Rousnice vs. Kopané žížaly

Rousnice

 

Rousnice je jedna z našich největších žížal, běžně dorůstající 10 – 15 cm, výjimečně však může dosáhnout až čtvrtmetrové délky. Má načervenalé až hnědavé zbarvení, charakteristický je výrazný zmasilý kroužek, který odděluje kratší hlavovou část od zbytku těla. Hledáme ji na vlhčích obdělaných půdách, dále na trávnících, v okolí vod a prakticky všude tak, kde není půda příliš kamenitá, štěrkopísčitá či výrazně jílová. Za normálního počasí se rousnice nalézá přes den v půdě a za noci vylézá na povrch, a to tak, že část těla má na povrchu a částí zůstává pod zemí. Tehdy na ně vyrážíme s čelovou svítilnou (nejlépe s červeným světlem, které rousnice neplaší). Nastane-li suché období, reaguje rousnice tím, že zaleze hlouběji pod zem, a nevylézá na povrch ani v noci. V takových chvílích se může stát její získání docela pěkným oříškem a většinou nám nezbyde, než si rousnice zakoupit v některé prodejně rybářských potřeb, kde patří k standardně nabízenému sortimentu. Zakoupené či nasbírané rousnice krátkodobě uchováváme v chladném prostředí v lednici či ve sklepě. Pokud chceme přechovávat rousnice dlouhodobě, můžeme si založit jejich chov. V ideálním případě se nám začnou rousnice sami rozmnožovat a my máme po starostech s jejich obstaráváním.

Rousnice patří mezi nejuniverzálnější nástrahy, co se týče druhové skladby ryb, které na ni zaberou. Spolehlivě přivábí úhoře, sumce, kapry, líny, parmy, okouny, ale i cejny, karasy, plotice a prakticky všechny druhy kaprovitých ryb (s výjimkou těch nejmenších). Na rousnici však zaberou i vrcholoví predátoři, jako je candát a štika a úlovky byly zaznamenány i u potravně specializovaných ryb, jako je amur, tolstolobik, nebo maréna. 

Nastražená dospělá rousnice – to už je pořádně vydatné sousto, které nám ryba vezme jen ve chvíli, kdy má opravdu hlad. Lovit na rousnici má tedy smysl ponejvíce v období vysoké potravní aktivity, což se týká jak ročních období, tak denních dob. Rousnice je ideální nástrahou na jaře a v létě, méně účinná je v chladném období roku. Nefunguje ani v horkém počasí, v létě je tedy její nastražování účinné prakticky jen za časného jitra a v pozdním večeru.  Rousnice je však hlavně výbornou noční nástrahou, kdy nám skvěle poslouží k lovu ryb, které jsou právě nejaktivnější po setmění. Na řece pak dobře fungují v přikalené vodě po bouřkách a přívalových deštích. S rousnicemi se nejčastěji chytá klasicky na položenou, můžeme je však využít i při lovu na feeder, nebo na plavanou. Na chomáč rousnic se chytají také sumci za použití vábničky, někteří rybáři s rousnicemi dokonce i vláčí.

Při umisťování na háček je především důležité, aby rousnice působila přirozeně, proto je třeba používat háček úměrný velikosti nástrahy. Existuje mnoho způsobů nastražování těchto žížal, mezi nejběžnější patří nastražování do uzlíku, na vlasec, tzv. „na kalhotky“, či lov na chomáč rousnic. Pro konkrétní způsob umístění na háček se rozhodujeme zejména podle cílové ryby a velikosti nástrahy. Rousnice se obecně nastražují poměrně snadno, nejsou příliš pohyblivé a na háčku dobře drží.

  

 

Kopané žížaly

 

Při obdělávání půdy se setkáváme s žížalami, které jsou menší než klasické rousnice – dorůstají do velikosti max. okolo 10 cm. Jsou málo pohyblivé, mají většinou světle růžovou barvu a výrazný masitý kroužek, široký až 8 mm, se nachází zhruba v polovině délky za hlavovou částí. Tyto žížaly označujeme jako kopané, neboť je snadno získáváme při rytí nebo okopávání půdy. Oproti rousnicím se ani před den nenalézají příliš hluboko v zemi, k jejich získání je tak většinou zapotřebí jen malý rýček nebo motyka a pár minut zahradnické práce. Někdy nám může stačit dokonce jen vytrhnout pár travnatých drnů či prohledat vlhčí místa pod kameny, kusy dřev apod. Naopak v noci na povrch „kopačky“ vylézají jen zřídka. Tyto žížalky si stejně jako rousnice můžeme posbírat i za deště nebo po dešti, kdy jsou jich většinou plné cesty. Takovéto žížaly jsou však již poloutopené a rozhodně se nehodí k dlouhodobějšímu přechovávání či dokonce k chovu. 

Kopané žížaly mnoho rybářů vnímá jako podřadnou nástrahu, kterou využívá jen ve stavu nouze. Je pravdou, že kopaná žížala je oproti jiným druhům na háčků velmi málo pohyblivá a působí dojmem „mrtvého sousta“. Přesto není dobré nad těmito žížalami ohrnovat nos – chutnají prakticky všem rybám a mohou nám zachránit zdánlivě ztracený lov, například v okamžiku, kdy rostlinné nástrahy selhávají a jiné živočišné nástrahy nejsou zrovna dostupné. Kopanou žížalu nastražujeme na háček většinou klasicky do klubíčka. Žížaly na háčku poměrně dobře drží a na větší udičku můžeme jednoduše nastražit i více kusů. Takovýto masitý uzlík kopaných žížalek pak může být velmi lákavým soustem i pro větší druhy ryb, jako jsou kapři a úhoři (znám dokonce rybáře, pro které je chomáč kopaných žížal top nástrahou na úhoře a dávají mu přednost i před rousnicemi). Problémem však je, že i takovéto sousto bude přitahovat malé ježdíky, okounky a kaprovitou droboť, která nám kusy žížalek často doslova otrhají z háčku (zvlášť lovíme-li s nimi přes den). Na kopané žížaly můžeme chytat jak klasicky na položenou, tak i na plavanou nebo feeder. Kousek kopané žížalky můžeme zkusit zkombinovat i s jinou nástrahou, například zrnkem kukuřice.

Pro přechovávání kopaných žížal platí zhruba totéž co pro rousnice. Lze si založit i jejich dlouhodobý chov, což však činí málokterý rybář – vzhledem k jejich (možná však jen zdánlivé) nižší atraktivitě a také skutečnosti, že si je můžeme poměrně snadno obstarat ve volné přírodě.

 

Klady

+ velmi univerzální nástraha, na kterou lze ulovit téměř jakoukoli rybu
+ pořádné masité sousto, které zaujme i velké ryby a vrcholové predátory, jako jsou sumci
+ vynikající nástraha na noční lov
+ top nástraha na úhoře (zejména na jaře, kdy se ještě nesmí lovit na rybky)
+ snadné nastražování, na háčku dobře drží

Zápory

– málo účinná v období nízké potravní aktivity ryb
– méně účinná v zimě a obecně v chladném období roku
– složitější obstarávání v období sucha