Jak jsem měl možnost až dosud poznat, na větších nádržích (od 50 ha výše) se duháci zdržují na nejrůznějších místech, která se nedají obecně definovat. Tedy definovat ve smyslu všeobecné platnosti. Někde se zdržují v místech přechodu mělčiny na hloubku, jinde operují u ústí přítoků, další se zdržují na návětrných stranách nehlubokých zátok, jiní se pohybují dál od břehů v blízkosti původního koryta, někteří se objevují v oblastech, kde je pravidelně zakrmováno na kaprovité ryby, jiní pak třeba v okolí skalnatých masívů... Je to různé. Záleží na teplotě vody, výskytu potravy, síly a směru vln apod.
Je proto třeba znát konkrétní revír, kde se o duhové pstruhy chceme pokusit. Vědět o tom, kde se už dříve nějací pstruzi ulovili (nejlépe opakovaně), znát charakter dna a místa výskytu přirozené kořisti. Pokud jsme v tomto ohledu připraveni, můžeme začít s vlastním lovem. Při něm budeme velmi pravděpodobně potřebovat dlouhé hody (doporučuji třímetrové pruty pro mušku i pro přívlač – 2,7 m je minimum), protože duhák je přece jenom poměrně opatrný dravec, který tak často ke břehu nevyráží.
Muškaření
Na duháky používáme zejména strýmry a větší mokré mušky, často v nepřírodních barvách. „Duhákovské” vzory bývají křiklavé a výrazné, aby u pstruhů vyvolaly agresi a probudily jejich přirozený útočný reflex. Mám rád černo–žluté, červeno–žluté, hnědo–žluté či výrazně rudé barvy, špatné nejsou ani červeno–bílé nebo žluto–modro–kropenaté.
Strýmra vedeme nepravidelným pohyby, a to postupně ve všech vrstvách vodního sloupce. Někdy záběr přijde hned po dopadu nástrahy na hladinu, někdy uprostřed vodního sloupce, někdy těsně nade dnem. Proto je třeba být neustále ve střehu.
Pokračování příště...