Nemyslím si sice, že je třeba fotit kdykoli, cokoli a za každou cenu, ale jako rybářský publicista potřebuji stovky alespoň trochu slušných snímků a na ně připadají tisíce nepoužitelných. Fotím proto poměrně hodně a v různých situacích. Líbí se mi hlavně fotky, kde vyniká krása rybích těl v jejich přirozeném prostředí a tak je námětem většiny mých snímků ryba ve vodě (mimo jiné i proto, že ji nemusím nikam nosit, pokládat apod.).

Pod vodu se svou technikou zatím nemůžu a tak moje fotky zachycují ryby na hladině bojující u rybářových nohou. To jsou chvíle, kdy se jako fotograf nějak vyrovnáte se světelnými podmínkami a úhlem pohledu, ale vlastní obsah snímku je tak trošku ve hvězdách, protože rychlost pohybu rybího těla je vysoko nad možnostmi lidských smyslů a často i techniky.  Proto v těchto okamžicích vznikají snímky jak zcela nepoužitelné, tak tuctové, ale občas i nějaký slušný a tu a tam také obrázky zvláštní svou atmosférou, které se sice nehodí jako doprovod článků, ale přijdou mi výtvarně zajímavé. Někdy se rybám povede z křivek svého těla, barev ploutví, odlesků a optických deformací vzniklých na rozvlněné hladině, vytvořit hotový obraz. Může to být barevná abstrakce, karikatura, černobílá zkratka, prostě jak kdy.

Říkám těmhle obrázkům „kreslení rybou“ a považuju je za jedny z nejlepších rybářských snímků. Jejich vznik je ale čistě náhodný a usilovat záměrně o tvorbu takových fotek, znamená zbytečně trápit před objektivem desítky ryb. To se mi ale nechce – protože na to mám ryby až příliš rád. Všechny následující snímky proto vznikly náhodou v průběhu několika let. Do obvyklých „seriózních“ článků se moc nehodí a tak jsem je nakonec předvedl rybařícím kolegům v  této podobě.

Nepovažuji je za nějaká fotografická díla nebo nedej Bože umění, spíš jen obrázky, které se vymykají běžnému průměru a mohou někoho zaujmout nebo potěšit. Zkuste k nim takto přistupovat.


 

 

První snímek je takový impresionistický barevný mix, který vznikl náhodně při focení lipana. Celkovému vyznění obrázku nahrály i barvy pozadí.

 

Podobný je snímek candáta ve vodě prosvícené bleskem.

 

Štika, zdánlivě chrlící z tlamy proud bublin, vypadá rovněž docela zajímavě. Snažil jsem se sice vyfotit úplně jinou scénu, ale nakonec nejzajímavější fotka oné ryby je právě tato.

Díky lomu světla dochází na rozvlněné hladině k různým optickým klamům, deformacím rybího těla a podobně. Někdy jsou takové snímky bizarní, jindy mohou působit i komicky. Příkladem budiž tento „hyperokatý“ lipan.

 

Další zajímavě deformovanou fotkou je „nejnosatější podoustev“. Ironií osudu jí zvlněná hladina zvětšila právě nos, který je typickým znakem tohoto druhu. Být na fotce kapr, pointa by zdaleka nebyla taková:-))

 

A optické klamy do třetice – línovi na snímku chybí bezmála půl hlavy…

 

Když už byla řeč o kaprovi, jednoho zajímavého tu taky mám. Snímek bych nazval „Kapr v ropné skvrně“. V reálu jde ale o efekt vzniklý ne právě nejšťastnějším použitím polarizačního filtru, který odstraňuje světelné odlesky.

 

V době barevné fotografie a digitálních kompaktů, které mají problémy zvládnout dynamický rozsah scény (chybí jim kresba ve světlech a stínech), klesá obliba focení v protisvětle. Ale některé takové snímky ryb mohou být velmi působivé a vůbec nevadí, že není vidět každá šupina.

 

Protisvětlo podruhé. Hlava ryby ozářená nebo dokonce prosvícená sluncem působí velmi zajímavě a navíc se často tvoří dramatické stíny. Tuhle fotku jsem udělal kompaktem z balvanu uprostřed silně zarostlé tůně. V podstatě vznikla pod tlakem okolností, protože se nebylo kam hnout. Dalo by se jí vytknout spousta věcí, ale přesto ji mám rád.

 

Bubliny – také zajímavý fenomén. Pokud chytím rybu pod jezem a jsou k tomu podmínky, sem tam nějakou „bublinatou“ fotku pořídím.

 

Někdy není tím nejzajímavějším objektem na snímku ryba, ale různé vedlejší efekty způsobené vlněním hladiny. Na tomhle tuctovém snímku plotice mě zaujaly krásně kontrastní vlnky dávající snímku úplně jiný rozměr.

 

Takovýhle snímek vznikne při použití blesku v mimořádně čisté vodě, která musí být tak mělká, aby bylo osvětlené i dno. Výsledný obrázek často bývá velice zajímavý a kontrastní. Jestli je i fotograficky kvalitní, to nevím, ale mě se to líbí.

 

Pokud je voda pod rybou hluboká, světlo blesku se nemá od čeho odrazit a vznikají „kosmické snímky“ ryby vzášející se v černém prostoru. Tento candát zdaleka nebyl focen za hluboké noci, ale zrovna u něj to nijak nevadí – iluze tmy, hloubky a efekt zářících očí k candátovi neodmyslitelně patří.

 


Hotovo, konec produkce. Snad se alespoň některé snímky líbily. Důležité ale není to, jak dobrý jsem fotograf (osobně si velké iluze nedělám), ale to, že ryby v našich vodách stále ještě plavou a můžeme je chytat a třeba i fotit.

Všechny moje články mají jediný cíl – přesvědčit čtenáře o tom, že ryby jsou krásné a zajímavé a představují víc než jen kus masa, který pomůže rybáři splatit cenu povolenky. Jenom je potřeba, aby ve vodě byly.

No a vvvvvo tttom  to je…

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey