Vrták MORA EASY vs. Vrták TONAR

Vrták MORA EASY

Lov na dírkách se už v našich končinách uchytil natolik pevně, že si část rybářů bez něj už ani nedovede zimní měsíce představit. A řada těch, kdo propadli kouzlu lovu na malém okýnku vyvrtaném v ledu už dospěla k názoru, že než se spoléhat na zapůjčení vrtáku od majitele revíru, raději si pořídí vlastní vrták.

V tomto Duelu se utkají dva výrobky, které dnes patří na našem trhu k nejběžnějším a nejuznávanějším – švédská MORA EASY a ruský TONAR.

Začneme výrobkem ze země tří korunek. Vrtáky MORA jsou soudě dle množství internetových odkazů asi nejběžněji nabízenými vrtáky do ledu na našem trhu. Vyrábějí se ve vícero průměrech a v provedení buď teleskopickém nebo kloubovém, které je výrazně dražší.

Recenzovaný model je teleskopický (tyč s rukojetí se zasouvá do trubky nesoucí vrták) a má průměr (tj. vzdálenost hrotů nožů) 175 mm. Běžná cena je kolem 2200 Kč.

Celková výška vrtáku je díky teleskopické konstrukci nastavitelná v rozmezí 127 – 142 cm, což dovoluje pohodlné přizpůsobení postavě majitele. Jistou nevýhodu to ale představuje při transportu, protože i naplno zasunutý vrták je pořád ještě dost dlouhý. Je sice možné vrták zcela rozpojit a teleskopický díl vyjmout, čímž se transportní délka zkrátí, ale to už zase máme dvě samostatné části, které se hůř nesou.

Nože jsou výměnné a k tělu vrtáku jsou uchyceny dvojicí šroubů. Podle údaje výrobce by měly být vyrobeny z kvalitní nerezové oceli a mají mírně vypouklé ostří.

Rychlost vrtání je slušná, v porovnání se soupeřem z dnešního Duelu se ale vrták trochu hůř „chytá ledu“ a nedrží úplně ideálně stopu. Snad i díky tomu v reálu vytváří otvory o průměru kolem 19 – 20 cm, tedy o dost víc než je vzdálenost hrotů nožů. Tato velikost je pro naše duhákodromy spíš nadbytečná, protože menší pstruzi a siveni mají v dírce zbytečně moc prostoru a dokážou se v ní i otočit hlavou dolů. Naproti tomu pro lov štik, jeseterů nebo na revíry, kde lze čekat i úlovek kapra, je průměr vrtáku téměř ideální.

Vrták se dodává s plastovým chráničem ostří.

Celkově se jedná o solidní výrobek, s nímž se příjemně pracuje a jedinou zásadní nevýhodou je nepříliš komfortní transport. Pokud se někdo takovými „detaily“ nezabývá, bude s vrtákem MORA pravděpodobně spokojen.

Vrták TONAR

Dá se očekávat, že v Rusku, jakožto zemi, kde je lov na dírkách masově rozšířen a dlouhá léta praktikován, budou umět vyrobit kvalitní a funkční vrták. A kupodivu je to i pravda. Ruský vrták TONAR je po všech stránkách povedený kousek, který lze směle srovnat s jeho švédským protivníkem.

Na Internetu se obvykle najdou odkazy na vrtáky TONAR o menším průměru s cenou kolem 1700 Kč. Recenzovaný výrobek nacházející se toho času v osobním vlastnictví Davida Havlíčka je ale vybaven noži s rozpětím hrotů 15 cm a jeho maloobchodní cena je kolem 2100 Kč.

Vrták má kloubovou konstrukci, která je stejně pevná jako teleskopická konstrukce konkurenta, ale dovoluje vrták velice snadno sklopit do transportní polohy, ve které měří necelých 80 cm. Pracovní výška je pevná a je to zhruba 140 cm.

Kromě plastové krytky ostří je k vrtáku přibalena i látková taštička, v níž se po sklopení celý předek vrtáku schová a zaváže. Potom se dá vrták nosit velice pohodlně jako taška.

Nože jsou uchyceny stejně jako u vrtáku MORA dvojicí šroubů. Jsou vyrobeny z hodně kvalitní oceli, která nejspíš nebude nerez, protože po několika měsících používání na ní jsou patrné lehké stopy rzi. Na druhou stranu mnohé uhlíkaté oceli sice možná korodují, ale obvykle jsou schopny velice dobře držet ostří. U vrtáku TONAR rozhodně s kvalitou ostří problém není – nože se bleskově zakousnou do ledu, vrták perfektně drží stopu a běžně silným ledem pronikne během několika desítek sekund.

Pocitově vrtá lépe a rychleji než jeho soupeř, dokonce i okraje otvorů jsou hladší (zejména to platí pro spodní okraj), ale je třeba si uvědomit, že se jedná o vrták s menším průměrem, který dík dobrému držení stopy vyrábí otvory jen kolem 16 cm. To je centimetr víc než rozpětí nožů, zatímco švédský protějšek má otvory o 1,5 – 2 cm větší než je jeho deklarovaný průměr. Provrtat otvor o výrazně menší ploše je samozřejmě jednodušší a proto bych netvrdil, že některý z vrtáků vrtá lépe nebo rychleji.

Otvory vyvrtané tímto vrtákem mají téměř ideální rozměry pro lov na českých duhákodromech. Snadno jimi projde i pstruh přes 50 cm (u větších bude záležet na proporcích těla) a pokud už dostanete rybu do dírky, nemá tam moc prostoru na nějaké divočení.

Osobně považuji tento vrták za velmi povedený a téměř ideální pro běžnou českou „dírkařinu“. V případě zájmu o lov větších ryb bych ale sáhnul po něčem, co je schopno vrtat otvory o větším průměru. Pravděpodobně by to musel být dnešní soupeř, protože zatímco na webu běžně najdete vrtáky MORA o průměru 20 cm, u vrtáků TONAR jsem na větší průměr nenarazil. Možná jsem ale jen špatně hledal...

Klady

Zápory