,volba“ nenajdete…. Ještě jeden příklad si neodpustím.

Většina z nás je zhnusená, když slyší, nebo dokonce vidí, jak na nějaké slavnosti třeba muslimové podřezávají kozu, nebo ovci. Říkáme si, jací jsou to barbaři, dokonce se na to dívají i děti a radostně tleskají při pohledu na utrpení zvířete…

Jsme my – ,,Západní civilizace“ lepší ?!

Houby jsme lepší, pokrytci jsme !!

Je 20 – tého prosince a před káděmi s kapry je fronta nás lidí . Mnozí z nás mají sebou své malé děti. A my v klidu necháváme své oči i oči svých dětí dívat se na to, jak prodavač položí kapra na stůl . Bum – rána paličkou a pak ostrý (občas , to když má kapr ,,štěstí“) nůž co se vnoří do žáber…

A teď si zkusme představit že stojíme frontu před klecí například se psy nebo kočkami. Zvířata v kleci šílí z pachu krve a vyjí, kňučí a mňoukají hrůzou . Prodavač vytáhne z klece krásně ,,urostlé“ zvíře , to se brání jak umí a koulí při tom očima , skučí …. A zas – bum a nůž co podřezává hrdlo.
A tak se ptám – kdo z nás by nechal na podobnou scénu dívat své děti ? Kdo z nás by sám chtěl něco podobného vidět ?

Ne , nejsem vegetarián ani vegan a sám maso jím . Možná utěšuji své svědomí tím , že si říkám – to prase kterého kus jím, muselo zemřít protože i kdybych si já z něho něco nekoupil, koupí si to ten co stojí vedle mě . Asi jen těžko by prase ,,dostalo milost“ jen proto,že se nějaký Kroupa rozhodl nejíst ho. Řeknete si – alibismus. Musím s Vámi souhlasit, i já jsem jen jeden z Vás. A tak musí prase zemřít. Musí ale umřít i ta ryba kterou ulovím ? Opravdu potřebuji její maso ? Ať už si odpovím jakkoliv, je to má volba a já jsem rád, že si mohu vybrat.

Nikomu nechci vnucovat svůj názor a přiznávám, že i já občas domů rybu přinesu.

Vím že to zní přinejmenším hloupě a pro rybu to nemá sebemenší význam ( spíš tím pomáhám své duši než té rybí ), ale když už jí zabíjím tak stejně jako to dělali Indiáni jí prosím o odpuštění a přiznávám jí čest a dík za to , že se mnou bojovala.

A pak ,,TO“ udělám – rychle a nejpřesněji jak jen to umím . Dělám to ale opravdu jen občas, většinou poděkuji za krásný boj a s rybou se rozejdeme jako rovnocenní partneři.

Co by mně ale nikdy ani nenapadlo ? ,, Vzít“ si podměrečnou rybu ! Dokázal by někdo z nás bez mrknutí oka zabít holou rukou nebo nožem štěně, mládě králíka nebo kotě ? I malá ryba je vlastně mládě . A navíc zabít jen proto, že mám na jejich maso strašnou chuť i když je mrazák narvaný k prasknutí ?! Jistě, jsou i tací . A kolik jen je mezi námi ,,rybářů“ co si s lovnou mírou ryb nedělají vůbec vrásky ?!
A tak prosím – važme si i života těch co nemohou kňučet ani kvílet bolestí ( snad proto je zabít rybu tak snadné … ) a dobře zvažme či potřebujeme tak nutně ten kus masa. A když už se rozhodneme vzít do ruky nůž , ať je jeho ostří dobře nabroušené a naše ruka jistá a rychlá . Ať s pokorou prosíme toho, komu bereme život za odpuštění a poděkujme mu za to , že žil .

Ano, jsme predátoři , to ale neznamená , že musíme být beze cti . Velikost a nadřazenost není v tom využívat bezmyšlenkovitě svého ,,práva“ , ale v tom umět využít možnost volby a občas přiznat právo i svému protivníkovi – právo na život. Nelze být dobrými králi, když neumíme být dobrými podkoními…

Není hanba prohrát se silnějším, hanba je nepokusit se vyhrát.

A tak se alespoň občas pokusme sami nad sebou vyhrát, buďme velcí a když chytíme , tak pusťme. Prosím…

P.S. Pokud se tady někomu moje příběhy líbí, rád ho uvítám na svém blogu na adrese – www.vladimirkroupa.blog.idnes.cz Tam je příběhů z mého pera na tuny. Čus Buchar

reagovat

Úterý 30. prosince 2008 v 17:56 ® bucharovic

Ráj tichého blázna

Jsou čtyři hodiny ráno a ten zmetek budík to řve do celého světa. Trvá mně pár vteřin, než si uvědomím, že dnes nejdu do práce.

Je sobota a já chci přeci jet na ryby. Na Berounku.

Opravdu chci…?

Klasika, v hlavě se perou dvě možnosti, lépe řečeno touhy. Ta jedna mně zcela logicky vysvětluje, že udělám nejlíp, když zůstanu ležet a pokusím se zase usnout. Venku je přeci tma, slyším jak fouká vítr a třeba se dá i do deště…

,,Vstávej ty blboune, vždyť se na to těšíš celý týden. Tma už dlouho nebude!! Déšť ? Máš přeci vojenskou pláštěnku a u vody se stejně přezuješ do prsaček ( holínek od paty až po prsa). A vítr? Ten je přeci fajn! Zčeří hladinu a Boleni nebudou moci dobře vidět ven z vody. A Bolen když nevidí nebezpečí, tak bez okolků útočí!"

Vstávám.

,,Jsi vůl !!“ konstatuje v mé mysli ta ,,spavá“ polovina , ale podřizuje se. Co jí zbývá?!

Řeka volá…

Záchod, koupelna, snídaně, ještě jednou záchod a klusem vstříc prvnímu rannímu autobusu.

Kyselé tváře, co musí i dnes do práce. Pár Ukrajinců co po ránu zrovna nevoní, ale co, alespoň spí a nemají blbý keci na adresu cvoka v maskáčích a s báglem na zádech.

Metro a nádraží Smíchov.

Vlak ,, courák – panťák“ co měl svá nejlepší léta za sebou už v momentě, kdy byl vyrobený. Je v něm špína, ale pro mě má přeci své kouzlo. Odveze mně ve svém nitru daleko od shonu a všechny starosti ušlého týdne mně dovolí nechat ležet na peróně…

Vystupuju v Dobřichovicích a se mnou stádo mladých holek. Podle řečí co vedou, je čeká nějaký turnaj v čemsi s míčem. Jedna se se mnou dává do řeči. Začíná pršet a ona povídá, že mně přeje hodně štěstí a ať prý něco chytím.

Ježíšimarijá ! Holka co to povídáš ?! Vždycky když mně někdo popřeje ,,šťastný lov“, chytím velký kulový. Na oplátku jí přeju, ať ten turnaj vyhrajou – ,,jéje pane, to neříkejte! Teď určitě prohrajem…!

Pán Bůh je spravedlivej a naše šance jsou vyrovnané děvenko…

A pak už jsme jen já a ONA.

Jsme spolu sami a rozumíme si. Já ji respektuji a ona mně na oplátku občas nechá nahlédnout do náruče svých tajemství. Já jsem s takovým ,,vztahem“ spokojený. Je ženského rodu a tak o tajemství nebývá nouze…

Řeka…

Kolik snů a plánů z ní vzešlo. Kolik nadějí a lásek v ní skončilo…

Už neprší a já jsem přesto po pás ve vodě. Holínky prsačky jsou mou vstupenkou do její náruče a já jsem tichý a spokojený.

Třpytka na konci mého vlasce se střídavě ocitá pod hladinou a střídavě zkrášluje svět nad ní. Mezerou v mracích se ukazuje sluníčko a jeho paprsky se odráží na její lesklé lopatce. Její třpyt zahanbuje jen Ledňáček, co svým letem těsně nad hladinou dokazuje, že i diamanty v takovém ránu mohou létat.

,,Tak vidíš – nejsi vůl!“ uklidňuje mně lovecko- romantická část mého JÁ. Kdybys zůstal v pelechu, blýskalo by se na tebe jen slunce odrážející se od lustru v ložnici…

Celou svou bytostí jsem zkoncentrovaný do špičky prutu který držím v rukách. Cítím každý záchvěv, každé drcnutí nástrahy o cokoliv pod hladinou. Co to bylo? To nebyl dotek kamene, nebo otření třpytky o jeden z prvních spadlých listů začínajícího podzimu. Další nához do stejného místa a opět – drb, drb…

Přisekávám a cítím ten slastný odpor vzpouzející se ryby. Nebude veliká, ale určitě bude krásná. Okoun. No, spíš Okounek. Jako pyšný, pestrý páv má naježené své pichlavé ploutve a jeho boky jsou jako brož vykládaná zlatem a malachitem.

Opatrně ho zbavuju háčku a přeju mu dlouhý život. Mizí v proudu a na rozloučenou mrskne svým ocasem jako rudým praporem.

A pak už jsem konečně tam…

Kde ?

No přeci na místě, na kterém mně moje podvědomí chtělo mít celou dobu od chvíle, kdy mně vzbudil ten mizera budík.

Kousek po proudu je pás hlubší vody, do něhož přechází plynule jak dívka v ženu úsek proudné mělčiny. U břehu jako ozdobná krajka vyrůstá z vody rákosí, co v něm hledají malé rybky skrýš. Vím že tady jsou!

Ne, nemyslím tu rybí droboť u břehu. Myslím na Boleny. Pár z nich nechybí mnoho do metru a jsou opravdovými králi mělčiny.

Málo kdo o nich ví, kdybych lovil ze břehu, uviděli by mně dřív než já je a chvění mých kroků by mně prozradilo ještě dřív.

Mám nasazené polarizační brýle co odrušují odlesk hladiny a tak můžu vidět líp co se skrývá pod ní.

Voda mně sahá až nad pas a pomalým pohybem nahazuju třpytku daleko a šikmo proti proudu. A už je tu závod. Dokážu přitahovat třpytku rychleji než běží proud…?

Druhý nához, pátý, dvacátý…

Dělám vlevo v bok a nahazuju kolmo na proud.

Aůůů !

Rána do prutu, div mně nevykloubí rameno.

Tah!

Svatý Petře, patrone všech tichých bláznů, ten tah…!

Můj protivník na druhém konci vlasce je silný jako býk. A není to žádný zbabělec. Nezamíří nikam do spleti kořenů u břehu, kde by vlasec hravě přetrhl. Bojuje čestně uprostřed proudu a využívá mistrně jeho sílu k znásobení té své.

Po patnácti minutách a skoro stovce metrů vymotaného vlasce je mně jasné, že tahle ryba je z těch, co se přemoci nedají. Jak my rybáři říkáme – ,, je to ta, co se s námi nebaví…“

Dnes si řeka své tajemství uhájila. Tah ustal skoro stejně prudce, jako se před dlouhými minutami do mého prutu opřel. Jsem rád, že se třpytka neutrhla a že ji král mělčiny nemusí vláčet po zbytek svých dnů ve své obrovské tlamě.

To se stává. V jednu chvíli máte naději na životní úspěch a v příštím okamžiku víte, že si musíte ještě počkat.

Snad se to podaří příště. Konec konců, alespoň bude napříště mít ta bláznivá polovina mé duše argument těžkého kalibru, až se bude zase ve čtyři ráno přít s tou druhou polovinou.

S tou, co mně bude říkat – ,, že jsem vůl…“

Kdepak vůl.

Jsem tichej blázen.

A jsem jím rád…

P.S. Pokud se tady někomu moje příběhy líbí, rád ho uvítám na svém blogu – www.vladimirkroupa.blog.idnes.cz Tam je to nejen o rybařině, ale o životě celkově. Jsou tam příběhů z mého pera tuny Čus Buchar

reagovat

Pátek 28. listopadu 2008 ve 20:56 ® Losfedos

Tento pribjeh se stal pred 11lety.Jezdivali sme s kamarady, na velmi oblibeny rybnik-NOVA ZAVLAHA-Rimov ponevac to bylo jen 5km od nasi vesnicky.V te dobje sme chytavali hlavne kapriky na polozenou a okouny na plavanou-brcko.Ten osudny den kaprici moc nebrali tak sme se presunuli k pritoku ze skusime podrazdit okouny.Navazali sme brcka male hacky a napichli hnojnacky .Brali nam neustale hlavne mali exemplare,po chvili jsem strhal.Snazil jsem se rychle navazat jenze se stala osudova chyba stoupl jsem za Jirku, ktery zrovna nahazoval.Zniceho nic citim jako by mne neco cvrnklo do ucha byl to hacek s hnojnakem, nez jsem stacil vykriknout nenahazuj!!!Zrovna nahodil a natrhl mi ucho,hned se mi zacal smat.Krev mi tekla proudem,nevjedel sem jestli mam kricet bolesti nebo ho vyfackovat.Nastesti se krvaceni podarilo zastavit,zustala mi tam mensi jizva.Dokonce i dodnes si ze mne obcas delaji srandu-ze jsem byl jeho nejvjetsi kus ktery chytl.apod…

reagovat

Středa 26. listopadu 2008 v 0:28 ® regulus

No tak tu máme zimu, konec sezóny se neodvratně blíží je třeba tohle téma oživit a probrat z letargie i naše „spisovatele“ iwanhoe, bucharovič, ale i ostatní, šup, šup, ať je co číst, byť soutěž už snad skončla.

reagovat

Neděle 20. července 2008 v 10:15 ® inspo

Tak vím, že už je po soutěží, ale i tak přidám ještě jeden příběh, který se stal mému kamarádovi. Bohužel jsem u toho nebyl, tak to vezmu ve zkratce. Zmíněný kamarád chytal na místní štěrkovně. Na prutě měl nastraženou rybičku a snažil se chytit pravděpodobně nějakou tu zubatou. V jednu chvíli se splávek potopil, ale na záběr to nevypadalo. Když už však splávek byl pod vodou dlouho, rozhodl se, že nástrahu zkontroluje. Chtěl ji tedy vytáhnout, ale nešlo to vůbec lehce a odpor stále sílil. Když už souboj trval nějakou tu dobu, začali se shlukovat zvědaví kolegové. No boj to musel být ukrutný, když si představím, že výsledkém boje byl otevřený slunečník, jež svou velkou plochou musel klást obrovský odpor.

reagovat

Pondělí 7. července 2008 v 10:46 ® inspo

Tento příběh, který se vám nyní pokusím vylíčit se mi stal loni na jaře, přesné datum si již nepamatuji. Přijel jsem hned ráno ke svému oblíbenému rybníčky, který má dle rybářského řádu rozlohu 0,8 ha. Jelikož v této době se ještě nemůže vláčet, musel jsem si zvolit jiný, mnou méně oblíbený způsob lovu. Jedním prutem jsem chytal na plavanou s angličákem a druhý jsem navázal na klasickou položenou. Přestože z těchto dvou způsobů lovu dávám přednost plavané, nechal jsem druhý prut navázaný na položenou, jelikož když začne brát drobotina, je těžké hlídat dva splávky a včas zasekávat. Prut na plavanou jsem nahodil do rozkrmeného místa s hloubkou asi 1,5 metrů a prut na položenou jsem nahodil do míst, kde dno vystupuje z hloubky až na mělčinu, kde se dokonce v období výrazného sucha vytváří malý poloostrov. Když bylo vše tak jak má být sedl jsem si do křesílka a začal se kochat okolní krajinou a pozoroval jsem divoké kačeny, jež k místnímu rybníčku neodmyslitelně patří. Už ani nevím jak dlouho jsem seděl, zda jsem měl nějaké záběry na plavanou, ale vím, že mě z toho rozjímání náhle vyrušil razantní záběr na položenou. Neváhal jsem ani chvíli a zasekl. V tu chvíli se jedna z kačen rozdivočila a mi hned bylo jasné, že nemám na háčku rybu, ale právě ji. Co vám budu povídat, souboj to byl ohromný. Po chvíli jsem ji dostal s veškerou opatrností na břeh. Popravdě jsem z ní měl asi větší strach něž ona ze mě. Snažil jsem se ji vyprostit ze zamotaného silonu. Bohužel kachna byla tak nedočkavá, že utekla, než se mi to zcela povedlo. Po tomto zážitku jsem se potřeboval trochu uklidnit. Proto jsem si sedl do křesla a začal přemýšlet nad tím, co se to tu vlastně před chvilku odehrálo. A pak mi to došlo. Měl jsem nahozeno v místech, kde mohlo být v danou dobu okolo půl metru hloubky a na háčku byla nastražena foukačka. A když si to spojím s tím, že kachny vždy připlují na místo, kde rybář něco hodí, tak je to jasné co se stalo. Prostě dostala chuť na foukačku ?.

P.S.: Škoda, že se mnou tehdy nebyl u vody někdo s foťákem či kamerou. Každopádně v mé paměti zůstane tento zážitek uschován na věky.

reagovat