Ráno jsem se vyrazil směrem na Dolní Dvořiště a již v Českých Budějovicích mi bylo jasné, že tam nemůžu dojet včas. Pár aviatiků (řidiči Avií) a jeden zbloudilý zemědělec dokázali, že jsem nabral 20 minut. Nebylo to ale nic fatálního, protože v Pstruhařsví začínal ranní breefing a pak už jsme začali s prohlídkou a především s nakládáním ryb.

Do kamionu, který měl na sobě čtyři nádrže, se postupně dostalo 250 kg pstruha duhového a 50 kg sivena.


Již při nakládání bylo jasné, že se jedná o zdravé a silné kusy v hmotnostech od cca 400 do 1500 gramů.


První zastávkou byl Vyšší Brod, kde nás už očekávala místní obvyklá vysazovací sestava. Nečekal jsem, že to bude zorganizováno na tak vysoké úrovni. Na místě čekal raft a vedle něho dvě duše z traktorů a v nich sítě.


Nic tedy nebránilo v tom, aby se obsah první vany přesunul rukávem do těchto XXXL vezírů.


A hurá na to! Měl jsem tu možnost, být přímo u toho, ale díky oblečení jsem raději vzal za vděk vyhřátou kabinou kamionu, abychom vyčkali raftaře v Herbertově, což je asi 3 km po proudu (to je jasné, pádlovat to nejde).


I v Herbertově byl scénář stejný. Vylodění, nasazení rukávu, spuštění obsádky, nalodění a duháčci a siveni už mohli nalézt nové ubytování v chladných vodách naší nejdelší řeky.




Poslední dotankování vezírků bylo v Rožmberku. Tady jsme čekali na vysazovací komando trochu déle a tak mezi tím přijela skupina z MO v Českém Krumlově. Setkání obou skupin bylo srdečné a výměna zkušeností a špičkování celkem prohřálo jinak chladivé poledne.


Všichni svorně potvrdili, že kormoráni a vydry jsou metlou našeho rybářství a napáchané škody nelze ani pořádně vyčíslit. Zvláště o vydrách se vyjádřili, že jeden páreček dokáže zlikvidovat velmi pěkně zarybněný komorový rybník během jedné sezóny. Ne jinak se na tuto problematiku dívají i kapličtí, kde jim vydra zlikvidovala i přes oplocení osádku jedné sádky s lipanem a na kontrolní jarní výlov vyšlo z původních 130 kg vyloveno slovy OSM kusů. Ale dost nářků, duháci čekají na ubytování, raft vyplouvá a krumlovští zajíždějí ke kamionu pro svůj díl. Jde to opět jako na drátkách, každý má své místo, svůj úkol.


Nám už zbývá jen poslední pohled na chladnou vodu, ve které nalezla domov nová rybí obsádka a kam se na zahájení i já vypravím. Byla to pro mne dost zajímavá zkušenost, podívat se na rybolov i z druhé strany a mít možnost si na vlastní kůži ověřit, jak probíhá zarybňování Vltavy. Mohu říci, že jsem byl překvapen opravdu profesionálním přístupem všech, velmi šetrným zacházením s rybou, vynalézavostí místních a hlavně tím, s jakým elánem i optimizmem se dokáží vyrovnat s problémy nejen v rozbouřených vodách, ale i v rozbouřené době.

Závěrem vás všechny asi zajímá, s jakými kousky se můžete potkat, tak přiložím několik ilustračních fotografií.




Díky patří zaměstnancům společnosti Pstruhařství Kaplice, jmenovitě panu Jiřímu Zahradníkovi. A v neposlední řadě i Miroslavu Hulíkovi, bez kterého bych se do těchto míst asi nedostal. Díky.