Laminátové feederové špičky vs. Uhlíkové feederové špičky

Laminátové feederové špičky

 

Když se objevily feederové pruty ve své dnešní klasické podobě, v naprosté většině měly výměnné chvějivé špičky vyrobené z laminátu. Ten se k podobným účelům ideálně hodí. Obecně se jedná o skelná vlákna, která jsou spojena epoxidovou pryskyřicí. V anglické terminologii se sklolaminátové špičky často označují slovíčkem „GLASS“ a poznáme je snadno podle poloprůhledného bělavého silnějšího konce. V místě, kde se špička zasouvá do blanku totiž není natřena a je vidět její skutečný materiál.

O kvalitě špičky pak rozhoduje průměr, délka a uspořádání vláken v materiálu, použitý epoxid a způsob jejich vzájemného propojení. Ačkoli se o tom moc nemluví, existují laminátové špičky velmi rozdílné kvality a často tento kvalitativní rozdíl přinejmenším částečně ospravedlňuje i rozdíl cenový, který je mnohdy terčem kritiky rybářů (např. drahé špičky Shimano).

Obecně je sklolaminát velmi houževnatý materiál s vysokou odolností vůči zlomení a dobře absorbuje silové rázy. Je těžší než uhlík, ale zrovna v případě špiček to ne vždy nevadí, hmotnostní rozdíl může být nepatrný. Jenže dík dalším vlastnostem laminátu musí mít často laminátová špička větší průměr, to se musí zohlednit i při stavbě prutu a pak už ten rozdíl narůstá.

Díky mechanickým vlastnostem laminátu jsou špičky z něj vyrobené o něco odolnější vůči zlomení a navíc je tento materiál levnější. Teoreticky se nechá slušná laminátová špička sehnat v relaci 100 – 150 Kč, někdy i  levněji.

Mechanicky je laminát poddajnější než uhlík a není zdaleka tak pružný a rychlý. To si při výrobě vynucuje jiné způsoby ujímání. Pokud má být laminátová špička dlouhá 60 cm a mít špičkovější akci, bude velmi těžké vyrobit ji tak, aby se průměr jejího dolního konce dostal výrazněji pod 4 mm. Je to konstrukční limit daný materiálem a pokud má mít prut tenký blank a laminátové špičky, pak se to obvykle řeší tak, že špičky jsou prostě kratší. Tady je třeba si uvědomit, že průměry použitých špiček už ovlivňují i konstrukci samotného blanku a tak není jedno jak špička vypadá a z jakého je materiálu.

Tím, že je laminát poddajnější než uhlíkové vlákno, vzniká i další efekt. Laminátová špička má oproti uhlíkové pomalejší houpavější pohyb. Je to dobré u některých jemnějších záběrů, kdy rybář na různé drbance stačí lépe reagovat. Tahle věc může být docela návyková a část rybářů laminátové špičky v některých situacích preferuje.

Laminátové špičky mají tendenci poněkud více se poddávat tahu proudu (dalo by se jim to rozmluvit, ale dále by narostl jejich průměr). Řeší se to několika způsoby – buď jsou silné laminátové špičky kratší nebo se to řeší úpravou jejich akce anebo výrobce prutu namíchá sadu špiček tak, že jemnější jsou laminátové a silnější z uhlíkového vlákna. Typické to bylo pro starší produkci firmy Shimano, kde bývaly špičky do 2 oz z laminátu a silnější už pak byly uhlíkové. Skvělým způsobem se tak kombinovaly výhody obou materiálů. Pak se ale Shimano rozhodlo snížit průměr špiček, aby mohlo ztenčit blanky prutů a laminát odkráčel na smetiště firemních dějin (aspoň pokud jde o špičky nových řad feederových prutů).

Dnes je sklolaminát stále důležitým materiálem pro výrobu feederových špiček, ale kraluje zejména v segmentu levnějších prutů (i když nejen tam). Technologie zpracování uhlíkového vlákna postupně dokáže všechny výhody laminátu dohnat a předehnat a tak dnes zůstávájí nejdůležitějšími výhodami laminátu specifická detekce záběru a zejména pak jejich cena. Díky nízké ceně jsou právě laminátové špičky vhodným materiálem pro vlastní výrobu a tuning těchto detekčních zařízení. Nakoupením stejně silných nebo o něco silnějších špiček než je otvor v blanku prutu a následným zkracováním a zabrušováním si můžete za pár korun dovybavit svůj feederový prut k plné spokojenosti.

Foto: špičky prutu Shimano Technium Light Feeder

Uhlíkové feederové špičky

 

Uhlíkové špičky jsou oproti laminátovým o něco mladší, ale zejména v posledních letech rychle dohánějí, co zameškaly. Poznáte je podle černého spodku, pocitově jiných vlastností (viz níže) anebo anglického nápisu „CARBON“.

Možnost vyrobit feederové špičky z uhlíkového vlákna byla poměrně lákavá, protože by se tím snížila jejich hmotnost a průměr, což by mohlo mít pozitivní vliv na konstrukci samotných feedrových prutů. Dlouho tomu ale bránila relativní křehkost a vysoká cena uhlíku. Jenže zpracování uhlíkového vlákna je dnes jeden z velmi rychle se rozvíjejících technologických oborů a tak to, co platilo před časem, už dávno platit nemusí. V poslední době jsou všechny zásadní potíže překonány a uhlíkové špičky se vyrábějí v široké škále délek i průměrů a představují pro laminát tvrdou konkurenci - dokonce i v oblasti nejjemnějších špiček, kde laminát donedávna kraloval.

Oba materiály jsou si do jisté míry podobné. I uhlíková špička je založena na tom, že se nějaká vlákna, v tomto případě samozřejmě uhlíková, zalisují do epoxidové pryskyřice. Zdá se ale, že uhlík dovoluje dosáhnout vyššího podílu vláken na úkor pojiva a navíc se dají uhlíková vlákna stále sofistikovaněji uspořádat. Potom mohou při zachování všech vlastních výhod překonat i některé typické dominantní vlastnosti laminátu, například odolnost. Firma Shimano si v současnosti velmi zakládá na feederových špičkách TAFTEC, které jsou velmi odolné právě díky vnitřnímu uspořádání uhlíkových vláken. Ostatní výrobci možná nedisponují až tak skvělou technologií (anebo o tom tak hlasitě nemluví), ale obecně jde kvalita uhlíkových špiček hodně nahoru.

Přichází čas podívat se na výhody uhlíku. Oproti laminátu je lehčí, pružnější a tužší. Zároveň také křehčí, ale jak už bylo řečeno, na tomto poli se intenzivně pracuje a rozdíly se stírají. Dnešní kvalitní (ale zatím pořád dražší) uhlíková špička může vydržet víc než běžný "spotřební materiál" vyráběný z laminátu a prodávaný za pár korun.

Vlastnosti uhlíku dovolily výrazně snížit průměr špiček a tím i průměr koncové části blanku prutu. Nová generace takto konstruovaných prutů je zase o něco tenčí a líbivější a často disponuje delikátní zdolávací akcí, pro kterou je vyhledávána mnoha feedraři. Typické tenké moderní uhlíkové špičky mají průměr 2,2 mm nebo podobný a disponuje jimi řada povedených a oblíbených prutů jako je Trabucco Sygnum (vybrané modely), Team Daiwa SR3 nebo Mivardi Executiver. Velmi podobně jsou na tom třeba i Speedmastery AX od Shimana, i když tam si průměrem nejsem jist.

Z pohledu lovícího se uhlíková špička chová poněkud jinak než laminátová. Nedá se vysloveně říct, zda je to lepší nebo horší, spíš jde o to, co komu vyhovuje a na co si kdo nakonec zvykne (a jestli vůbec dotyčný nějaké rozdíly vidí). Rozhodující pro lov ryb je nakonec celá řada dalších faktorů a o volbě špičky je sice zajímavé diskutovat a jistě i dobré něco vědět, ale rybařina na tom nestojí ani nepadá.

Uhlík bude vždy rychlejší, bude přesněji kopírovat pohyb kmenového vlasce nebo šňůry, zejména se rychleji narovná. Tím bude záběr ostřejší, trhanější. Jenže i to se dá konstrukčně řešit – jemné uhlíkové špičky mají delší akci a to, co laminát dokáže svými fyzikálními vlastnostmi, to adekvátně zvolená uhlíková špička napodobí díky vlastnostem daným její konstrukcí. Tady je ale důležité o takovýchhle detailech něco vědět, abyste si takovou v případě potřeby dokoupili (vynikající je třeba prodloužená „bílá“ špička s průměrem 2,2 mm určená pro prut Team Daiwa SR 3).

S uhlíkovou špičkou se vlasec o něco lépe dopíná a dík její rychlejší reakci na záběr jsou na ní pohyby o něco lépe vidět když je ohnutá. Dobře se s ní proto chytá v silnějších proudech.

Celkově tenhle Duel není o rozpoutání vášnivého sporu o tom, který materiál je lepší. Měla by to být spíš ukázka toho, jak materiály ovlivňují výrobu náčiní i náš zážitek z rybolovu a jak technologický rozvoj postupně mění zažitá pravidla a zvyklosti.

Foto: špičky prutu SPRO Inspiration Feeder MH (medium – heavy)

Klady

Nízká cena

Jemný pomalejší pohyb – vhodné pro ostré drbavé záběry

Slušná mechanická odolnost

Zápory

Při větší délce mívají na spodku větší průměr

Jsou těžší

V proudu mají větší sklon se ohýbat