Zkouší zda se nepovede to či ono, přemluvit nějakou tu „čudlu", nebo chodí k vodě relaxovat a se slovy „co kdyby něco přišlo" usedá na rybářskou stoličku měníce ji za vyhřátý otoman a černou krabici, která umí ukazovat obrázky tak rychle za sebou, že nejeden uvěří.

Ani já, protože "na ni hodím kamenem" a těch pár kroků už mi stojí za to obětovat pohodlí domácího příbytku, jsem nedopadl jinak. A poněvadž nemám ani na vlak a vzdálenost 100 m od domova budí ve zbytku rodiny pocit bezpečí, že zase neprovedu nějakou tu lotrovinu, dostávám povolení k návštěvě onoho revíru za účelem rybolovu. Okamžitě kontaktuji kamarády. Jelikož mají poněkud volnější režim, neváhají a společně chytáme poskytnutou šanci za pačesy. Plánujeme celou akci a začínáme připravovat pruty, háčky, olůvka a hlavně nástrahy. Taková nástraha, když se umí pořádně připravit, je polovina úspěchu a dle slov kamaráda - "není nad vařené kolínko". Běžím rychle domů a ještě zadýchaným hlasem se ptám, zda máme kolínka. Dostává se mi odpovědi, že leží ve špajsce. Tak tedy základ by byl. S pečlivostí vařím kolínka, přesně dle návodu kamaráda tak, aby byla gumová a nepraskala. Daří se a mám vše připraveno! Kolínka nasypu do pytlíku a přidám strouhanku. Teď už jen stačí porádně protřepat. A je to! Za chvíli zvoním u kamaráda a s batohy na zádech vyrážíme vtříc rybářskému dobrodružství.

Po příchodu na určené místo rychle vše rozbalujeme a nahazujeme svoje klacky do vody. Pod prutem už se houpají žluté policajty s olůvkem na konci. Kamarád vytahuje žlutou krabičku s napisem START, podává mi jednu vyklepanou, chvíli kecáme. Pak už se jen tak koukáme a čekáme na záběr. Kamarádovi se najednou několika jemnými pohyby dostává policajt pod prut. Bez váhání zasekává. Je to cejn 52 cm. Koukám na něj s pusou dokořán otevřenou. Po umístění do vezírku přichází kamarádovi opět záběr - cejn 62cm. Je to neuvěřitelné - přiznávám se, že jsem myslel, že je to kapr. Jdu se podívat, na co je chytá. To přece není možné, vše jsem udělal, jak jsem měl. Beru do ruky pytlík s nástrahami. Jeho kolínka svítí jako žárovka. Ta potvora si je nabarvil na žluto! Směje se od ucha k uchu. Neváhám a okamžitě nastražuji jeho zlepšovák. Po 30-ti minutách dostávam též záběr. Konečně mám též rybu a nepůjdu domů s prázdnou. Ještě jsme měli několik málo záběrů a pak hurá, teda hurá..... se smutkem domu, že už musíme.

Odpoledne se opět potkáváme. Přesto, že bychom měli být ukojeni ranním rybolovem domlouváme se na večer, že naplánujeme další vycházku.

Večer jdeme k řece. Beru s sebou pár háčků a cívku s nápisem silon. No co kdyby :-). Jdeme po mostě a najednou koukám do vody, nestačím se divit. Pod ohnutými větvemi se v proudu prohánějí tloušti. Chvíli koukáme. Přesto, že známe rybářský řád snad jako nikdo na světě, touha to zkusit je silnější. Pouštíme vlasec s háčkem na hladinu přímo z mostu. Na háčku je pouze kulička žvýkačky. Tloušti se bravurně vyhýbají, občas jen „čumákem" narazí do předkládané nástrahy, ale to je vše. Střídavě nadáváme jeden druhému, že to dělá špatně. Ani jednomu z nás se nedaří tlouště přimět k záběru. Dáváme si jako odpočinek jednu vyklepanou. Přichází nápad, co to zkusit na mouchu. Bohužel, jedinou mouchu, kterou jsme našli, je moucha zapletená v pavučině, kterou navíc hlídá odporně chlupatý pavouk. No nic, zkusíme koníka. Kamarád vybíhá na paseku a chytá několik lučních kobylek. Neuvěřitelné. Opět nic. Tloušti jsou opatrní, nenechají se jen tak nalákat na nějakou podstrčenou potvoru. Beru do ruky cívku a pokouším se znovu. Najednou vidím, jak se z hlubin vynořuje tloušť dobrých 45cm a polyká naší nástrahu. Začíná boj. Ve slané vodě převařená dvacítka zvoní. Nemáme vůbec potuchy, jak rybu dostat na břeh. Jsme přece na mostě! Kamarád rychle leze po mostním pilíři dolů a já přitahuji rybu k okraji řeky tak, aby na ní dosáhl. Ovšem děje se to, co se dalo čekat. Tloušť při jednom z vypadů padá z háčku. Koukám se dolů na kamaráda a on na mě nahoru. Možná půl minuty. Na výčitky nemá nikdu sílu. Zkoušíme to dál, ovšem už jen pár minut. Vidíme přicházejícího rybáře. Rychle balíme. Nechceme přijít o povolenku.


Hejno tloušťů.

Popocházíme dál, nad slepé rameno. Rybář se zastavuje nad místem, kde jsme se pokoušeli o tlouště a kouká směrem dolů z mostu. Jakoby nás kontroloval. Děláme, jako že nic a koukáme do křišťálové vody slepého ramene.


Odhaluje se nám neuvěřitelný pohled. Štika kolem sedmdesáti centimetrů jen tak stojí, nechne ani brvou, nepovšivmne si ani projíždějících proudníků. A o kousek dál je další! Ta má tak padesát. Na druhé straně další kolem 60-ti. Pak počítáme, kolik jich tam vlastně je. S okem naladěným na barvu predátora nakonec nacházíme i kousky kolem 20-ti až 30-ti cm. Napočítáme celkem 17 štik a štíhlat. Je to neuvěřitelné. Všechny stojí na úseku 30-ti metrů s šířkou ramene tak 20m.


Horní štika má kolem 70cm...spodní menší asi tak nad míru.


Ohlížíme se. Příchozivší rybář vše sleduje s námi. Byl by blázen, kdyby to nezkusil. S prutem leze dolů po mostním pilíři. Navádíme ho, kam nahodit. První nához nevyšel. Asi to nebude žádný přeborník v rybolovné technice. Druhý hod sedí! Štika kolem 60-ti cm se dává do pohybu. Velmi pomalu a s rozvahou sleduje rybičku. Otevře hubu a lechce nástrahu nasaje. Rybář ještě čeká. Vidím zřetelně, jak štika rybičku „přežvykuje" a upravuje tak, aby jí to vyhovovalo a mohla ji polknout. Na to už však nedojde. Přichází zásek a velmi krátké zdolání.

Je hodně hodin, musíme rychle domů. Co se dělo dál nevíme, ale jedno vám řeknu: po takovém dnu jsem se na druhý den skoro nevyspal, zkrátka se nedalo.

Krom toho si rodiče "vymysleli" návštěvu babičky. Naše nedělní výprava se tedy nakonec nekonala. Ale přeji každému dítku, aby mohlo mít v životě alespoň několik takových zážitků a Ohře se zase stala tou řekou, tak jak si ji pamatuji já.

Dovětek: Tento příběh se stal v několika dnech mých prázdnin, když mi bylo zhruba 10-12 let. Celý příběh není až tak důležitý (je mírně aromatizován a přibarven), ale jistě si každý všiml, že na fotkách nejsou žádné ryby. Ba dokonce voda na slepém rameni je poněkud divná. Slepé rameno je totálně zanešené a voda „bublá" - tleje. V místě, kde byli původě tloušti, už nejsou - chybí jim "střecha nad hlavou" v podobě větví, jež jsou dávno pryč. Celkově se totiž řeka v Sokolově změnila. Bohužel.

Omlouvám se, že jsem mystifikoval - psal jsem tento článek v návaznosti na debaty kolem nasazování ryb, hospodaření svazu apod. (ryby tam ještě pořád nějaké jsou, ale myslím, že jich už nebude zdaleka tolik - škoda toho ramene).

Přichy.