Já to mám navíc násobeno koeficientem nutnosti jít minimálně třikrát denně vyvenčit čtyřnohého přítele. Proto se mně v hlavě před nějakou dobou začaly honit myšlenky, kdy úkol zněl jasně:

1/ Musíš vypadnout k vodě během několika minut.

2/ U vody se čas musí využít efektivně, ryby musí začít brát co nejdřív.

3/ Při manipulaci s nástrahou, prutem či rybou je třeba kontakt se zimou zkrátit na minimum.

 

Po zvážení těchto požadavků jsem z rybolovných způsobů vyloučil jak vláčku či plavanou s matchkou, tak i feeder a prakticky jsem se vrátil na třetí level rybařiny (1. level -  lov do ruky – neslučitelné se zimou i s rybářským řádem, 2. level  - lov harpunou - neslučitelný opět s rybářským řádem, ti bystřejší také ví, že se většinou v zimě ryby u hladiny  stejně nevyhřívají), takže jsem se vrátil k tomu, jak jsem kdysi s rybařinou začínal – klacek a vlasec, PROSTĚ BIČ.

Začal  jsem v hlavě přehrabovat vzpomínky, jak že to vlastně před 30 lety bylo, když jsem dostal do ruky první bič, kde nástraha bylo těstíčko a následovala první vlastnoručně chycená ryba v životě.

Dnes, když vím, jak účinná nástraha je masňák, jsem s potutelným úsměvem a s písní "Bič boží, bič boží a červi se rozlezou..." na rtech  začal psát dopis Ježíškovi a já své přání vyslyšel.

 

 

Přestože jsem se rozhodl vyzkoušet tuto rybolovnou disciplínu jako doplněk s minimální finanční náročností, tak jsem stejně musel jako první věc řešit koupi biče. Než si pro něj půjdete do obchodu, položte si dvě otázky: Kde budu chytat? a Jakou mám fyzickou zdatnost?

Doporučuji nakupovat pouze v rybářských obchodech. Kdysi jsem prodával kožený westernový bič a díky inzerátu na kolejní nástěnce: "Prodám 6 metrový kožený bič" jsem byl vítaným zdrojem zábavy a vtipných narážek se sadomasochistickým podtextem. Ale samozřejmě nemohu vyloučit ani to, že tak můžete navázat zajímavou známost...

Ale zpět k nákupu.  Přestože vím, že se vyrábí i speciály, tzv. děličky v délce přes 10 metrů, tak mně jako optimum vyšla délka mezi  5 – 6 metry. Tyto pruty mohou být stále ještě z laminátu a jejich cena začíná už na 150 Kč. I tak je mezi pruty poměrně velký rozdíl a je třeba ctít, že každému vyhovuje něco jiného. Většina plavačkářů už by nikdy nešla pod 6 metrů, spíš by ctili zásadu, že čím delší, tím lepší.

Když jsem si posléze několik bičů vyzkoušel, tak celkem zásadní kritérium bylo, že se prut nesmí třást jak drahý pes a lehkost nebude na závadu. Tedy méně laminátu (sniží se třepavost) a více grafitu (prut bude lehčí). Mnou zvolená délka pět metrů pak umožňuje ještě ralativně komfortně chytat pod většími stromy a mohu  ho v pohodě udržet v ruce.

Opravdu dlouhé "biče" jsou pak již zmíněné odkládací pruty neboli děličky, kdy rybu nezdolávate  s 15 metrovým obrem, ale po záseku část potrubí necháte za sebou a manipulujete jen s posledními   3 - 4 metry, tzv. topsetem a nebo pak existují i biče nerozdělávací  až do délky 11 metrů, kdy už je cena o hodně výš s ohledem na lehkost  a kvalitu materiálu, což samozřejmě platí i o děličkách.

 

CeP je hrdým vlastníkem velmi dlouhého biče...

 

Osobně mám Ron Thomson dlouhý 5 metrů, odhozová hmotnost je 5 -15 gramů a váha prutu 336 gramů, takže nehrozí, že by mně po 10 minutách upadly ruce. Pořizovací cena byla tuším 220Kč. Pro zajímavost můj vláčak 240 cm má hmotnost 490 gramů a matchka 420 cm má 550 gramů, váženo i s navijákem.

 

Bič v koutě mnoho místa nezabere a je okamžitě připraven k akci

K délce biče ještě dvě faktické poznámky. Pozor na elektrické dráty a blesky, obzvláště u grafitových prutů A rád bych upozornil na fígl, který si možná neuvědomujete, ale je to dost podstatná výhoda. Protože bič nemá naviják, tak při zakoupení biče např. v délce 8 metrů vám nic nebrání v tom, že nejtlustší díl či díly můžete jednoduše převléci přes ty tenčí a celou sestavu si odstavením těchto dílů zkrátit na požadované parametry. Což ale platí spíš pro levnější kategorii bičů. Protože u těch dražších má rukojeť, tedy poslední díl opravdu funkci rukojeti a další díly nesjou pro úchop stavěné a může dojít k jejich rozmáčknutí.

Bič je většinou zakončen očkem či smyčkou, na kterou v pohodě můžete navázat kousek starého vlasce případně řešit připojením přes karabinku.

 

 

Adaptéry k uchycení vlasce na konec biče

 

Osobně karabinku ale nepoužívám, protože mně vadí  zvukový doprovod, když naráží do laminátu. Většina skutečných plavačkářů to řeší speciálním adaptérem  STONFO nebo použijí bužírku. Protože nejsem žádný závodník, tak si s očkem vystačím a se sílou vlasce si též hlavu nelámu. Zvolil jsem  průměr 0,14 mm a nemám důvod měnit.

Nevymýšlím nic složitého, přidám lehký spláveček, broček a háček. Samozřejmě mne napadá možnost, že za broček mohu dát obratlík,  na který navážu návazec  o tenčím průměru, abych v případě utržení montáže nemusel začít navazovat od špičky prutu, protože dojde k utržení před obratlíkem, ale k této variantě se uchyluji jen na vodách, které neznám a kde trhám častěji.

Délku celé sestavy (hovořím o nedělitelném biči v délce 5m) doporučuji vyladit tak, aby byla cca o 1 metr kratší než délka udice. Sice vás to omezí dosahem, ale komfort zdolávání, případně manipulace s návnadou to bohatě vyváží. Tedy u 5 metrového biče bude vlasec dlouhy cca 4 metry. Pozor, pokud použijete logiku, že operační prostor bude kolem 8 metrů, tak uberte. Brzy zjistíte, že nejlepší držení prutu je takové, že máte kus zapřený pod loktem, další metr si vezme kousek břehu, na němž stojíte, takže nad hladinu z 5 metrového monstra půjde cca 3,5 metru, pak následuje cca 2 metry v oblouku ke splávku, odkud už jde nástraha kolmo ke dnu (pomineme li odklon proudu). Takže dle tohoto vzorce je operační rádius nástrahy někde kolem 4 – 5 metrů od břehu. A to ještě musíme počítat s tím, že splávek budeme nějak vodit nebo tu práci za nás bude vykonávat proud.

Něco k nástrahám: do zimních měsíců je optimální nástrahou masný červ, který se nemusí tak často měnit, případně hnojňáček nebo kousek pařeného rohlíčku. Vnadění nechám na vás.

 

Další praktické pomůcky:

Obústek,  kterým lépe vyndáte drobné háčky bez rizika poškození návzace jako se tomu stává u peanu, takže se vyhnete navazování, což zrovna v mrazivém období  nepovažuji  za radostnou událost.

 

Obústek (pro méně znalé) je ta žlutá plastová věc vpravo

 

Němý sluha alias vidlička:  opět budet udivení, že musíte prut dát pomalu z poloviny do vidličky aby se vám nepřevažoval do vody, takže pozor na manipulační prostor i za  vámi. Rozhodně ji nazapomínejte doma, odložit si prut tak jak to potřebujete vy a ne jak to zrovna dovolí okolní terén, je služba k nezaplacení. Pokud je to možné, tak odkládejte bič podél břehu.

 

Na obrázku je dobře vidět, jak velká část biče zůstane po odložení do vidličky na břehu

 

Praktické jsou rukavice se zastřiženými špičkami a hadr, kterým zbavíte ruce vlhkosti, takže vydržíte lépe vzdorovat mrazu .

Podběrák - Nezaškodí mít podběrák tzv. plavačkový nebo aspoň s delší třeba teleskopickou rukojetí. Plavačkový podběrák (bez kterého se neobejde ani většina feederařů) není mýtus, zjistíte, že je to s ním  mnohem praktičtější  než s kaprařskou klasikou a výdajově je to někde na 350Kč.

Špulka, zjistil jsem že plavačkáři tomu říkají kostřička či hrazdička – budete stát před problémem, jak navázaný prut  transportovat k vodě. Opět věda pokročila, takže není třeba vyrábět samodomo, ale kupte si za 20 Kč kostřičku, krásně se zaklapne na prut a má i přednastavené dírky na zachycení háčku, takže to celé velmi komfortně drží na prutu. Nebude se vám pak zvedat adrenalin při takové blbosti, jako je sledování špulky, která odskakuje od prutu a nekontrolovatelně se odmotává a kamsi vzdaluje.

 

Kostřička s připravenou sestavou uchycená k prutu

Není kostřička jako kostřička...

 

KPZ – samozřejmě chci být u vody maximálně mobilní, takže nezapomeňte do kapsy strčit náhradní splávek a krabičku poslední záchrany, kde bude štěrchat něco málo olůvek a pár háčků. Nezapomeňte také na kousek náhradního vlasce.

KPZ2 – při konzultaci mého díla se zkušenějším kolegou jsem byl znovu utvrzen v tom, že v jednoduchosti je síla. Než něco navazovat a šmodrchat v polních podmínkách, je kolikrát lepší rozmotat novou vyváženou kostřičku. Takže KPZ2 je kostřička poslední záchrany.

 

Závěrečnou výhodu biče spatřuji v tom, že když jsem s sebou vzal k vodě syna, tak ho chytání na bič oslovilo mnohem víc než jiné druhy rybařiny. Pokud tedy  zatoužíte po tom, abyste svoje děti přitáhli k vašemu koníčku, tak s bičem učiníte první krok nejsnadněji. Jednoduchá obsluha, nemotá se to, ryby berou častěji. Určitě neuslyšíte větu: “Co mám dělat? Vlasec je pod cívkou!”,  případně “Mám to zamotané mezi očky.”

 

 

V článku jsem samozřejmě ignoroval další pomůcky, které nejsou pro lov bičem nezbytně důlěžité a osobně je nepoužívám. Jsou to např.  kalíšky na transport krmení, tím nemyslím kyblík na žrádlo (kolega plavačkář při konzultaci hovřil něco o vnadící směsi), ale přídavný kalíšek, který si dáte na špičku vašeho či záložního prutu (tato rada platí pro pruty z kategorie děliček) a krmení sypete tam kam potřebujete bez rušivého efektu dopadu koule na hladinu.

Amortizéry (gumy), které se přes adaptéry propojují s vlasem, takže tlumíte nápory větších ryb.  Samozřejmě mne štvalo, že když jsem dostal na prut kapříka, tak to po chvilce udělalo “peňau” a byl pryč, ale beru to jako nutnou daň za moji zjednodušenou filosofii a znám i případy, které skončily vítězstvím rybáře. Pokud se vám tedy už podaří nějakou větší rybu na prut dostat, tak není dobré ji přitahovat směrem k hladině, protože to se ji pochopitelně nebude líbit, ale účelnější je naopak sklopit špičku k vodě, čím získáte pár metrů vlasce navíc a pak rybu zkuste unavit voděním do stran.

Dále do arsenálu mohou patřit plavačkové bedny, sady broků, bročků či  torpil, síto na krmení. Ale to už je vyšší dívčí, kterou přenechám specialistům.

Já jsem spokejný s tím, že se za 5 minut vypravím k vodě, baví to mne i syna, je to úspěšné, pohodlné a bez stresu.

 

Při psaní tohoto článku článku bylo požadaváno dodat i historku z lovu. Takže bylo nebylo, ale spíš jakoby byla středa a já řešil co s volnou hodinkou, která zbývala před setměním. Tak jsem otevřel dveře od ledničky, vzal masňáky, přidal kousek rohlíku a ve vestě prověřil přítomnost povolenky a krabičky s bižuterií. Hupity hup, za 5 minut už jsem stál na břehu řeky. Rozborka a sborka biče 2 minuty, houpity hou a už se splávek nese po hladině, jednou, podruhé, odkládám prut a přihazuji hrstečku masňáků. Ťuk, drb, pár koužků se odráží od splávku, který vzápětí mizí pod hladinu. Polknu slinu. Lehce přizvedávám špičku biče, která se krásně prohýbá a za chvíli se u břehu seznamují s paní ploticí.

 

Optimální stav, v němž by se měl bič nacházet co nejčastěji

 

Do tmy zbývá ještě 40 minut, během kterých jsem se podíval do očí 4 cejnům, 2 dalším ploticím a 1 línkovi. Můj pocit štěstí je naplněn a já se vracím  s tmou na zprávy domů, abych zjistil co nás čeká za růžovou budoucnost. Pokud aspoň ten bič bude fungovat tak jako dosud, tak neztrácím naději.

 

Text i foto: Robur