Půlden na lodi

Těsně před jednou hodinou ranní dorážíme na místo. Nyní nezbývá než nanosit vše včetně lodi k vodě. Je to asi 200 metrů. takže se řádně zapotíme. Na vodu vyrážíme okolo druhé raní. Chceme být na místě nejméně dvě hodiny zcela v klidu, aby se ryby uklidnily a my mohli nahodit. Takže nyní jen zakrmíme a v klidu u kávy čekáme. Za pět minut čtyři nastražujeme pruty a jakmile ručička hodinek dostoupá na dvanáctku, letí splávky vzduchem. Okolo páté hodiny přichází první záběr, ale neproměňujeme ho. Poté přichází série opatrných záběrů a pár zdolaných ryb. Jsou však ještě menší než minule. A především se zdají být hubeňejší. Zřejmě se líni stihli vytřít a proto berou takto vlažně. Tomu, že se ryby zřejmě vytřely,  nasvědčují i odřeniny na spodní části těla. Do desáté hodiny ulovíme asi jen deset kousků, ale žádný gigant se nekoná. Jen pár hezkých samců do 40 cm.

Dokonce si uděláme rekord - doposud nejmenšího lína našich výprav. Propadáme skepsi a putujeme lodí po revíru s cílem aktivní ryby vyhledat, ale snažení končí fiaskem. Jedeme tedy domů a i když měla být tato výprava poslední, je jasné že se zase vrátíme. Chytání línů v jejich království je jak droga. Prostě ho musíte mít...

Intermezo s Adámkem

Za týden navrhuji svému pětiletému synkovi, zda by nechtěl jet s tatínkem, kterého si jinak moc neužije, na ryby přes noc. Nadšeně souhlasí a zřejmě je vám čtenářům jasné, kam směřujeme. Ano. Do blízkosti kouzelného lesa, do prostředí, kde k poslechu hrají cvrčci, kvákají žáby, z lesa občas vylétne orel, sváču vám ukradne myška. A jsou zde líni. Velcí líni...

Adámek je představou nadšen. Těší se na kouzelný les a na to, že budeme spát pod širákem u vody. A líni? Ti jakoby věděli, že by se měli předvést. A tak nám dopřávají krásné souboje, kdy já zdolávám a současně natáčím a můj velký pomocní Adámek ryby podebírá. Dokonce se nám daří opravdu krásné záběry a je jasné, že ve filmu svou roli můj synek také sehraje. A neuvěřitelně milou. Jeho "je krásnej tati, takovej zlaťoučkej..." mi zní v uších dodnes. Podvečer se připravíme na noc. Áda má trochu splýn po mamince a tak hledám rozptýlení. To se nabídne samo. Myška, která mimochodem v našem filmu také roli dostala, jej zabaví do půl jedenácté. Pak ho už zaženu do hajan. Sám si zcela z plna hrdla užívám samoty, ticha, pohody, která je jen občas přerušena pěknou rybou. A jsou mezi nimi dokonce i ryby přes čtyřicet. Okolo půlnoci si dám ještě doutníček a spokojeně usínám. Ráno ulovím ještě asi deset kousků a jedeme maximálně spokojeni domů. Takovou pohodu jsem dlouho nezažil a k tomu asi 35 krásných línů, no uznejte, není to důvod k radosti?

Ádovo ranní vstávání...

... a radost z úlovku.

Poslední výprava

A je tu finále. Poslední výprava je před námi. A je zatím největší. Alespoň co se příprav týče. A složení našeho "týmu" je zárukou dobré rybařiny a zábavy. Já, Zdenda a TR. Já jsem pro dnešek kameraman, rejža a zvukař v jedné osobě a kluci budou chytat. Nic nenecháme náhodě. Rousnic a bílých červů máme dostatek, investovali jsme do dobrého krmení Sensas, vlasce háčky vyměnili... Odpoledne začne mícháním krmení, které současně zaznamenáváme do jedniček a nul na pásku naší kamery. To aby se také divák něco naučil. Jelikž se však musí počkat, až některé složky krmení nabobtnají, vzniká krátká pasáž s titulkem "čekání na bobtnání", kdy kluci popíjí dobrou slivovičku z připravené láhve. Když je vše hotovo, letí koule exkluzivního krmení do vody. Atraktivnost krmné směsi dodávají složky jako např. patentkový dip, TTX apod.

Ryby se vlažně rozjíždějí v braní. Oproti minulým lovům však téměř neberou rousnice. Zdenda správně předpokládal, že po vytření je budou zajímat kostní červi. Zkrátka je vidět, že línům rozumí.

Záběr v přímém přenosu

Podvečer si vzpomenu na to, jak jsem natáčel záběry "on-line". Rozhodnu se udělat něco podobného s fotoaparátem. Do zakrmeného místa, kde líni hrabou v bahně, nahodím opět oba pruty, foťák dám na stativ a čekám. A jako na potvoru se líni kosťákům vyhýbají. I když... Je to tady. Splávek se zavrtí. Poskočí. Popojede  a pomalu se plokládá. "Sakra, to asi bude perlín...", zakleju. A taky že ano. Zdolám jej a znovu nahazuji. Po obloze letí orel. Rychle sundám foťák, ale snímek udělat nestihnu. A abych pravdu řekl, tak po následné diskuzi s Tomem na záměr zapomínám, takže zůstává na kartě foťáku pouze perlíní záběr. Alespoň něco.

TOP SECRET

V noci přichází Zdendovi záběr velké ryby. Zasekne ji a začne souboj. Zdena se klepe jak osika a v tváři je vidět ohromné napětí. Bude to ta ryba okolo 60 cm, které zde také jsou? Nebo nebude? Nebo zase uteče? Nebo je to něco jiného? Ačkoliv jsem měl v úmyslu to v tomto článku napsat, napadá mě nyní, že si to nechám pro sebe. A ve filmu :-) Hihihi. Proč taky prozrazovat vše, že?!

"Jakási premiérka"

Krátce před půlnocí z vody vytahuje Tom rybu a slyším jen ohromný údiv a slova typu "ty woe, tak to sem ještě nechytl, ty jo, to je sumeček americkej, no to čumim, to sem ještě nechytl, koukej jak je tlustej...". Překvapení je skutečně veliké. A Zdendův komentář: "to je jakási premiérka toto", v nás vyvolává dodnes zachvaty smíchu. Neuvěřitelná slovní kombinace Tomovy moravštiny a Zdendovi svéráznosti vyprodukovala v kombinaci s takovým překvápkem tento "paskvil".

Tom při lovu

Velké finále

Jdeme spát. Ryb máme dost jak ulovených, tak natočených. A navíc končí povolená doba lovu. Ráno mě budí zvuk brzdy. Vykouknu ze spacáku a vidím, že Zdenda zase tahá rybu. A pěknou rybu. Přesto nevylézám a spím dál. Dopoledne se vyhrabu ze spacáku a zjišťuji, že kluci nachytali za ráno ještě asi dvě desítky ryb, z nichž bylo několik přes čtyřicet a jedna dokonce 47 cm! No tak to je důvod ke spokojenosti. Ryby vyvfotíme, pustíme, kluci se před objektivem kamery rozloučí a jedeme domů.

Jedeme maximálně spokojeni. Takové zážitky, jaké jsme získali v Království línů, jsou důvodem pro maximální spokojenost. Asi 140 ulovených ryb, nádherná příroda, pobyt s kamarády... No prostě pohoda. A ta doufám dýchá i našeho DVD.

Gurmánský zážitek na konec

A jelikož je Zdenda špičkový kuchař, čeká nás ještě natočení rybího receptu. Slíbili jsme si však, že budeme vařit z zakoupených ryb. Ty po delším shánění seženu a jdeme vařit. Zdenda je v kuchařském ve svém živlu a je to vidět. Elegance, se kterou pokrm vytvoří je nezapomomenutelná. A jak chutná? Skvěle! Ale přesto si lína na jídlo nikdy nevezmu a o to Vás také prosíme! Pokud jej budete chtít konzumovat, kupte si ho. Není nijak drahý a uchováte přírodní ryby dalším generacím. Šéfkuchař Zdenda "v akci"

Slib

Tato epizoda je u konce. Ovšem celý příběh zdaleka nekončí. Po dobrém jídle si se Zdendou a Tomášem slibujem, že se do královstí línů vrátíme na podzim, kdy jsou šance na velkého lína podle Zdendy vysoké. Doufám, že se to podaří a já se budu moci na těchto stránkách pochlubit s rybou, která přesáhne výrazně délku 50 cm. Ale i když ne, tak budu rád, když si užiju koncertu z kouzelného lesa, když mi myška ukradne kus svačiny, pavouček spřede své sítě a já na chvíli uniknu z reality současného světa, který utíká až příliš vysokým tempem.

Přeji Vám, aby jste také našli takový rybářský ráj, užívali si ho a především ho chránili pro další generace. A aby jste tomu ty nastupující generace rybářů učili. To je naše poselství - chránit přírodu a ryby!

Petrův zdar

David Havlíček

PS: do Království línů jsme se nakonec na podzim nevydali. Tak jak to před koncem roku bývá, bylo hodně práce a když jsem si nějaký ten půlden pro sebe ukradl, jel jsem na dravce. Na sklonku jara roku 2008 jsem však "volání divočiny" neodolal a zorganizoval natáčecí den právě zde, v rybářském ráji.Míra Horáček zde měl ukázat použitelnost feederu do druhého dílu filmu o lovu na proutky s měkkými a barevnými špičkami.

Míra svědomitě chytal...

... a úspěšně!

Pozvání neodmítl ani náš kamarád Ruda Hrušínský a já tajně doufal, že se nám ona vysněná padesátka podaří. Bohužel jsme se ale dozvěděli, že je revír systematicky vybíjen již několik let prapodivnými "rybáři", kteří se mi sami pochlubili tím, že udírna plná padesátek línů je fakt krásný pohled, ale že už dva roky tomu tak není. Prý už zde nejsou.

Ruda točil "film o filmu" :-)

I Ruda se pěkného lína dočkal...

Zdenda, který se snám k vodě se zlomenou rukou také vypravil, našel odlehlý kousek vody, kde se přesto o velkého lína pokusil. A úspěšně! Tedy vlastně napůl úspěšně. Ještě dnes slyším jeho roztřesený hlas v telefonu: "Davide, měl jsem ho na prutě. Měl možná k šedesáti...", chvíle ticha. "Zamotal se do trav a já ho tou zlomenou rukou prostě nepodebral... utekl... jsou tu, já to věděl...".

Jsou tam. I já tomu ještě věřím. A věřím, že ho jednou dostaneme. Ale aby se tak stalo, budu revír tajit ještě usilovněji, než dosud. Nechci, aby nějaká partička rádoby "rybářů" odnesla vše živé, co zde žije.