Koncem ledna mrzne, až praští! Tehdy se rozhodneme vyzkoušet zimní apetit ryb. Zmrzlý sníh křupe pod nohama a téměř 10°C mráz v nás vzbuzuje obavy, jestli nebudeme jedinými blázny na ledu. Naštěstí se v tu chvíli mezi holými stromy otevře pohled na zasněženou vodní pláň. Jsou na ní vidět skupinky postávajících i dřepících postaviček z dálky připomínají tlupy neandrtálců.

Přidáváme do kroku a už mezi lovci rozpoznáváme známé tváře. Zakoupit povolenky, přivítat se s přáteli a vyvrtat díry je jen dílem okamžiku. Nedočkavě spouštíme nástrahy do vyvrtaných otvorů. Je proč spěchat! Všude kolem nás se na střídačku ohýbají krátké proutky pod nápory divokých duháků. I my se záhy dočkáme prvních záběrů. Krátký zásek, opatrné zdoláváni, vyháčkování ryby a šup s nástrahou pod led. Hotový kolotoč! Čekání na nový záběr netrvá ani pět minut a celý postup se znovu opakuje. 

Nedaleko od nás sedí kamarád Zdeněk. Z profilu mám možnost sledovat citlivost jeho proutku vyrobeného z feederové špičky. Jsou na ní dobře patrné i letmé doteky ryby a ta akce při zdolávání – radost pohledět! 

Čím víc se blíží poledne, tím víc aktivita ryb uvadá. Nakonec nastane v braní úplný útlum. Pstruzi se rozptýlili nebo drží siestu. Pauza se zdá být nekonečná. Sem tam sice někdo sekne, ale vesměs do prázdna. Záběry jsou po čertech opatrné a jemné. Mnozí nedočkavci vrtají nové dírky a zkoušejí štěstí jinde. Většina rybářů však doufá, že pstruzi najdou ztracenou žravost, a tak setrvávají na místě. 

Nezájem dravců o potravu všechny ukolébává. I Zdeňka. V poklidu odloží prut na batoh a rozmlouvá s nově příchozím kolegou. A v tom se to stane…    

V nestřeženém okamžiku se jeho proutek krátce ukloní, pak se rychle vznese a s tichým žblunknutím zmizí v dírce. Nikdo nestačí ani hlesnout, natož aby se po prutu natáhl. Zdeněk nadává. Nejde mu do hlavy, jak mohl přijít o vercajk, když měl povolenou brzdu navijáku. Někteří „dobráci“ nešetří uštěpačnými poznámkami: „Příště si přivaž prut ke tkaničkám od bot. A boty k batohu, ať po záběru nestojíš na ledě bos!“ 

Událost všem (samozřejmě až na Zdeňka) nalije optimizmu do žil. Že by se pstruzi konečně probrali? Nešťastník zatím mrzutě navazuje rezervní proutek a znovu spouští nástrahu pod led. Už je dostatečně poučený, aby náčiníčko nepouštěl z dlaně. Dobře dělá. Sotva do minuty se totiž špička ukloní znova. Zdenda zkušeně přisekne a začne soustředěně zdolávat. V dírce se zanedlouho objeví statný duhák. Jeho přemožitel se mu peánem snaží uvolnit háček z tlamky. Pojednou vše pouští z rukou. Začne v dřepu poskakovat kolem dírky a podivně šermuje rukama. Vidět ho baleťák Harapes, určitě by jeho vystoupení označil za originální ruský kozáček s prvky hiphopu. 

„Snad ti tam nespadl i druhý prut?“ ozve se kdosi. „Tanečník“ neodpovídá a stále usilovně rozhazuje pažemi. Pak se v jeho ledovém okénku objeví špička a vzápětí i kompletní proutek. Teprve nyní všem dojde, co se stalo. Tanec nebyl určen k našemu obveselení, pouze se jednalo o ručkování po vlasci. Ulovený pstruh na ledě je totiž ten samý jedinec, který před několika minutami Zdeňkovi stáhl proutek pod led.  

 

 

Neuvěřitelné! Zloděj se vrátil na místo činu a navíc se nechal polapit přímo od okradeného! Usvědčujícími důkazy jsou dva háčky zaťaté v rozdílných koutcích tlamy, které jsou současně navázané na dvou samostatných proutcích. Dodatečně bylo také odhaleno, proč při záběru neproklouzla brzda. Během dlouhého čekání se v malých feederových očkách vytvořily neprůchodné ledové zátky, které pevně uzamkly vlasec. Na druhou stranu, jen díky tomu, že led v očkách dosud neroztál, Zdeněk snadněji zachránil utopené náčiní. 

A jak dopadl lupič? Pro tentokrát vyvázl bez trestu. Zdeněk mu udělil amnestii a kropenatý čtyřicátník se vrátil na svobodu.

 

Text a ilustrační fota: ToRo