Jak z velké ryby vyrobit velkou mrtvolu!
Koncem loňského roku jsme v redakci vyhledávali zajímavosti na rozličných rybářských webovkách. Během surfování po internetu jsme narazili na opravdu výjimečný úlovek českého rybáře ze španělské přehrady Riba-Roja. Když jsme si prohlíželi snímky impozantního sumára o hmotnosti 98 kg, měli jsme pocit, že jsme pro Kajmana ulovili skutečného "sólokapra"! V duchu jsme plánovali exkluzivní interwiev se šťastným lovcem a těšili se, že rozhovor nabídneme spřáteleným rybářským časopisům v zahraničí. Vždyť takových kusů se během sezóny v celé Evropě moc nechytí. Při opětovném prohlížení úlovku jsem dokonce předběžně vybíral vhodný snímek pro titulní stranu. Náhle kolega, který mi nahlížel přes rameno vydechl: "Podívej! To muselo být úplný hovado!" Zahleděl jsem se na monitor a vzápětí jsem zjistil, že vůbec nemluví o rybě...
Na inkriminované fotce je totiž zřetelně vidět, že obrovský sumec je uvázán na silném lanu, které ovšem přemožitel(é) protáhl(i) mezi žaberními oblouky!!! "O co jde?!", mnozí si říkáte. "O život!", odpovídám. Jak je totiž všeobecně známo, rybí žábry jsou dýchacím organem (stejně jako u savců plíce), a to orgánem velmi citlivým, neboť právě zde dochází k okysličení krve. Při výraznějším poškození nebo dokonce přetržení žaberního oblouku dochází v důsledku silného krvácení k rychlému vysílením ryby a následně i k její smrti. Zkrátka, mám vážné pochybnosti zda tento "vousatý král Ebra" ještě brázdí rodné vody - i přesto, že byl určitě po vyfotografování "nadmíru opatrně" puštěn zpět...
"Likvidační uvázání" - lano zaříznuté do žaberního oblouku. Jedná se o odstrašující příklad naprosto amatérského zacházení s úlovkem.
Navlékátko ANO?!
Co je to navlékátko a jaké jsou jeho přednosti? Navlékátkem se rozumí pevná šňůra, provaz či lano ukončené smyčkou, které se rybě provleče tlamou a pod skřelovou kostí se vyvede ven. Samozřejmě nesmí být provlečeno mezi žaberními oblouky, jako tomu bylo ve výše uvedeném odstrašujícím případu. Po provlečení se konec šňůry provleče smyčkou a vzniklé oko se dotáhne. Ryba je tak bezpečně fixována za čelist. Konec lana se přiváže ke stromu, balvanu, plotu, ukotvené lodi, atd. a živý úlovek se pak opatrně položí do vody. Vše se zdá být O.K.! V západní Evropě či v zámoří se s uchycením živých ryb za čelist či skřele (navlékátka, karabinové spony, fixovací klipsy) můžete setkat mnohem častěji, než například s jejich uchováváním ve vezírcích a látkových pytlích. Samozřejmě se přednostně navlékají "velkohubé" druhy ryb - tedy hlavně dravci. Výhody navlékátka? Uvázaná ryba je pěkně volná po celé délce. Nelepí se jí na kůži žádná síť vezírku, ani látka saku a tudíž nehrozí žádné poškození ochranné vrstvy slizu na jejím povrchu. Při použití delšího provazu má možnost odplavat dál od břehu a sama si může vyhledat klidnější zónu k odpočinku. Dost bylo chvály!
Typické poranění na spodní čelisti způsobené navlékátkem. Naštěstí se povrchová odřenina na sumčí tlamě rychle hojí.
Navlékátko NE?!
Na tomto místě považuji za nutné čtenáře upozornit, že v tuzemsku se používání navlékátka PŘÍSNĚ ZAKAZUJE! Doslova je v zákonu o rybářství uvedeno: je zakázáno ryby upoutávat provlékáním provázku pod skřelemi, navlékat je zaživa na proutky, apod. Co je na navlékátku tak špatného, že je u nás nelze používat? A proč by to nešlo alespoň v případě sumců? Z mého pohledu vůči použití navlékátka (byť jen na sumce) existuje několik výhrad, které se ovšem dají když ne úplně odstranit, tak alespoň výrazně omezit:
1)Šoky z tvrdých nárazů při pokusu o únik
Tato výhrada by stála v anketě o navlékátku pravděpodobně na prvním místě. Představte si situaci, že se uvázaný sumec lekne, vyrazí prudce od břehu, ale v plné rychlosti ho na místě "stopne" napnutá šňůra. Je jasné, že se fousáč po několika podobných pokusech propracuje k totálnímu vysílení, nebo alespoň k trvalému poškození čelisti. Výjimečně se též může utrhnout. Veškeré rybí utrpení má na svědomí pevná a neprůtažná šňůra na které sumec visí! V zámoří používají k uvazování ryb (především bassů) pružná lana různých průměrů a pevností. Pro představu: jsou z hodně podobného materiálu z jakého se vyrábějí tzv."natahovací pavouci" k upevňování zavazadel na zahrádky osobních vozů. Můj kamarád si právě z takového "gumového autolana" vyrobil dlouhé navlékátko, které si nemůže při zahraničních výpravách vynachválit (a sumci určitě také). Uvázaní fousáči na gumě mohou klidně vyrazit jako F1 a stejně si neublíží - guma je zbrzdí a pak odpéruje jako při bungee-jumpingu.
2)Poškození rybí tlamy v místě uvázání
Sumčí čelist je hodně houževnatým "materiálem", a proto ji nijak zvlášť neporaní ani několikahodinová fixace. Případné povrchové odření okolí tlamy se hojí, oproti jiným částem těla, o hodně rychleji (dle mého názoru používání vezírku sebou nese podstatně vyšší riziko poškození kůže a doprovodného zaplísnění). Jakémukoliv zranění v místě úvazu lze předejít použitím široké kovové karabiny, která bude pevně svírat čelist a minimálně se bude viklat do stran.
3)Stresy z omezení pohybu, ruchu, mělké vody a světla
Aby se uvázaný sumec cítil jako ryba ve vodě a ne jako voříšek u boudy, je nutné použít dostatečně dlouhé navlékátko. Jen tak si dravec může sám vyhledat nějaké místo k odpočinku. Při rozhodování, kam u břehu rybu uvážete, mějte na paměti, aby vybrané místo bylo tzv. "za větrem". Čili co nejdál od otravných koupáčů nebo rušného kotviště lodí. Rozhodně nevhodné jsou též prosluněné písečné pláže, kde dravce bude stresovat přemíra světla, mělká voda a nedostatek úkrytů. Aby byl "rybí zajatec" v pohodě, musí mít naopak hloubku nebo alespoň stín, nikdo a nic jej nesmí rušit. Sumec si pak pokojně zalehne na dno a ani nemá snahu utíkat.
4)Vlečení za lodí
Za absolutní zhovadilost považuji tažení sumce za plovoucí lodí. Takový případ jsem jednou viděl na vlastní oči a bohužel nikoli v cizině, nýbrž na našem svazovém revíru! Navíc se nejednalo o žádné krátkodobé uvázání sloužící k dosažení nejbližší pevniny. Naopak, sumec byl násilím vlečen několik hodin a kilometrů za současného bubnování vábničkou nad hlavou. Tehdy jsem si pomyslel, že by lovci neškodilo přivázání na hlaveň tanku při ostrých střelbách někde na manévrech. Alespoň by částečně zakusil pocity, jaké zažíval nebohý dravec...
Znovu upozorňuji: V ČR je používání navlékátka zákonem zakázáno, takže výše uvedené rady můžete využít pouze v zahraničí, ale také ne ve všech zemích (důkladně se napřed seznamte s místními pravidly pro provozování sportovního rybolovu)!
Jak sumci nedopřát (pomalou) smrt?
Osobně si ale myslím, že větší nebezpečí než navlékátko, představuje pro fousáče neodborná manipulace. Příroda sice sumcům nadělila do vínku: hroší kůži, sloní sílu a medvědí odolnost, ale to vše je dimenzováno pro vodní prostředí. Na souši je sumec bezbranný a zranitelný jako batole. Jeho hmotnost spolu s holým povrchem těla a měkkým břichem jej vystavuje několikanásobně vyššímu riziku poškození, než jaké hrozí jiným rybím druhům. Hodně sumcařů dnes používá podušky, aby dravce izolovali od tvrdé země. Je to jistě chválihodné, ale zdaleka to není všechno. Během pozdějšího fotografování či filmování úlovku se rybáři dopouští tolika kiksů, že "měkké poleženíčko" je rybou rázem zapomenuto.
Co vše sumci může ublížit? Proti povrchovým zraněním je sumec celkem odolný, ale o to víc je háklivý na vnitřní zranění. Toto si neuvědomují mnozí rybáři a s úlovky se zacházejí jako s neživými hračkami. Například nešetrné "masírování" břicha může způsobit natržení měkkých vnitřností (jater, sleziny, ledviny) a tím i krvácení do dutiny břišní. Takto "pomačkaného" fousáče nečeká ve vodě nic jiného než pomalá smrt... a jeho přemožitel se zatím na břehu bije v prsa a chvástá se, jaký je "pouštěč a rybomil". Bohužel návody k takovému zacházení s úlovkem dávají známé sumcařské osobnosti, které v časopisech, videokazetách a DVD se sumci doslova tančí "rock'n'roll" - přehazují si ryby přes rameno, obtáčejí si je kolem těla, vzpírají je za prsní ploutve vysoko nad hlavu, apod.! Jak falešně pak zní jejich vyznání, při kterém rybáře žádají o šetrné zacházení s jejich "vousatými miláčky". Přitom už nikdo nespočítá mrtvoly, co po nich zůstaly a zamořily vodu...
Měkké sumčí břicho dostatečně nechrání vnitřnosti! Dravce snadno může poškodit pád na zem nebo i pouhé odložení na kamenitý podklad. Dost sumčích životů má rovněž na svědomí pomačkání břicha nebo nešetrné "vzpírání" sumce nad hlavu - snadno může dojít k natržení jater, sleziny, či ledviny a tím k vnitřnímu krvácení...
Jak zacházet s uloveným sumcem?
Pokud je sumec určený k puštění, tak se k němu chovejte maximálně šetrně! Zbytečně jej nezvedejte a nepřenášejte na břeh - vyprostit a přesně změřit se dá i na mělčině. Jestliže budete úlovek na břehu vážit, musí celá akce proběhnout rychle a patřičně "bezbolestně". Rybu pokládejte výlučně na měkký podklad. Při vysoké vzdušné teplotě ji často polévejte. Foťte a filmujte dravce jen ve vodě! Je-li sumec nadlehčován vodou, dá se ním celkem pohodově manipulovat. Pak se s ním můžete třeba i "pomazlit" - opřít si jeho hlavu o rameno, nebo jej podržet v náručí a pozvednout na hladinu (jen se za všech okolností vyhýbejte střetu s choulostivým břichem).
Správný úchyt při vodorovném držení je následující: jednou rukou sumce uchopte za čelist a druhou ruku podsuňte pod kořenem ocasu za řitním otvorem. Nikdy nestrkejte prsty do řitního otvoru! Ne to není žádný nechutný vtip - někteří "sumcaři" (ale i kapraři) to dělají z důvodu pevnějšího úchopu a hlavně proto, aby jim na snímku nebyly vidět ruce. Rovněž si nehrajte na kulturistu a nezdvihejte rybu do výšky jen za prsní ploutve nebo za skřelové kosti (styl "uchopení rohů či řidítek")! Při držení v náručí a nebo při svislém zdvihu přiložte dlaně z obou stran na sumčí tělo těsně pod prsní ploutve, a pak bez zbytečného tlaku můžete rybu pozvednout. "Vidlička" tvořená palcem a ukazováčkem se zapře o kořen prsní ploutve - takové držení je bezpečné, dostatečně spolehlivé a nijak neublíží. Sumec není zločinec, a tak jeho "věznění" nijak zbytečně neprodlužujte. V rámci euforie z úlovku se tak bohužel často děje. Než se sumec důkladně změří, zváží a než se k vlastní spokojenosti "vyblejskne a natočí" šťastný lovec (po něm jednotlivě i společně všichni pomocníci a kolemstojící čumilové) uběhne půlhodina až hodina, při níž je ryba víc nad vodou jak pod ní. Pokud vidíte, že se zdokumentování úlovku může protáhnout, udělejte raději delší pauzu a nechejte sumce odpočinout. Když totiž vypustíte úplně vysílenou rybu, je jasné, že daleko neodplave. Po několika desítkách metrů klesne ke dnu a zapíchne se do něj jako torpédovaná ponorka. Bahnitý nános zalepí žábry a nedostatek životodárného kyslíku dokoná dílo zkázy - další trofejní sumec nerozdýchal "zájem veřejnosti"...
Se sumcem nadlehčovaným vodou se pohodlně manipuluje (foto HaD)
Správné držení ryby při pozvedávání (foto HaD)
Pokud všechna výše zmiňovaná negativa eliminujete, pak vám kromě krásných vzpomínek a památečních fotografií (filmových záběrů) zůstane i dobrý pocit, že dravec střet s vámi přežil bez úhony. Věřte, že čisté svědomí je nad tlusté album snímků a polici plnou videokazet s trofejními úlovky.
ŠPANĚLSKÉ SADOMASO!
Přehrada Mequinenza - duben 2001: Byla to má premiérová výprava za rybami na Ebro! Na těch deset dní rybolovu v jedné z nejznámějších sumčích lokalit jsem se těšil jako kojenec na matčino ňadro. Přestože mé sny a představy nakonec nebyly úplně realizovány, tento výlet mi navždy pevně uvízl v hlavě. Je zvláštní, že si dodnes detailně vybavuji většinu zážitků z pobytu, kdežto z následujících (a často mnohem úspěšnějších) výprav bych z mozaiky paměti vydoloval jen pár střípků. Možná je to tím, že vše co se v lidském životě stane poprvé má v sobě "punc originality", který brání vzpomínkám rychle se vypařit...
Určitě zklamu čtenáře, kteří v mém následujícím vyprávění budou očekávat kvanta ulovených velkých sumců. Pravda, pár kousků do metru a půl jsme za pomoci vábničky vydolovali, ale celkově byly úlovky na míle vzdáleny "velikostním i skupinovým orgiím", o jakých se člověk dozvídá z rybářských médií. Nám to tehdy příliš nevadilo. Při mizerném braní sumců jsme se o to víc věnovali přívlači candátů a bassů. Pamatuji se na neuvěřitelné množství záběrů a vítězných soubojů s ježatými dravci. Ó jak jsem tehdy místním záviděl jejich revír. Radost z nespoutané rybařiny mi však brzy sebralo několik otřesných zážitků. Každý z nich byl doslova fackou rybářské etice...
Facka I:
Spolu s bratrem vyhlížím vhodnou zátoku, která nás ukryje před zesilujícími větrnými poryvy. Konečně ji nacházíme. Loď ostře zatočím za skalnatý převis. Hle, nejsme tu sami. U kamenné římsy se pohupuje zakotvený člun, jeho posádka ale není nikde na dohled. Kopírujeme břeh a plujeme dál do nitra zátoky. "Dívej, támhle!" upozorňuje mě brácha. Za křovím na břehu je vidět jakýsi pohyb. Přeřadím na nižší rychlost a pomalu se suneme vpřed. Křoví náhle prořídne a před námi se rozestře pozvolná pláž. Na ní spatříme u kmene stromu tři klečící chlapy. Co dělají? Projíždíme ve vzdálenosti asi 15 metrů. Chlapi se po nás otočí. Něco si německy šeptají. Náhle domnělá "kláda" mezi nimi ožije a překulí se ze stráně. Naskytne se nám hrůzostrašný pohled. Po písku až k vodě sjede asi třicetikilový sumec. Hlavu má celou zakrvácenou a ze zátylku mu trčí ruční pilka. Chlapi po něm skočí, uchopí ho a vlečou zpět. Nás si už nevšímají a věnují mordování ryby. Aby nepoškodili sumčí hlavu určenou k preparaci, tak ji odřezávají zaživa. Je to hnus! Když se za hodinu vracíme zpět, už po řeznících není ani vidu, ani slechu. Bezhlavý trup sumce leží v mělčině a vysoko nad ním krouží černí ptáci...
Facka II:
Připlouváme do kotviště. Loď uvazujeme a vyndáváme z ní náčiní. Po břehu se k nám připotácí podnapilý chlapík, chvíli očumuje a pak česky spustí: "Hele, neviděli ste ve vodě nějaký sumce?". "Ne, my chodíme na candáty." odpovídám úsečně. Ochmelka upřesňuje: "Tak sem to nemyslel. Sumci byli uvázaný na dlouhým špagátu, ale blbě sem to přivázal ke stromu a teď sou v prd... !" Vzápětí dodává na svou omluvu: "Měl jsem trochu vypito!" Zvažuji, zda opilce nemám poslat pořádným výkopem za uniklými sumci. Má jediné štěstí, že jsem ověšený bágly a v rukou nesu pruty a echolot. Se zaťatými zuby míříme do kempu a za zády ještě slyšíme mumlání: "Ňáký sumce si určitě chytnu, ale tý šňůry je fakt škoda..."
Facka III:
Na jezeře duje vichr a kvůli vlnobití se nedá vyplout. Náhradním revírem nám dnes bude přítok do přehrady, který je víc v závětří. Pojedeme zavláčet pod velký splav. Na místě nás překvapí nebývalá koncentrace rybářů. Vítr k řece zavál snad všechny domorodce z okolí a také cizince z kempů. V němém úžasu hledíme na ten Babylon. Ozývá se pokřikování a nadávky v různých světových jazycích, není nouze o násilné vytlačování z míst či úmyslné přehazování. Nestačíme se divit, co se tu děje. Připadá nám, že před námi probíhají mezinárodní závody v masařině. Zatím jednoznačně vedou Francouzi, kteří mají nejlepší místo přímo u přepadu. Na rybky lapají candáta za candátem a občas se jim povede i menší sumec. Všechny ryby bez rozdílu druhu a velikosti vrství do poblíž zaparkovaného přívěsu. Jak se později dozvídáme, ze zabitých dravců vyřežou jen hřbetní filety, které se dobře dají zpeněžit v hotelech, penzionech či restauracích a zbytek ryby (asi 75%) zahodí. Konkurují jim ale "těžaři" z Německa a Holandska. V pomyslném souboji se dobře drží i místní borci, kteří sice nechytají tak často (nemají na to potřebné vybavení), ale přesto je patrné, že mají domácí revír dostatečně "osahaný". Chycené ryby však přímo nezabíjejí - navlékají je na drát z plotu jako korálky a spíše jen symbolicky je namočí do mělčiny. Suchý vzduch a horké slunce se už o úlovky postará...
Zhovadilost nejhrubšího zrna - leklé ryby přivázané na drátu!
Nemáme chuť zde rybařit. Půlhodinka pozorování nám stačila ke konstatování, že mezi rybáři všech zemí Evropy se najdou pěkní dobytkové! Nezbývá, než si toužebně přát, aby se v budoucnu výskyt takových jedinců, alespoň v Čechách, snižoval.
TR
Příště: Kde sumce hledat a nacházet.
Tento a další články naleznete v březnovém vydání časopisu KAJMAN
to snad není pravda co tu čtu vy borci co tu píšete že je lepší sumce odháčkovat a hnet pustit to bych chtěl vidět kolik z těch sumců přežije když se vám dostanou do rukou sumec nad 150cm se dokáže bránit do posledního zbytku sil samozřejmě na slapším náčiní když takovou rybu nenecháte u břehu tak alespon půl hodiny odpočinou nejlíp uvázanou na gumě a hnet ji pustíte tak sice sílu na to aby kousek odplula má ale pak je úplně bezvládná padné na dno nebo ji proud zanese někam mezi kameny a je po ní tak nevím jestli je lepší rybu uvázat za cenu že si trochu odře pysk nebo ji nechat pojít někde na dně řeky samozřejmě myslím přivázat a nechat odpočinou a ne jí tahat a zvedat jak malí děcko když dostane štěně
Nemusíš na Ebro-stačí Mušov. Řešení- tvrdé postihy, odebrání povolenek na doživotí, vysoké pokuty v desítkách tisíců, profi stráž- tvrdá ale korektní bez nesmyslné buzerace. Ne tak jako nový silniční zákon
Já dost dobře nechápu dnešní rybaření,jako takové vůbec. Chytat sumce po vylákání vábničkou na šnůru s nosností přes 100kg z lodi, za pomoci echolotu nepovažuji za žádný extra výkon. Zajímala by mě procentuální úspěšnost profi lovců. Na kolik záběrů, kolik ryb uteče a kolik vyhraje. Myslím, že se blíží doba, kdy bude na prutu počítač, který bude říkat kdy a jak zabrat, co dělat, kde jsou vázky a kolik ještě zbývá rybě sil. Jestli je dobře zaseklá atd. O lákání ryb ani nepíšu. Při zvyšujícím se počtu dobrodruhů a masařů, lze předpokládat, že lov sumce jako takový zanikne a jít na lov sumce bude jako jít na odpoledne do posilovny. Ze svých zkušeností z lovu kaprů, vím že v omezeném prostoru se dá populace snížit za jeden měsíc na 3%, při intenzivním a cíleném lovu s odpovídajícím vybavením a znalostí vody. Přeji všem sportovním rybářům hodně úspěchů a krásných zážitků, protože jich bude ubývat. PS : Jak se lidé chovájí k sobě navzájem, tak lze očekávat jak se budou chovat k okolí!
Plně souhlasím s komentářem Lenky. U nás v kempu jsou převážně sportovní rybáři (a to hlavně převažují Němci!!), kteří ctí heslo ''catch & release'' a ne všichni mají potřebu se fotografovat s ulovenou rybou. Jsou tady i takoví, kteří přijedou na candáty a odvezou si je, ale také ne všechny které uloví a hlavně je mají pro osobní spotřebu. Žádné ''masakrování'' ryb se u nás nekoná. Ale v kempu, kde jsem předtím pracovala 2 roky, se tyhle ''masakry'' někdy prováděly a nebyli to jen Němci, nebo Rakušáci, ale i Češi, kteří se dokonce předháněli v počtu denních úlovků a trofejí. Rio Ebro je nádherné a skvělé na rybaření, proto pokud se nechcete chovat, tak jako výše uvedení, budete mít skvělé zážitky z rybaření i s fotografiemi. Ostatně na fotografování s rybou nevidím nic špatného, protože každý správný rybář ví, jak zacházet s rybou a co si k ní může dovolit a hlavně co by jí mohlo ublížit. Takže vám přeji krásné úlovky, tak jako u ''nás'' na Ebru, nebo kdekoliv jinde, kde budete zrovna na rybách. :)
Bohuzel to nejsou jen nemecti nebo francousti rybari co na riu Ebru zabijeji mnozstvi ryb.
Po precteni clanku o Ebru jsem nabyla dojmu, ze pruvodci lakaji pouze na zabijeni ryb, informace o tom jake mnozstvi je mozne zabit za jeden den jsou opravdu nechutne.
Rio Ebro je rozsahli a nejvedsi vodni komplex ve spanelsku ale i v tak velkem jezere je za par let mozno vyhubit v podstate celou populaci ryb.
Na nejmenovane ceske strance jednoho pruvodce tady na Ebru jsem vydela i sokujici fotky pimo hrobu az 30 sumcu.
V jinych zemich rybari rybari jen pro to poteseni z fotografii a soutezi mezi sebou ne s rybou!
Podle meho nazoru je lepsi se z rybou pomazlit a poslat ji tam kam patri, spatky do vody nez vzit kamen a tlouct ji do hlavy nez se uz konecne nehybe a nebo ji za ziva odrezavat hlavu!!!
Tak jako tak ryby ktere tady ziji njesou na chut nic zvlastniho a mnohem lepsi je nejaka mensi ryba ze supermarketu.
Toto uz pochopili take mistni urady a chystaji se v roce 2006 na velke omezeni a kontroli coz se tyce mrtvich ryb z Ebra.
A jak se má sumec správně uvazovat? Resp. kudy má vést ta šňůra?
ZB: ono možná až chytíš opravdu velkou rybu, tak tu motivaci pochopíš. Neříkám, že je to dobře, nebo špatně, ale vesměs je to tak. Velkých ryb jsem už fotil hodně není to legrace. Pochybuju, že někdo, kdo stále nabádá k okamžitému focení apod. ví, jak je to náročné a někdy to zkoušel.
HaD> Jen jestli si ti sumcari z kategorie 2 nedelaji jen alibi: „jsme borci, sice si temer kazdeho sumce vyfotime v nescetne ruznych polohach, ale alespon nejsme takovy jako ti z kategorie 3,4,5,… Vlastne jsme temer tak uzasni jako ti z kategorie pure 1“?
Vzdyt porizeni hezke pamatecni fotky nevylucuje setrne pusteni sumce bez privazovani na voditko.
Kazdopadne preju vsem pekne ulovky a radost z nich. Ty moje poznamky byly jen o tom jak na me nektere serie fotek pusobi.
MrCement: Já taky mnoho věcí nechápu, ale hezkou fotku si vždy rád udělám.
Asi nepochopim proc drzet rybu jen kvuli fotce. I kdyz fotim meho psa ci dite, tak casto nejsou fotky 100%ní, ale je mi to fuk, nedelam fotky na uvodni stranky casopisu, ale pro radost, vzpominku. Je to neco za neco, chces peknou fotku, musis neco omezit – cizi volnost, svobodu, nekteri i pro tuto kvalitu zabiji.
Sumce lze podle mě chytat z více důvodů:
„Nejetičtější“ je samozřejmě varianta č. 1. Ale dvojka je rozhodně lepší než 3. a 4. . Takže ten kdo si rybu chce vyfotit není max. „etický“, ale stále jsou na tom sumcaři, kteří si rybu jen vyfotí a zase pustí, nejsou až zas tak špatně.
ZB: No vypadá to tak :-) Ale myslim,že je lepší ta fotka než tu rybu zabít. Myslím si, že kdyby se sumec uvázal např. „na gumu“, aby si při výpadech neublížil a uvázání by neohrožovalo žábry apod. tak nevidím problém. Jasný je že je lepší tu rybu hned pustit.
lovecsumcu> prijde mi, ze vlastne vubec nejde o to chytit sumce, ale vyfotit se s nim pokud mozno tak, jak jsou vyfoceni ti panove na prvni fotce clanku, tedy obleceni a ve vode. Tedy nikoli lov na sumce, ale lov na pozovani se sumci pred objektivy fotaku. Nechci sahat panum „taky sumcarum“ do svedomi, ale nemuzu si pomoct, na me to tak pusobi.
ZB: no ve dne (na světle) se samozřejmě pořizují lepší fotky než za tmy, takže to je asi ten důvod
Sumec nepřivazuju a ani se nechystám,ale mám dotaz.
Jak se má tedy správně sumec uvazovat? Díky
Proc nepoustet ty sumce rovnou? Udelat treba nejakou dokumentacni fotku a ahoj. Me prijde trosku divne na jednu stranu mluvit o setrnosti,… a na druhou stranu susit kapry pri dlouhem foceni, nebo nechat sumce trapit privazane na voditku. Nebo k tem voditkum existuje nejaky jiny duvod nez ze si lovec masiruje ego?
Parádní článek a přesně to popisuje,tak jak to je!! Jinak ještě se dá obejít to odření sumčí tlamy bužírkou,pošlu foto,až najdu vodítko:-))
Do kaprařiny proniká nový trend rybu nesakovat ani ji nijak netresovat dlouhými manipulacemi na břehu či ve vodě, kvůli focení. To i za cenu méně kvalitní fotografie. Měl by to využívat každý, kdo chce jakoukoliv rybu vrátit zpět do vody.
Klon: Tomáš asi Labe znát moc nebude, když je z Moravy
Tomáši – jako vždy velmi pěkný článek,nemám co dodat na úpravě a posloupnosti článku fakt moc pěkný. Jen co se týče toho obsahu s Ebra tak se my boužel potvrdilo,že to je všude a dokonce ve větší míře,než sem myslel.Boužel musím konstatovat,že jsem toto zažil už několikrát v ČR a to na Labi V Ústí nad Labem,kde to určitě dobře znáš :-(((
Tak toto by měla být povinná četba pro všechny sumcaře. Díky Tomáši.
Michajda: ono zvěrstva se dějí i u nás a určitě kvůli tomu na české vody nezanevřeš. Ten revír za to nemůže.
Na Ebru jsem nikdá nebyl. Obávám se že ani nebudu. A snad už ani nechci.........
TAK TO JE SÍLA. JAK JSEM BYL NA EBRU,TAK TAM TAKY MASÍROVALI NĚMCI CANDÁTY.MĚLI JE JAKO PO HONU VEDLE SEBE CCA 30–40KS. A ŠPRECHTILI NĚMECKY A HLAVNĚ SE FOTILI.DOLE V KEMPU U MOLA. MASAŘI .........
Takéto hovädá nečítajú a bohužial niesu len v Španielsku
Kdybych takoví lidi potkal u vody tak jim strčim hlavu pod vodu a počkam dokud se nepřestanou cukat!!!!!!!
To je síla ..........
Nepochopitelné,odsouzeníhodné,prostě humus.Je vidět,že hovada jsou všude na světě.Jinak článek je pěknej a doufám,že lidé kteří se k rybám tak chovají(byť nevědomky),se poučí.