Již řadu let se snaží sportovní rybáři ve svých článcích upozornit na opravdu alarmující fakt související s masovým odnášením velkých kaprů z našich svazových revírů.Musím předeslat, že se nejedná o nějakou „nafouklou bublinu,” ale o naprostou realitu, bohužel smutnou a doposud neřešenou. Jsem ještě pořád přesvědčen o tom, že většina českých sportovních rybářů ctí jistá etická, humánní pravidla a velkého, trofejního kapra pustí po ulovení zpět do jeho domovského revíru. Většina rybářů určitě chápe, že velký kapr musel odolávat v průběhu svého dlouhého života mnohým úskalím a nástrahám, aby úspěšně dorostl do obdivuhodných proporcí, že se z reprodukčního hlediska podílí (či podílel) na rozmnožení kapřího hejna, že revír, ve kterém žije, vlastně zdobí a dělá ho pro rybáře atraktivnějším a že si úctu a slušné zacházení po právu zaslouží. Každému slušnému rybáři, jenž o rybách alespoň trochu uvažuje, je jasné, že opravdu velkých kaprů není v našich revírech zase takové kvantum, že se neloví jako na běžícím pásu a že jakákoli zabitá a odnesená velká ryba prostě v revíru nenávratně chybí. Slovo nenávratně je opravdu na místě. Kapři řekněme konzumní velikosti jsou do našich revírů každoročně vysazováni, ovšem nikdo již do svazového revíru ekvivalentně nevysadí velké trofejní ryby jako náhradu za ty zabité a odnesené. Jak jsem již napsal, většině rybářů jsou tyto zásady a praktiky asi jasné. Ovšem té zbývající menšině to zřejmě tak jasné není. Rybáři z této skupiny dál bezostyšně zabíjejí velké kapry, aniž by uvažovali o tom, jakou škodu tím páchají. Jednak ochuzují naše svazové revíry o velké ryby a zároveň tím své sportovněji založené kolegy připravují o možnost vychutnat si souboj s opravdu velkým, nádherným kaprem. Argumenty rybářů té menšinové skupiny pak bývají: „Vo co de? Když toho velkýho kapra neazbiju já, tak ho příště klepne někdo jinej!” Nebo: „Mám na to přece podle řádu právo a basta...!” Jednoduše řečeno, tito lidé sobecky hlásají metodu "Po mě potopa", jenže následky po jejich stylu lovu a zejména po jejich nesportovnímu přístupu k rybám bývají nedozírné.

Myslím si že není zrovna nutné příliš připomínat fakt, že kapří osádka tvoří z hlediska velikosti ryb jakousi pyramidu. V té pomyslné spodní části je poměrně velké množství menších kaprů v rozmezí řekněme 35 cm až 55 cm. Další skupina ryb o délce 55 cm až 70 cm je již zastoupena v menší míře a kapři nad sedmdesát centimetrů tvoří jakousi vyšší část oné pyramidy. Na jejím vrcholu je pak několik obrovských jedinců, kteří měli to štěstí, že se dožili ve zdraví úctyhodného věku. Záleží samozřejmě na velikosti a dispozicích toho či onoho revíru, ale tento model je jistě dostatečně ilustrativní. Navíc je nutné si uvědomit, že asi nejvíce jsou ohroženy menší revíry, kde početní zastoupení velkých kaprů je často velmi nízké stejně jako naděje, že některý z menších kaprů doroste do trofejních rozměrů.

Dalším zdrojem ohrožení pro velké kapry ve svazových vodách je důsledek vzniku privátních revírů. Majitelé těchto vod se pochopitelně snaží zatraktivnit svůj komerčně založený revír tím, že do něj vysadí opravdu velké kapry. Jenže "prodejna velkých kaprů" není na každém rohu a opatřit si legálně takovou osádku je poměrně složité. Proto někteří majitelé privátů vykupují velké kapry přímo od rybářů, nebo rybáři nabízejí své ulovené ryby majitelům soukromých vod za nemalou finanční částku, nebo za možnost na takovém privátu nějaký čas zdarma lovit. Ať tak či onak, poměrně hodně velkých kaprů bylo v minulosti deportováno ze svazových vod do soukromých revírů. Slyšel jsem dokonce jednoho rybáře, který tvrdil, že velký kapr (ulovený v Labi a odvezený na šestihektarový soukromý revír) se bude mít v privátní vodě, kde ho nesmí nikdo zabít, určitě lépe. Nechtěl jsem se hádat, ale když si představím šestihektarový rybník, na kterém je povoleno neomezené zavážení nástrah a návnad, lov nonstop na tři pruty s absencí byť sebemenší zóny, kam rybářova udice nedosáhne a kde by se ryba cítila bezpečně, tak jsem s takovým názorem opravdu nemohl souhlasit. Velká ryba zde sice získá právo na život (které zatím na svazové vodě nemá), ovšem za jakou cenu?Je opravdu nutné velké kapry přemístit do soukromé vody a pak z těchto ryb dělat téměř pouťovou atrakci???

Situace s odnášením velkých kaprů nabyla v poslední době takové vážnosti, že se někteří sportovní rybáři rozhodli ji řešit. Jako jediným možným řešením se ukázala nutnost zavedení tzv. horní míry u kapra obecného. Nakonec byla navržena délka 70 cm. Byla sepsána petice na podporu tohoto projektu s názvem "K–70", kterou mimo jiné podpořili i známé osobnosti z řad špičkových rybářů, sportovců a umělců (např. herečka Kateřina Brožová, reprezentant v LRU R. Konopásek, olympijští vítězové Roman Šebrle a Jan Železný, zpěvák Richard Tesařík, ichtyolog a famózní fotograf Peter Áč, baskytarista skupiny Kabát Milan Špalek a další). Cíl petice byl naprosto jasný. Prosadit do chystané novely zákona o rybářství tzv. horní míru kapra obecného – 70 cm. Pokud se podaří pro kapra legislativně zajistit tuto „život zajišťující hranici”, tak dojde k tomu, že uloví–li rybář kapra o délce 70 cm a vyšší, bude povinen tuto rybu šetrně vrátit zpět do revíru, ve kterém ji ulovil. Předejdeme tím možnému odnášení velkých kapru ze svazových vod do privátů a zajistíme tím trofejním rybám doživotní právo na slušné zacházení, které si jistě plným právem zaslouží. Odpadnou i věty – "když toho kapra nezabiju já, tak ho klepne někdo jinej". Neklepne, nezabije! Naopak, podle zákona ho bude muset pustit zpět do vody!

foto: HaD Asi bychom se měli zamyslet i nad tím, jak bude probíhat rybaření po eventuelním zavedení K 70. Ono se toho pro běžného rybáře vlastně mnoho nezmění. Koloběh vysazování zůstane v našich svazových vodách zachován, tudíž pokud bude mít rybář chuť na kapra v řekněme konzumní velikosti (40 cm – 69 cm), tak si ho prostě uloví a odnese domů. Počet ryb pak bude v revíru znovu doplněn právě při tradičním vysazování.V každém revíru však vznikne menšina velkých kaprů (nad 70 cm), kteří budou mít své zaručené „právo na život”. Je vcelku pochopitelné, že se tyto ryby tu a tam objeví na rybářově háčku, ovšem život je to stát nebude. Naopak rybář bude mít v budoucnu stále větší šanci, že si uloví jak tu svou "rybu na pánev", tak si užije pikantní souboj s nějakým tím šupinatým krasavcem. Dlužno dodat, že občas nějaký ten kapr skoná stářím a odpluje do „věčného revíru” a na druhé straně se při troše štěstí podaří nějakému tomu pětašedesátníkovi dosáhnout oné magické hranice 70 cm. Tudíž i v této minoritě velkých ryb bude docházet k jakémusi koloběhu, který se svým charakterem přiblíží té přírodou stanovené a člověkem neovlivněné verzi.

Proto bych chtěl tímto požádat všechny rybáře, kteří mají zájem na záchraně a aktivní ochraně ještě zbylých velkých kaprů, aby svým podpisem podpořili tento projekt. Jsme přesvědčeni, že bojujeme za užitečnou věc, jejíž pozitiva se (v případě schválení)v budoucnu jistě projeví a budou přínosná pro všechny rybáře. Podpisové archy budou ve většině prodejen s rybářskými potřebami a hlavně na obou rybářských výstavách jak v Brně, tak v Praze.

Rád bych ještě předeslal, že jako kapraři nehodláme stavět kapra obecného do role jakési nadryby. To opravdu ne. Vnímáme však problémy, které osobně zažíváme a dokážeme objektivně posoudit situaci na postu, na kterém se pohybujeme, který známe a kterému rozumíme. Osobně bych byl pro zavedení horní míry a tudíž i pro aktivní ochranu i u jiných ryb (štika, sumec, lín atd), ovšem jako kapraře mne nejvíce ze zcela logických důvodů zajímá právě kapr. Nehledejte v tom prosím nějaké sobectví, povyšování či fixaci na jeden rybí druh. Jde o to, že kdyby se kapraři snažili prosadit horní míru např. u štiky, tak by to jistě působilo minimálně komicky a navíc o problematice lovu dravců nemáme zase takový přehled. Pokud by se sešla skupina lidí, kteří by si dali za cíl např. ochranu velkých štik, měli by potřebnou znalost problematiky a návrhy možného řešení, tak takovou aktivitu jistě uvítáme a určitě se budeme snažit pomoci. Vždyť každá velká ryba ve vodě je pro nás rybáře jakýsi klenot a my ji můžeme ulovit jen v tom případě, že taková ryba je a zůstane v revíru a nebude zabita. Určitě nebude na škodu, když se o obdobnou iniciativu pokusí například specialisté na lov štik, sumců či lososovitých ryb. Tedy lidé, kteří mají o konkrétní problematice dokonalý přehled, znají všechna úskalí a není jim lhostejný úbytek trofejních kusů konkrétního druhu ryb v našich vodách.

Za petiční výbor I. Sláma