pstruh americký duhový Pstruh duhový, který nedávno změnil své latinské jméno z dlouholetého Salmo gairdneri na současné Oncorhyncus mykiss (na základě nových morfologických, fyziologických a genetických poznatků o tom rozhodla americká ichtyologická společnost – jinými slovy: duhák má blíže k pacifickým lososům než ke pstruhům), bývá u nás rozmnožován uměle. Jako mladý pak vyroste na granulích, granuláci jsou pak vysazeni do sportovních vod. Protože jsou rozežraní a neznalí nástrah, bývá jejich většina – pokud jim není dán čas k aklimatizaci v novém prostředí – brzy po vysazení vychytána, což je obrovská škoda. Takového granuláka z umělého odchovu totiž chytí i ten největší nešika třeba na rohlík.

Pokud ale dostane tato ryba přiměřeně dlouhý čas k aklimatizaci a částečnému zdivočení (vysadí se například v době hájení), pak v revíru zdomácní a stane se z ní velmi atraktivní dravec pro sportovní rybolov. Vždyť duhák může i v našich podmínkách dorůst během několika málo let až 80 cm a 7 kilogramů váhy. A vodit takovou rybu na vláčecím prutu je opravdu vzrušující požitek.

Z těchto důvodů jsem příznivcem vysazování duháků do našich nádrží, protože zde má tento dravec – bude–li sem vysazen ve velikosti alespoň 30 cm, aby se nestal kořistí okounů, candátů či bolenů – značnou naději dorůst se trofejních rozměrů.

U nás jsou duháci vysazováni pravidelně v Poličce, v posledních letech na Štěchovicích, pravidelně se velké exempláře chytají na Slapech, občas na Lipně. To jen dokazuje skutečnost, že potenciál této atraktivní ryby je velký a že u nás dosud nebyl plně využit. A nyní již k vlastnímu lovu...

Nejúspěšnější techniky lovu pstruhů duhových jsou muška a přívlač. Ano, chytit se dá dobře i na žížalu nebo malou rybičku, ale muškaři a lovci přívlačí bývají díky své aktivitě výrazně úspěšnější. Pokud jde o muškaření, zde se sází zejména na strímry (především na jezerech, přehradách a velkých řekách), a pak na suchou i mokrou mušku. V přívlači se uplatňují nejvíce rotační třpytky, wobblery a některé druhy ripperů.

Pokračování příště...