Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Neděle 30. prosince 2007 v 11:28 ® okys

Galerie odmítnutých

Krátce po seznámení s mojí manželkou jsme vyjeli na víkend na rodinný srub na Vysočinu a druhý den ráno vyšli zkoumat krásy Dalešické přehrady a taky přívlače. Hanka neměla tehdy o rybařině ani tuchy a tak jsem jí vysvětloval techniku nahazování a vedení nástrah, výběr jejich barev a velikostí podle předpokládané cílové ryby a v průběhu výkladu se snažil předvést, že to funguje, ulovením ryby. Dalasští dravečci však zcela odmítali spolupracovat. Po dvou hodinách bez kontaktu jsem zauvažoval o ukončení snažení a tehdy má nejdražší projevila zájem si to taky zkusit. Rezignovaně jsem svolil s tím, že tam stejně žádné rybky nejsou, ať si tedy ze dvou krabic plných gum vybere nástrahu. Její zrak a posléze i ruka zabloudili neomylně do přihrádky, které říkám „Galerie odmítnutých“ – to jsou nástrahy tak šílených barevných a tvarových kombinací, že při jejich pouhém spatření musí ryba s děsem v oku opouštět tryskem Dalas skokem přes hráz pod Kramolínem. Vybrala si jednu z nejbláznivějších, nechala ji osadit hlavičkou, navázat a nahodila, tedy švihla bez překlopení navijáku. Voda se rozstříkla a já si byl jist, že vůkol už není ani ten nejodvážnější okouní hladovec, neřkuli neco jiného. Druhý náhod už byl o poznání lepší, pokus o otočení kličkou však končí konstatováním, že to nejde. Úvahy o zachycení o dno ukončuje rozjetí „vázky“ a po krátké přetahované končí na břehu velmi slušný bolen. Od té doby, když jde Hanka na rybky se mnou, působím spíše jako coach …

reagovat

Pátek 14. prosince 2007 v 15:44 ® Look

V létě léta páně 199..(asi) 1? mě táta vzal na Žermanickou přehradu. K vodě jsme přišli dost brzy, skoro za tmy. Táta mi nahodil prut a posadil mě na židli, abych se ospalostí neskácel, bylo mi 6,5 let. Při rozednívání začali okouni u břehu proháněli rybičky a po chvilce jsem zporozoval, jak před jedním hrbáčem vyskočil malý okoun až na břeh a zapadl do díry po šlápnutí gumákem v bahně. Tak jsem toho prcka sebral a dal tátovi, ten jej napíchl na háček a nahodil mi prut se splávkem kousek od břehu, kde pravidelně projíždělo hejno okounů. Záběr přišel skoro do minuty, tak jsem zasekl a vytáhl okouna kolem 15cm. Taťku napadlo, že bychom jej mohli zkusit použít jako nástrahu na štiku, tak převázal prut, píchl mu do hřbetu trojháček a nahodil okouna klasicky s kačenou. Po 5 minutách okoun přestal jezdit, tak se táta chtěl přesvědčit, co s ním je. Když vytáhl prut, tak jsme se museli hodně smát. Náš napíchnutý okoun se dusil další rybičkou, kterou ulovil, přestože za sebou tahal naši káču.

reagovat

Středa 12. prosince 2007 v 19:36 ® iwanhoe

Při chytání „na líno“ na prvém letošním PT jezírku v Dánsku, když už jsem ani nemohl únavou z noční cesty nahazovat, koukám a blíží se ke mně majitel. No kurňa, nezblbnul někdo něco, zaplatili jsme dobře, nebo nesedí čas? Přišel až ke mně a prý jestli není číslo 19 někoho z nás. Ptal jsem se co že není v pořádku a koukám v obálce je jedna bankovka 50 a dvě mince po 20 – takže částka 90 sedí, tak v čem je problém? Zavrtěl hlavou, on že nemá problém, jen mu to je nějaké divné … Mezitím jsem našel svou povolenku a na ní – světe div se – číslo 19. No doprdele, pomyslel jsem si. a vzal jsem si nabízenou obálku do ruky. Krve by se najednou ve mě nedořezal. V obálce nebylo 50+20+20, ale 500+20+20 – dost dobré díško – také bych se na jeho místě divil. Chytl jsem se za hlavu, vyměnil bankovky a dlouze mu děkoval. On, že to je samozřejmé, že nás zná a i kdyby ne, tohle je samozřejmost – a s úsměvem odcházel. Kolega Dán vedle si nechal vysvětlit o co jde a jen s úsměvem prohodil „že vy si u Vás v Čechách nežijete nijak špatně – to jsem fakt netušil“. Už jsem pochopil dosavadní úspěchy mého lovu „na líno“ – ty ryby prostě jen chtěly zblízka vidět toho vola co je tak stědře sponzoruje … Jen kolegům jsem nedokázal vysvětlit, proč šel přímo ke mně – prý na jisto. Prý už z dálky vypadám jako dement … a prý to není jen únavou z cesty …

reagovat

Středa 12. prosince 2007 v 19:34 ® iwanhoe

Vlasec made in Japan a matka štik. Šli jsme s Péťou a Vendou na tutovku na štiku. Voda málo známá a štik (nejen) celkem dost a pěkných. Péťa uměl (a umí) jako málokdo lovit na vláčenou mrtvou rybku, tož způsob lovu byl dán předem – načapat plotičky a hurá k vodě. Došli jsme na místo, připravili vercajk, rybky na jednoháčky napíchli a bročkem lehce zatížili … a už se chytalo. Péťa ukazoval techniku vedení nástrahy a nic nebránilo záběru – jen ty štiky s tím nějak nesouhlasily. Už jsem kňučel, že jsou nějak domluvený, tak přišel Petr se svým prutem a nahodil rybku – těsně u břehu, nějaké 2 metry před nohy, k polopotopené silné větvi. Lehce povodil, a řekl máš ji tam, chvilku počkej a per ji ven. No trochu tedy nasral, ne že ne. Nemusel mít žáběr zrovna na 1. nához. Cca po „dlouhých“ 15 vteřinách jsem prohlásil, že budu sekat. „Nech ji ještě zažrat, chceš o ni přijít“? Tož jsem počkal ještě malenkou chvíli a domotal a jakmile byl cítit odpor i přisekl. A málem jsem padl na prdel. Obrovský závar pod nohama, větev, no spíše kláda (průměr tak 10 cm) se kolébala jak stéblo … tah a křup. Vlasec praskl – a vůbec nepráskl, jen lehce křupnul. „Ty hovado, tys ji posral“, děl Péťa mile. Odvětil jsem, že ten vlasec je nějaký pofiderní a navíc vůbec nepráskl, jen křupnul. „Hovno“, přidal Péťa bodře, „je to japonská kvalita“. Podotkl jsem, že je asi zpuchřelý.„Kra­vina“, děl Péťa na to, „mám ho tam teprve rok a půl“. Véna se vedle něj jen culil jako bazilišek. Podíval jsem se, kde vlasek praskl – kousek před prutem. Řekl jsem, že ani ukousnutí za lankem to nebylo, že je to kousek před prutem.„Hovno“, zopakoval Péťa – asi se domníval, že jsem mu napoprvé neporozuměl. „Máš ruce na hovno a basta“. Vzal jsem vlasec a utrhl kousek – pevnost jako hajzlpapír – jenom křupal a ani nezapružil. Jak jsem ho chtěl povytráhnout z cívky zjistil jsem navíc, že je úplně utažená – povolil jsem o půl otáčky a nic, pořád nafest. " cos mi to dal za shitku? Vlasec na hovno, naviják do šrotu"… „Brzda je jen maličko zatuhlá, to je o zvyku a máš si ji povolit“. Podotl jsem, že ten prut mi vrazil do ruky on a že jsem netušil, že je brzda na krev a i kdyby nebyla, že na ten vlasec bych nevytáhl ani karase. „Umíš hovno, já bych ji s tím vytáh“, shrnul do té doby plodnou diskusi Péťa a smál se – Venda už se docela chechtal také. Pochopil jsem, že za debila jsem tu jenom já a otázka viny a neviny je naprosto irelevantní a tudíž, že mlčeti zlato. Jen jsem tak smutně koukal do vody na doznívající „štičí vlnu“ a komíhající se větev. Jaká byla se už nikdy nedozvím, ale že jsem kopyto, co „vlastní“ vinou zprasí matku štik, to slýchávám dodnes. 

reagovat

Středa 12. prosince 2007 v 9:22 ® Robur

no jo no, Regulus ovlivňuje porotu

reagovat

Úterý 11. prosince 2007 ve 23:54 ® HaD reakce na …

Iwanhoe za jeho příspěvky (porota se nemohla shodnout za který z obou)

„Srnku“ z 18. listopadu ve 21:10

a 

Představení v Čichořicích" z 9. prosince v 11:48.

Gratulujeme a vyhlašujeme další kolo. Ceny budou stejné jako minule!

reagovat

Úterý 11. prosince 2007 ve 14:22 ® regulus reakce na …

Typuju Iwanhoe, aspoň z mýho pohledu nejlepší.

reagovat

Úterý 11. prosince 2007 ve 14:14 ® HaD

Porota zasedla, vybírala, diskutoval a máme výsledek! Vítězem se pro tento měsíc stává…

reagovat

Pondělí 10. prosince 2007 v 18:37 ® kubas

Jednou před dvěmi lety jsme byli se skupinkou známých na rybách, na jihu moravy. Jelikož jsme výlet naplánovali na začátkem jara, chytali jsme kaprovité ryby. Po týdnu krmení větším partiklem(boilies, pelety) jsem přešel na chytání na boilies. Ráno vstanu a nahodím prut,poté ulehám do spacáku. Asi tak za hodinku mě vzbudí kamoš, že prej sem měl záběr a předává mi prut, po pár minutách se mě kapr zamotá do větví a následně přetrhne celou montáž, okomentuju to několika peprnými slovy, protože kapr jistě nebyl malý. Udici převazuji a nahazuji do stejného místa, pokládám prut do vidliček a přitom slyším, jak blučí brzda druhého navijáku, zasekávám. Po pár minutách boje mám kapra v podběráku , ale háček v jeho tlamě zaseklý nevidím. Stala se taková těžko uvěřitelná věc jak jsem urval předešlého kapra, tak se ten stejný zamotal do mé montáže, dvě olova spolu s háčkem a vlascem byla zamotána do sebe. nevěřil sem svým očím a když si na to teď vzpomenu tak se tomu směju . Jen pro úplnost kapr měl 73 cm a 8 kilo.

reagovat

Neděle 9. prosince 2007 ve 23:26 ® Zauwi

Tak já taky přispěju:) Tato příhoda není z tak daleké minulosti, vlastně je to moje první vycházka s mušákem v ruce.V Pardu­bicích, v rybářském obchodě, jsem po čtyřech hodinách(vůbec nic jsem o tom nevěděl,ale byl jsem si jistej, že tohle je přesně to pravý pro mě!) vybral muškařskou výbavu. Myslím, že prodavač si docela oddechl, když jsem odcházel, protože jsem mu párkrát, docela pěkně, zamotal hlavu otázkami: na co je tohle, co je támhleto, co vlastně potřebuju?Po příjezdu domů jsem si všechno připravil a vyrazil na Chrudimku do Blatna. Přišel jsem k řece, navázal „návazec“ , vybral krásného olivového bobše, a začal „nahazovat“.
Z prvních tří hodů nic moc nebylo, jeden mám tušení skončil na stromě.Pak se mi povedl docela dobrý hod, šňůra plavala směrem ke mně a najednou se zastavila, přisekl jsem a začal tanec!Potočák projezdil křížem krážem tůňku, sem tam udělal výskok nad hladinu, nohy se mi klepaly, protože na naše poměry byl docela slušnej, a navíc to je první ryba na mušku.Asi po minutovém boji ho pomalu přitahuji k sobě a snažím se nahmátnout podběrák na zádech, ale ouha!Jak jsem se nemohl dočkat, tak jsem podběrák nechal doma, ještě klika, že mám mobil, volám domů, a mamka posílá bráchu s podběrákem, než brácha přifrčel pstruha jsem dovedl na mělčinu, chytil do ruky a na trávě změřil.Měl krásných 32 centimetrů, bylo mi nádherně, kolena se mi klepala a byl jsem strašně šťastnej. Brácha s podběrákem dorazil přesně v okamžiku, kdy jsem tečkovaného krasavce pouštěl, tak jsem se s ním náležitě pochlubil.Postupně jsme postupovali proti proudu( brácha se na mě koukal i když ho ryby absolutně nezajímaj!), já sem tam chytil tlouště nebo malého potočáka, házet se mi docela dařilo a tak jsem se střídavými výsledky zkoušel házet dál a dál.Při jednom hodu se mi o něco zasekla muška, zkusmo jsem trochu víc trhnul s prutem a najednou začal ječet brácha,ať toho nechám, že má mouchu zaseklou v hlavě!Tak jsem šel k němu, a pokusil se mušku vyndat.Musím se přiznat, že když jsem zatahal za vlasec a viděl, jak se napíná kůže, tak mi bylo tak trochu blbě, brácha řval a chtěl mi utéct…nakonec jsem mouchu musel ustřihnout a poslal ho domů, že už to tam nějak vytáhnou.Bylo mi líto mušky(bráchy vůbec:) ), ale musel jsem se smát tomu, jak mu z hlavy trčel žlutej vlasec a jak jel přímo proti zapadajícímu sluníčku, tak to krásně zářilo.Bohužel jsem už nic nechytnul a asi po hodině to zabalil a vrátil se domů.Brácha spal, a na jeho obličeji bylo na něm vidět, že má za sebou těžkej den.:) Taťka trochu hudroval , protože musel s bráchou na středisko.Tam mu ale doktorka řekla, že musí jít do nemocnice, že není žádnej chirurg!Nikomu se tam nechtělo a tak vzal taťka kombinačky a udělal cuk, a kdyby přitom nevzal pár vlasů , tak o tom brácha ani nevěděl.:) Toť vše:)

reagovat

Neděle 9. prosince 2007 v 18:34 ® P.S

Dvojháček Před lety koncem srpna jsem byl s kamarádem Ludvou na Slezké Hartě.Z rána jseme se usadili na Nové Pláni s vidinou velkého úlovku.
V 10 hodin musel Ludva odjet sbalil pruty a uložil je do batohu. Chvíli po jeho odjezdu se začala blížit bouřka.Vzal jsem jeho pohozenou bundu a strčil ji do báglu k prutům,zatáhl zip a…a zapíchl si pohozený dvojhák do prsteníčku,druhým hákem přes batoh! Bouřka byla dávno pryč a já klečel sešpendlený s batohem na břehu. Najít levou rukou nůžky a roztřihnout nepromokavý bágl byl boj ale podařilo se.Když se kolega po poledni vrátil tak nechápal – dvojhák v prstě,batoh roztříhaný a já zmoklý jak slepice v klidu chytal ryby. Ludva překvapil,on který nesnáší krev přinesl od svého známého z blízké chaty nemožně rezavé kombinačky,kterými se mi snažil urvat prst. Nepovedlo se!

Naše další cesta směřovala do Bruntálské nemocnice.Ujal se mě doktor „starý praktik“,přivítal mě slovy „takových jsem už vytáhl z obočí, z jazyka u Vás to nebude problém“. Když mě po třetí umrtvoval prst tak sestra prohlásila " ku..a ty se potíš",musel svoje stanovisko přehodnotit. Háček zarvaný až v kosti to prý ještě neviděl. Nakonec se po několikerém nařezávání podařilo,prst zpravily dva stehy,14 dní neschopenky a dvojhák už nic. Doma i v práci jsem byl za blbce,ale jen do doby než kolega Jirka dojel na pohotovost s háčkem v prostředníčku na kterém se třepal zbytek rousnice.

Petru zdar

reagovat

Neděle 9. prosince 2007 ve 12:48 ® iwanhoe

„Představení v Čichořicích“ Jo, to byla rybačka na Střelence tehdá. Vody ke čtyřicítce, prostě TOP a lipísci se činili jedna báseň. Vše jak mělo být. Pár jsme jich s Jiříkem popíchali a hledali po proudu nová místečka s korýtky s pěkně tmavým dnem. Lipísci se v nich „cítí bezpečněji“ než nad pískem a pak už je to jen o šikovnosti. A co jim dát „ochutnat“ a jak jim to nabídnout není až tak obtížné Došel jsem až pod můstek v Čichořicích a koukám, na levé straně vymletá krásná tůňka i s točáčkem – a hned vedle silně proudné vody. Málem jsem se přerazil jak jsem spěchal na tu „správnou“ pozici. Honem jsem ještě zkontroloval zda nejsou na vlasci nežádoucí uzlíky a už jsem nahazoval. Na poslední chvíli ale nejprve nymfy podél proudu a po chvilce i na konci proudu „na výběhu do mělčí a klidnější voděnky – tam, kde je hladinka tak pěkně zapěněná a vlnky již ztratily většinu "potočáčí“ energie. Tůňku jsem si „schoval“ jako to nejlepší soustíčko nakonec.
A šli a krásní. Po druhém kousku cca 35+ se z mostu ozvalo „to jsem nevěděla, že jsou tady tak velké ryby“. Nějaká chalupářka asi. Za chvíli u ní stál i nějaký starší pán. Koukali oba, jak rybky pouštím a pán se zeptal proč. Sdělil jsem mu, patřičně znuděně, že jsou moc malí a čekám většího (většího jsem do té doby ani neviděl). Malinko mu pak už po dalších pár rybkách konzumní velikosti padala čelist.
A přišel čas na finále. Popošel jsem k tůňce a nahodil. Podseknout šňůru aby vlasec řízl vodu a nymfy šly pěkně dolů a brouzdaly se správně neodolatelně po dně mírně vlečeny proudem a nasměrovány TOP směrem a … záběr. A hned napoprvé. Ihned jsem věděl, že to bude „ten Von“ jak říkává kolega Havlas. Patřičně znuděně jsem s Lipanem zápolil a byl to opravdu pan Lipan s velkým L. Diváci na mostě už nějak vytušili, že to asi bude „megakonzumní“ velikost a napjatě čekali, až se objeví. A objevil. Ta nádherná ryba udělala oblouk nad hladinu. Ladný a majestátný a praporec se mihl jako jako záblesk duhy. Po chvíli už prohrál. A věděl to, položil se na bok a nechal se podebrat téměř bez odporu. Vyjmul jsem mu háček, podržel jsem ho v ruce tak, aby diváci na mostě nebyli o nic z Jeho majestátu ochuzeni a nahlas jsem řekl „Ty jsi až moc krásnej“ a pustil ho. Pomalu odplul. Diváci na mostě neřikali vůbec nic. Paní se jen usmívala. Krásu pozná každý a ta se přece sežrat nemůže 

reagovat

Neděle 25. listopadu 2007 ve 20:46 ® Cajo

Pod nadpisom je nieco ako popis k sutazi s pravidlami… to by si mal kazdi prispievauci precitat…

Kritéria pro výběr vítězného příspěvku jsou následující: kurióznost příběhu, literární kvalita příspěvku a především pointa (překvapivá, nečekaná, kuriózní atd.)

reagovat

Neděle 25. listopadu 2007 v 16:08 ® Chose reakce na …

jojo,máš pravdu fakt se to nedá číst…

reagovat

Neděle 25. listopadu 2007 v 15:42 ® Shrek reakce na …

Občas by neškodilo,kdyby dotyční jedinci ve svých příbězích použili interpunkci.Vždyť se to nedá číst,pokud je to slátanina pár na sobě nezávislých slov.Hrůza.

reagovat

Neděle 25. listopadu 2007 v 15:07 ® ma3tas

bylo mi asi 10 let.kdyz jsme s klukama chytali ryby, byl to celkem uspesnej den ,uz jsme byli na odchodu, zacali jsme ale delat s klukama kraviny, ja zacal nahazovat k vode zady a to byla chyba ,chytali jsme na miste kde bylo zabradli jeden z nahozu se mi nepovedl a jak jsem stal zady k vode odrazilo se oluvko s hackem a pristalo mi primo z druhy strany jak je koleno mel sem ho zaseknuty az za protihrotem a neslo to vyndat tak jsem utikal domu ono to moc neslo utikat ale dosel jsem domu doma se pak teta pokousela mi ho vyndat ale neslo to a tak jsme museli na pohotovost tam meli taky velkej strach ze to pujde spatne ale na konec se to povedlo vyndat ja jsem dostal domu hacek na ktery uz jsem zas mohl chytat nasledujici den

reagovat

Pondělí 19. listopadu 2007 v 16:53 ® revoke

Někde doma se mi toulá zajímavá kniha s rybářskými příběhy, která obsahuje méně i více kuriozní povídky. Pokud by bylo zapotřebí, rád vám ji poskytnu, ale přepisovat sem její obsah není z důvodu ochrany autorských práv možné.

reagovat

Neděle 18. listopadu 2007 ve 22:10 ® iwanhoe

Jednou se Péťa s Jiříkem vydali na výpravu fiškovou někam na Černou. Ráno, ještě za tmy tmoucí vyrazili, by na místě první byli. A kurňa – srnka se do cesty wartburgu socialistickému připletla. Rána a bylo to. Zvědavost (či spíše masíčko té zvěře lesní ?) vypudilo hochy z auta do lesa tak rychle, že ani škody na vozidle shlédnout nestačili. Nutno říci, že plechařina z NDR byvše z rudy Sovětské vyrobená, potvrdila svou Stachanovskou kvalitu … a vydržela, i lak.

Tak hoši roztáhli zlehýnka chřípí a šli po pachu krve – kousíček jen, pravda. Srna opodál v poslední křeči právě skonala. Co teď. Těžká volba. Masíčko čerstvé jako na dlani nebo rybky v řece značně nejisté? Bylo rozhodnuto – maso! Flip, že prý zajede pro igelit do kufru – by auto nezasvinil, no a Jiřík – ten že savce lesního vyvrhne. Ujednáno. Flip odjel a Jiřík s žabikuchem směřoval do lesa.

Vyvrhnutí se dobře naplánovalo – Jiřík měl slušnou praxi z příležitostného bourání masa v řeznictví, no jaksi podcenil kvalitu břitu žabikuchu Flipova. Příborový nůž by snad byl ostřejší. Ale co, maso je maso a za chvilku bylo i tak hotovo.

Srna, o vnitřnosti lehčí byla připravena i jatýrka kvůli kontrole stavu zdravotního oddělena a Jiřík se vydal k silnici vyhlížet Flipa. Ale ouha. Co čert nechtěl, po silnici šla baba jakási a před sebou tlačila kočárek s papírem do sběru. Jak Jiříka zmerčila, začala šíleně řvát. Jiřík si nějak neuvědomil, že má v ruce žabikuch a je po lokty od krve. Chudák baba, co si tak asi představovala. Jiří ještě prohodil uklidňující „nebojte se paní, já Vám nic neudělám“ a baba, jak slyšela hlas, pochopil, že se nejedná o zjevení, nechala kočárek s možným přivýdělkem na místě a … a Zátopek hadr. To byl úprk. Ta žena si svého života ale kurevsky cenila.

Konečně příjel i Flip s igelitem, srnu naložili a hurá za hajným. Ten zprvu neměl velké pochopení – že prý měli srnu nechat na místě a kdesi cosi. Pak se zeptal, co bude s hlavou. Jiřík pochopil, bo na stěnách bylo dosti preparací a movití Rakušeané za humny, a že prý ať si jí vezme. Co s ní – a je nepoškozená a tuze pěkná. Zabralo. Hajný se rozzážil, hlavu odborně oddělil a zbytek „věnoval“ – prý pro zpestření jídelníčku.

Jó, kšeft je kšeft a další Rakouský lovec bude mít o „trofej“ více.

Jen ta baba, kde asi běhá a co kdyby v tom kočáŕku bylo dítě – o tom hoši vedli žertovné disputace až dlouho do noci 

reagovat

Pátek 16. listopadu 2007 v 9:53 @ ???

regulus: sorry ale nasmial som sa jak také hovado ..

reagovat

Úterý 13. listopadu 2007 v 16:58 ® 

Padis: že bych přihodil vyprávění, jak mi mladší kamarád brodil NAHATEJ pro vázku třpytky – můžu přidat i fotku…

reagovat

Pondělí 12. listopadu 2007 ve 22:08 ® vanvan

Tak i já něco přidám. Letos jsme s přítelkyní měli možnost pobývat nedaleko Orlíka. Každý podvečer až do „zavíračky“ jsme seděli u vody a tahali kapříky a cejny. Jeden podvečer jsem vytáhl vláčku že to jako zkusím. I poodešel jsem kousek za zákrut hážu když v tom se ke mě žene podivná postava: blažený ůsměv, v rukou kapr, na jedné noze tepláky zbytek zastrkán za spoďárama! Pohled pro bohy! A co se událo? No zima panence byla tak se oblíkala a ten kapr potvora to vyčíh! Ale dostala ho holka šikovná a podotýkám že tvrdí že rybu neumí podebrat a vyháčkovat!

reagovat

Pondělí 12. listopadu 2007 v 18:10 ® Padis reakce na …

dvorak však žabý stehýnka na česneku jsou výtečný

reagovat

Pondělí 12. listopadu 2007 v 16:30 ® Kosmik

Taky něco přihodím.

Bylo krásné zářijové nedělní odpoledne na Dalešické přehradě, šel jsem s vláčákem na nějakého dravce, bohužel se k ničemu neměli. Tak jsem se přesunul na jednu malou zátoku. K ní vedla cesta, která se svažovala přímo do vody a jak si tak v poklidu vláčím, uvidím u cesty něco maskáčovýho, příjdu blíž a nevěřím vlastním očím, byla tam maskáčová vesta. Porozhlížím se ,jestli někde není nějaký rybář a ještě chvíli čekám, ale nikdo nepřichází. Podívám se do kapes, jestli tam není rybářský lístek. V kapsách nacházím pár třpytek, woblera, metr, pean, pár kuliček boilí a konečně rybářský lístek. Zjišťuji, že to patří nějakému 13. letému klukovi. Tak vestu beru domů a posílám majiteli dopis ať si pro ni přijede. Za 3 dny si pro ni jeho rodiče přijeli a jako nálezny jsem dostal flašku slivovice, podotýkám, že jsem jim všechno vrátil. Konec.

reagovat

Pondělí 12. listopadu 2007 v 15:44 ® Kosmik reakce na …

ladax: Jestli pak víš, že jsou u nás všichni obojživelníci chráněni zákonem, tím bych se moc nechlubil, sice je to kuriozita, ale bez tak na žabích stehýnkách moc masa není, to jste se moc nenajedli, co?

reagovat

Neděle 11. listopadu 2007 ve 23:56 ® dvorak reakce na …

Bejt"stehínka"na nějakém jídelním lístku,tak personál s chutí okradu. A asi by to šlo velice snadno…

reagovat

Neděle 11. listopadu 2007 v 19:20 ® ladak

newim jestli to sem patří ale je to můj kuriózní úlovek : jednou měla naše rodina chuť na nějakej můj ůlovek tak sem musel jít vláčet nedávali mi moc šancí protože co asi tak náš 14-ti letej syn chytne na nějaké blbé svazovce. No ale já je překvapil, po úspěšném lovu byla na večeři francouzká specialita … žabí stehínka

reagovat

Neděle 11. listopadu 2007 v 16:26 ® ART reakce na …

Tak já mám taky jeden příběh. Možná se Vám bude zdát trapnej a já si myslim, že taky je. Stalo se to vlovi. Vydal jsem se na svou oblíbenou vodu. Najít místo bylo složité protože se rozneslo, že (údajně) nasadily ryby. Nakonec jsem si nasel mistecko a nahodil. Půl dne jsem tam seděl bez ryby a ostatní taky a už začali odjíždět domů ze slovy „Hovno nasadily a ne ryby“. Tak U ty vody seděl a seděl. A najednou vidim jak se mi čihatko začne hejbat. Seknu a ona tam ryba. Soused rybář taky měl záber ve stejném okamžiku jako já a taky zasek. Chvíly po zdolávání ryby se mi zdálo, že něco není v pořádku. Taky, že nebylo oba jsme chytili jednoho kapra, který nasál nástrahu oboum. Já jsem mu navrah že ho pustime tak jsme ho pustili. Po chvili jsem odjel domu a to je THE END

reagovat

Sobota 10. listopadu 2007 ve 20:41 ® Robur

takové hnusné počasí a nikdo nic pěkného nenapíše

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 ve 21:09 ® HugoLampa

Já tady nehodlám nic vyhrávat,ani nevím,jestli splním tu druhou podmínku,ale aspon se podělím o jeden nevšední zážitek.. Loni v říjnu jsem se jednou vracel z tréninku domů po cyklotrase,která vede podél řeky.Hladina byla mírně zvedlá a poprchávalo.Jen tak ze zvyku jsem sešel k řece a připlížil se k tůnce,jestli tam náhodou nebude nějaký jeleček.Žádného jsem neviděl,ale upoutalo mě zalovení na druhé straně.Chvilku jsem se tím směrem díval a když už jsem chtěl odejít,něco zalovilo zase,ale asi o 10m dál..Řekl jsem si,že už jsem dlouho nebyl na rybách a na streamra jsem ještě žádnou štiku nechytil,tak to dneska prolomím..Přidal jsem do kroku a asi za 45 minut jsem byl zpátky i s „trojkou“ muškařákem,ne­oprénama a třema narychlo uvázanýma streamrama.Nějakou náhodou jsem našel ve vestě „osmnáctku“ strofta,protože už nějakou dobu chytám jen na „dvanáctky“ a menší..Oblékl jsem se do brodáků ,pro jistotu pod ně navlékl troje tepláky a ponožky (věděl jsem co činím,protože jsem tak nějak tušil,že ta díra těsně nad kolenem se jako zalepená jenom tváří),zapsal docházku a navázal 2 streamry asi metr od sebe-tím skončilo to lehký..Házel jsem celkem daleko,ale proud byl větší,než se zdál a vodit v něm streamry byla pro mě utopie.Vůbec jsem je nedostal do míst,kde jsem tušil rybu a po půl hodině toho pseudomuškaření jsem se omezil jen na spuštění streamrů po vodě a přitahování k sobě.Za dvě hodiny snažení jsem neměl ani potah,byla mi zima jako na pincku a neviděl jsem jediné zalovení…Pak to přišlo.Na „oleji“ pode mnou jsem viděl cákanec u protějšího břehu a za 30 vteřin další.Vylezl jsem na břeh a připlížil jsem se asi na 15 metrů od mé „kořisti“ …V kleče jsem vytáhl šnůru až na backing a začal ji rozhazovat.Namířil jsem,ucítil škůbnutí v ruce (to se mi narovnala šnůra) a švihnul..Šnůra nevyletěla dopředu,ale zůstala napnutá za mnou a divně to škubalo..Zas… strom!Jenomže strom to nebyl..Do reality mě vrátil výkřik „ty vole,pust ten prut!“..Leknutím jsem chytl šnůru a jen jsem viděl jak nějaký cyklista,který měl mojeho streamra zaseknutého v bundě, pustil řidítka a sjel ze strmého,asi 3 metrového srázu do řeky..Tak rychle jsem v neoprenech s prutem v ruce ještě nikdy nezdrhal..A to už mě honil i vlčák!Od Té doby se při delších hodech dívám vždycky za sebe 

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 ve 20:37 ® Robur

já si naopak myslím, že rádobyvtipné uměle vytvořené kecy hantecem by měly být trestné. I když Vydrýsek coby čerstvý Brňák taky nevěděl, že bydlí v Bastru

reagovat