Začneme trochu zeširoka. Svět se neustále mění. Některé změny jsou celkem rychlé, jiné tak pomalé, že není v silách jednotlivce je zaregistrovat. Živé organismy obývající Zemi jsou probíhajícími změnami ovlivňovány a různým způsobem na ně reagují. Klasickými způsoby, jimiž se tato provázanost projevuje, jsou jednak změny v rozšíření jednotlivých druhů a jednak i postupné změny v jejich vzhledu a chování, které se v delším časovém úseku mohou jevit jako vývoj daného druhu nebo jeho rozpad na několik poddruhů, z nichž se v případě delšího oddělení mohou časem vyvinout samostatné druhy. Ty se ale dají v počáteční fázi svého oddělování jen těžko rozpoznat a bez moderních genetických analýz je přesné vymezení nově vznikajících druhů obtížné až nemožné. Právě rozdělení známých druhů na několik nových zřejmě v blízké budoucnosti navýší počet u nás žijících ryb, ale o tom až za chvíli.

Lidská činnost některé z přírodních procesů významnou měrou urychluje – zejména se to týká změn areálu rozšíření jednotlivých druhů. V případě ryb se jedná například o záměrná vysazení hospodářsky nebo sportovně zajímavých druhů, nechtěná zavlečení spojená například s transporty rybích násad či rozšíření umožněná propojením jednotlivých povodí pomocí průplavů. Navíc člověk vytváří i umělá vodní prostředí se specifickými podmínkami - např. údolní nádrže. Veškeré popsané aktivity dokázaly s rybami v celé Evropě (i jinde) pěkně zamíchat.

Do České republiky byla řada rybích druhů dovezena cíleně (mimo jiné i ikona české rybařiny - kapr, který je v povodí Labe i Odry nepůvodní). Vzhledem k tomu, že dovezení či zavlečení nového druhu představuje vždy velké riziko, v posledních letech už se u nás žádné výraznější snahy o zavedení nových druhů neprovádějí, takže naděje na obohacení naší ichtyofauny touto cestou je spíš teoretická. V budoucnu je například možný výskyt některých jeseterovitých ryb ve volné přírodě (úniky, nelegální vypouštění).

Další druhy k nám byly zavlečeny omylem – za všechny jmenujme třeba střevličku východní. Podobné věci se mohou stát kdykoli a poslední podobné zavlečení proběhlo na jihu Čech před několika málo lety.

No a konečně najdeme i ryby, které se k nám postupně protlačily jaksi samy prostřednictvím existujících vodních cest – poslední takový druh k nám pronikl v roce 2008. Pojďme se teď společně podívat na jednotlivé druhy, které obohatily naše vody v posledních zhruba dvaceti letech:

 

Přirozená migrace

Během posledních desetiletí pronikají na naše území ryby, které dříve obývaly prostor jižně od našich hranic. Je otázka, zda je to způsobeno činností člověka, postupným oteplováním klimatu anebo jinými faktory. Některé druhy možná byly v minulosti jen přehlíženy. Fakt je ale ten, že proud přistěhovalců od jihu neochabuje.

Ryby jakožto vodní organismy k nám ale nemohou vstoupit, kde je napadne. Jsou odkázány na vodní cesty v podobě řek a řekou, která představuje hlavní migrační tepnu pro nové druhy, je u nás jednoznačně Morava. Ta se nedlouho poté, co opustí naše území, vlévá do Dunaje a umožňuje dlouholetým i novým obyvatelům tohoto evropského veletoku přístup na naše území. V průběhu posledních desetiletí k nám pronikly touto cestou mnohé ryby. Některé jsou už léta notoricky známé - ty si jen připomenem, jiné se u nás ještě ani neohřály, těm věnujeme trochu více prostoru.

 

Karas stříbřitý – v 80. letech 20. stol. byla zřejmě Morava spolu se svým přítokem Dyjí jedním z míst průniku tohoto vysoce invazivního druhu do našich vod.

 

Hlavačka mramorovaná – tato drobná nenápadná rybka zřejmě pronikla na naše území proti proudu Moravy a Dyje někdy na počátku 90. let. V roce 1994 byly totiž zaznamenány první nálezy tohoto druhu v ČR a to už z oblasti Mušovské údolní nádrže.

 

Candát východní – i tento dravec je u nás přítomen poměrně krátce. První zaznamenané migrace těchto ryb do dolního úseku Dyje prý proběhly v letech 1992 – 93. Dnes je tento druh na dolním toku Moravy i Dyje stabilně přítomen a jeho stavy závisí hlavně na úrovni soustavného vybíjení těchto ryb ze strany sportovních rybářů.

 

Ježdík žlutý – je původním dunajským druhem. Z našeho území nebyla tato menší nepříliš hojná rybka původně známa, stabilně se v úlovcích ichtyologů a někdy i sportovních rybářů vyskytuje údajně od roku 1994.

 

Ježdík dunajský – tento druh ježdíka se velmi podobá ježdíku obecnému, takže byl vědecky popsán teprve v roce 1974. O tom, že je součástí naší ichtyofauny, víme od roku 1996, kdy byli první ježdíci dunajští odchyceni na dolním toku Moravy a Kyjovky.

 

Hlaváč černoústý – je zbrusu novým přírůstkem v obsádce jihomoravských řek. A nutno říct, že přírůstkem, který neslibuje nic pozitivního. První jedinci byli zaznamenáni při kontrolních odlovech na dolní Moravě a Dyji v létě roku 2008. Nyní už tento druh loví i sportovní rybáři a dá se očekávat, že se bude šířit velmi rychle, neboť stejným způsobem se choval prakticky na všech místech, kam pronikl nebo byl zavlečen.

Na Slovensku se hlaváč černoústý poprvé objevil v roce 2003 na Dunaji u Štúrova a na dolním toku Hronu. Dnes je tam běžným druhem, hojnějším než několik dalších hlaváčovitých ryb, které na Slovensko rovněž pronikly v poslední době. Je docela dobře možné, že některý z těchto druhů bude brzy následovat agilního hlaváče černoústého v jeho tažení do jihomoravských řek.

 

Více se o této naší „nejnovější rybě“ můžete dočíst v Atlase ryb.

http://chytej.cz/atlas_ryb/ryba/hlavac_cernousty/

 

 

Nechtěné zavlečení nových druhů

Ačkoli bylo podniknuto mnohé pro to, aby se do našich vod nechtěné cizí druhy jen tak nedostaly, opět se potvrdila známá pravda, že život si cestičku nakonec najde. Rybou, která si, ač nevítána, našla v nedávné době cestu do našich vod, je:

Sumeček černý - ten na naše území doputoval zřejmě v roce 2003 s násadou kaprů dovezených z Chorvatska. Aniž si někdo něčeho všiml, byli kapříci vysazeni v některých rybnících kolem Lomnice nad Lužnicí a o dva roky později - tedy v roce 2005 už byli na těchto vodách zaznamenáni nejen dospělí jedinci sumečka černého, ale i tohoroční plůdek.

Dá se očekávat další šíření tohoto druhu podél toku Lužnice, kam sumeček snadno pronikne rybničními stokami. Aktuální zprávy ale chybí. Přiložený snímek, zachycující sumečka černého uloveného v oblasti poblíž Lužnice, dokládá, že k určitému rozšíření opravdu došlo.

 

Vzhledem, velikostí, chováním, rozmnožováním i způsobem výživy se sumeček černý hodně podobá sumečku americkému. Asi nejvýraznějším rozlišovacím znakem obou druhů je přítomnost tmavé skvrny u báze ocasní ploutve sumečka černého.

 

 

Objevení nových druhů

Objevit u nás v 21. století nový a ještě k tomu původní druh ryby, to vypadá jako pohádka. V reálu se jich ale objevilo hned několik a vědci budou mít ještě pár let co dělat, aby se s celou touhle záležitostí nějak vypořádali.

Všechno se to točí kolem hrouzků. Podle údajů, které si průměrný rybář může vyčíst z knih, by u nás měly žít tři druhy – obecný, běloploutvý a Kesslerův.

Hrouzek obecný

 

Hrouzek běloploutvý

Hrouzek Kesslerův

Tyto rybky má průměrný rybář problém rozlišit a přiznám se, že i já objevil doma na počítači mezi svými snímky fotku hrouzka běloploutvého z Moravy u Hodonína, aniž bych si byl tenkrát u vody vědom, že fotím pro mě nový druh.

Jenže nejde jen o to, jak živočich vypadá. Klíčem k porovnání blízce příbuzných organismů se v poslední době staly genetické analýzy. A ty přinesly u našich ryb mnohá nečekaná překvapení. Pokud jde o hrouzky, zjistilo se, že ani jeden stávající druh nebude bez komplikací. U hrouzka běloploutvého a Kesslerova se ukázalo, že každý z nich bude v budoucnu pravděpodobně rozdělen na dva samostatné druhy. A hrouzek obecný? Tam to vypadá, že se od původního druhu odštěpí ještě tři nové. Celkem bychom tedy měli mít v našich vodách 8 druhů hrouzků, z nichž ale ne všechny půjdou rozlišit na základě vnější stavby těla.

Příčinou téměř identického vzhledu je skutečnost, že se jedná o vývojově mladé druhy, mezi nimiž ještě nevznikly výrazné a dobře viditelné rozdíly. Dokonce se mezi sebou i velmi často a snadno kříží.

Více podrobností lze nalézt v Atlase ryb v základních informacích o jednotlivých druzích.

http://chytej.cz/atlas_ryb/ryba/hrouzek_obecny/

http://chytej.cz/atlas_ryb/ryba/hrouzek_beloploutvy/

http://chytej.cz/atlas_ryb/ryba/hrouzek_kessleruv/

 

A na závěr jedna zajímavost. Když jsem dostal od oslovených odborníků snímky hrouzka běloploutvého a Kesslerova pro náš atlas ryb, názvy obrázků byly „skupina běloploutvý“ a „skupina Kesslerův“ – jednoznačný doklad toho, že vědci to s novými druhy myslí vážně, ale ani oni nejsou schopni pouze na základě běžného pohledu na rybu ji přesněji zařadit.

 

Hrouzci ovšem nejsou jediní, kdo dokázal překvapit. Věřili byste, že v našich vodách žijí rybí druhy, o němž si všichni včetně vědeckých špiček léta mysleli, že jsou to ve skutečnosti druhy zcela jiné?

I to je jeden z nedávných objevů učiněných na základě genetických analýz a protagonisty tohoto „zázraku“ jsou sekavci a sekavčíci – malé rybky vedoucí skrytý život v čistých vodách s písčitým dnem.

Pokud si pamatujete ze starší literatury druh sekavec písečný, tak na něj můžete v klidu a míru zapomenout. Srovnání genetické výbavy sekavců z našeho území s rybami ze sousedních států ukázalo, že u nás zcela jednoznačně převažuje sekavec podunajský. Ovšem sekavec písečný se u nás vyskytuje svým způsobem tak trochu také – geneticky. Mnohé populace sekavců na území Čech obsahují vysoký podíl mezidruhových kříženců sekavce podunajského a písečného. „Čistý“ sekavec písečný zatím zaznamenán nebyl. Na Moravě se sekavec podunajský kříží se sekavcem Cobitis tanaitica, který tu ale rovněž není samostatně přítomen. Takže tu máme jeden druh zcela a dva tak nějak napůl.

Sekavec podunajský

 

Více informací o celé problematice lze opět nalézt v Atlase ryb - ovšem pokud jde o plné pochopení toho, jak se věci mají, bude to po biologické stránce tak trochu "vyšší dívčí" :-)

http://chytej.cz/atlas_ryb/ryba/sekavec_podunajsky/

 

Případy hrouzků i sekavcovitých ryb jsou nádherným dokladem toho, jak nenápadný a často složitý je proces vzniku nových druhů. Trvá to dlouho, než se vytvoří reprodukční bariéry, které zabrání vzájemnému křížení a ještě déle než se vlivem pobytu v rozdílných podmínkách začnou nové druhy výrazně lišit svým vzhledem. V tomto ohledu malé nenápadné rybky značně obohatily vědecké poznání a přidaly další kamínek na misku vah patřící zastáncům Darwinovy evoluční teorie.

 

Závěrem

Vrátíme-li se k otázce položené na začátku článku - kolik druhů ryb vlastně žije na našem území – pak je opravdu těžké na ni jednoznačně odpovědět. Rybí společenstva jsou stejně jako vše živé velmi proměnlivá a s přispěním člověka je pohyb rybích druhů ať už chtěný či nechtěný, překvapivě velký. Některé druhy mizí, místo nich k nám pronikají nové a dokonce jsou stále ještě objevovány takové druhy, které dík zanedbatelným vnějším rozdílům nebyly dosud rozlišovány.

Důležitější je ale jiná věc – změny probíhající v obsádce našich vod jsou rychlé a těžko předvídatelné. Možná je zajímavé, že k nám pronikají nové ryby, ale existují i naše původní druhy, jejichž početnost v posledních letech prudce klesá. Kdo by například čekal, že donedávna plevelný karas obecný začne mizet zběsilým tempem, nahrazován na většině lokalit svým zavlečeným stříbřitým příbuzným? Totéž se děje s piskořem, slunkou a podobně. U jiných druhů (např. pstruh obecný) dospěl čilý obchod s násadami do stavu, kdy nejedna ryba představuje jakýsi „panevropský genetický mix“ nejasného původu, zato ale přijatelné ceny (mírně přehnáno).

Za těchto podmínek je třeba dávat pozor, abychom zachovali dostatečně silné a geneticky čisté populace našich původních ryb, i když řada z nich je jen málo rybářsky atraktivních. Vím, že jsou lidé, kteří této myšlence obětovali hodně. Ale zatím jich pořád není dost. Je potom smutné, když nepůvodní kapr nebo amur vysypaní do revíru mají status jakési „ušlechtilé ryby“, zatímco generační ryby původních druhů (např. parma) představují jen něco jako „odpad“ určený k výrobě druhořadých pokrmů nebo rovnou ke krmení slepic. V tomto ohledu by se mělo něco změnit. Opravdu nerad bych se dožil doby, kdy obsádku řek  bude z velké části tvořit čerstvě vysypaná kapří násada a nějaký ten zavlečený hlaváč.

 

Text: M. Horáček - Osprey

Foto: Atlas ryb - různí autoři