Novoroční kachna by si měla vesele plavat po vodě. S drůbeží na talíři by nám totiž ulétlo všechno štěstí
Zachoval jsem se tehdy jako typický člověk dnešního věku, rozkročený mezi skeptickou racionalitu a stále existující respekt z nadpřirozena zděděný po předcích. Při práci na seriálu o historii lovu ryb, který píšu pro tento rybářský server, se stále znovu přesvědčuji, jak moc se na první pohled taková středověká společnost lišila od té dnešní. Tehdejší člověk žil ve složitém světě plném tajemných a pro našince těžko vysvětlitelných symbolů a jeho počínání bylo přímo řízeno vírou a bázní z nadpřirozených sil, což se týkalo i vztahu k vodě a rybám. Když však o tom uvažuju hlouběji, musím se ptát: lišila se tehdejší společnost od té dnešní skutečně a ze své pravé podstaty? Nezůstáváme tam uvnitř stále bázlivými a pověrčivými bytostmi, jako byly naši předkové, kteří se báli bouřek a kometu na obloze považovali za neblahé znamení? Ano, jsme kritičtí, pragmatičtí a materialističtí lidé jedenadvacátého věku, a přece i my jsme schopni uživit armády astrologů, kartářů, chiromantů a jim podobných vykladačů budoucnosti, pochybných léčitelů, tvůrců úchylných konspiračních teorií a jiných vykuků, kteří kořistí z naší pověrčivosti, strachu z neznáma a zároveň touhy i potřeby překonávat hranice našeho všedního, poznatelného světa. Když po půlnoci přepínám kanály komerčních televizí a vidím tam zástupy novodobých „hvězdopravců“, kteří ty davy „bdících“ spolehlivě zasvětí do jejich soukromé budoucnosti, říkám si, že naši předkové stáli možná nohama pevněji na zemi, než stojíme my (snad proto, že věřili, že země je placatá a točí se kolem ní slunce).
I sova, symbol moudrosti, jistě ví, že najít jedlou houbu ještě před vstupem do lesa nevěstí nic dobrého.
A ať se nám to líbí, nebo ne, mnoha nejrůznějším pověrám podléháme i my, novodobí sběrači a lovci. Vezměme si například ono pořekadlo, které sportovní terminologií praví, že první vyhrání z kapsy vyhání. Nevím, jaké s tím máte zkušenosti vy, ale já například jako vášnivý houbař vím, že pokud hned při vstupu do lesa najdu hřib či jinou cenou kořist, můžu se rovnou otočit o 180° a jít domů, neboť jsem tímto prvním nálezem zaklel les a jsem předurčen k tomu vrátit se domů s prázdným košíkem. Až nedávno mi jeden kamarád mykolog tento jev zcela racionálně vysvětlil: na krajích lesa a u cest se totiž obecně vyskytuje více hub než v hloubi lesa a tak je přirozené, zvláště pokud houby jinak nerostou, že na ně častěji natrefíme právě v těchto místech.
Okounek – průzkumník, chycený hned prvním hodem, začaruje vodu na celý den! Nebo tomu tak ve skutečnosti není?
Dobře, houby jsou houby, ale kdo nám, vláčkařům, vysvětlí to, že ryba, která se na našeho twistříka pověsí hned při prvním náhozu, znamená učiněnou kalvárii a uhrane vodu na celý den. Všichni to známe a všichni se ryby chycené prvním hodem děsíme jako čert krucifixu. Má toto nějaké racionální vysvětlení?
Ale samozřejmě, že má! Zkušený rybář přece ví, že pokud dorazíme někam na loviště, kde se naše potenciálně kořist vyskytuje, je dost pravděpodobné, že ji ulovíme hned během prvních několika hodů. Zvláště pokud se trefíme do nálady agresivnímu dravci, jako je například štika, nebude s atakováním naší nástrahy většinou otálet. Psycholog nám zase vysvětlí, že je to zároveň i o způsobu zpracování této našich zkušenosti. Zkrátka ty docházky, které po chycení ryby na první hod kontinuálně pokračovaly dalšími úlovky, z mysli vytěsňujeme, zatímco ty, při nichž zvídavý okoun průzkumník začaroval vodu, si v paměti uchováváme, neboť odpovídají naší víře v tuto pověru. Navíc rychle ulovená ryba v nás chtě nechtě vzbudí přehnaná očekávání, jaký to bude tentokrát u vody „tanec“ a o to větší je pak naše zklamání, když rybí volenka nemá žádné další pokračování. A statistik, pakliže by měl po ruce relevantní empirické údaje, by nás zahltil sumou nepochopitelných rovnic, vzorečků a grafů, z nichž by však pochopitelně a nade vši pochybnost vyplynulo, že na naší „první rybě“ nic nepřirozeného, natož nadpřirozeného není.
Štika dokáže být slepý dravec. Pokud ji překvapíme na jejím stanovišti, či v místě, kde aktivně loví, nemusíme na úlovek většinou dlouho čekat.
Vše je tedy racionálně vysvětleno, a my po dobrém svátečním obědě (tu vůní uzeného ještě teď cítím v chřípí) můžeme směle a pravou nohou (pozor však, aby nebyla levá!) vykročit do nového kalendářního i rybářského roku, bez obav ze zastydlých pověr a nadpřirozených sil.
První úlovek v novém kalendářním a rybářském roce! Jen doufejme, že se ryba na háček nepověsila hned při prvním proplavání splávku...
Jen je potřeba si ještě pro jistotu připomenout: než poprvé v novém roce vyrazíme k vodě a nahodíme do říčního proudu, nezapomeňme se pomodlit k svatému Petrovi, našemu rybářskému patronovi! Jinak se může lehce stát, že se nám splávek při prvním proplavání potopí a co znamená ryba na prutu hned úvodním náhozem, víme přece všichni…
Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor