Bylo to v době, kdy jsem ještě nevlastnil automobil a na nedaleké pískovny, vzdálené asi 10 km, dojížděl vlakem. Byla sobota večer a rozhodl jsem se, že ráno počasí-nepočasí vyrazím vlakem na pískovny pokusit se přelstít jednu z místních štik, kterých se v oněch letech na háčky mých vláčecích nástrah věšelo celkem dostatek. Dnes mi to opravdu přijde jak pohádka. Hlásili šílené počasí, nízká studená fronta se sněhem! Doma si klepali na čelo, kam že to v tom počasí vyrazím, ale já věděl své - čím šílenější počasí pro rybáře, tím lepší na braní ryb!!!

Ráno jsem před 6. hodinou vstal, vykoukl za okno kde se čerti ženili, sebral vláčák, baťoh s nemnoha nástrahami a šel na vláček osobáček, který stavěl na zastávce vzdálené od té které pískovny asi 1-2 km. Vystoupil jsem z vlaku a došlo mi, že budu muset bojovat nejen s počasím, ale i s orientací, protože sněžilo tak, že nebylo pomalu na krok vidět. Krok za krokem, jak Burlaci na Volze zapřažení do lan, jsem se prodíral k vodě. Měl jsem svá tutová místa, kde o štiku okolo 70 cm nebyla v té době párkrát do roka nouze. Ale bohužel, na návětrné straně, kde pomalu ani nešlo nahodit, nebo jsem si to alespoň myslel. Nevím jak, ale v té slotě jsem se doškobrtal na ona místa a sám sobě přísahal, že párkrát hodím a „uklidím" se někam za vítr a sníh. Onu sezónu jsem v těchto vodách dost „čaroval" s rotačkami Blue Fox 3-4, ve zlaté nebo stříbrné barvě listu a s tělíčkem ve fluooranžové barvě a rapalkou 13 cm Husky - plovoucí - v nedoceněné barvě CD, která se už nevyrábí. Vlastně ani Husky 13 cm už ne. Proutek Abu, naviják Daiwa se zadní brzdou, vlasec Damil 0,25 mm, lanko s karabinkou, připínám proti logice a větru rapalku a nahazuji. Ona nikdy nelétala dobře ani v normálním počasí a nahodit s ní proti západnímu větru a spršce sněhových „sedláků" je nadlidský výkon.

Nevím co mě to tenkrát napadlo, ale hod za hodem jsem prochytával okolí břehů - nic. "Ještě 2-3 hody a jdu za vítr", říkám si sám pro sebe samomluvou. Nahazuji přímo proti větru, rapalka chytá vítr a letí překvapivě daleko, ani nevím kam. Překlápím, vyšponuji oblouk vlasce a potáhnu wobler pod vodu a ... Visím! Je tam všude okolo břehů i dále na vodě hodně napadaných stromů, takže mnoho nástrah mimo letní sezónu skončí svou pouť na pahýlech potopených stromů. Zasakruji, utáhnu více brzdu a pokouším se asi beznadějně ztracenou rybku vytrhnout. S úspěchem, vázka povoluje, ale proti logice je stále prut těžký a nejednou mi dojde, že netáhnu urvaný klacek ke břehu, ale že jede divně do strany. I v té slotě se mi rosí čelo, ježí chlupy v zátylku a lehce rozklepávají kolena. Mám něco velkého na prutě, nejspíš asi candáta, protože si jede do strany a ani moc neodporuje mému tlaku prutu. Lanko tam mám také, takže snad - kdyby i štička... Povoluji raději trošinku brzdu a nechávám na rybě, co provede. A ono nic, jako bych tam měl plnou ponožku písku, jen kdyby nejezdila sem a tam v okruhu tak 10 metrů. Myslím na podběrák, ale moc se mi nechce shazovat bágl na zem, dobývat podběrák ven a rozkládat ho jednou rukou. Ale co, ryba krouží pořád stejně, tak to riskuji (jasně, že jsem ho ven dostal, ale zauzlovaná síťka se ještě více zauzlovala, a tak jsem ho radši odhodil).

ještě ve svém živlu

Tah ryby povoluje. Sem tam škubne hlavou, ale nechává se pozvolna přitahovat ke břehu. Pořád doufám v pořádného candáta. Po dalších asi 3 minutách jí konečně dostávám na dohled a zvedám ji ode dna. Štika jako telátko!!! A to většinou voda ještě zkresluje směrem dolů. Jestli se mi do té doby klepaly ruce a kolena, teď už jsem se začal klepat celý a modlil se, aby mi v poslední fázi něco nevyvedla. Hlavně jsem mám strach, co se stane, až začne skákat. Přeci jen vlasec 0,25mm v těch letech byl tak někde na 3,5 kg nosnosti. Ale jako by mne slyšela, pod povolenou brzdou se ani o skoky nepokouší a pozvolna se nechává přitahovat ke břehu. Párkrát projíždí pod nohama u břehu, kde vidím, že je krásně seknutá na dva trojháčky ze strany v tlamě. Vidina vítězství se pomalu přibližuje. Povoluji ještě o něco brzdu, kdyby jí snad napadlo dělat přeci jen rotyku a jen čekám, kdy se nechá přivést na dosah ruček. Většinou na menší kusy používám hmat za týl, ale nyní si nejsem až tak jist, jestli se to povede. Zamotaný podběrák opodál mi není k ničemu - nezbývá, než se pokusit o ruční vylovení. Ještě chvilenku a je jasné, že asi jedna ruka stačit nebude a vzít jí za oči - to se mi příčí. Sundavám vojenské prstové rukavice, lezu ve válenkách do vody, kam to jen jde, ještě pár projetí okolo a už jí navádím. Jednou rukou ji svírám za krkem a když necítím žádný výrazný odpor, rychle pouštím z druhé ruky prut, zajíždím pod břicho a vyhazuji jí na břeh. Je dobojováno! Párkrát sebou ještě mrsne a pak znehybní! Na souši, na sněhu rázem vypadá o mnoho větší, než se zdála ve svém živlu.
 ve vodě vypadala menší
ve vodě vypadala menší

Třásl jsem se jako osika a nemohl se vynadívat. Tak vykrmenou štiku jsem ještě neviděl! Po chvilce jsem jí změřil - 92 cm! Blesklo mi hlavou, jak jí dovezu domů, kterým vlakem pojedu, protože na další rybolov už nebylo ani pomyšlení. Moc jsem nepřemýšlel, zapsal do úlovkáče, hodil jí jak byla do pytle, ten do báglu, složil prut a vyrazil na daleké hlavní nádraží. Nešlo se mi právě nejlépe, sněhu již napadlo jak v Rusku, válenky mi byly dost velké a tudíž nohy trpěly, ale razil jsem si cestu vánicí vpřed. Ocas štiky vyčuhoval z báglu, sem tam se mrskla, ale ony asi 4 km byly za chvilku zdolány. Štěstí mi přálo pořád a tak jsem za 10 minut seděl ve vlaku a upaloval k domovu. V kupíčku jsem potkal spolužáka z gymplu, kdysi také chytával ryby, a ten jen koulel očima a poslouchal mé dramatické vyprávění.

Po příchodu domů jsem štiku hned hodil do vany na dvoře a dral se do tepla. Manželka mě uvítala slovy o bláznech, ale že je ráda, že mám rozum a radši jsem v tom počasí vrátil a nikam nejel. Teprve u vany, když uviděla tu obludu, uvěřila, že jsem na skok na pískovně byl. Odpoledne jsem sehnal váhu a ta ukázala 7,40 kg!

 vykrmená štika 92 cm a 7,40 kg
vykrmená štika 92 cm a 7,40 kg

Další týden se oteplilo a vykouklo sluníčko. Vzal jsem si tedy v práci dovolenou a s vidinou již rutinně chytaných metrových štik bičoval vody pískoven. Nasadil jsem krom osvědčené Husky, rotaček od č. 4 nahoru i 13 cm Magnum v barvě makrely a plašil rybky 18 cm Magnumem v barvě perleti a rudou hlavičkou.

Výsledkem bylo, že jsem Husky utrhl a jak to již bývá, štiku ani jinou rybku jsem za celý týden neviděl.

A proč to nepřiznat, na pískovnách jsem od té doby větší štiku nechytil!

Michal Kukla alias BigMike