Klasická jiggová hlavička vs. Marmyška

Klasická jiggová hlavička

Klasickou jiggovou hlavičkou je myšlena olověná (nebo wolframová) zátěž kulatého tvaru, ve které je zataven jednoháček. Jiggová (též twisterová) hlavička slouží především jako zátěž měkké umělé nástrahy - twisteru, ripperu, smáčka, nymfy, či jiné imitace vodních živočichů. Přirozené nástrahy se na „jiggovku“ obvykle nenastražují. Výjimku tvoří snad pouze napíchnutí mrtvé rybky (tzv. „Barschbombe“), nebo žížaly – obě tyto možnosti však zdaleka nedosahují účinnosti marmyšky s přírodní nástrahou. 

Pokud okolnosti dovolí, tak jiggová hlavička ani není k lovu bezpodmínečně nutná a dá se nahradit různými vláčecími systémky (Drahkovitch, „podvázaná“ guma, dropshot). 

Na rozdíl od marmyšky se nástraha na jiggové hlavičce musí „oživovat“ usilovnější činností rybáře. Zatímco marmyška se rozvibruje už při pouhém přitahování nebo i při volném pádu ke dnu, nástraha na „jiggovce“ se lákavě rozpohybuje až prací špičkou prutu, popřípadě zrychlováním a zpomalováním navíjení. Při chytání s klasickou twisterovou hlavou nástraha klesá ke dnu kolmo jako kámen, proto je vhodné při jejím propadu občas přibrzdit vlasec, aby se dostala do nepravidelného klouzavého pohybu. Tyto změny a pauzy v rychlosti a směru klesání nástrahy pak působí velmi dráždivě.      

Jiggové hlavy mohou mít různou hmotnost, velikost, tvar i zbarvení.  Pro UL přívlač se používají hlavičky o váze max. do 3 gramů, pro střední přívlač od 3 - 15 g a nad tuto váhovou kategorii už hovoříme o těžké přívlači. Extrémní hranice hmotnosti twisterových hlav se pohybuje kolem 100 gramů a je určena pro lov mořských predátorů – tresek a halibutů.

Marmyška

Dá se říct, že marmyška je primitivní předchůdkyní složitějších vertikálních nástrah - např. balance jiggu (nástraha ve tvaru wobleru s horizontálními lopatkami na obou koncích těla). Původní využití marmyška našla při lovu na dírkách. Postupem času se její používání přesunulo ze zimy a z ledu do období rozmrzlé hladiny a na loď - pořád se však jednalo o vertikální techniku lovu. Její neskonalou výhodou je, že samočinně „pracuje“ už i při propadu ke dnu. Díky vztlaku vody se různě kolíbá, anebo klesá ve spirále. Její univerzálnost se projevila až postupem času - ukázalo se totiž, že stejně dráždivě funguje například i při UL přívlači. 

Marmyšky mají rozdílný tvar, velikost, hmotnost i zbarvení. Základním výrobním materiálu je olovo nebo wolfram + jednoháček. „Posláním“ marmyšky je svým leskem a jemnými vibracemi upoutat pozornost ryb z větší dálky a tím upozornit na doprovodnou kořist na háčku. Samotná marmyška určitě není kompletní vláčecí nástrahou - funguje spíše jako nosič skutečné nástrahy. Když na háčku nebude žádná „kořist“, nebo alespoň její napodobenina, klesá účinnost holé marmyšky k nule. 

Podle teorie by měla marmyška představovat drobnou rybku, popř. dravou larvu hmyzu, která ulovila nějakou potravu a vleče ji z dosahu větších predátorů. Tento výjev by měl přihlížející rybu vydráždit k útoku. Důvodem je konkurenční boj o kořist. Zkrátka větší a silnější se vrhne na malou a slabší oběť a ve snaze obrat ji o získanou potravu, útočník následně uvízne na háčku.

Na háček marmyšky lze nasadit přirozené nástrahy živočišného původu – žížaly, bílé červy, larvy vodního hmyzu, drobné rybky, kousky rybího masa, a samozřejmě celou škálu umělých napodobenin kořisti z různého materiálu - peří, srsti, měkkého plastu či kaučuku.  Při chytání kaprovitých ryb se může na háček marmyšky napíchnout i potrava rostlinného původu - zrna obilnin, kousky těstovin, kuličky těsta apod.

Při chytání na umělé nástrahy (smáčky, nymfy, mikrotwistery) je dobré použít marmyšky s prodlouženým ramínkem háčku. Naopak při lovu na přirozené nástrahy (červy, kukly, larvy, hnojáčky) lépe poslouží háčky s krátkým ramínkem.

Menší marmyšky minimálně váznou! Většina z nich má schválně „popuštěný“ háček. V případě uváznutí se stačí opřít do prutu, měkký háček se narovná a z překážky se uvolní. Při zdolávání ryby, a to ani u velkého kusu, se díky pružnosti prutu a vlasce oblouček háčku narovná jen zcela vzácně.

Marmyšky jsou spolehlivé celoročně! Jejich použití omezuje jen rybářský řád, který je posuzuje jako vláčecí nástrahy. A tak mimo období celoplošného zákazu přívlače se jejich účinnost dá vyzkoušet alespoň na komerčních revírech. Marmyšky skvěle fungují po celou sezónu - od lovu na dírkách, přes období potěru v jarním období a letní dny, až po pozdní podzim. Pouze teplota vody a výskyt určitého druhu potravy určuje jejich „operační hloubku“. V chladném období by marmyška měla kopírovat dno, v teplých měsících by se zase měla pohybovat v horní polovině vodního sloupce a v mělčí vodě. Zkrátka, tam kde je nějaký život, tam by se měla marmyška právě nacházet!

Klady

Zápory