Jsem na několikadenní výpravě za kapry. Moc neberou, ale nějaké ty kousky okolo 15 kg jsme už dostali. Začíná se měnit počasí (k horšímu) a tak jsme napjatí, co to s našimi kapřími kamarády udělá.

foto DaH Prásk. První blesk pročísl nebesa a začíná silně pršet. Zalézám do bivaku a z něj s kamarádem pozorujeme naše pruty. Píp. Na levém prutu se něco dává do pohybu. Rychle vstávám, ale swinger jako kdyby zmrznul. Asi dvacet minut se nic neděje. Venku se dějí hrozné věci. Leje a blesky lítají snad všude. Najednou je to tu. Jízda jak z učebnice. Letím k prutu. Už jsem u něj a chci ho vzít do ruky. Rána jak z děla. Blesk udeřil těsně vedle nás. V tisícině vteřiny, která trvá nekonečně dlouho, dostávám zásah proudem. Některý z „bratříčků” si vybral můj prut a já jen sleduji, jak mezi mojí rukou a prutem skotačí jiskry. Pak už jen několik hodin sedím a třesu se. Brrr. Pomyšlení, že mohlo být po mě je hrozné. Stačilo málo. Větší „bratříček” nebo hlavní blesk. Prut je černý jako uhel. Kupodivu však má stále akci a asi bude fungovat dále (fungoval, ale po čase jsem jej raději vyměnil). A abych nezapomněl, o kapra jsem samozřejmě přišel. Ale co, hlavně že žiji.

Od té doby jak zahřmí, pokládám prut a žádná síla mě nedonutí jej uchopit. A jestli můžu poradit, dělejte to také, nemuseli by jste také už nikdy rybařit.

Ahoj, Vydra