Vyhledávání
Pstruhař – alias vláčkař a muškař vs. Kaprař – alias lovec „ryby domácí“
18.6.2013 vložil HaD | Ostatní | zobrazeno: 14.062×Při prohlížení tohoto rybářského serveru jsem si nemohl nevšimnout rubriky duel. Rozebírá se tam „pro a proti“ všelijakých rybářských náčiní a vychytávek. Nikoho ale zatím nenapadlo popsat „pro a proti“ u zcela odlišných rybolovných technik. Teď se toho tedy pokusím zhostit já. I když si myslím, že by se toho lépe zhostil nějaký nestranný pozorovatel. Kde ho ale vzít… Tak tedy, kdo mě zná, ví, že kaprař nejsem a nikdá nebudu. Sice si občas sednu nad pruty, ale dlouho u nich nevydržím. Chybí mi akčnost! Proto, jaký můžu být kaprař, když nevydržím mít nahozeno několik hodin bez záběru. Přesto se pokusím srovnat.
Pstruhař – alias vláčkař a muškař
V první řadě bych, coby první plusový bod pstruhařů, uvedl skromnou výbavu potřebnou k lovu. Co takový vláčkař potřebuje – jeden UL proutek a k němu příslušný naviják s tenkým vlascem, umělé nástrahy, podběrák (tenisák, pro fajnšmekry bambusák), prdelačky, polarizační brýle, peán (ten je povinný pro všechny rybáře), vestu a pro „rybožrouty“ zavazadlo na úlovky.
Pstruhař muškař má podobnou výbavu jako mrskající kolega, jen s tím rozdílem, že nemá UL prut, ale muškařský speciál s AFTMA vhodnou k lovu na malých tocích. Potud je shoda! Muškař se ovšem dívá spatra na všechny ostatní rybolovné plebejce. Pozná se snadno - nechodí k vodě v maskáčích, ale ve značkovém oblečení zahraniční provenience. Nemá na sobě nic „no name“ - vše má své jméno. Na hlavě má klobouk, v horším případě jen kšiltovku, ovšem značkovou. Nosí polarizační brýle, jak jinak než značkové. Muškaři v tuzemsku rozšířili nové neotřelé výrazy jako: redtag, yelowtag, greentag, Royal-Coachman, dubing, biots, CDC, palmer, pupa, PH wings, streamer, Jungle Cock, Winky Ghost aj. Vydalo by to na samostatný článek o cizojazyčných výrazech a jejich českých významech.
Netroufnu si potřebné materiální vybavení vláčkaře a muškaře vyčíslit v korunách, ale každý si jistě dovede představit, kolik může koštovat. A to jsme teprve na začátku. Stále jsme ještě doma a doposud jsme nevytáhli paty z baráku. Když cajk začneme chystat „na vyvenčení“, vše odneseme naráz a jen výjimečně v obou rukách. To je další plusový bod pro pstruhaře! Vracet se musíme vracet maximálně tak pro zapomenuté klíče od vozu. Pstruhař může vlastnit třeba jen minicooper a to cestou lze nabrat ještě kamaráda + sličnou stopařku.
Pstruhař si sebou k vodě vezme maximálně čtyři krabičky nástrah. Stejně většinou odchytá vycházku jen s jednou, maximálně třemi nástrahami. Moc netrhá, protože pro většinu „veverek“ si dojde.
Když je navíc kutil, tak si většinu nástrah vyrobí nebo uváže sám. Tady je malá, ale opravdu jen malá podobnost s oběma typy srovnávaných rybářů. Při troše dobré vůle to lze přirovnat k domácí výrobě kaprařských nástrah (válení koulí).
Leč pstruhařina je fyzicky mnohem náročnější! K vodě je třeba lézt málem po břiše, procházet a proházet kilometry. Brodit silné proudy. A to jen proto, abych spustil nástrahu na hladinu a - je tam! Nebo častěji také ne! Téměř pokaždé zabere jen jediná ryba z jednoho místa. Po jejím ulovení nemá cenu pokoušet se o další, protože loviště je zdoláváním beznadějně vyplašeno. Když se plížím po břehu a prodírám se houštinami, musím koutkem oka sledovat vodu, abych vyhledal to nejlepší místo pro nához, který musí být přesný. Každý chybný krok i nához se trestá vyplašením místa!
Kaprař – alias lovec „ryby domácí“
Kapraři, myslím ty moderní a pravověrné, potřebují minimálně dva (ještě lépe tři) pruty (pro případ, že budou lovit na vodách, kde je možno lovit na více prutů)! K nim samozřejmě velkokapacitní navijáky s baitrunnery nacpané vlascem (šňůrou), dále tripod (rodpod, vidličky) - prostě něco, do čeho si odloží pruty. Nutné jsou hlásiče záběru, nejlépe s příposlechem, swingery (šplhající opice, výjimečně obyčejné a zastaralé policajty), echolot, člun s pádly či elektromotorem, tyčové bójky na označení lovného místa, chemická světla, louče na osvětlení, kobry a praky, bivak se zimním přehozem, sedačku nebo lehátko, kvalitní spacák (nejlépe dva - jeden na léto a druhý na chladnější období), gigantický podběrák, podložku pod rybu, váhu do 50 kg (co kdyby?), gril, vařič, nádobí, prsačky (kvůli efektnímu fotu s rybou ve vodě, tedy pokud to nejde v tričku od sponzora). Nakonec desítky kilogramů nástrah a metráky krmení.
Je jasné, že takový náklad neodnese nadvakrát ani himalajský šerpa! Kaprař tedy musí jít z domu do auta minimálně pětkrát až desetkrát (hrubý odhad). A to samé si později střihne ještě z auta k vodě a zpět. Když bydlí v šestém patře (jako já), nebo zaparkuje kilometr od vody, tak než nahodí, je strhaný jako burlak na Volze. Rozhodně se vše „potřebné“ nedá do auta naskládat bez důkladného rozmístnění. Pakliže kaprař jede na výpravu s kamarádem – parťákem, každý musí jet vlastním vozem. Ve trojici už se už vyplatí pořídit prostornou dodávku s přívěsným vozíkem.
Kaprař utrácí těžké peníze za boilies, pelety, pop-upy, tygřáky a já nevím, jak se ty všechny návnady a nástrahy jmenují, ale pakliže je průzkumník, navaří si téměř vše doma (za patřičných komentářů zbytku rodiny). Suroviny i energie však rovněž vyžadují nemalou vstupní investici. Kaprař neodchytá výpravu s jednou nástrahou, ale musí mít k dispozici různé druhy (pro jistotu v několikakilových zásobách), aby se pružně přizpůsobil apetitu ryb, typu vody a ročnímu období. Musí mít nejrůznější návazce, koncové montáže, šokové šňůry, olověné šňůrky, plastické olovo, nebo naopak něco, co nástrahy bude nadlehčovat.
Kapraři přinesli do Čech anglické pojmy jako boilies, baitrunner, rodpod, method, back lead, brolly, catch and relase (ten naštěstí většinou vyznávají oba účastníci srovnávacího duelu), PVA, waggler, swinger (nezaměňovat se stejnojmennou párty), anti tangle tube atd.
Kaprař zaveze, nebo nahodí (toho si vážím víc) k tyčové bójce, kam ještě dosype kopec partiklu a jiných dobrot. Pak se vrací zpět na břeh, uloží pruty do stojanů, připne swingery, zapne „pípáky“, příposlech a může si jít lehnout do bivaku, kde odpočívá po vysilujícím stěhování. Jen tak mimochodem u toho čeká až mu šupinaté (pololysé či lysé) „slepičky“ začnou zobat krmení.
Závěrečné zhodnocení
Jak to vidím já?
Možná, že se bude zdát, že jsem zaujatý proti jinému způsobu lovu ryb, než jaký vyznávám já. Nejsem! Sám se párkrát za rok stávám sedavým lovcem. Na rovinu, není to můj šálek kávy. Dělám to proto, že chci prožít v přírodě víc času, než jen pár hodin a hlavně si chci vychutnat noční lov. Jak jsem se zmínil výše, chybí mi u kaprařiny akce. Ano, „jízda“ je něco, co vyplaví adrenalin, ale přichází na můj vkus velice zřídka. Oproti skutečným kaprařům nemám k dispozici echolot, abych si přečetl profil dna, a kdybych viděl na displeji zlom dna, nahodil tam. Jenže takhle nahazuji spíš nazdařbůh. To kaprař sedne do člunu a vyrazí na hladinu mapovat dno. V poslední době má mnoho soukromých revírů své webové stránky a tam jsou mapy vod, kde je vyznačena hloubka a tím se zjednoduší pátrání i začátečníkům bez materiálního vybavení. A jsme zase u toho. Bavil by mě vlastně takový lov? Ještě tu chybí potápěč, který by mi nasazoval ryby na háček! To jsem trochu přehnal, jsem si toho vědom, ale pro mě takový lov prostě ztrácí to kouzlo. Chybí nahození do neznámé vody a spoléhání se na svůj instinkt, že tam ryba musí být. Když nebude, musím ji nalákat krmením a ona připluje. Dříve, když jsem byl ještě bobkařem, tak mi to tak fungovalo skvěle. Navíc jsem nikdy neměl nutnost chytat v dálce. Rozhodně bych se nemohl účastnit závodů v hodu do dálky. Neumím to, protože jsem to nikdy nepotřeboval. Vždy jsem se vyžíval v chytání „pod nohama“. Vyžaduje to klid a ticho a to je ono! Jak jsem tak pozoroval kapraře, tak navíc vyváží až k protějšímu břehu. Proč? Podle mě to dělají proto, aby se mohli pohybovat kolem svých bivaků bez obav, že si ryby vyplaší. Ztrácí to ale smysl v tom, že rybáři z protějšího břehu to dělají opačné. Nejvíc mě nazlobí, když přijedu relaxovat k vodě coby krátkodobý kaprař. Začnu rozbalovat cajk a v tom ke mně přijde rybář z protilehlé strany a upozorní mě, kam můžu a hlavně, kam nemůžu nahazovat a zavážet, protože má své montáže zavezené u mého břehu. Snažím se ho pochopit – on tady bude lovit týden, já jen maximálně prodloužený víkend, ale… Ještěže nevyhledávám konflikty…
Nevím, jestli někoho tímto článkem oslovím, určitě ale nadzvednu kapraře. Já ale skutečně proti nim nic nemám, snad jedině to nelogické zavážení k protějším břehům, které omezuje ostatní rybáře. Já, jako pstruhař, když vidím na úseku, kde jsem měl v plánu chytat, kolegu, tak ho obloukem ho obejdu. Nechám mu prostor a ani se neptám: „Jak, na co, to dneska (ne)jde?“ :-)
Klady a zápory obou skupin
Asi vám tu chybí to klasické plus a mínus. Nechávám to na diskuzi. Za sebe však dávám palec nahoru pro pstruhaře. Jen jediné mínus bych udělil za provlékání miniaturních oček u muškařských háčků při navazování – to mají kapraři skutečně daleko jednodušší.
Zlomte prut! text: ® chj.rybar
Váš názor
Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz
I vy můžete přidat svůj názor!
Diskuze k duelu
- Úterý 18. června 2013 ve 12:18® HaD
-
jarda 2004> Hezky řečeno. Dává to smysl. Kaprařina se mi líbí a dokonce o ní druhým rokem uvažuji. Jen bych se asi věnoval oné šoulačce. Z rodiných i pracovních důvodů bych těžko stíhal ty dlouhé výpravy. A je fakt, že když tam nahážeš krmení za dost peněz, nemůžeš jít za dvě hodiny domů a vrátit se třeba až za týden.
- Úterý 18. června 2013 ve 12:15® HaD
-
thundarr> Martine, ten text jsem nepsal já a ani nikdo z redakce. Je to názor rybáře a v diskuzi pod duelem je možnost se vyjádřit. Lze to neslušně i slušně. To je na každém jednotlivci. Rozhodně ale odmítám, aby někdo, kdo má odlišný pohled na věc, peskoval mě. OK?
- Úterý 18. června 2013 ve 12:06® thundarr
-
David H.> Davide … fakt todle myslis vazne ? …
precetl jsme si uryvky praveho odstavce … neco ze zaveru … a sorry …
po dlouhe dobe bych do diskuzniho fora napsal par sprostych slov ale neudelam to …
- Úterý 18. června 2013 ve 12:04® jarda 2004
-
Ono to bude tím jak jsou obě techniky naprosto odlišné od základu. Svoboda pohybu muškaře či vláčkaře je ohromnou devízou oproti kaprařině. Kaprař je v podstatě při velkých výpravách odkázán na svoje znalosti určité plochy kterou může prochytat a rozkrmit což ho připoutá na jedno místo a musí čekat někdy i několik dnů na vytoužený záběr. A nejde si odskočit domů na řízek nebo obídek to prostě nejde díky i aktivitě lovené ryby pro kterou je noční aktivita přirozenou. Upřímně závidím někdy těm klukům v prsačkách jejich volnost a pohodu sebere proutek a maže švihat vodu a když to nejde tak si zajde do hospůdky a vrátí se další den a tohle si kaprař nemůže dovolit maximálně tak při šoulačce. Z pohledu krmení je ochrana lovného místa v podstatě logická kdy kaprař nakrmí za X tisíc korun a musí věřit ve správnost svojí investice. Hypoteticky kdyby muškař nebo vláčkař musel naházet do vody kilogram mušek nebo gum či woblerů a byl tak závislí na úspěchu lovu tak i v tomto případě by vznikal onen morální nárok na lovné místo.Každá z technik má svoje úskalí a svoje plusy a mínusy a z nezaujatého pohledu kapraře co nikdy neměl mušák v ruce se nelze přiklonit na jednu či druhou stranu.
- Úterý 18. června 2013 v 11:53® HaD
-
Martin Chmelík> smysl se vytratil jen u některých lidí. Většina je na to myslím pořád ještě dobře.
- Úterý 18. června 2013 v 11:49® Martin Chmelík
-
To není krize, jen se mění chování lidí. A přitom si člověk moudrý (podle mne je člověk primitivní tvor) vůbec neuvědomuje, že na Zemi je jen navštěvě a tím jak se tu chová, tak se mu to jednou vrátí. Lidstvo se dobrovolně zahubí, dělá pro to první poslední. Stejné to je i v rybolovu. Zcela se vytratil smysl rybolovu, takový Ota Pavel se musí v hrobě obracet.
- Úterý 18. června 2013 v 11:35® HaD
-
Palivec> žádná krize ;)
- Úterý 18. června 2013 v 11:19@ Palivec
-
Toto se jmenuje duel, tedy souboj? Tomu se říka „krize žánru“. Příště: co je to ? a)bublinky CO2 s vodou b)voda s bublinkami CO2