Je to ale opravdu tak? Dají se jednoduše a černobíle vidět věci, které mají daleko hlubší souvislosti. Nemusíme jít tak daleko do historie a už například v knize z roku 1945 „Moje řeka” autor brojí proti hromadnému nastražování nočních šňůr s hrouzky–řízky: „Takové provázky natahují pytláci do řeky nejméně se třiceti udicemi. Viděl jsem však i provázky, které měly až šedesát udic a byly nastraženy přes celou řeku, od břehu k břehu. Jak ubohé je jest i vysedávání u prutu , na kterém se bezmocně zmítá řízek a rybář čeká až se mu ryba sama pověsí ”.

Autor zde šel tak daleko, že nazval lov dravých ryb na živou rybičku jako surový a nesportovní. Také vyjádřil následující přesvědčení, že snad s novou organizací a s novými směry v našem rybářství dospějeme k zákazu lovu dravých ryb na živou rybku. Po padesáti letech vidíme jak se naplnila slova autorova. Noční udice novodobých pytláků již skutečně neobsahují takové počty návazců na kterých se houpe tolik živých rybiček. To je hlavně, ale dáno tím, že obstarat si tolik nástražních rybek je v dnešní době neúnosné. Zdecimované stavy rybí drobotiny již znají barvu sítě čeřínku a dávají se na panický útěk, kdykoliv slyší jeho rychlé zvednutí. Jak to dopadlo se zákazem lovu na živou rybku víme všichni. Je nějaká naděje změnit zakořeněný způsob rybolovu? Bude muset nejprve odejít stará generace rybářů svázaná s touto metodou rybolovu, aby nově nastupující generace rybářů ovlivněná světovými trendy v rybaření ukončila drancování na živé rybičky? Nevstoupí do této pře mezi zastánci a odpůrci této metody ještě třetí subjekt – všudypřítomní ochránci a „zelení”?

LOV NA ŽIVOU RYBKU představoval a pořád ještě představuje jeden z nejefektnějších způsobů rybolovu. Umožňuje přelstít i ty nejzkušenější rybí predátory, kteří jinak odolávají umělým nástrahám. Když se podíváme na světové statistiky v lovu dravých ryb zhruba od roku 1940 uvidíme následující rozložení co se úspěšnosti jednotlivých nástrah týká. Jen pro vysvětlení, v kategorii ostatní jsou schovaní dravci, jež holdují vegetariánské stravě, (rohlíkům, kolínkům, atd.).



Jak je ale vidět, ještě pořád vede živá rybička. Jsou dlouhodobě evidované statistiky, které potvrzují, že dravá ryba nemá strach z velké živé nástrahy. Ta spolehlivě dokáže přelstít nejednoho zkušeného dravce. Například štika bez velkých problémů dokáže zaútočit a sežrat rybu, která je velikostí jedné třetiny jejího těla. Důležité a nikdy příliš nezveřejněné je také sociální hledisko. To že je zatím umožněn lov na živou rybičku, dává naději naším starším kolegům na úlovek dravé ryby. Drahé vláčecí nástrahy si často nemůže dovolit kupovat normálně výdělečný rybář, natož důchodce nebo mladý rybářský adept. Aktivní pohyb kolem vody je pro většinu starších rybářů také neúnosný. Pro tuto kategorii rybářů je chycení dravé ryby na živou rybičku často jediným možným způsobem jak ulovit dravce.

Rubem strany lovu na živou rybku jsou však nevinná tělíčka dravců s vytrhanými žábry, která plují břichem vzhůru. Teď neodsuzuji metodu, ale jednotlivé rybáře. Zvlášť ty kteří nechávají rybu „zažrat” a než by byli ochotni vzdát se jediného háčku, raději zahubí krásného tvora tím že mu vyvrhnou celý jícen nebo žábry. Zvláštní skupinu v nich tvoří chataři, kteří na určitých lokalitách a ve větších skupinách dokáží svým systematickým rozmístěním udic „zaminovat” dlouhé úseky vod. Celé zátoky přehrad se tak stávají pro ostatní rybáře téměř nepřístupné a dravá ryba je téměř bez šance odolat živým rybkám, bezmocně se zmítajícím po cely den na jednom místě.

LOV NA UMĚLÉ NÁSTRAHY má silnou tradici v severských zemích a v Kanadě. Také mladší rybáři mají větší důvěru k těmto nástrahám. Díky moderním informačním prostředkům se dnes poznatky o nových nástrahách šíří úžasnou rychlostí. Například „měkké” umělé nástrahy, které vznikly v USA se dostaly velice rychle po jejich objevu nejprve do Francie. Později zakotvily v Německu a následně se rozšířily do Skandinávie. Zde sice jejich obliba silně kolísá, protože mají těžkého soupeře ve wobleru. Specialisté na lov trofejních dravých ryb dávají dobrý typ. Použijte k přelstění velkého dravce velkou nástrahu. Doporučená velikost nástrahy až 35 cm. Stejně jak je jedním specialistou doporučená velká nástraha, tak další vám bude oponovat například úlovkem velké štiky na mikrotwistra a nebo případem velké štiky 22 kg těžké ulovené na dva miniaturní bílé červy.
Rybařina je tak krásná, že ji budu milovat až do smrti. Rád chytám na plavanou, na mušku, také na těžko si nahodím, ale nade vše zbožňuji přívlač. Přelstít rybu na umělou nástrahu, kterou si navíc udělám sám patří podle mě k vrcholným rybářským zážitkům.

Je známé, že zastánci lovu na umělou nástrahu a lovci na živou nástrahu se přou o přednosti jejich způsobu rybolovu. Jak to ale v životě bývá: „Když se dva přou, třetí z toho má užitek”. Změny v legislativě ze silným rozmachem v oblasti sounáležitosti s přírodou způsobují u určitých jedinců ztrátu soudnosti a jsou provázeny takzvaným totálním zezelenáním. Jsou známé jejich snahy zasáhnout do hospodaření rybářských spolků s diktováním požadavků co se smí do rybářského revíru nasadit a co ne. Jak chránit kormorány a kontrolovat rybářské výlovy, aby nedošlo k újmě na zdraví jiných živočichů atd. S jedním takovým „ochráncem” jsem se měl čest potkat. Nedaleko od lesní cesty v malém potůčku jsem měl schovanou bedničku s rybičkami. Po odebrání několika rybiček na okouny jsem poodešel, ale zdálo se mi, že jsem si jich vzal málo. Proto jsem se otočil a vracel se pro další rybky. Jaké, ale bylo moje překvapení. U bedničky stál nějaký chlap a znova ji vytahoval z vody. „Co tam děláte”? Vykřikl jsem na něj. „Co je ti po tom, já se dívám co tady děláš a už je mi to jasné” vyhrkl. „To se nebude trpět s tím udělám rychlý konec”. Otevřel bedničku a všechny rybičky vypustil. Nebyl jsem prakticky schopen slova, protože nalovit takovou zásobu rybek dalo velkou práci. Zelený mstitel – osvoboditel si to vyložil po svém. "S takovými jako jsi ty si to ještě vyřídíme, takové týrání rybek se stejně dlouho trpět nebude. Brzo Vám to zarazíme" . Na argumenty o sníženém prahu bolestivosti rybek jsem dostal odpověď takového rázu, že jestli chci, tak že mi může také sešít hubu hákem. Na další konverzaci jsem již neměl žádnou náladu a tak jsem odcházel pryč a za mnou se ještě linula slova na téma rybích vrahounů. Lidi jsou různí a věřím, že i mezi rybáři se najdou podobní extrémisté.

To setkání u mě vyvolalo společně s podzimním počasím smutek. Když jsem ale za chvíli stál na břehu řeky jak šlehnutím kouzelného proutku ze mě spadla špatná nálada. Najednou jsem byl přesvědčen, že zvítězí zdraví rozum a soudnost při zavádění zákonů. Vždyť kdo jiný než právě rybáři, kteří jsou odedávna spjati s přírodu víc než kdokoliv jiný, jí rozumí. Chráníme ji, protože jsme její součástí, žijeme v ní a zde také čerpáme nové síly, klid a pohodu do dalšího života.