Hned po návratu spředeme jeden velký plán. Nad rámec našich záměrů se rozhodneme, že se na líny vydáme spolu se Zdendou i Davidem Bonaventurou (režisér bývalého pořadu Jak na ryby s R. Hrušínským) a za asistence kamery se pokusíme líny nachytat a zvěčnit na film, který by tyto krásné ryby představil dalším rybářům. Rybářům, pro které je lín stejnou vzácností, jako pro mně. A navíc ukázat, jak se dají chytat...

chytat budeme nejvíce na plavanou

Příjezd do království

Je 24. května a s autem nacvaknutým jak na sumčí výpravu vyrážíme. Jak je „dobrým" zvykem, tak jako vždy, když se snažíme něco natočit, nepřeje počasí. Hlášeny jsou bouřky a přeháňky. Pohled na oblohu nám říká, že tentokráte se zřejmě meteorologové nemýlí. Ale nejsme přeci z cukru. A tak bez bázně a hany pokračujeme cestou necestou, lesem nelesem, mým „pikapem" za líním eldorádem.

Po příchodu k vodě si připadám jako v pohádce. Revír nemá ani hektar, je plný různých ramen a tůní, komplet je prorostlý rákosím. Z něj a přilehlého lesa, který Zdenda nazývá „kouzelný les", se ozývají žáby, cvrčci, ptáci... Prostě přírodní koncert.

Po nanošení veškerého potřebného vybavení k lovu línů a přenocování u vody připravíme krmení. To je prý velmi důležité pro úspěch celé výpravy. Ačkoliv Zdenda říká, že míchání krmení není žádná věda, tak na mě jdou skoro mdloby. Základní krmná směs „scopex vanilka". Krmení na líny a karasy, pražená řepka, pražené konopné semínko, nějaká vločka dovezená z Anglie (anglická vločka), strouhané boilie, kukuřice z plechovky, kostní červi. No možná to věda není, ale já koukám jako blázen. Na druhou stranu jsem se zase něco naučil. Strategie lovu je jasná - zakrmíme dvě místa - jedno u rákosí a jedno na volné vodě, kde prý lze předpokládat, že budou líni přijímat potravu v noci.

Po zakrmení máme trochu času a tak si budujeme úkryt před blížící se bouřkou. Blesky lítají v rychlém sledu a chvílemi přemýšlím, zda jsme po duševní stránce zcela v pořádku. Normální člověk by už dávno mazal domů. My však setrváváme...

jeden z prvních línů...

Perlín masožravý

Počasí se nakonec trochu umoudří a my se konečně vrhneme na lov. Jako lovnou metodu používáme především plavačku pro její atraktivnost a za nástrahu pak jednu až dvě rousnice na háčku. Nechce se mi sice uvěřit, že by takové sousto mohl lín zbaštit, ale prý uvidím. Během několika pár minut mám prudký záběr. Hned jej proměňuji, ale lín to není. Perlínovi, zvanému červenopeřice, zachutnala rousnice. Jen nechápu, jak si ji nacpal do huby. Následuje ještě několik perlínů, okoun a je tu první lín. Nádherný, zlaťoučký lín. Sice je poměrně malý, ale je to ON. Mám nepopsatelnou radost. Následujících několik hodin vylovujeme asi 10 línů ve velikostech cca do 40 cm. Začíná se nám ovšem rýsovat zásadní problém. Nikdo totiž nepočítal s tím, že nám budou naše rousnice atakovat perlínci a tak se zásoby závratnou rychlostí tenčí. Při soumraku, kdy líni opravdu začínají brát, jsme téměř bez rousnic. A to jsem jich k lovu koupil dvěstě kusů!!!

„Stereo"

Okolo desáté hlásí Zdenda záběr a zasekává. Prut se ohne až v něm zalupe. Šestnáctka vlasec jen zvoní a ryba na háčku vymetá okolí rákosí. Zdenda se klepe jak osika a už vidí svého vysněného lína okolo 60 cm. Rybu dotáhne ke břehu. Ta znovu vypálí na vodu a obkrouží trs vodních trav. Chvíle napětí. Naštěstí z něj vyjíždí. Další přiblížení ke břehu se jí stane osudným a je v podběráku. Na břehu však dochází ke zklamání. Není to totiž lín, ale kapr o váze zhruba dvě kila. Lín o takové hmotnosti by nás potěšil nesrovnatelně více. Zdeněk kapra pouští mezi svými pruty a v tom přichází záběr na jeho druhý prut. Po krátkém souboji vylovuje lína zhruba 40 cm dlouhého. „Slušný stereo" říká přemožitel do tmy...

Nedostatek nástrah

Do půlnoci z vody vydolujeme ještě asi pět línů a jdeme spát. Brzo ráno prokrmíme naše místo a vrháme se do předem prohraného boje. A proč prohraného? Perlíni nás totiž připravili o skoro všechny rousnice. Já tedy chytám na zbytečky žížal a Zdenda sází na kostní červi. Na háček jich dává zhruba 15 a očekáváme, co se bude dít. A děje se! Líni hledají potravu jako o závod. Na všech zakrmených místech ryjí ve dně a hladina je plná bublinek. Jenže chtějí rousnice a ty my už nemáme. Přesto se Zdendovi podaří vylovit na kostní červi asi osm línů, z nichž největší jsou v délkách 42 a 44 cm. Má z nich ohromnou radost a připadá si jako vítěz.

Zdenda ukazuje kameře rozdíl mezi jikrnačkou a mlíčákem

Prodloužení

Okolo oběda se domlouváme, že výpravu prodloužíme o jeden den. Sedám do auta a jedu pro další nástrahy. Doma dokupuji zásoby jídla, jak pro nás, tak pro ryby. Odpoledne vůbec nenahazujeme a jen čekáme na večer. Nechceme, aby nám perlíni opět zhatili plány ulovit velkého lína přes půl metru. Podvečer zakrmíme a začneme chytat.

Záběr „on-line"

Líni najeli. A dávají nám o tom vědět velkými koláči bublin, které při rytí ve dně uvolňují. Oba pruty nahazuji do místa s největší aktivitou. Jsou zhruba půl metru od sebe. Záběr prostě musí přijít. A taky že ano! První „čtyřicítka" je na břehu. Paráda. Opět nahazuji. Netrvá to ani dvacet minut a mám dalšího. Jenže tentokráte zajel do sousedního prutu. Po puštění ryby musím oba pruty převázat. Rozmotat totiž nejdou. Přesto i poté nahazuji oba do stejných míst a zapínám kameru. Ten záběr přeci musím natočit. Ale jak na potvoru dlouho nepřichází. Nakonec se ho ale přeci jen dočkám. Mám ohromnou radost. Natočil jsem on-line záběr, zásek a zdolání. A samozřejmě i puštění. A to je důvod k velké radosti.

a taky trocha instruktáže "jak na ně"

Nevítaný host

Okolo deváté, když aktivita línů vrcholí a berou na dopad téměř kdekoliv, přichází na pokec rybář. Vypráví o minulosti tohoto zapomenutého revíru a vyzvídá, zda jsme nechytli lína, že by si rád nějakého upekl. Zapíráme co to jde, neboť hlad po rybím mase mu přímo čiší z očí. A my ryby pouštíme. Kvůli takovým, jako je možná on, je už řada revírů úplně devastovaných. Jsme naprosto nešťastní, protože líní berou jako o závod, ale naše snaha je nyní nechytit. Hrůza! A i přesto, že nahazuji zcela mimo zakrmená místa, líni za nástrahy tahají jako pominutí. Záběry nesekáme a když si jich chlapík všimne, bagatelizujeme je znechuceně se slovy: „To ani nesekám, je to jen další perlín!" Jako zázrakem se nám během hodiny, kdy s námi diskutuje, daří „neulovit" ani rybu. A to by se jich dalo nalupat určitě deset až dvacet. Když konečně odchází, všimne si jeho manželka myšky, která nám běhá po batohu. Zadupe na ni tak, že musí geologové registrovat slušné otřesy. Kolikpak asi ukázala Richterova stupnice? To netušíme, ale každopádně si následující hodinu ani neškrtneme. A za zbývající hodinu se nám podaří zdolat už asi jen pět ryb. Jdeme tedy spát. „Ráno to bude paráda!" věříme si. Máme dost nástrah - líni těšte se!

jeden z těch lepších

Prospané ráno a návrat do civilizace

Budím se okolo deváté. Zdenda je u prutů. Aspoň že tak. Nejlepší dobu mezi pátou a sedmou jsem prospal. „Kolik jich máš?" Prý žádného, protože se také právě vzbudil. Tak tomu říkám pech! Obě nejlepší doby braní jsme úplně prokaučovali. Ach jo! Není divu, protože maratón, který jsme včera a předevčírem podstoupili, nám sebral většinu sil. Do oběda se nám i přesto daří několik línů ulovit. Nejsou to žádní obři, ale někteří přes kilo mají...

Jedeme domů. Zdenda je celkem spokojen, byť svého cíle - lína nad půl metru - nedosáhl. Ryb jsme sice ulovili hodně, snad okolo čtyřiceti, ale největší nedosáhl ani 45 cm. Já jsem nadmíru spokojen, protože ulovit tolik línů, pro mě byl zatím nesplněný sen. Neskutečný zážitek! Namlsán úspěchem hned plánuji se Zdendou následující výpravu.

A jak jsme na ní dopadli, o tom si povíme zase někdy jindy. Mějte se krásně a ulovené líny prosím pouštějte. Zaslouží si to! A pokud Vás naše výprava zaujala, kupte si naše DVD. Nebudete litovat. Více zde >>>

Ahoj David Havlíček

Šéfredaktor rybářského serveru Chytej.cz