S pádem železné opony a otevřením hranic se našemu rybáři značně rozšířily obzory. Mohl se na vlastní oči přesvědčit, jak se praktikuje sportovní rybolov jinde ve světě.
V dnešním díle si zmapujeme poslední etapu vývoje sportovního rybolovu, od pádu železné opony v roce 1989 až do dnešních dnů.
Z časového hlediska se jedná o velmi krátké období, ovšem z pohledu vývoje sportovního rybolovu jde o nesmírně dynamický věk, ve kterém prošel lov ryb – nejenom u nás – zásadními změnami. Vždyť si jen na chvíli sedněme a prolistujme si rybářské časopisy z konce 80. let – v konfrontaci s dnešní produkcí budeme mít pocit, že se jedná o dva zcela rozdílné světy. Společnost prošla za poslední čtvrtstoletí výraznou proměnou, která se rozhodně netýká jen politických poměrů. Technologická revoluce, která se dotýká prakticky všech oblastí našeho života, se pochopitelně výrazně promítla i do podoby sportovního rybolovu.
Je nad možnosti jednoho článku postihnout tyto změny komplexně a popsat je ze všech možných úhlů. Zmiňme tedy jen několik důležitých aspektů, týkajících se jak polistopadového vývoje z pohledu rybářské legislativy a podoby výkonu rybářského práva, tak především z hlediska nových rybářských trendů a metod lovu.
Rybářská turistika
Pád železné opony znamenal mimo jiné otevření hranic, a tím i nové možnosti a konfrontaci s vyspělým rybářským světem. Českému rybáři, který dosud lovil své cejny a kapříky na vařená kolínka a kukuřici, se najednou otevírají zcela nové rybářské obzory. Náš rybníček je mu najednou malý. A přestože se obecně dá asi tvrdit, že náš rybář je ze své podstaty tvor spíše konzervativní, nabízených možností se dovedl chopit. A tak místo hlavatek na Slovensko vyráží za tajmeny do Mongolska a dovolenou u Černého moře či Jadranu mění za rybářská dobrodružství v norských fjordech. Učí se znát různé druhy ryb – tresky, halibuty, ďasy a jiné mořské „příšerky“. Ani sumce či kapry už nehledá jen v našich vodách, ale vyráží za nimi na španělské Ebro i jinde po Evropě. Náš rybář se zkrátka stává součástí globálního světa. Ale přesto – a tady jsme znovu u našeho rybářského konzervatismu – si tuzemské rybářství stále v mnohém zachovává svůj tradiční ráz. A tak násadový kapr nepřestává být hlavním objektem rybářského zájmu, a takzvaní „bobkaři“, kteří svoji foukanou kukuřici nevymění za nic na světě, zůstávají neměnným koloritem našich kaprových rybníčků.
Rozdělení rybářského svazu
Polistopadové pnutí přineslo pochopitelně změny i do fungování Českého rybářského svazu. Důležitá událost se odehrála hned na začátku devadesátých let, kdy vůlí asi stovky místních organizací vzniká odštěpením od Českého rybářského svazu nový subjekt: Moravský rybářský svaz. Ten pokrývá oblast zhruba tehdejšího Jihomoravského kraje – Severní Morava se k projektu nepřidala a Severomoravský územní svaz tak nadále zůstává integrální součástí ČRS. Mnozí činovníci si od vzniku nového občanského sdružení slibovali, že bude lépe a pružněji reagovat na novou situaci, kdy rybářské svazy přestávají být rigidní součástí Národní fronty, ale vstupují do tržního světa. Tyto naděje se bohužel příliš nenaplnily a budoucnost rybářských svazů (i v kontextu zásadních legislativních změn, o nichž se v rybářském prostředí už léta hovoří) je ve stávající podobě značně nejistá.
Nový zákon o rybářství
Důležitou událostí z pohledu rybářské legislativy bylo v roce 2004 přijetí nového zákonu o rybářství, který nahrazoval více než půlstoletí starý dokument ještě z času hlubokého komunismu, tedy z doby, kdy společenské a politické podmínky byly zcela jiné – zákon např. vůbec nepočítal se soukromým vlastnictvím. V prostředí rybářských svazů byl proto nový rybářský zákon očekáván i s jistými obavami – v nejčernějších scénářích se dokonce hovořilo o celkové „privatizaci“ rybářského práva a tím i de facto rozpadu rybářských svazů. Tyto prognózy se však nenaplnily a celkově se dá říct, že zákon pomohl udržet základní kontinuitu ve výkonu rybářského práva a ponechal jeho vykonavatelům (tedy rybářským svazům) nadále monopol na většině důležitých revírů (především na vodách tekoucích a přehradních nádržích). Tento status quo trvá v podstatě do dneška. A tak u běžného sportovního rybáře bude ve vzpomínce zákon asi nejčastěji spojován se zmatky, které po jeho schválení nastaly při vydávání rybářských lístků, neboť obecní úřady je tehdy kvůli neexistenci prováděcí vyhlášky k zákonu na nějaký čas odmítaly rybářům vydávat.
Soukromé revíry
Přestože, jak už bylo řečeno, zachovává i stávající rybářská legislativa historickou kontinuitu umožňující jednotný svazový rybolov, neznamená to ještě, že by soukromé podnikání neproniklo i do oblasti sportovního rybolovu. Již v devadesátých letech u nás začínají vznikat soukromé revíry, na nichž je lidem umožněn tzv. poplatkový lov ryb udicí.
Vznik těchto soukromých vod přináší jistou konkurenci rybářským svazům, umožňuje široké veřejnosti snadnější přístup k lovu ryb (byť i na nesvazovém revíru je ze zákona podmínkou umožňující lov ryb vlastnictví rybářského lístku, což se však většinou různými způsoby obchází) a iniciuje a podporuje i některé nové či staronové rybářské trendy a přístupy. Za všechny zmiňme lov na dírkách, což je jedna z nejstarších forem rybářství vůbec, či lov jeseterovitých ryb.
Lov na dírkách je jednou z atrakcí, které rybářům nabízejí provozovatelé soukromých revírů
Nevýhodou soukromých revírů, vyplývající ve velké míře z již zmíněné rybářské legislativy, je skutečnost, že se jedná většinou o menší stojaté vody, naplňující zákonnou definici tzv. uzavřené vodní plochy.
Poplatkový lov ryb na udici je tedy vítanou a stále vyhledávanější alternativou k svazovému rybaření, to však nadále zůstává základním stavebním kamenem našeho sportovního rybolovu. Otázkou je, co se stane, pokud stát opravdu přijde na to, že i rybářské právo lze zdanit jinak a lépe, než je tomu dnes, a podnikne k tomu navzdory odporu rybářské veřejnosti i reálné legislativní kroky. Ale to už je téma pro jiný seriál, který by se nevěnoval historii, ale naopak možné budoucnost našeho rybaření.
Nové rybářské trendy a metody
Ty nejpodstatnější a nejviditelnější změny, které poslední čtvrtstoletí přineslo v oblasti sportovního chytání, však vidíme přímo u vody – týkají se totiž samotného rybaření. To se za poslední desítky let výrazně proměnilo – ať už z pohledu rybářského vybavení, nových rybolovných technik a metod, nebo i samotného přístupu k tomuto sportu a rybám jako takovým.
Pojmy jako boilies, pilker, smáček nebo feederové krmítko jsou už dnes v rybářském světě zcela etablovanými termíny, kterým každý sportovní rybář rozumí a má s nimi zkušenost i z vlastní rybářské praxe. Kdybychom mu je však vyjmenovali před čtvrtstoletím, nebude s největší pravděpodobností vůbec vědět, o čem vedeme řeč. V našem povídání se jen v krátkosti zastavme u některých fenoménů, které se vážou k vývoji sportovního rybolovu v uplynulých letech a jež dobře ilustrují podobu moderního rybařiny začátku 21. století.
Moderní kaprařina
Moderní kaprařinou máme na mysli způsob lovu na položenou, který je cíleně zaměřený na lov kaprů, především velkých jedinců, a to za použití speciálního vybavení, nástrah i techniky lovu. U formování této rybolovné techniky stojí odvěká touha rybářů po přelstění a zdolání skutečně velkých ryb. Už jsme si říkali, že kapr je naše národní ryba, jejíž lov má u nás dlouhou a pevnou tradici. Ovšem chytat velké trofejní kapry není vůbec jednoduché a vyžaduje to trochu jiné vybavení i přístup než lov násadových kapříků na klasickou položenou. Zejména v průběhu posledních desetiletí se však podařilo vyvinout takové vybavení, montáže a nástrahy, které konečně umožnily začít se úspěšně na lov velkých kaprovitých ryb zaměřovat. Klasické nástrahy na kapry nahradilo boilies a pelety, policajty s polystyrénu swingery a elektronické hlásiče záběru, vidličky speciální stojany na pruty... K výbavě moderního kapraře dnes už patří i podložka na ryby, bivaky, stany, termokřesla, vařiče, echoloty a jiné vymoženosti, bez kterých se většina ostatních rybářů při svých toulkách přírodou v klidu obejde. Vznikl tak vysoce sofistikovaný rybolovný způsob, který kromě specializace na opravdu velké ryby výrazně přispěl i k otevření témat, která se přímo dotýkají našeho vztahu k rybám a etiky sportovního rybáře. Problémy jako je šetrné zacházení s rybou po ulovení, metoda „chyť a pusť“, zavedení horní míry ryb apod. jsou dnes frekventovanými tématy, která mají co do činění se samotnou podstatou a filozofií sportovního rybolovu.
Náčiní moderního kapraře už je dnes velmi vzdáleno výzbroji tradičního „bobkaře“, stražícího na násadového kapříka
Feeder
Dalším z fenoménů posledních let je lov na feeder. Feeder je rybolovná technika, která se v moderní podobě rozšiřuje v našich končinách teprve od konce 90. let, i když „lov na špičku“ byl u nás provozován již mnohem dříve. Svůj název získal feeder z anglického pojmenování pro krmítko, které patří vedle speciálního prutu, navijáku, vlasce, háčků a vidličky k základní výbavě při pěstování této rybolovné techniky. Podobně jako u klasické položené plní krmítko funkci zátěže, přidržující nástrahu u dna a zároveň svým obsahem láká ryby na lovné místo. Hlavní rozdíl oproti plavané i klasické položené je v rozpoznávání záběru, k němuž neslouží splávky či žádné přídavné indikátory (čihátka, swingery atd.), ale jen velmi jemná špička feederového prutu, která se podle pohybů vlasce ohýbá a vibruje. Díky tomuto systému lze odhalit i drobné a opatrné záběry, které by při použití tradičních metod byly jen velmi těžko rozpoznatelné. Feeder se původně uplatňoval zejména při lovu menších a středně velkých ryb na tekoucích vodách, dnes však už jde o velmi spektakulární techniku, jíž se běžně loví prakticky na všech typech vod a umožňuje široké spektrum úlovků od drobných rybek až po velké kapry. Díky své jednoduchosti a účinnosti přichází feederu na chuť stále více rybářů (a to i ze starší generace), a proto této rybářské disciplíně jistě patří budoucnost.
Na „špičku“ se lovilo už v dávné historii, feederový prut je však fenoménem až dnešní doby
Moderní přívlač a další tradiční techniky
Zásadní proměnou prošly v posledním čtvrtstoletí i rybolovné techniky, které jinak považujeme za tradiční – tedy plavaná, položená, přívlač a muškařina. Ve všech těchto rybářských disciplínách jde vývoj mílovými kroky dopředu, na trhu se ukazují stále nové výrobky, které rozšiřují paletu rybářského vybavení a přinášejí nové lovecké možnosti a výzvy. Moderní muškařina tak již zdaleka není jen o lovu lososovitých ryb na pstruhových revírech, plavaná (zejména ta závodní) se stává vysoce specializovaným sportem, kde o úspěchu či neúspěchu rozhodují mikrodetaily a z tradiční položené se postupně vyvinuly rybolovné způsoby, jako je již zmíněný feeder či moderní kaprařina.
Moderní plavaná umožňuje na nejjemnější náčiní lovit pro zábavu i velmi drobné rybky
Dnešní muškař už nemusí stát zabroděný po pas v proudné pstruhové řece – muškařina se stále častěji praktikuje i na mimopstruhových revírech
Přímo tektonickým vývojem prochází též přívlač. V minulých dílech jsme si říkali, že i technika lovu dravců přívlačí je poměrně starodávná a nález první bronzové třpytky se datuje už do 11. století. Na začátku 20. století se přívlač rozšířila jako účinná metoda lovu štik, dokonce tak účinná, že se uvažovalo i o jejím zákazu. Přívlač se stala vedle chytání s nástražními rybkami tradičním a běžným způsobem lovu dravých ryb. Když si však vybavíme našeho vláčkaře na konci 80. let minulého století, jeho možnosti, například co se výběru nástrah týče, nebyly zrovna největší. Většinou si vystačil s vláčenou mrtvou rybkou, třpytkou rotačkou nebo plandavkou či maximálně nějakým, často i po domácku vyráběným woblerem. Jaký to rozdíl oproti dnešní situaci, kdy je trh doslova přesycen stovkami nejrůznějších umělých lákadel na dravce a neustále přibývají další. Třpytky do velké míry nahradily nástrahy gumové – twistery, ripery, banja či smáčci, výrobci woblerů přicházejí stále s novými typy nástrah s různými speciálními vlastnostmi (vzpomeňme jen jerky, poppery, propy a mnoho jiných), uplatnění v moderní přívlači nacházejí i nástrahy z peří (speciální streamery, Hauserovo pírko) i nástrahy různě kombinované. A nesmíme zapomínat ani na mořskou přívlač, kde se při vertikální přívlači používají různé druhy pilkerů nebo nástrahy typu Giant Jig Head a Giant Bait Head, což jsou vlastně těžké a tvarově uzpůsobené jigové hlavy sloužící k vláčení jak gumových, tak i přírodních nástrah při mořském rybolovu.
Vláčecí nástrahy mají dnes mnoho podob – některé woblery jsou například dokonalou imitací létajícího hmyzu
Jednou z nejpopulárnějších gumových vláčecích nástrah jsou dnes smáčci
Sportovní rybařina se zkrátka vyvíjí jako celá společnost a technologický pokrok bude i v budoucnu přinášet stále nové možnosti, nové trendy a nové rybářské výzvy. Jedno však zůstane asi pořád stejné. Naše odvěká touha vyzvat na souboj rybu, spoutat ji a přemoci v divokém souboji, v němž vítězí ti chytřejší a statečnější. Rybu – krásného a svobodného tvora, který si i jako sok v souboji a potenciální kořist zasluhuje naší maximální úctu a respekt.
Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor, Tomáš Vítek, Milan Tychler