Berkley Fireline Crystal vs. Berkley Nanofil

Berkley Fireline Crystal

Mezi vláčkaři se během loňského podzimu živě diskutovalo o novince firmy Berkley – údajně revolučním materiálu zvaném Nanofil. Vzpomínám si, jak mi jeden známý tou dobou pobývající v USA psal o tomto materiálu a nabízel, že mi ho pošle k vyzkoušení a já odmítl s tím, že pletenek už mám doma dost. Asi šest týdnů poté byl Nanofil dovezen i do ČR a vypukl všeobecný zájem. Usoudil jsem, že jsem asi něco prokaučoval a pokusil se chybu napravit. Tak vznikl tento Duel.

Soupeře jsem vymyšleného neměl, ale jakmile jsem se s Nanofilem seznámil, získal jsem dojem, že tenhle matroš má cosi společného s jiným hitem firmy Berkley a to pletenkou Fireline Crystal. Takže zase jednou budeme mít „bratrovražedný“ Duel v rámci jedné firmy.

Osobně si myslím, že firma Berkley hledá cestu, jak z Dyneema vláken vytvořit materiál, jenž by spojil výhody vlasce i pletenky a snadno se vyráběl. Složité způsoby splétání totiž nejsou právě nejlevnější technologie, takže pokud by se podařilo zatavit vlákna v nějaké základní hmotě podobné vlasci, bylo by možné vyrábět šňůru daleko levněji a získala by i některé výhody.

Crystalka i Nanofil jsou dva způsoby, kdy se firma Berkley ke stanovenému cíli přiblížila a troufám si tvrdit, že v budoucnu se v jejich nabídce setkáme s dalším výrobkem, který na cestě transformace pletenky do hladkého vlákna s kulatým průřezem zajde zase o kus dál.

Faktem je, že Crystalka nemá s Nanofilem společnou jen bílou barvu. Pokud jste s oběma šňůrami chytali, možná jste zjistili i některé další společné rysy v chování obou materiálů a to zejména, pokud jsou delší dobu chytané. Ani jedna není klasickým způsobem splétaná (Nanofil ani v náznaku), u obou jsou Dyneema vlákna zatavena v nějaké hmotě a ani jedna z jmenovaných šňůr si během používání neudrží kulatý průměr – dochází tu k určitému zploštění.

Přednost dáme starším a souboj zahájí Fireline Crystal. Ta se prodává už několik let a její uvedení na trh provázela podobná vlna diskuzí jaká v nedávné době proběhla kolem Nanofilu.
Hlavním slovem, které provázelo Crystalku při uvedení na trh, byla její zdůrazňovaná průhlednost. Možná si ještě pamatujete snímky fixu, na němž byla šňůra namotána a skrz její závity prosvítal níže napsaný text.
Nakonec se ukázalo, že v reálu šňůra zas až tak moc průhledná není, ale přesto si ji řada rybářů oblíbila pro způsob, jakým byla vlákna zatavena dohromady. Osobně bych řekl, že průhlednost tu byla jakýmsi vedlejším efektem, který se podařilo marketingově využít. Zatavením vláken dohromady se ale podařilo dosáhnout toho, že má Crystalka poměrně hladký povrch, nízkou nasákavost, dobře klouže očky (což napomáhá k delším hodům) a „nechlupatí“ tolik jako původní Fireline (myslím tu úplně první, která byla pro řadu českých vláčkařů první pletenkou vůbec).

Všimněte si také, že jak Crystalka, tak Nanofil, dnes patří mezi levnější druhy šňůr – za to podle mě může právě jednodušší technologie výroby. Špičkové složitě splétané japonské šňůry jsou dokonale kulaté i při malých průměrech, ale u některých pak není problém dostat se i nad cenu kolem 1500 Kč za cívku s návinem 135 m.

Nosnost je vcelku standardní, pro šňůru Fireline Crystal udává dovozce tyto hodnoty (platí i pro nověji nabízenou Fireline Crystal Exceed, s níž nemám bližší zkušenosti):

0,04 mm    3,50 kg
0,06 mm    4,40 kg
0,08 mm    5,00 kg
0,10 mm    5,90 kg
0,12 mm    6,80 kg
0,15 mm    7,90 kg
0,17 mm    10,20 kg
0,20 mm    13,20 kg
0,25 mm    17,50 kg

Otázkou je i to, zda je šňůra kulatá nebo zda je uvedený průměr tloušťkou jakési placky. Odpověď je u obou šňůr poměrně komplikovaná. Po vyrobení je materiál celkem tuhý a naměřený průměr je výrazně silnější než udává výrobce. Během používání ale šňůra měkne, zplošťuje se a dá se i snadněji deformovat. Můžeme diskutovat o kvalitách mikrometru, který používám a metodice měření, ale údaje, které jsem naměřil, jsou zajímavé.

0,06 mm – nová 0,10 mm  –  chytaná – 0,06-0,07 mm
0,10 mm – nová 0,14 mm  –  chytaná – 0,09-0,10 mm
0,25 mm – nová 0,33 mm  –  chytaná – 0,24-0,25 mm

Jak je vidět, Fireline Crystal má deklarovaný průměr prakticky přesně, ale jako zploštělá šňůra, jejíž původně tuhá struktura byla rozvolněna opakovaným průchodem očky.

Reálná nosnost je poměrně slušná, ale operovat s čísly udávanými výrobcem při lovu může být ošidné. Já používám na vláčku s gumami Crystalku o průměru 0,06 mm zakončenou zhruba metrem monofilního vlasce. Teoreticky by měla unést 4,4 kg, ale prakticky musí být používána s návazci do reálného průměru 0,18 mm (většina deklarovaných „šestnáctek“). U silnějších vlasců se vázkách trhá nikoli návazec, ale samotná šňůra.

S vlastnostmi Crystalky jsem v zásadě spokojen. Dobře se s ní hází, má všechny obvyklé vlastnosti pletených šňůr, jako je zejména minimální průtažnost a míra opotřebení se mi zdá být v normě. Průhlednost, o kterou se kdysi opírala reklamní kampaň, je spíše teoretická – šňůra se při lovu chová spíše jako bílá, případně může nabrat nějaký nažloutlý odstín způsobený různými nečistotami. To, že je při malých průměrech náchylná na oděr, to je vlastnost typická pro většinu pletenek. Pozitivní je velmi malá nasákavost, díky níž se s ní dá chytat i v chladném počasí (i když to stejně dělám nerad).
Výhodou je i poměrně nízká cena, která se v době napsání recenze pohybovala kolem 2,60 Kč za metr.

Kdybych měl Crystalce něco vytknout, tak je to plochý průřez a v silných průměrech (např. 0,25 mm) dosti značná tuhost (koupil jsem si vzorek v metráži, dost jsem si s ním pohrál, ale na prutu jsem ji neměl).

Při koupi bych dal přednost nízkým průměrům, které svými vlastnostmi a cenou představují dobrou volbu pro přívlač na členitých hlubokých nádržích, kde je šňůra víceméně spotřební materiál. U těch nejsilnějších (0,20 a 0,25 mm) bych se zamyslel, zda by nebylo lepší  spíš investovat do některé z kulatých splétaných šňůr jako je Power Pro, Daiwa Tournament 8 Braid apod.

Berkley Nanofil

 

Nanofil vtrhl na naše území někdy v říjnu 2011 provázen masivní reklamní kampaní a s pověstí výrobku, který byl na výstavě EFTTEX v Amsterdamu vyhlášen za nejlepší inovaci v oblasti vlasců roku 2011. Na rozdíl od průhlednosti Fireline Crystal se tady staly hlavními slogany tvrzení typu „ani vlasec ani šňůra“ a hody o 35% delší než s jinými vlasci.

Stovky vláčkařů si tento revoluční produkt koupily a internetové diskuze se naplnily názory od nadšených až po projevy totálního zklamání.
Já tady následně popíšu své zkušenosti s průměrem 0,12 m ze stometrové cívky (tedy nikoli z velkometrážního návinu), s nímž jsem odvláčel asi 8 vycházek a docela mu dal zabrat, jak jen se v tak krátké době dalo.

V první řadě je třeba říct, že Nanofil si jednoznačně můžete zařadit mezi šňůry, zejména kvůli jeho vlastnostem při lovu. Ano, není pletený. Konstrukčně jde o jakýsi hybrid vlasce a pletené šňůry. Ale použita jsou stejně jako v případě většiny pletenek vlákna Dyneema, která jsou rovnoměrně rozptýlena v základní hmotě. Inzerovaná nanotechnologie není nic jiného než právě využití nesplétaných mikroskopických vláken a celé umění výroby spočívá v tom, rovnoměrně je rozmístit v základní hmotě, orientovat ve směru osy vlákna a zajistit, aby výsledný produkt měl v celé délce stálé vlastnosti, navíc přinejmenším srovnatelné s pletenými šňůrami. Zní to jednoduše, ale dovedu si představit, že to není žádná legrace.

Podívejme se na nabízené průměry a příslušné nosnosti:

0.02 mm - 1.415 kg
0.04 mm - 1.964 kg
0.06 mm - 3.357 kg
0.08 mm- 4.012kg
0.10 mm - 5.732kg
0.12 mm - 6.934 kg
0.15 mm - 7.659 kg
0.17 mm - 9.723 kg
0.20 mm - 12.649 kg

Jak je vidět, nosnosti jsou na úrovni běžných pletených šňůr. Překvapí ovšem nabídka průměru 0.02 mm.

Na první pohled je materiál na cívce bílý, hladký a s poměrně kulatým průřezem. Povrch je velmi hladký, nemá žádnou strukturu, kde by se zadržovala voda nebo ulpívaly nečistoty. To je fajn.

O nějaké průhlednosti nemá moc cenu se bavit, Fireline Crystal je určitě průhlednější a to moc průhledná není. Průtažnost je minimální a i při lovu se tedy Nanofil chová jako pletenka.

Samozřejmě jsem hned podrobil konec vlákna nejrůznějším testům od různého žmoulání, kroucení, překládání či odírání až po měření mikrometrem.
Zjistil jsem jedno. Základní hmota si dlouho neudrží původní kulatý průřez. Je stlačitelná, deformovatelná a po deformaci si zachovává nově nabytý tvar. Stačí ji párkrát přejet nehtem, stlačit v čelistech mikrometru nebo s ní odchytat dvě tři vycházky a ona se zploští. Něco podobného dělá i Crystalka, ale ta se spíš rozvolní, stává se více stlačitelná a případné smáčknutí není tak definitivní. Tenhle materiál se splácne a zůstane tak. Časem může několik posledních metrů návinu vytvářet i jakýsi spirálovitý efekt.

Zajímavé jsou výsledky měření. První pevný kontakt čelistí mikrometru s novou nepoužitou šňůrou označenou jako 0.12 mm je na 0,15 mm. Bez přehnaného násilí ji ale můžete dál stlačovat. S mírným násilím až na 0,06 mm. A ona už tak zůstane. Tohle je vlastnost, která stojí za některými problémy s Nanofilem. Kdyby ta základní hmota držela tvar jako běžný vlasec, nebo byly její deformace díky určité pružnosti vratné, určitě by ve finále ubylo nespokojených majitelů. Jenže ona hmota prostě stlačitelná je a ve své stlačené podobě si zřejmě neudrží ani některé původní vlastnosti. Proto také  spousta běžně užívaných uzlů vyrazně snižuje pevnost Nanofilu.

Každý, kdo se o tento druh šňůry zajímal, jistě zjistil, že jsou pro něj doporučovány speciální typy uzlů, nejlépe pak tzv. „bezuzlové vázání“ (máme tu o něm článek).
Problém je hlavně s těmi uzly, v nichž se objeví jeden výrazně namáhaný ohyb. Nanofil se v tom místě zdeformuje a… praská o mnoho ochotněji než jakýkoli jiný materiál.

Doporučených uzlů je povícero, já jsem kromě bezuzlového vázání používal Grinner, který jsem dvakrát protáhl očkem (obratlík u lanka) a následně udělal více protažení než je obvyklé. Pevnost byla nižší než za použití „bezuzlovky“, ale stále ještě dostatečná.

Vraťme se zpátky k průměru a pojďme chvilku měřit. Jak už jsem psal, tak 0,15 mm má nový Nanofil u mě na stole při měření mikrometrem, který u kalibrovaných plavačkových vlasců naměří přesně to, co je uvedeno na jejich obalu. Výrobce udává 0,13395 mm. Nevím, jak na to číslo přišli a už vůbec nevím, co je to popadlo udávat na pět desetinných míst průměr něčeho, co je vyrobeno z materiálu, který tak snadno deformuje. Ale budiž.
Uvedených 0,12 mm je běžný průměr Nanofilu zdeformovaného několika odchytanými vycházkami. A na posledních cca dvou metrech, které nejvíc skotačí v oblasti koncového očka a nesou i tíhu zatížení při náhozech, je materiál stlačen až na 0,09 – 0,10 mm a je zjevně plochý. Právě proto, že je koncová oblast návinu nejplošší, má tady Nanofil tendenci se mírně kroutit do spirály. Nosnost v této oblasti do jisté míry klesá.

Ptáte se, jak moc tohle všechno vadí? Ani moc ne. Neměl jsem během odchytaných cca 30 hodin žádný zásadnější problém, ve vázkách Nanofil celkem statečně držel a ryba, pokud nespadla, šla ven. Chytil jsem několik menších candátů, asi deset slušnějších okounů a několik štik do 65 cm. Dalších několik štik, z toho dvě podstatně větší, mi spadlo. Třešničkou na dortu pak bylo zdolání cca pětikilového kapra podseknutého za hřbetní ploutev.

Pokud došlo ke kontaktům s kameny, což je třeba na Orlíku běžné, materiál mírně chlupatěl, ale odíral se možná i méně než většina pletenek. Samozřejmě nebyl problém ho na kamenech narušit do takové míry, že jsem musel poslední metr či dva odříznout. Totéž ale dělám s pletenkami. Zajímavé bylo, že některé „chlupy“ byly pěkně dlouhé, rozhodně nic z kategorie „nano“.
Ověřil jsem si i to, že Nanofil má oproti většině pletenek výhodu, že opravdu nesaje vodu (nemá kam) a proto se s ním celkem dobře chytá i za mrazivých rán.

Nárůst délky hodů se sice dostavil, ale na slibovaných 35 % zapomeňte. Představa, že bych místo 60 m dokázal dohodit 80 m, pro mě byla velmi lákavá, ale maximální hody jsou delší jen o pár metrů. Těch 35 % by se dalo dosáhnout tak, že byste u menšího navijáku navinuli na jednu cívku Nanofil a na druhou vlasec o stejné nosnosti (proti 0,12 by to musela být cca třicítka). No a pak už by se nebylo čemu divit, kdybyste opravdu házeli o třetinu dál. Hádám, že takhle nějak firma k těm procentům dospěla.
Měl jsem ale pocit, že se tady dlouhých hodů dosahuje tak nějak snáz. Házel jsem například při lovu candátů asi dvě hodiny přes 50 m daleko a přišlo mi, že je to méně únavné než s jinými náviny.

Osobně bych nedoporučoval kupovat nejslabší průměry. Taková 0,02 mm se bude trhat možná už při záseku a její odolnost vůči jakémukoli oděru bude prakticky nulová. Navíc si vezměte jeden matematický fakt – 0,02 mm má mít nosnost 1,4 kg. Průměr 0,20 mm má stonásobnou plochu řezu (10x širší a 10x vyšší). Měl by tedy mít stonásobnou nosnost – cca 140 kg. Přitom má 12,6 kg (věřím, že poctivých). Někde je tedy něco špatně. Osobně si myslím, že je za tím šikovná hra s čísly a naměřenými hodnotami, do níž se snažím svými amatérskými pokusy nahlédnout, abych si v tom alespoň sám udělal jasno. A ať už je za tím cokoli, majitelé Nanofilu pod 0,10 mm si rozhodně stěžují daleko častěji než ti, kdo koupili něco silnějšího.

Já se v diskuzi o Nanofilu přidám na stranu těch, kdo po prvních zkušenostech spíše chválí. Pokud si uvědomíte, jak se onen materiál chová (zejména při výběru uzlů) a nedáte se strhnout ke koupi nejslabších průměrů, mohli byste s ním být spokojeni. Zázraky ale nečekejte. Revoluce se tu konala spíše technologická. Užitná hodnota výrobku je zhruba na úrovni jiných pletených šňůr, v něčem je překonává (např. hladkost povrchu a menší nasákavost), v něčem ne. Záleží na každém, zda ho vlastnosti tohoto materiálu dokážou zaujmout. Myslím si ale, že Nanofil především ukazuje jeden ze směrů, kterým se bude výroba rybářských šňůr dále ubírat. Rozhodně stojí za to se o něj přinejmenším zajímat.

Klady

- dobrý souhrn užitných vlastností za příznivou cenu

- vysoký stupeň zatavení - nízká nasákavost

Zápory

- nemá kulatý průřez