Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER

Amuři necteno

26.12.2006 | Kaprařina | Amur bílý | 27.353 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 25

AmuřiPři prohledávání souborů v počítači jsem nalezl zapomenutý článek o amurech, který byl zveřejněn v časopise někdy v roce 2002. Od té doby uplynul nějaký čas, ale metody tehdy objevené s úspěchem praktikuji dodnes. Když tomu přidám ještě mnou používanou hladinovou vatovku musím konstatovat, že amuři, alespoň pro mě, nepředstavují v určitém období problémový úlovek...

To, že byl tento článek zveřejněn, způsobilo, že zmiňovaný revír byl v následujících letech navštěvován a amuři byli za mého nechtěného přispění vyvražděni. Je mi to moc líto a mockrát se sám sebe ptám, zda má vůbec cenu jakékoliv zážitky publikovat. Jsem velmi potěšen, když mohu někomu udělat radost, ale ne každý chápe mojí oslavu rybařiny. Jeho cílem je touha po mase, doslova a do písmene. Někteří rybáři udělají víc škody než kormoráni.

Berte tento článek jako vzpomínku na něco, co díky lidem už není. Zarostlá místa byla vydupána, rákosí vysekáno. Větve mohutných dubů a akátů, které se nad vodu skláněly byly uřezány, neboť překážely v manipulaci s pruty. Amuři byli zabiti. Zůstala zde jen osamělá dvojice stárnoucích gigantů, které nikdo nepřemohl. Jen místní dědové snad nestárnou a tak jako před lety buší přeplněnými krmítky se šrotem o vodní hladinu. Výsledkem jsou kapříci, kteří snad ani nerostou, jejich potrhané tlamičky se ani nemohou zahojit. Přesto věřím v jakési obrození rybářského myšlení, věřím v to, že se vše v dobré změní.

Vraťte se tedy se mnou do začátku srpna 2002, kdy se odehrál následující příběh:

Amuři - rozumět jejich chování je velice složité i přes skutečnost, že nežijí zrovna utajeným způsobem života. Každý určitě zná pohyb "torpéd" u hladiny, mocné závary poplašených ryb při přeletu kachny nad hladinou. Hejno amuřích gigantů mnohokrát bez povšimnutí míjí návnadu plovoucí na hladině a dokáží tak pocuchat nervy mnoha z nás. Jsou však období , kdy se lze alespoň částečně zaměřit na cílený lov této ryby. Je to období, kdy neplatí žádné dosud známé pravidlo, zato v rybářově duši se rozpíná zvláštní druh napětí začínající nechutenstvím a pokračujícího přes totální izolaci myšlení, kde mají prostor jen a jen ryby. Když začnete myslet jako ryba a snažíte se chápat její chování, máte největší šanci na úlovek. Kolikrát mě ale pomůže k poznání souhra takových náhod, že věřím v cosi nadpřirozeného, řídícího mé osudy rybářské . Věřím, že v tomto nejsem sám takto postižen.

Vůněmi nasáklé jarní období, plné odkvétajících vrb, olší a slaďoučkých výhonků mladé vodní vegetace je nesmírným bohatstvím pro nenasytné amury. Asi možná proto je na úlovky skoupé.

Dle mého názoru je období ve druhé polovině léta, kdy už oproti začátku léta ubylo přirozené rostlinné potravy a my můžeme krmením ryby doslova zbláznit. Domnívám se, že větší množství partiklové návnady na místech, kde amuři sbírají potravu, dokáže hotové divy obzvláště v období, kdy teplota vody dosahuje vysokých hodnot. V tuto dobu žerou amuři téměř bez přestání.

První srpnovou sobotu roku letošního nemůžu dospat. Pořídil jsem si pro lov na plavanou trošku tvrdší bolognesky, které jsou určeny pro lov větších ryb, a chtěje si vše pořádně vyzkoušet ojíždím ranním vlakem na svůj oblíbený Stříbrňák, kde si plavačkáři přijdou skutečně na své. Mám v plánu rybařit na této vodě a v poledne se přemístit na některý rybník v blízkém okolí.

S krmnou směsí si vůbec nelámu hlavu, protože nejsem žádnej závodník. Stačí mi, když stáhnu ryby na místo. K tomu mi zde až doposud bohatě stačila dva dny namočená řepka a kukuřice z plechovky. Na navijáčkách patnáctistovkách emblémech je navinut vlasec 0,148 mm. Instaluji ještě pevný splávek 2g a vyvažuji jej bročky. Hloubka je pět metrů od břehu dva metry za křovím, které vyčnívá z vody. V místě lovu se dno svažuje prudce do hloubky. Chytám na červy a rohlík. Berou malí kapříci, tu a tam perlín. Na opravdu veliké cejny nemám štěstí. Krátce před polednem se přemisťuji na lesní rybník o rozloze dvou hektarů. Charakterově jsou tyto vody diametrálně odlišné. Lesní rybník je z části mělký, celý obrostlý rákosem. Ryb je zde údajně málo, protože se hloupé nasazené ryby každoročně vychytají. Lovit zde budu poprvé a tak se ptám na zdejší rybí osádku rybářů domorodců. Z informací, které mám, můžu konstatovat, že je zde dost bílé ryby, štik, úhořů, pár kaprů a několik amurů, kteří prý lámou rybářům pruty,trhají pětatřicítky šňůry a narovnávají háčky. Z vyvýšeného břehu hledám nějakou zajímavost, nějakou přírodní nápovědu. Najít si to správné místo považuji za daleko nejdůležitější pro celý úspěch rybařiny. Veškeré další finesy a moderní vymoženosti jsou až vedlejší.

Napravo ode mne je sluncem prosvětlována mělčina, kde se nachází různě tvarované rákosové pole. V té mělčině ryby přes poledne určitě nebudou v takovém množství, protože zde asi bude kyslíku poskromnu. Polarizačními brýlemi nevidím až na hbité plotice nic zajímavého v pásmu mělčin. K rybolovu proto volím zastíněné místo u protějšího břehu, kde je jakési rákosové okno. Je to k neuvěření, ale rybáři sem nechodí, což jasně dokumentuje zarostlý břeh bez pohozených odpadků. Při příchodu na místo jsem nechtěně vyplašil ryby stojící u břehu.

Mohutný vír. Tak to byla ryba, možná odpočívající štika, nebo hodující amur. Prokrmím asi kilo řepky a 400 g kukuřice. Nastražuji bílého červa v kombinaci s hnojáčkem a na druhý prut dávám kukuřičku. Všude je panenský klid. Rybám zřejmě neušla vůně pamlsků na dně a nedbaje nebezpečí ze souše začínají bezhlavě přerývat jemné bahýnko dna a konzumovat vše poživatelné.

Po zhruba třech záběrech malých kapříků přichází záběr jako od karase či lína. Splávek pomaličku jede po hladině. Po záseku se nestačím divit. Prut se prudce ohne a naviják jen zahvízdá. Obrovská vlna směřující ke středu rybníka. Po ujetí asi 40 m přes brzdu se pro mne zatím neznámá ryba vypíná.Za pět minut se situace opakuje, ale to již háček sedí. Ryba sice vyrazí na vodu, ale v zápětí jde poměrně snadno ke břehu, kde se bez odporu nechá vyzvednout k hladině. A světe div se! U hladiny spatřuji asi 70 cm amura. Poohlížím se po mém plavačkovém podběráku. To se milý amur naštve a začne řádit. Musím vyzdvihnout vynikající vlastnosti prutu, který přes svoji tenkost a lehkost není rozhodně žádná žvýkačka, kterou ohne každá čudla až k hladině. Ve stráni nade mnou začíná přibývat diváků. Po čtyřiceti minutách se opona divadla zatahuje. Amur končí totálně vyčerpán v plavačkovém podběráku.

Krásné chvíle. Jen vlasec je zkroucen a tvoří smyčky. Musím ho tedy přemotat. Moje duše je naplněna pocitem štěstí obzvláště umocněného skutečností, že jsem po dlouhé době první, komu se podařilo zdejšího amura přelstít a zdolat. Věřím, že to nebyla náhoda a tak druhý den přemlouvám manželku, ať jde se mnou. To, jak byl šestikilový amur nacpán, svědčí o jejich momentálním apetitu, čehož je potřeba využít. Slibuji Janě neskutečné zážitky při zdolávání velkých ryb. Může mě sledovat a v pohodě odpočívat ve stínu stromů. I plavačkový podběrák nechávám doma. Beru si kaprový s metrovými rameny. Mé včerejší místo je kupodivu volné. Okolo rybníka jsou stejní rybáři jako včera.

Ještě si neodpustím malou přednášku na téma klid u vody. Lopatkou vhodím asi tři kila řepky do místa lovu, sedneme si do rákosí plného otravných komárů a po náhozu tiše čekáme na záběr. Uplynulo pět, deset minut. Splávek na pravém prutu se opět pomaloučku pohybuje. Se zásekem vůbec nečekám.

Visím. Zásek jak do pařezu , v mžiku ale fííííííííííí. Vlna jak od ponorky.A je to tady. V tu dobu mám z navijáku vymotáno snad 80 m vlasce. Tak to je jiné kafe. To bude pan amur. Podle způsobu boje rybě asi vůbec nedošlo, že je chycená. Rybu v pohodě přitahuji ke břehu na vzdálenost asi 6 m od břehu. Prutem si mohu dovolit rybu ovládat, proto se snažím dostat ji k hladině, abych ji viděl, alespoň viděl, protože podle tahu a tíhy, kterou cítím, vidím svoje šance tak 1 ku 100. Pomaloučku zvedám prut. Prst mám na cívce kdykoliv připraven povolit. Už vidím splávek. Dav na pomyslné tribuně za mnou zašuměl překvapením. Mne se rozklepaly kolena a srdce se mi narvalo do hrdla. Na hladině se objevilo silné tělo metrového amura. Tak - pohlédli jsme si do očí. Co dál ?

Bác!!

Obrovský závar na hladině, prudce ohýbající se prut, živá síla tam v vodě mi narovnává ruce a dlouhé krásné dzzzzzz!!! Tak zpívá brzda. Udivené obecenstvo usedá do křesel arény a představení začíná. Představení jehož premiéra zůstane natrvalo uvězněna v mém srdci.

Amur neustále podniká prudké výpady směrem ke středu rybníka. Rákosinám a větvím ve vodě se taktně vyhýbá. Je to kavalírská ryba vědoma si své síly. Scénář tohoto dramatu je doslovnou exhibicí a hlavní protagonista amur předvádí svoje umění a svoji krásu početnému obecenstvu v aréně.. Už přesně vím co ryba udělá. Nechá se přitáhnout tak 6 m od břehu, chvilku se ukáže, nechá se obdivovat a pak demonstrujíc svoji sílu prudce vyrazí. Prut se sklání pod tíhou soupeře a naviják sténá.

Po dvou hodinách vyčerpávajícího boje a mojí absolutní koncentrace začaly z publika padat návrhy, jak rybu zdolat. Vypuštění rybníka navrhuje jeden, druhý nabízí pistoli ráže 45 a třetí navrhuje použít granát po sovětské armádě. A navíc potřebuji na záchod. To už nevydržím. Prut na kterém vodím metrovou rybu předávám k úžasu přítomných manželce – úplnému amatérovi. Drž jen rybu trošku v tahu, nic nedělej, nech rybu zklidnit. Protáhnu se, občerstvím se, vychutnám cigaretku. Přebírám prut, usedám do židličky a druhé dějství může začít.

Vím, že po takové době může už něco povolit. Bůhví jak má ryba zaseknutý háček, zda náhodou není narovnán a také vlasec dostal asi zabrat. Zjemňuji vlastní zdolávání a pouštím amura na delší výlety v bláhové představě, že se unaví. Připadá mi však, že amur je silnější a silnější. Jeho výpady po dvou hodinách nabírají na intenzitě.

Nejhorší je, že si rybu budu muset podebrat sám, což je problém, protože na rybu podběrákem ani náhodou nedosáhnu a příbřežní partie je pro amura zakázanou zónou. Mezi přítomnými se ani v publiku nenašel odvážlivec, který by se tohoto úkolu zhostil. Další variantou je předat manželce prut a vlést do vody za amurem. Co kdybych zavolal známému, který má v tomto směru dobré zkušenosti a požádal jej o pomoc. "Přijedu," zní ze sluchátka telefonu. Za chvíli stojí kolega s podběrákem ve vodě a já činím první pokus k navedení ryby nad síť smrti. Amur zuří, vlasec zvoní, ale drží. Soupeř odjíždí pouze 10m a zase jej jako kus hadru přitahuji. Prut je ohnut k prasknutí, hladina je zvlněná. Velký černý stín se ocitá nad rameny podběráku, který Jirka přizvedne. V tom následuje mocné šplouchnutí. Ryba se otáčí o 180 stupňů a hravě trhá můj vlasec. Splávek vystřelí do koruny akátu nade mnou. Jana si zakrývá dlaněmi oči. Je pryč. Jirka, mokrý od hlavy až k patě, opět přizvedne hluboký podběrák v němž se divoce zmítá krásný, silný a nádherně zlatý amur. Nádherná ryba vzbuzuje obdiv u publika. Přijímám gratulace a pusu od manželky, která už snad definitivně pochopila krásu rybařiny. Publikum v aréně povstává a tleská. Radostí a dojetím mi vytrysknou slzy.

Ryba měří 92 cm, hmotnost odhaduji něco přes 10 kg.

Takových ryb se sice na našich revírech uloví mnoho, ale vzhledem k jemnosti nářadí si tohoto úlovku a zážitku cením hodně, hodně vysoko.

Za tento opravdu skvělý zážitek děkuji manželce Janě, která byla se mnou a po celé dvě a půl hodiny boje mi držela palce, děkuji kamarádovi Jirkovi za pomoc, bez které bych rybu tahal možná ještě nyní. Děkuji ohleduplným a slušným rybářům, kteří všichni vytáhli svoje pruty, když ryba zajížděla do jejich okolí, děkuji všem za to, že mi fandili.

Jsem namlsán zážitky a dost si věřím. Cosi mi napovídalo, abych to s amury zkusil ještě jeden víkend. V pátek hned po práci upaluji k vodě. Mám výhodu, že se daná lokalita nachází asi 4 km od mé práce, takže jsem za hodinku chůze s plnou výzbrojí u vody. Místo, kde jsem chytal, není obsazené. Na hladině jako silná stráž proplouvá hejno amurů, kteří objíždějí v pravidelných intervalech zátoku lemovanou rákosem. Zátoka je poměrně hluboká ve vztahu k dalším dost mělkým částem revíru, vesměs prorostlým orobincem a rákosem. Divím se rybářům domorodcům. Každý co chvíli mrští své půlkilové krmítko do vody, kde je bratru 70 cm vody. Na místě se tvoří žlutá kola od vyplavovaného šrotu. V tomto vedru je ve vodě mělčiny pouze něco málo rybí droboti. Zato na hloubce je k rautu prostřeno.

Krmení ve složení řepka, konopí, ovesné vločky, kukuřice plechovková, směs krmítková, špetka kokosu a něco melasy rázem provoňuje vodní sloupec. První reagují kapři a kapříci. Amuři již vědí, že je na dně u rákosu čeká hostina králů. Jenže neklid, který je působen hladovými kapříky jim nedá odvahu zobnout. Během chvíle mám spočítány snad všechny amury na tomto revíru. Ve společenství mocných amurů nachází azyl též pan domácí kapr, který se vůbec nestydí mezi mými splávky ukazovat své lysé, nad míru vypasené asi desetikilové tělo. V kapřím rodu zdejším je to snad jediná ryba nad 50 cm, neboť úlovek kapra 38 cm je zde událostí.

Po třech hodinách lovu kapříků se rozhoduji pro ukončení rybolovu. Amuři na hladině a velká žízeň v tomto vedru. Však ráno uvidíme. Ještě za tmy prokrmuji své místo. Nešetřím. Deset kilo spařené řepky, ale bez dalších příměsí. Rozbaluji pouze jeden prut. První záběr přichází s rozedněním a hned od amura. Po 20 minutách je v podběráku a měří 74 cm. Posílám ho zpět do vody. Byl to jen trénink. Po půlhodince kapříků je tady opět jemný záběr podobný karasímu. Po záseku se prut ohýbá do hrozného oblouku. Neznámá tíha tam dole se nechává pomalu přitahovat k hladině, kde se objeví tělo gigantického amura, jakého jsem ještě neviděl. "Král s gloriolou nepřemožitelnosti a síly," říkám si. To co následovalo potom vám bude připadat jako rybářská latina. Asi deset rybářů na druhé straně zátoky je šokováno. Amur po chviličce pochopil co se děje a vyrazil šílenou rychlostí do středu rybníka, tam vyskočil celým tělem nad hladinu a rozjel se ještě rychleji k protějšímu břehu. Následovaly další dva hlučné skoky, vlasec je po celé délce v luftě a dědové na protějším břehu padají údivem z židliček. Druhý skok jak od tarpona pro něj znamenal svobodu. Vytahuji téměř narovnaný háček a zároveň vyhazuji celý obsah cívky zkrouceného a zničeného dost drahého vlasce. Brečím smutkem a štěstím najednou. To byla akce!

Rozbaluji druhý prut a pokračuji. Ťuk – brčko se pomaloučku ztrácí z hladiny. Další zásek. Ryba jak přikovaná drží u dna a pohybuje se pouze v hlubokých partiích revíru. Úplně jiný styl boje. Všichni přítomní rybáři vytahují pruty z vody a sbíhají se na tribunu za mnou. Poprvé a také naposledy spatřuji mohutnou ocasní ploutev kapra. Ryba po zhruba 50 min zdolávání, kdy vymetá všechna zákoutí rybníka se náhle vyhákla a získává též svobodu. Jsem na mrtvici. Nutno podotknout, že to asi byl ten jediný velký kapr, který přede mnou exhiboval předešlý den. Na břehu se vůbec nezastavím. Když zabere amur unavuji se zdoláváním, v pauze přemotávám vlasce, pak zase tahám kapříky. Po celém dni jsem totálně unaven, ale myslím si, že není na světě v tu chvíli šťastnějšího rybáře. Prožívám fantastickou a doslovnou rybářskou nirvánu a pár hodin jsem úplně mimo. Možná bych se měl léčit, ale koho by za deset hodin rybolovu nepotěšilo 11 záběrů od amurů (5 zdolaných 74 – 82cm). Jedenáct úchvatných zdolávaček, při některých byly rybí soupeři prostě lepší, žádnou rybu jsem na slabý vlasec neurval, ale malé háčky a tvrdá amuří tlama to nejde vždycky dohromady.. Amur "Král", který má určitě přes 110 cm, se mi alespoň ukázal. To, co ve své touze žít předvedl, bylo prostě úchvatné. To vše proloženo úlovky mnoha kapříků. V nedaleké vesnici je můj příběh tématem dne. Následující dny zachvátilo revír plavačkové šílenství. Nikdo nic nechytil. Dost citelně se ochladilo. Začalo pršet a pršet. Věděl jsem, že tento rok jsem se s amury rozloučil.

Faktické loučení se sezónou je na vánoce, kdy se přicházím odměnit přírodě za přízeň v době, kdy to potřebuje. Chodím tam, kde mi bylo v roce v přírodě nejkrásněji. Zbytky hovězího loje, semínka slunečnic, jablka – to vše pro přezimující opeřence, aby snáze přežili dlouhou zimu a na jaře byli mými hlasitými průvodci. Voda je zamrzlá – spí. Bohatství, kterým se cítím obdarován samou přírodou, je pro mě daleko cennější, než tucty narvaných bankovních kont, drahých aut a strmých kariér. Bohatství duše nelze za nic na světě koupit, je nezničitelné a de facto nesmrtelné. Bude-li se bohatství duše předávat z otce na syna, nemám strach o osud našich vod, nemám strach o osud tohoto světa.

Desatero, které považuji za návod k úspěšnému lovu amurů, snad někdy příště.

Václav Turek

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

31 hodnocení, v průměru 4.4 hvězdičky

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Pondělí 18. června 2012 v 17:35® Martin Mošna
Martin Mošna

Moc pěkný.včera jsem byl na rybách a kolem 18:00začely amuři najíždet na hladinu.Bylo to nádkerný.Já to skusil na mlaskačku a nic oni si tam jen tak v klídku popojíždely a občas neco sebraly z hladiny.Ale je to krásnej pohled.Takže moc hezká recenze tak v tom pokračuj;))

Sobota 12. února 2011 ve 20:31® Vaclav III.

Děkuji všem za hezkou recenzi článku,moc mě to těší a zároveň inspiruje.Pokud Bůh dá budu Vám své pocity a zážitky z rybolovu psát i nadále. Váš Vašek Turek

Úterý 25. ledna 2011 v 17:09® fishman123
fishman123

čtu vaše články v kajmanovi a vážně super čtení.

Sobota 29. května 2010 ve 13:58® DeFoRt

To je asi najkrajsi clanok aky som kedy cital

Úterý 23. února 2010 ve 20:05® matx
matx

Musím pochválit tento článek.V této době kdy čekám až bude lepší počásí, každý takový článek zahřeje na duši rybáře. Jen tak dál.

Pátek 19. února 2010 v 18:08® tiposak.x

Moc pěkné čtení.Děkuji.Jarda

Středa 17. června 2009 v 1:03® tankaboth
tankaboth

Pěkný článek děkuji! Zdeněk

Úterý 29. dubna 2008 v 19:20® Drake

Velice pěkné čtení takovýchto článku není mnoho a tenhle mně vážně chytil za srdce!

Pátek 17. srpna 2007 ve 14:14@ ???

Pane autore, klobouk dolů před způsobem jakým jste nám předal Vaše zážitky z lovu a vnitřní pocity s nimi spojené. Samotné čteníbylo pro mne takovým zážitkem,že jsem nabyl dojmu že té vody sedím s Vámi a musím přiznat, že jsem dojatý a nadšený i za Vás:)…

Čtvrtek 25. ledna 2007 v 11:07® imrichf

kamaráde moc , moc děkuji.

Úterý 9. ledna 2007 v 17:33® kauli1

je to pěkný článek je mi 17 let a zdolal jsem taky 1 amura 78 je to zažitek na celí život jen by mě zajímalo kolik ryb jste vzal domů pokud to byly ryby nad 70cm je to zklamaní

Pondělí 1. ledna 2007 v 19:09® Damys
Damys

Děkuji

Sobota 30. prosince 2006 ve 13:07® Milky
Milky

Hezké čtení, leč se smutným koncem. Stěžejní záležitost jsi napsal už na začátku, myslím tím, co vlastně publikovat a co ne. Je jisté, že vyšší informovanost a lepší „zbraně“ vedou k cílenější likvidaci, není-li toto vyváženo dávkou citu k přírodě, je to na pikaču. Myslím si, že ne ryby, ale my sami (rybáři) jsme si tím nějvětším soupeřem.Což je sice smutné konstatování, ale je tu přece jen kapička naděje.

Pátek 29. prosince 2006 v 16:18® František
František

Skvělý čtení, žádná skrytá reklama… paráda.

Pátek 29. prosince 2006 ve 13:17® serža

nádhera,díky těším se na další článek

Čtvrtek 28. prosince 2006 ve 21:57profil byl smazán

Poezie, erudice, vstah k přírodě a lidství. Bravo!

Čtvrtek 28. prosince 2006 v 19:37® jaryn

To je holt básník vody Vašek. To pohladí

Čtvrtek 28. prosince 2006 v 11:16@ ???

Krásný článek, je znát, že je psaný od srdce,…

Středa 27. prosince 2006 ve 20:12® sharkcom
sharkcom

Jedním slovem zážitek číst…

Středa 27. prosince 2006 v 18:40® skwor
skwor

Krásný článek. Je z něj cítit láska k přírodě a 
k rybaření.

Středa 27. prosince 2006 v 17:33® HaD
HaD

famózní!

Středa 27. prosince 2006 ve 12:40® spechy

Ano pamatuji-se,tuším,že článek vyšel v časopise sportovní rybář,ale i dnes jsem ho přečetl jako tenkrát se zatajeným dechem.Opravdu moc pěkné.

Úterý 26. prosince 2006 ve 21:44® vasik

Krásně napsané.

Úterý 26. prosince 2006 v 18:14® aspius
aspius

Pekný oddychový článok, z ktorého cítiť lásku k prírode a rybarine zvlášť.

Úterý 26. prosince 2006 v 17:54® ywan

super článok, vyskúšam to…u nás je amurov ako maku ale nejako sa nechytajú, na tom že majú radi veľa žrádla asi niečo bude, pár ľudí v okolí, čo ich chytili vraveli že veľa kŕmili a dni pred nimi sa tam toho tiež vyhádzalo…a tiež poznám jedno také zabudnuté jazierko kde ich je asi 20, od 80 do min.100 len sa tam ťažko chytá, ale možno to risknem na jar kým to nezarastie.Ešte raz dík za článok!