Feeder nenabízí tolik zajímavostí jako přívlač. Anebo nejsem schopen jednotlivé niance odlišit. Potřebujete prut, naviják s jemnou brzdou, který hodně vydrží a pár drobností, jejichž skutečná užitná hodnota se naplno projeví až u vody - psát o jejich přítomnosti na veletrhu mi dělá dost potíže.

Přemýšlel jsem, že bych mohl napsat o sítu, jak je krásně děravé, pochválit objemnost kýblů, ostrost háčků, gumovost gum a popsat, jak krásně sypké je krmení zatavené v barevných plastových pytlících. To všechno samozřejmě bylo na veletrhu k vidění i ke koupi.

Také nových vlasců byla kvanta, objevily se i značky, které jsem v životě neviděl, ale nepřipadám si kompetentní posoudit jejich kvalitu na základě prvního dojmu.

Nakonec jsem se rozhodl, že se pokusím podobně jako u přívlače představit některé méně známé výrobky z kategorie prutů a navijáků a celé povídání budu směřovat spíše k začátečníkům, protože zkušený feedrař bude mít na spoustu věcí jiný úhel pohledu. Já navzdory tomu, co si o mě kdo myslí, přece jen víc rozumím vláčce. Budu proto velice rád, když se kolegové s větším rozhledem než mám já zapojí do diskuze za článkem a pomohou vyvážit můj poměrně jednostranný a neúplný pohled.

 

Pruty

U přívlače jsem začal nejlacinější kategorií prutů, ale u feederu to neudělám. Není tak těžké vyrobit lehký proutek, na němž bude začátečník tahat rotačku a zdolá okouna nebo štičku. V zásadě není těžké ani vyrobit velmi levný feederový prut, ale nikomu bych nedoporučil takové pruty kupovat. Ani pro dítě nebo nejzelenějšího zelenáče. Na feederový prut totiž existují určité základní požadavky a pokud z nic slevíte, budete se jen trápit a těch pár ušetřených stovek vás přijde zatraceně draho.

Je třeba si ujasnit, k čemu feederový prut slouží – jednak s ním musíte během každé vycházky naházet do vody spoustu krmítek a ta mohou být poměrně těžká, naproti tomu budete na poměrně jemných návazcích zdolávat leckdy i překvapivě velké ryby a konečně přibalené špičky nesmí být žádné obarvené špejle, ale citlivé a funkční detektory záběru. Jinými slovy, federový prut může být jakýkoli, ale musí vydržet tvrdé nasazení, přitom být poměrně citlivý a k tomu mít kvalitní sadu špiček. Pořídit tohle všechno pod tisíc korun se může podařit jen v nějaké velmi výhodné akci či výprodeji (když už jsme u toho, s tím prutem Jaxon Crystalis, co na stánku Mivardi postával v akci za 750 Kč, by se chytat dalo :-) ).

Na druhou stranu feederový prut nemusí být drahý. Slušné kousky lze sehnat už od nějakých 1100 - 1200 Kč  a někde mezi 1500 – 1800 Kč se dají koupit pruty, s nimiž může být člověk naprosto spokojen. Pokud jsem žádán o pomoc s výběrem feederového prutu, obvykle doporučuji pruty této kategorie s tím, že vlastník by si měl výrobek osobně vyzkoušet, aby se ujistil, že si se svou budoucí prodlouženou rukou bude rozumět.

 

A copak nám trh v této cenové kategorii nabízí?

Když už byla řeč o Mivardi, právě pro začátečníky a méně náročné rybáře nově nabízejí řadu Axiom. Je to přesně prut, který je dostatečně výkonný, citlivý a natolik slušně postavený, aby si každý, kdo to s feederem myslí vážně, udělal představu, oč tu kráčí, v pohodě zachytal a neutratil hromadu peněz (délka 330 cm se nabízí za 1359 kč).

Trojice laminátových špiček je celkem dobře vybraná a kdybyste náhodou nějakou zlomili, nová se dá koupit snadno a za rozumný peníz. Součástí řady Axiom jsou i dva pickerové pruty, kterým se budu věnovat poněkud více.

O něco bytelnější je řada Imperium, což ovšem žádná novinka není. Jsou to tužší pruty se špičkovější akcí a čtyřmi špičkami. Působí trošku syrovějším dojmem, ale mě se líbí – budí dojem prutu, se kterým se dá něco odchytat, aniž by člověk musel myslet na to, zda náhodou svého mazlíka nepřetěžuje.

Sám bych si pak u Mivardi vybral proutek Professional Feeder 330 cm ve verzi do 70 g a navíc ve dvojdílu (blank prutu je ve dvou kusech a špičku musíte při transportu sundat). Prut samotný se vyrábí už asi dva tři roky a přestože ho nevlastním, dokázal jsem ho za tu dobu vnutit několika přátelům, kteří jsou s ním vcelku spokojeni, i když cena už je vyšší (přes 3000 Kč).

 

Dál mě mrzí, že jsem nevyfotil Semu Cartel. Je to už také stálice na trhu a rovněž se jedná o prut, se kterým by byla radost začínat. Málokdy se k ní dostanu, takže nevím, jestli se dělá pořád původní řada anebo se po vzoru její stájové kolegyně Amnesie nenápadně přešlo na nový model. Každopádně to, co jsem držel v Brně v ruce, byl příjemný prut, dostatečně rychlý a citlivý s mírně špičkovou akcí. Za těch o něco více než 1500 Kč dobrá koupě nejen pro začátečníka. Navíc Sema dodává i velmi jemné špičky, které ke konkurenčním feederům tak snadno neseženete (pasují ale i do jiných feederů – něco jsem slyšel např. o zaměnitelnosti špiček Sema a Mivardi – ale nezkoušel jsem).

 

V různých reklamních letácích jsem často narážel na feedery firmy Shakespeare. Tato firma, jejíž vedení možná ani netuší, jaké jméno si u nás stačily její výrobky v časech totality udělat, vede podivnou obchodní politiku, která přinejmneším v mých očích degraduje tuto zavedenou značku na prodejce druhořadého zboží. Až do výstavy jsem si z reklamních letáků ze všeho nejvíc pamatoval to, že snad každý feeder Shakespeare se prodává s navijákem zdarma a to je pro mě první důvod zažadit si ho do nejobyčejnější kategorie.

Se zájmem jsem si proto ze stojanu s několika pruty Shakespeare půjčil nejlépe vypadající feeder – Shakespeare Mach 1 XT ve 360 cm (samozřejmě i s oním navijákem zdarma). Zvedl jsem, potěžkal, zatřepal, ohnul a… dobrý! Určitě s ohledem na cenovou kategorii.

Ta tyčka se vůbec nejevila špatně – rychlá, tuhá i lehká, svými vlastnostmi vzdáleně (to slovo vzdáleně raději zdůrazním) připomínající Semu Amnesii stejné délky. Matný tmavý blank se netvářil nijak lacině a také tři uhlíkové špičky působily docela solidním dojmem a byly rozumně odstupňovány. Trochu reklamy a přístupu k zákazníkovi a ten naviják zdarma by si dovozce mohl odpustit. Pokud si totiž z celkové ceny 1699 Kč naviják odečtu, dostávám velice solidní poměr cena – výkon. Sám kolovrátek je použitelný, ale v téhle cenové kategorii bude mít ta použitelnost určitě své meze a na feeder bych použil bytelnější stroj.

 

Další dva nepříliš známé pruty s velmi dobrým poměrem vynaložených peněz a užitné hodnoty jsem objevil na stánku Kingfisheru. Oba měly poměrně silný kónický blank s tenčí stěnou zesílený křížovým opletem. Tohle konstrukční řešení vnímám jako znak výrobků levnější kategorie – ale proč ne, vždyť levnější z obou prutů Kingfisher Monsters 360 medium feeder byl nabízen za 1100 Kč. Blank tohoto prutu není nijak ostrý ani rychlý, ale dík výraznému konusu se ohýbá plynule od špičky a působí vcelku příjemným dojmem. Navíc docela hezky vypadá. K prutu je dodávána sada tří laminátových špiček standardní kvality. Prostě za tu cenu slušná porce muziky.

 

Dojem poněkud vyšší kategorie by měl budit prut Kingfisher Alt Meister medium feeder 350 cm. Opticky se podobá předchozímu modelu, ale má trnové spoje a nadstandardní výbavu zahrnující pevný transportní tubus a sadu šesti špiček. Na první pohled jsou to vlastně dvě stejné sady po třech špičkách, což se mi při vyzkoušení jejich akce skutečně potvrdilo. Zajímavé řešení, ovšem sada šesti plynule odstupňovaných špiček by byla daleko zajímavější.

Blank je opět kónický s tenčí stěnou a mírně špičkovou akcí, která však dík relativní podajnosti blanku rychle přechází do plynulé křivky – prostě žádný „rychlík“ nebo prut „ostrý jak meč“ to není. A také být nemusí, mnoha lidem to vyhovuje takto. Cena 1899 Kč je  s s ohledem na dodávanou výbavu celkem přiměřená.

 

Další zajímavý prut za slušné peníze objevil kamarád Petr Křížek alias Sander. Mě nějak unikl.

Jedná se o model Mikado Ultraviolet Light Feeder v délce 360cm. Úplný light to ale rozhodně není – výrobce uvádí  gramáž do 90g.

Akce blanku je parabolická, ale je rychlý a má solidní silové rezervy. Výhodou je pět dodávaných špiček - 3x laminát, 2x grafit, odhadem od 3/4oz do 3oz. Dobře „pasují“ k prutu a jsou rozumně odstupňovány.

Dílenské zpracování celkem ujde - neoslní, ani neurazí. Poměr cena/výkon je slušný, protože ačkoli na veletrhu byl prut k mání za 1799 Kč, na Internetu ho snadno najdete za cenu lehce překračující 1500 Kč.

 

Tím bych měl odbytou střední kategorii feederových prutů. V cenové hladině nad 2000 Kč bylo prutů dost, ale celkem hodně mi splývaly. Vyzkoušel jsem pruty od Awa-Shimy, Byronu, něco od Mila, ale výběr ponechám na potenciálních zájemcích. Je poměrně těžké narazit na osobitý výrobek, který by člověka oslovil a utkvěl mu v paměti a možná jsem i málo a špatně hledal. Kompletní výčet vystavovaného sortimentu tu popisovat nechci a přiznám se, že jsem se při pochůzkách pavilonem víc zajímal o vláčecí nádobíčko.

Pokud jde o moje subjektivní pocity, největší dojem mezi vystavenými feederovými pruty na mě udělal Shimano Antares BX light feeder a Aerocast light feeder od stejné značky. Aerocast je zajímavý tím, že disponuje oválným blankem, který vykazuje rozdílnou akci při zatížení zdola nebo ze strany. Ve směru umístění oček je blank tužší a snáze a přesněji hází, při natočení do boku se s ním údajně nechají lépe korigovat výpady ryby. Ten oválný tvar blanku i rozdíl akce je zaznamenatelný i „nasucho“ ve výstavní hale, ale nakolik je to přínosné při praktickém rybolovu, to si netroufám posoudit.

 

K feederu neodmyslitelně patří jeho extrémní kategorie. V té extra těžké mě velmi mile překvapil precizně zpracovaný ostrý prut Milo Superba Champions League Feeder Extreme (člověk, co vymýšlel ten název, byl evidentně placen v úkolové mzdě:-) ).

Je to skutečně extrémní prut na velké řeky dlouhý 420 cm s odhozovou zátěží do 200 g. Použitý materiál z něj dělá výkonný nástroj do silných proudů, protože tuhý rychlý blank je mimořádně stabilní a nerad se podává tahu. Opticky a podle doplňků mám dojem, že firma Milo na tenhle katapult použila materiál, který jsem viděl na matchových prutech nejvyšší cenové kategorie a pocity získané během našeho „seznamování“ tomu odpovídají.

K prutu jsou přibaleny čtyři uhlíkové špičky (od 2 1/2 do 5 oz) a i na nich je vidět, že si dal výrobce záležet. Patří k tomu nejlepšímu, co se dá mezi špičkami potkat.

Když jsem vyobrazený prut tak krásně popsal, cena přesahující 4000 Kč by už neměla pozorného čtenáře překvapit:-) . Ale odpovídá tomu, co se za ni nabízí.

 

Opakem těžkých prutů jsou pruty lehké. Čeká nás tedy ještě exkurze do světa pickerů. Sehnat dobrý picker není úplná legrace, zvláště když se člověk snaží padnout na skutečně jemný proutek.

 

Chytám už roky na picker Byron Brown 250 cm/ 3-12 g a zajímalo mě, jak vypadá jeho (již několikátý) nástupce. Ten se dnes jmenuje Byron Coarse Team, pořád se vyrábí v délkách 210, 250 a 300 cm a v gramáži 3-12 g. Koncepčně se na něm za ta léta mnoho nezměnilo – stále je to jemný citlivý prut s měkčí akcí za rozumný peníz. V délce 250 cm stojí 1250 Kč.

V ceně jsou tři uhlíkové špičky, z nichž nejjemnější je podle mých zkušeností se starším modelem vhodná i pro zimní rybolov a nejsilnější na ultralehkou vláčku s gumami na hlavičkách do 2 g nebo marmyškami.

Prut je dvoudílný a transportuje se s oddělenou špičkou.

 

U feederu Mivardi Axiom jsem sliboval, že ještě dojde na jeho pickerové dvojče. A je to tu. Jedná se o picker výkonnější kategorie – je na něm napsáno 10 – 35 g a celkem to podle mého názoru odpovídá. Tím pádem se jedná o univerzálnější proutek než je výše popsaný Byron – lze s ním vyrazit i na proudnější vody, dohodí se dál a je možno si troufnout i na větší ryby.

O tomto úhlu pohledu svědčí i to, že se vyrábí jen délky 270 a 300 cm a chybí 240 cm nebo i méně pro vysloveně jemný zimní lov.

Kvalitou materiálů a jejich zpracování je tento proutek možno zařadit do střední kategorie zaměřené na poměr cena – výkon. Z transportního hlediska je zajímavé to, že horní díl je zkrácený, aby se dal prut přepravovat i s nasazenou špičkou.Ty se k prutu se dodávají tři a jsou laminátové.

Cena je solidní - za kratší verzi od vás budou chtít 1220 Kč.

Posledním z vyobrazených pickerů je zajímavý počin firmy Shimano. Proč zajímavý? Protože při cenách špiček Shimano je malý zázrak, když se prut této firmy vybavený třemi špičkami prodává za výstavních 1299 Kč.

Shimano Nexave BX Winklepicker byl na výstavě za tuto cenu nabízen (s trochou snahy ho lze nalézt i na Internetu) a to už je cena dost zajímavá na to, abych se u něj na chvíli zastavil.

Navzdory tomu, že je udávána odhozová hmotnost do 40 g, jedná se o jemný proutek – rozhodně jemnější než „papírově“ slabší Mivardi Axiom. Akce je parabolická nebo semiparabolická – prostě je to ohebný měkčí prut s tenoučkým blankem.

Kvalitou zpracování je o něco výše než oba popsaní kolegové, krásný je i takový detail jako uhlíkové zesílení spoje obou dílů. Ty jsou stejně dlouhé, takže při transportu musí špička do futrálu.

Uhlíkové špičky mají „uncáž“ 0,5 – 1 – 1,5 oz , docela se povedly a s tou nejjemnější by se daly „přečíst“ i hodně jemné záběry – i když snesla by se ještě jemnější.

 

 

Navijáky

U feederu je naviják poměrně zaměstnáván a pokud lovíme s těžšími krmítky, dostane pěkně do těla. Ideální jsou proto modely určené pro přívlač, u nichž se předpokládá, že něco vydrží.

Feedraři mají v oblibě buď navijáky s kombinací zadní a bojové brzdy (v drtivé většině od firmy Shimano) nebo modely s přední brzdou a v případě použití těžších prutů nebo lovu velkých ryb i menší navijáky s baitrunnerem (volnoběžnou brzdou). Pro tento článek jsem vybral pár zajímavých kousků většinou s přední brzdou – jen malý výřez toho, co se nabízelo.

 

Jako relativně levný naviják vhodný pr lov na feeder se mi jevily některé levnější řady od Ryobi nebo WFT (mám pocit, že vzhledem ke spolupráci obou firem jde asi vesměs o navijáky Ryobi – přinejmenším jejich podoba tomu nasvědčuje). Spojuje je bytelná konstrukce, převod kolem 5 : 1, dobrá brzda a kovové cívky.

Za 890 Kč byl nabízen navijáček WFT Braid Spin. Ten na výstavě měl mít 7 ložisek (psáno na cívce) a za uvedené peníze mu nebylo co vytknout. Na webu se aktuálně setkáme s pětiložiskovým modelem, který se od toho vyobrazeného mírně liší – nebo aspoň mám ten pocit.

 

O něco dražší je strojek Ryobi Ecusima vyráběný ve verzi s přední i zadní brzdou. Tento bytelný a solidně se točící strojek se prodává v obou provedeních ve velikosti 3000 (na feeder asi optimum) za 1530 Kč.

Pokud by se vám Ecusima nelíbila v nějakém detailu, stejně dobře poslouží kterýkoli ze Zauber klonů, jichž je na trhu celá řada. Pravděpodobně přímo od Ecusimy byl odvozen velmi chválený a poměrně levný naviják Tubertini Sirio.

 

Po designové stránce mě zaujal velice osobitý naviják Okuma Trio vel. 40. Myslím, že to byl jeden z nejoriginálněji konstruovaných navijáků, které tu byly k vidění. Zvláštní na něm byla kombinace plastového těla s kovovými díly (nožka rozdělená kovovým pásem je přímo výkřikem designérské kreativity) i cívka kombinující plast s kovem a uhlíkovými výplněmi. Potěšilo mě také strohé šedočerné provedení.

Zapůjčený kousek se netočil rozhodně špatně, 9+1 ložisko odváděly slušnou práci, brzda se tvářila velmi schopně a jedinou vadou na kráse byla absence náhradní cívky. Za cenu lehce přes 1000 Kč se to dá celkem pochopit.

 

V poslední době se opět začínáme setkávat s navijáky, které mají širokou cívku. V době Stabilů, Tapů a jejich současníků to bylo celkem běžné, pak přišly do módy vysoké cívky s malým průměrem. Dnes se široké cívky opět objevují, i když zatím ne moc často.

Velmi pěknou ukázkou tohoto trendu je naviják Milo Ginza. Na rozdíl od ostatních výroků mu věnuji dvě fotky, aby vynikly jeho proporce.

I když má převod jen 5:1, což umožňuje zachovat dostatečně robustní soukolí, navíjí tahle mašinka asi 85 cm vlasce na jedno otočení kličky. Zároveň se ze široké cívky snadno uvolňuje vlasec při nahazování.

Tělo je plastové s pogumovaným povrchem, který je velice příjemný na dotek, útroby skrývají 9+1 ložisek a kovové cívky mají shodnou kapacitu 100 m vlasce 0,30 mm.

Přední brzda patří k těm kvalitnějším. Celkově by mě dost lákalo tenhle naviják při lovu na feeder vyzkoušet. Za 1670 Kč to není nic nedostupného.

 

Posledním ze zajímavých navijáků je nový Shimano Twin Power CI4 s unikátním systémem tří brzd. Otázka je, k čemu je to dobré. Docela mě to zajímalo. Odchytil jsem proto na výstavě Milana Tychlera a nechal si celou záležitost z praktického hlediska vysvětlit. A protože se chci o odpověď podělit, zařadil jsem „přebrzdovaného“ Twina do tohoto výběru.

V podstatě jde o to, že každý brzdný systém má své výhody – přední brzda je citlivější a lépe zvládá extrémní tah a bojovka je zase operativnější (detailní srovnání tu máme v rubrice Duel). Oba brzdné systémy jsou nezávislé a v zásadě si člověk může vybrat, který bude používat. V některých situacích bude výhodnější zadní brzda s bojovkou a např. při lovu velkých bojovných ryb je výhodnější použít přední brzdu. A protože jsou oba typy brzd k dispozici, může si majitel této mašinky vybrat.

Celkem logické pak je to, že k navijáku se dodávají tři cívky, protože minimálně na jedné byste pak měli mít návin něčeho silného, abyste nějakou tu extrémní situaci vůbec mohli zažít. Dlouhou dobu jsem si z tohohle navijáku a jeho brzd dělal spíš legraci, ale třeba na cesty, kde je člověk omezen množstvím věcí, které si může vzít s sebou, je  to možná dobrá volba.

 

Tolik tedy můj „feedrařský“ pohled na brněnský veletrh. Musím říct, že jsem tady feederu zůstal hodně dlužen, protože přívlač je prostě přívlač. Příště se pokusím tento nedostatek napravit, vezmu si tlustší notes, ostřejší tužku a snad těch zajímavostí objevím víc.

Omlouvám se firmám, na které jsem zapomněl nebo jim nevěnoval dostatek prostoru – třeba to napravím za rok.

 

Text: M. Horáček - Osprey

Foto: autor a Sander