Smáček nastražený na jigové hlavičce vs. Smáček na strímrovém háčku s přídavnou zátěží

Smáček nastražený na jigové hlavičce

S blížící se sezónou lovu pstruhů se podíváme na dvě možnosti nastražení dnes tolik oblíbených smáčků. Smáček je nástraha, která nemá aktivní pohybovou část jako je twisterový ocásek nebo kopytovité zakončení ripperů, ale přesto může být pro ryby velmi atraktivní nástrahou, protože jeho pohyb je velmi blízký pohybu skutečných rybek.

Pohyb smáčka ale výrazně závisí i na způsobu jeho nastražení. V tomto Duelu se pokusíme trochu rozpitvat výhody a nevýhody dvou nejběžnějších způsobů – nastražení smáčka na jigové hlavičce a na strímrovém háčku se zátěží na vlasci před nástrahou. Vynecháme Drop  Shot, kde je zátěž na konci vlasce. Kromě toho, že bychom Duel zbytečně komplikovali, je tu i ta skutečnost, že při lovu pstruhů jsou obě výše uvedené metody lovu se smáčky daleko používanější.

Dobrý vláčkař by samozřejmě měl ovládat oba způsoby nastražení a v různých situacích umět těžit z jejich výhod, ale jak jsem viděl, většina lidí má sklony některou z metod preferovat. Takže duelová otázka dnes zní takto: lovíte pstruhy na tekoucí vodě – který z popsaných způsobů nastražení smáčka je ve vašem případě častější nebo pro vás příjemnější?

Nastražení na jigové hlavě (případně marmyšce) má rádo hodně vláčkařů. Pravděpodobně proto, že je tu zachován plný kontakt s nástrahou. Každý pohyb prutu se přenáší přímo na jigovou hlavu a ta velice živě reaguje. Dá se s ní tím pádem provádět celá řada drobnějších cukavých pohybů, na které můžete s přídavnou zátěží zapomenout.

Na menších členitějších tocích lze ocenit i skutečnost, že jednolitá nástraha nemá tendenci se nijak motat a dovoluje přesné hody i různými nestandardními způsoby (spodem, do stran apod.). Nahazovat přesně ke druhému břehu nebo třeba pod převislé větve je pak o dost snazší než u nástrahy se zátěží na vlasci.

Díky přímému kontaktu s nástrahou a přítomnosti jigové hlavičky, která přeci jen něco váží, víme o záběru ryby dříve a snižuje se také do jisté míry pravděpodobnost toho, že nástraha bude zhltnuta až do jícnu.

Samozřejmě i ryba si může po uchopení nepřirozeně těžkého sousta uvědomit, že něco není v pořádku a tak zejména v případě použití těžších hlaviček dochází občas k povrchním záběrům, kdy pstruzi atakovanou nástrahu rychle pouštějí a nedovolují rybáři úspěšně zaseknout. Dá se tomu čelit snižováním hmotnosti hlavičky, což ale zase může vést až k tomu, že hody jsou příliš krátké a nástrahu se nedaří dostat ke dnu.

Smáček na strímrovém háčku s přídavnou zátěží

Metoda nastražení smáčku na strímrový háček s tím, že se zátěž (nejčastěji brok) umístí na vlasec v různé vzdálenosti před nástrahu je u mnoha rybářů rovněž velmi oblíbená.

Díky tomu, že nástraha je nezatížená, je její pohyb jiný – vláčnější, pomalejší a navíc po uchopení ryba necítí hmotnost zátěže, takže svírá nástrahu s daleko větší důvěrou. Některé ryby, zejména čerstvě vysazení duháci ale takto nastraženého smáčka okamžitě bez rozpaků polykají a občas se stává, že jsou zaseknuti až v jícnu.

U zátěže umístěné na vlasci můžeme regulovat nejen její hmotnost, ale i vzdálenost od nástrahy. Tím do jisté míry ovlivňujeme její pohyb i způsob prezentace, který je ovlivněn omezením přímého kontaktu s nástrahou. Řečeno jinak – na prutu necítíme zdaleka tolik nástrahu jako zátěž a způsob pohybu nástrahy ovlivňujeme nepřímo jednak tím jak pohybujeme zátěží, ale také tím, jak velkou zvolíme zátěž a jak daleko od nástrahy ji umístíme.

Zátěž může být klidně daleko těžší než jigová hlavička, protože ji lze umístit klidně i několik desítek centimetrů od nastraženého smáčka a tudíž ji ryba v okamžiku záběru vůbec nemusí vnímat.

Stejně tak je ale možné umístit brok jen pár centimetrů před smáčka a získat zcela jiný pohyb nástrahy do jisté míry se blížící pohybu smáčka na jigové hlavičce.

Broky je možné namačknout i na kratičký postranní přívěs, z něhož se dají v případě uváznutí prostě stáhnout.

Samostatnou kapitolou je pak použití zátěží s menší hustotou než má olovo. Je to ale spíš „stojáková“ záležitost, která nakonec vede třeba až k použití sbirolina. Nicméně například dřevěný korálek zavřený mezi dvěma stisknutými broky může být pro kreativního rybáře i na tekoucí vodě možností jak získat sestavu s jinými vlastnostmi.

Jestliže jsem u jigových hlaviček vyzdvihl přesnost hodů, tak u sestavy, kde je zátěž vzdálena od nástrahy několik decimetrů, je tomu právě naopak – na nějaké ultrapřesné házení to rozhodně není.

Na závěr znovu zdůrazňuji, že obě metody mají své výhody i nevýhody a žádná není v nějakém absolutním měřítku lepší. Jde spíš o to, která vám víc vyhovuje nebo jí dáváte ve většině případů přednost.

Klady

Zápory