Lov na živou (mrtvou) rybku

Jak jsem zmínil na začátku, nepitvejme do nekonečna etiku lovu. Zákon nám tento způsob lovu výslovně povoluje, tak to respektujme. Díky etice bychom se dostali opět mimo téma a mohli bychom se začít bavit o živých nástrahách všeho druhu. Například žížalu proti její vůli napíchneme na háček a ještě ji cíleně topíme nahozením do vody. 

Bývaly časy, kdy člověk v obchodě koupil 3-4 druhy rotaček a dva druhy plandavek, přívlač byla velkou neznámou. Všude se „rybičkovalo“ a nikomu to nevadilo. S přibývajícími trendy ve zviditelnění přívlače na umělé nástrahy se rybičkáři začali odsuzovat. Věřte, že jednou dojde i na pranýřování lovu na umělé nástrahy! 

Lov na rybičky bývá nejúčinnějším lovem dravců, ale má velká úskalí v samotné technice lovu. Dá se tímto způsobem mnoho dravců poškodit a usmrtit, i když úlovky sebešetrněji pustíte zpět na svobodu. Mohou za to různé historická doporučení o vykouření cigarety po záběru, apod. Ano, i já si tím prošel a netušil, kolik dravců jsem svým počínáním poškodil a zahubil. Za vším byla z velké části neznalost chování dravců. Na druhou stranu nikdo nikdy nikde nevysvětlil, jak se má správně chytat a mnohé „likvidační rady“ byly přímo doporučované v tehdejší literatuře.

Ve svých minulých článcích jsem psal o lovu na živou i mrtvou rybku, aby výsledek samotného lovu byl co nejšetrnější k lovenému dravci i k nástražním rybičkám. Např. lov na vyvěšenou rybičku pod špici je velmi účinný a současně šetrný způsob lovu dravců. Při něm si ryba po záběru zasekne háček v kraji tlamy sama, tudíž nehrozí zažrání a případné poškození či smrt dravce. Ne všude se dá tato metoda praktikovat, takže nezbývá než lovit klasickým způsobem na kačenu nebo na položenou u dna. I při těchto způsobech se dá docílit toho, že uloveného dravce nepoškodíme ani neusmrtíme. Stačí se soustředěně věnovat samotnému lovu a po záběru ryby napočítat do pěti a přiseknout. Tak je dravec převážně chycen háčkem v okraji tlamy. Je zapotřebí pouze vymýtit z podvědomí rybářů historky o cigaretě a nenechávat dravce zažrat se. Za sebe mohu prohlásit, že když se držím těchto zásad a způsobů lovu, jsem k dravci mnohem šetrnější, než při přívlačí s umělou nástrahou. Jelikož u těchto způsobů lovu používám pouze jeden jednoháček (maximálně jeden dvojháček) nehrozí přivodění nechtěných úrazů dravci tak, jak je časté u přívlače s dvěma trojháky, kdy se rybě po záběru, nebo při zdolávání zasekne volný trojháček do oka a podobně. Takže důvod proč nechytat na rybičky nevidím vůbec žádný, ba naopak - dá se jím docílit v lovu dravců šetrnosti a to maximální. 

Další podstatnou věcí je, že ne každý je „rozený vláčkař“ a zároveň účinné nástrahy něco stojí, což taky není pro každého. V případě starších nebo zdravotně omezených rybářů je rybka jediný způsob lovu dravců. Mám ve svém okolí spoustu rybářů, kterým jsem ukázal, jak na to a dokázal jim, že se moc mýlí, když zbytečně nechávají dravce zažrat. Dnes tito rybičkáři loví úspěšněji a současně i šetrněji. Avšak mezi dravci jsou i hodně zkušení exempláře, u kterých bych mohl vykouřit i dvě cigarety a výsledku bych se stejně nedočkal. Jednoho představím v následujícím příběhu. Podotýkám, že se tato zkušenost se nestává běžně, ale stane se...

 

Mazaný predátor

Příběh se odehrál na Slezské Hartě někdy v roce 2007, kde jsem trávil týden rybářské dovolené. Součástí mých rybolovných výprav byl i lov na živou rybku. Hned první den se mi u vyvěšené rybičky ukázala hodně velká štika! V čisté vodě jsem při jejím zalovení zahlédl široký mramorovaný hřbet. Až se mi srdce zastavilo! Asi po půl hodině zalovila znovu a... vteřinu nato přišel rázný záběr. Hned jsem reflexivně přisekl! Ale ouha. Rybička i se splávkem vyletěla do vzduchu. Po kontrole montáže jsem zjistil, že štika při útoku zaťala jednoháček rybce do těla, takže ji vlastně nemělo co zachytit. Druhý den se vše znova do detailu zopakovalo. Následující den jsem sice namísto jednoháčku nasadil dvojháček, ale problém byl, že jsem neměl nástražní rybičku. Až po delší době se mi podařilo ulovit plotici tak 25 cm a hned jsem ji nastražil. Po dvou hodinách čekání přišel záběr, který jsem měl možnost sledovat v přímém přenosu. Štika (odhadem 90 cm) po zalovení vzala plotici svým typickým způsobem. Pozoroval jsem jí, jak s ní pomalinku pluje kolem břehu a drží ji napříč za břicho. Dvojháček byl mimo její tlamu! Štika popojela k blízkému pařezu, u kterého zůstala i s kořistí nehybně stát. Jen tu a tam plotice ještě mrskla ploutví, ale nic se nedělo. Asi po pěti minutách se štika dala do pohybu směrem do hloubky. Vůbec jsem v té chvíli nebyl schopen odhadnout, kdy se pustí do otáčení a požírání rybky. Jelikož jsem si byl vědom, že tuto štiku bych si ponechal, počkal jsem pro jistotu dalších pět minut a přisekl. Úplně do prázdna! Tato štika snad používala svou tlamu jako špajz na jídlo do zásoby. Hlad rozhodně neměla, to bylo jisté...

Další záběr od této štiky jsem dostal až poslední den dovolené. Nastražil jsem menší rybičku opět na dvojháček, aby byla jistota, že nástraha bude v tlamě celá. Přišel záběr! Zásek! Vše bylo zdánlivě v pořádku. Ryba začala skákat a prováděla typické daleké výpady. Bylo jen otázkou času, kdy odpadne. Jenže jsem se radoval předčasně. Po chvíli sestava vyletěla z vody ven. Zbyla mi pouze hořkost v ústech. Zjistil jsem totiž, že mi štika díky vady materiálu rozlomila dvojháček ve dví. Při dalších výpravách, kdy jsem se ji pokoušel znovu a znovu dostat na prut. Marně! Nakonec se ke mně donesla informace, že ji vytáhl někdo jiný...

Ale zpět k lovu na rybičky... Pokud nebudete otálet se zásekem, nenecháte dravce zažrat, určitě dosáhnete slušných výsledků a s nimi i dobrý pocit, že jsme rybě nikterak neublížili. Nebojte se zaseknout těsně po záběru. Je úplně jedno, o jakého dravce se jedná. Nebojte se lovit i v noci s lankem, věřte, že i opatrnému candátovi je lanko úplně ukradené, jeho zajímá spíš kořist. Díky navázanému lanku se vyhnete ukousnutí háčku štikou, která muže na některých revírech nástrahu pozřít i po tmě. 

  

Lov na umělé nástrahy

 

V dnešní moderní době je nepřeberné množství gumových, plastových, dřevěných, kovových, a nevím jakých, napodobenin rybek a jiných živočichů. Každý obchůdek s rybářskými potřebami jich má plné vitríny a šuplíky, až má rybář problém si vybrat. Za sebe mohu přiznat, že jsem z těchto šidítek sešel - dnes vlastním pár smáčků a nymf. V současnosti vláčím spíš na mrtvou rybičku a mám s ní daleko větší úspěchy než s umělými nástrahami. Když utrhnu o překážku, tak mě to nemusí až tolik mrzet, jelikož o rybku se postarají jiní živočichové a háček stráví voda. V případě umělé nástrahy se o tento materiál nemá kdo postarat. Na „pařezové“ Slezské Hartě, když poklesne hladina, pařezy jsou ověšeny šidítky jak vánoční stromečky. 

Ale zpět k tomu, proč vláčím na mrtvou rybku a nikoliv na umělé nástrahy. Cena těchto nástrah je jen jedním z důvodů. Daleko vážnější, je podle mě, šetrnost k lovené rybě. U wobblerů jsem nemohl mít radost z úlovku, když měl dravec jeden trojhák v tlamě a druhý v oku. Dalším důvodem je, že u mrtvé rybky je úplně jedno, jestli použiju vlasec nebo pletenku, zda použiji lanko nebo nikoliv, nic z toho neovlivní chod nástrahy, která se chová pořád stejně, což se o umělých nástrahách rozhodně říct nedá. Taky se mi za řadu let nestalo, že by mi vláčenou mrtvou rybku ukousla štika. Zalovení štiky po umělé nástraze a po vláčené rybce je odlišný. Na rybku rozhodně není nikdy tak agresivní, i když vše je spíš o způsobu vedení nástrahy. Za zhruba 30 let, co vláčím s mrtvou rybkou, jsem neporanil ani jinak nezmarnil život či zdraví jediného dravce (vyjma těch ponechaných)! Naopak poraněných dravců na wobblery a jiné víceháčkové nástrahy, kdy si dravec způsobil zranění o nástrahu, bylo nespočet. V galeriích na internetu se to takovými fotkami jen hemží - dravec s háčkem v oku, žábrách, apod. To je můj hlavní důvod, proč se těmto nástrahám vyhýbám a dávám přednost mrtvé vláčené rybce nebo gumám s jednoháčky. Ale mnozí rybáři už zkoušejí wobblery s jednoháčky nebo s jediným trojháčkem a daří se jim, takže je to opět pouze o přístupu rybáře ke zvolené technice lovu, o zvolené nástraze a přemýšlením nad tím, jak se vyvarovat nechtěnému poranění loveného dravce. Přidám opět jeden příběh, který bude demonstrovat situaci, kterou jsem popsal.

 

Lov za několik tisíc a mrtvá štika

Ano, přesně o to půjde, na začátku příběhu sehrají hlavní roli peníze. Opět se jedná o historku ze Slezské Harty. Jednoho říjnového dne jsem si prohazoval svou oblíbenou zátoku mrtvou rybkou, když se u mě objevili dva kolegové. Pozdravili jsme se a popřáli si navzájem úspěšný lov. Všiml jsem si, že to nejsou místní lovci, kteří by znali vodu, jelikož se s vláčáky uvelebili v místech, kde při nižším stavu vody koukají špičky zatopených stromů z vody. Pomalinku jsem je zase došel, abych je varoval před zbytečným trháním. Ani to s nimi nehnulo. Stál jsem na hranici ponořeného lesa a louky a prohazoval prostor svou rybičkou. Přitom jsem koukal, jak trhají jednu nástrahu za druhou. Převážně vláčeli wobblery, a jak jsem si všiml, nejednalo se o zrovna levné modely. Jeden z dvojice najednou nahlásil konec lovu, jelikož přišel o vše. Druhý kolega souhlasil, prohlásil, že ve vodě nechal třiadvacet (slovy 23) rapal! Po cestě kolem mě na nich ani nebylo vidět, že by je to nějak vyvedlo z míry. Rychlým výpočtem jsem jejich cca hodinové vystoupení odhadl na 5500 Kč... A to se vyplatí! Já jsem si pokračoval dál kolem břehu až k místu pod skálu. U ní bylo vždy o zábavu postaráno, jak do počtu záběrů, tak i do počtu utržených nástrah. Nebyl jsem však na místě sám, jelikož už tam chytali dva kolegové z loďky. Posadil jsem se na břehu a koukal, jak se jim daří. Něco málo vytáhli, pak jsem zaregistroval delší souboj s větší štikou. Skončil fiaskem -  ukousla jim to. Po jejich odplutí jsem začal místa prohazovat, taky jsem něco málo chytil a něco málo urval. Po chvíli jsem spatřil, jak ke mně něco pluje. Domníval jsem se, že to bude mrtvá ryba, kterou vítr posunuje k mým nohám. Nakonec to byla půlmetrová štička s wobblerem v tlamě a metrovým kusem vlasce. Tlamu měla sešitou trojháčkem a druhý trojhák ji přetrhl žábry, takže vykrvácela za živa. Byl to hodně smutný pohled. Zavolal jsem na dvojici rybářů, že mám na břehu jejich utržený úlovek. Nechtěli tomu věřit, ale zvědavost jim nedala a připluli. Jednomu z nich zazářily oči, když zahlédl svůj oplakaný wobbler. Doslova ho štice vyrval z tlamy a nasedl zpět do loďky. Na rozloučení pravil, že takovou čudlu nechce, ať si s ní dělám, co chci...

Klady

+ Levný a účinný způsob

Zápory

- Riziko zažrání
- Nutnost k lovu dravce využít jiného tvora - rybičku