Nejsou vhodní k jídlu, ani nemají význam jako potrava pro jiná zvířata, ba naopak jsou přítěží pro ostatní tvory - jako potravní konkurenti, přenašeči různých nemocí apod. V případě, že se u nás přemnoží, mohou způsobovat i úbytek nebo vymírání našich původních druhů.

Jeden z takových příkladů jsou raci. U nás žije pět druhů raků, ale jen tři jsou chráněni (jakožto původní). Ti dva další jsou pro naší přírodu přimo zkázou. Jsou totiž přenašeči nemoci zvané račí mor - jedná se o plísňové onemocnění. Dokonce i voda, ve které se tito raci vyskytují, je za určitých podmínek kontaminovaná a dál působí na populaci našich raků zhoubně.

Zároveň jsou tyto zavlečené druhy raků schopny i poranit ryby a tím napomoci k rozvojí různých plísní a dalších nemocí ryb.

 

Většina rybářů, ale i ostatní veřejnost má za to, že všichni raci jsou chráněni. Před časem jsem se snažil sehnat jeden ze zavlečených druhů raka (rak signální) pro svůj chov raků v akváriích a zároveň jako demonstrační exponát pro mé přednášky, které pořádám pro děti ve školách. Z pro mě nepochopitelného důvodu jsem byl ale označen za někoho, kdo chce ničit populaci raků (ochranářské hledisko) nebo osočen, že si vymýšlím druh raka, který se u nás vůbec nevyskytuje.

Ano, jeho výskyt je omezený na jižní Čechy a Moravu, ale proč je taková nevůle to přiznat a pomoci někomu, kdo má zájem šířit osvětu o nebezpečnosti tohoto druhu, to nechápu.

Díky takovémuto přístupu a celkové neinformovanosti je u nás již přemnožený druhý druh nebezpečného raka a to rak pruhovaný. Abych byl konkrétní, masivní výskyt tohoto drobnějšího druhu s úzkými klepety je v Labi, Vltavě, Sázavě a dá se předpokládat, že bychom ho našli i v přítocích těchto řek.

Rak pruhovaný z ÚN Orlík

 

Asi je lepší se tvářit, že tento problém se našeho revíru netýká nebo nepomoci z toho důvodu, že by někdo měl něco, co já nemám. Přitom by snad nebyl takový problém pomoci někomu k získání pomůcky pro osvětu mezi dětmi, která by aspoň trochu přispěla k tomu, že by se rozšiřování zavlečených raků zpomalilo (nebo zcela zastavilo) a tak se pomohlo i ochraně našich původních raků, kteří jsou stále vzácnější.

Náš původní rak říční

 

Asi je lepší jenom vybírat peníze na různé akce a tvářit se, jak chráníme vše ve vodě, než přispět k dobré věci (nestálo by to nic, jenom trochu toho času - podívat se např. při vypouštění rybníka, jestli tam tento rak není).

 

Až budete někdy sedět na břehu, vzpomeňte si, že v té vaší vodě se mohl teď nebo někdy v budoucnu vyskytovat jeden z našich původních raků, ale s takovým přístupem, jaký tady je, se naši potomci dočkají jen masového výskytu zavlečených druhů a naše raky budou znát jenom z obrázků a exponátů v muzeích.

Petrův zdar

 

Text: Petr Difko - Nerodia

Foto: Osprey