Chytej.cz
Jigy Teflon RUGBY LURE HOLDER

Potočák a lipan na vymření? 1. část necteno

10.12.2016 | Vaše názory | Pstruh obecný | 3.857 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 15

Potočák a lipan na vymření? 1. částKdyž začátkem 20. století uveřejnil profesor Antonín Frič, skutečně renesanční osobnost české přírodovědy, článek s výstražným názvem „Losos český na vymření“, tušil tehdy jen málokdo, jak prorocká jsou tato jeho slova. Uběhla však sotva tři desetiletí a chmurná předpověď pana profesora se bezezbytku naplnila. Tahy lososů do českých řek ustaly a tato nádherná lososovitá ryba zcela vymizela z našich vod. Trvalo pak více než šedesát let (což jsou zhruba 3 generace rybářů), než se započalo s pokusy o jeho opětovný návrat do našich vod, a přestože tyto reintrodukční snahy pokračují i dnes, budoucnost lososa na našem území je značně nejistá. Doby, kdy českými řekami proudila na trdliště tisícihlavá pestrobarevná procesí lososů, jsou už zřejmě nenávratně pryč...

 

lipan_pstruh.jpg

Naše pstruhové vody jsou nádherné, ulovit v nich rybu je však čím dál obtížnější.

 

Potočák a lipan na vymření?

Tento článek vychází v čase, kdy na našich pstruhových revírech vrcholí lipanová sezóna. Potočáci si již dopřávají zaslouženého odpočinku a muškaři se plně zaměřují na lipany, jejichž nádherný hřbetní praporec, podobný listům unášeným proudem, čeří hladiny pstruhových řek. Je tomu ale skutečně ještě tak? Dá se vůbec v současné době mluvit o nějakém ustáleném loveckém režimu na pstruhových vodách, při kterém sezóna potočáků plynule přechází v tu lipanovou? Patří v čase, kdy lov lososovitých ryb se spíše než kultivované pstruhařině podobá naháněné několika sádkových ryb, kterým ještě tuková ploutvička na hřbetě nezarostla do „granulového masa“, naše pstruhové revíry ještě potočákům a lipanům? 

 

lipan_pstruh.jpg

Pstruhů obecných v našich vodách povážlivě ubývá.

 

lipan_pstruh.jpg

U lipana je situace ještě tristnější.

 

Kdyby Antonín Frič žil v naší době, je docela dobře možné, že by z jeho pera vzešel text, který by v podobném duchu varoval před nebezpečím vymizení i posledních dvou našich původních druhů lososovitých ryb: pstruha obecného (slangově potočáka) a lipana podhorního. I tato slova by dnes možná ještě leckdo nebral vážně: vždyť většina z nás ještě pamatuje dobu, kdy se našimi pstruhovými revíry prohánělo těchto ryb všech velikostí bezpočet a pstruzi se dali chytat do rukou v každém horském potoce či říčce. Ovšem statistiky úlovků a další ukazatele hovoří jasnou řečí: potočáků a lipanů v našich vodách ubývá, a co horšího, mizí stále větší rychlostí. Pokud se tento trend nepodaří zvrátit, může dojít i k úplnému vyhynutí pstruhů obecných i lipanů, kteří jsou už dnes kriticky ohroženi. Když se kupříkladu podíváme na statistiky úlovků z pstruhových revírů na vodách Moravského rybářského svazu, pak zjistíme, že celkový počet úlovků klesl od roku 1990 (tedy za čtvrtstoletí) téměř trojnásobně. A jistě to nebude tím, že by dnešní rybáři oproti minulosti v takové míře preferovali metodu „chyť a pust“. Ještě mnohem varovnější je však podíl jednotlivých druhů ryb na celkovém úlovku. V roce 1990 byl jednoznačně nejlovenější rybou pstruh obecný. Po něm následoval lipan a až za nimi nepůvodní pstruh duhový. Na jednoho duháka se tehdy ulovilo zhruba 6 potočáků. Dnes je však situace zcela opačná. Téměř polovinu všech úlovků na pstruhových revírech tvoří pstruzi duhoví. Podíl pstruhů obecných je jen o něco více než třetinový a úlovky lipanů tvoří jen asi 2% z celkového počtu odnesených ryb. Z toho je patrné, že například úlovky lipanů klesly od roku 1990 zhruba dvacetinásobně a rok od roku se snižují (statistiky ze pstruhových vod ČRS vykazují velmi podobné tendence). Tato čísla jsou naprosto alarmující a vyplývá z nich jediné: pokud rychle nepřijmeme účinná opatření na záchranu našich původních lososovitých ryb, může lipany a potočáky čekat stejný osud, jako lososy obecné.

 

Proč mizí z našich vod?

Pokud rychle mizí z přírody nějaký původní živočišný druh, stojí za tím téměř vždy naše lidská bezohlednost, nezájem a netečnost. Do určité míry je to případ i pstruhů a lipanů, ale přesto se nedá říct, že by jejich osud nikoho nezajímal. Problém úbytku lososovitých ryb leží jistě mnoha lidem na srdci, o čemž svědčí i to, že se téma dokonce před časem dostalo do hlavní zpravodajské relace veřejnoprávní televize. I v rybářských časopisech a na internetových serverech je toto téma celkem široce diskutováno a medializovány jsou i výsledky různých výzkumů a statistik, na nichž se dá tento neblahý trend dobře dokumentovat. Dá se dokonce říct, že zájem o ochranu určitých živočišných druhů (v tomto případě rybožravých predátorů) stojí dnes v příkrém rozporu s ochranou našich původních rybích společenstev. I to je jeden z důvodů, proč se nedaří pokročit od slov k činům a přijmout zásadní opatření, která by aspoň nastartovala obrat. Na druhou stranu, černý mor, který rozsévají na našich vodách kormoráni, je jen pověstnou špičkou ledovce a bylo by alibistické všechno svádět jen na tyto pernaté zabijáky ryb. A bohužel právě k takovému alibismu se v rybářském prostředí velmi často uchylujeme. Za úbytkem našich původních lososovitých ryb přitom stojí mnoho – většinou vzájemně provázaných – faktorů. Jde o smrtící koktejl namíchaný z řady jedovatých extraktů. A nemálo ingrediencí jsme do něho přidali i my sami. Pojďme si tedy pojmenovat hlavní složky onoho jedu vyhánějícího původní lososovité ryby z našich vod:

 

lipan_pstruh.jpg

Kormorán stojí bezesporu za decimací mnoha našich pstruhových revírů, část problémů se však na něj také pouze svádí.

 

Predátoři

Jisté je, že rybožraví predátoři představují v současné době pro naše lososovité ryby jednou z nejvážnějších hrozeb. Nejde pouze o kormorány, ryby v pstruhových revírech ohrožují i volavky, vydry, američtí norci, černí čápi nebo ledňáčci. Synonymem pstružího škůdce se však stal především kormorán. A skutečně zimní řádění kormoránů stojí za decimací mnoha našich pstruhových revírů. Na podzim, jakmile se zhorší počasí na pobřeží Severního a Baltského moře, vyrážejí totiž tažní severští kormorání na jih. Jen na naše území jich každoročně doputují tisíce. Nejprve se soustředí na stojaté vody v rybničních oblastech a po zámrzu těchto ploch se přesouvají na nezamrzající úseky řek. A zde jsou schopni natropit nenapravitelné škody. Jen malé desetihlavé hejno je schopno přes zimu prakticky úplně vyrybnit menší pstruhovou říčku – za jeden den zklikvidují celou rybí obsádku v délce několika set metrů. Ušetřeny však nezůstávají ani naše největší pstruhové revíry, které tvoří tzv. sekundární pstruhová pásma pod přehradami. Kormoráni jsou schopni i tyto větší vody prakticky zcela vyrybnit. Co je však ještě horší, svým predačním řáděním rozvrátí celý křehký ekosystém pstruhového toku, který se pak není schopen přirozeně obnovit.  Příklad za všechny můžeme uvést z řeky Dyje pod Vranovskou přehradou, jedné z našich nejkrásnějších pstruhových vod. Zde se poté, co kormoráni zpustošili obsádku pstruhů a lipanů, výrazně přemnožila vranka, která požírá jikry těchto ryb, takže se jejich obsádka nemůže přirozeně obnovovat. 

 

lipan_pstruh.jpg

Obloha potemněla… V dálce se blíží „černá smrt“.

 

Ale samozřejmě nejen kormorán dokáže lososovitým rybám pořádně zavařit. I taková vydra umí menší pstruhovou říčku dokonale vyrybnit. Problémem se v posledních letech stal i americký norek, kterého ekologičtí aktivisté v bláhové víře, že pomáhají životu, vypustili z komerčních farem do volné evropské přírody, kde se nebezpečně přemnožil. I když norek není typický rybožravý predátor, je lov ryb jeho oblíbenou kratochvílí a zvláště na pstruhových vodách dokáže napáchat spoustu škod. Přítomnost volavek, ale třeba i ledňáčků, je pak velkým rizikem zejména pro plůdek a juvenilní ryby na chovných pstruhových potocích.

 

lipan_pstruh.jpg

Vydra si pochutnává na okounovi – pstruzi a lipani jí však „šmakují“ neméně.

 

Jak už však bylo naznačeno, predátoři nejsou rozhodně jediným problémem, který trápí naše pstruhovými toky. Navíc jsme v minulosti mnoha nešetrnými zásahy do tváře krajiny a vodního ekosystému připravili pro jejich dnešní rejdy doslova živnou půdu.

 

lipan_pstruh.jpg

Volavka ve svém přihrbeném postoji ostražitě sleduje pohyb pod hladinou – i těmto ptákům padnou každoročně za oběť tisíce pstruhů a lipanů.

 

Změny přirozeného prostředí

Dalším významným faktorem, ovlivňujícím život pstruhů, jsou změny v jejich přirozeném prostředí. Jak všichni víme, v minulosti u nás došlo k plošnému narovnání prakticky celé říční sítě, což vedlo k naprosté degradaci diverzity říčních toků. Také na pstruhových vodách se tyto nešetrné zásahy projevily, a to především v úbytku členitosti koryt toků. Pstruh jet typická teritoriální ryba, která k životu potřebuje dostatek vhodných úkrytů. V řekách, které mu nenabízejí vhodné úkryty, nemůže pstruh dobře prospívat. Navíc se nemá kam ukrýt před predátory, kterým tak naše vody nabízejí doslova prostřený stůl. 

Z některých výzkumů také vyplývá, že razantní úbytek pstruhů obecných souvisí i s otázkou potravní nabídky. Pstruh je typický bentický druh specializující se na larvy chrostíků, jepic, pošvatek, červy a měkkýše. Náletový hmyz tvoří jen potravní doplněk v letních měsících. Tam, kde je malé množství bentických organismů, je i pstruhů méně a navíc nejsou v dobré kondici. Paradoxem přitom je, že nižší úživnost lze dát někde do souvislosti i se zlepšením kvality vody, ke kterému v minulých desetiletích došlo.

 

Klimatické změny a hydrologický režim

Je nesporné, že v posledních letech čelíme zásadním klimatickým změnám (není rozhodně úkolem tohoto článku spekulovat, co je jejich příčinou) a je více než pravděpodobné, že abnormálních projevů počasí bude i nadále přibývat. Tyto extrémní výkyvy – kdy se v podstatě střídají sucha a povodně – jsou zejména pro malé pstruhové toky opravdu smrtící. Z hlediska vodohospodářského i rybářského jsme dosud věnovali pozornost především ničivým povodním, které se v nedávné minulosti prohnaly naší krajinou a zanechaly za sebou nevídanou spoušť. Ještě mnohem větší nebezpečí však zřejmě představuje oteplování a extrémní sucha, kterým v posledních letech čelíme. Sucho totiž na rozdíl od povodní přichází pozvolna, nenápadně, a proto je máme tendenci podceňovat. Jeho dopady však bývají mnohem drastičtější a mají – na rozdíl od povodní – dlouhodobý charakter. Dnes se již ukazuje, že dlouhodobá extrémní sucha mohou zcela rozvrátit vodní ekosystém, a to zejména na horních – pstruhových – částech toku. Obrovský problém představuje letní vysychání toků na chovných pstruhových potocích, které už dnes díky tomu mnohdy ani nemohou sloužit původnímu rybochovnému účelu. 

 

lipan_pstruh.jpg

Klimatické změny a nízké letní průtoky mají také zásadní vliv na rozvrat ekosystémů pstruhových vod.

 

Naproti tomu povodně a s nimi spojený zvýšený průtok představují nebezpečí zejména pro čerstvě vykulený plůdek. Rybka, která nenalezne vhodné klidnější místo v břehové linii, je stržena a odnášena proudem. Dochází přitom k tzv. ekologické smrti, kdy rybka v proudu zahyne nebo je odnesena do pro ni nevhodného prostředí, na které se nedokáže adaptovat. 

V neposlední řadě je třeba vzít v potaz i otázku hydrologického režimu na vodním toku, zejména výši průtoků, která ovlivňuje např. i úroveň znečištění a následně množství bezobratlých organismů ve vodě, na kterých jsou ryby potravně závislé. Vysoké průtoky samozřejmě také ohrožují plůdek lososovitých ryb (tento problém lze zaznamenat především při výtěru lipana v jarním období). Zde je nesmírně důležitá komunikace mezi vodohospodáři a rybáři, která by měla vést (při naplnění všech vodohospodářských úkolů a povinností) k dohodě o zajištění co největší stability výšky vodní hladiny, zejména v jarním období. Zájmy rybářů a vodohospodářů se sice na první pohled mohou jevit jako zcela protichůdné, ale tam, kde spolu lidé umějí komunikovat, se řešení prakticky vždy najde. 

 

lipan_pstruh.jpg

Vysoké průtoky na jaře mohou ohrozit především čerstvě vykulený plůdek lipana.

 

Toto však nejsou jediné problémy, které stojí za dnešní kritickou situací našich pstruhových vod. Zásadní roli hraje i hospodářská činnost, péče o genofond našich původních lososovitých ryb a s tím spojená otázka přirozeného výtěru a nedostatku generačních ryb schopných kvalitní reprodukce. A nesmíme samozřejmě zapomínat ani na lovecký tlak – i my rybáři jsme v nedávné minulosti nemalou měrou přispěli k tomu, že je dnes na naše pstruhové toky tak bezútěšný a smutný pohled.

Ale to už jsou palčivá témata, která rozvedeme v pokračování tohoto povídání o trudné přítomnosti a velmi nejisté budoucnosti původních lososovitých ryb našich vod. 

 

Pokračování příště

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Josef Ptáček

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

15 hodnocení, v průměru 3.9 hvězdičky

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Sobota 3. června 2017 v 10:10® Bořík

tragikomix> Nevím, proč tam nejsou. Třeba se jim tam nedaří, nebo tam jsou, ale dobře schovaní a ty je nevidíš.

Pátek 20. ledna 2017 ve 22:26@ pl

tragikomix> já myslím, že jich je víc: https://mapy.cz/letecka?…

Tedy náhonů, všechny nejsou od MVE, ale to je ve finále celkem šumák.

Tento příspěvek byl editován Pátek 20. ledna 2017 ve 21:27 uživatelem .
Pátek 20. ledna 2017 v 16:12® jepice-zruseno

tragikomix> Fakt je to tam tak špatný? Já znám MP část mnohem níže po proudu a ta se mi jeví být poslední dobou opět přiměřeně rybná, byť to stále není to, co bývalo. Možná tam tečou sr..ky od turistů z Krkonoš nebo je tam málo vody ???

Čtvrtek 19. ledna 2017 ve 23:18® tragikomix
tragikomix

Bořík> A teď mi řekněte jak to, že nejsou téměř žádní potočáci ani u nás na Úpě. 13 km pod Pecí pod Sněžkou kde je po cestě jedna vodní elektrárna, která má svůj náhon!? A teď jsem na Vás zvědavý.

Středa 14. prosince 2016 ve 23:38® Bořík

jepice> Omluv netřeba! Bylo něco špatně na mých mylných představách o fungování vodního biotopu s přihlédnutím k problematice sportovního rybolovu a údržby pobřežní vegetace, nebo jejího významu? Sděl mi prosím, ó Vševěde, kde jsem se zmýlil!

Středa 14. prosince 2016 v 16:04® jepice-zruseno

Bořík> Omlouvám se, chvilku mi trvalo, než jsem si udělal jasnější obrázek o Tvých příspěvcích :D Příště na Tvoje příspěvky reagovat nebudu.

Středa 14. prosince 2016 v 10:40® Bořík

jepice> Máš úplnou pravdu a nechápu, jak jsem si mohl myslet, že vegetace na břehu má smysl jako základní podmínka života na Zemi,fotosyntézy kyslíku a produkci vodních par, zpevnění břehů a životní prostor myriád organismů! Jak jen jsem si mohl myslet, že vegetace u vod zásadně ovlivňuje cyklický výpar vodních par a příznivě ovlivňuje mikroklima i makroklima v globálním rozsahu!Jak jen jsem si mohl myslet, že Tomlot akcentuje morálku regulérních rybářů a ignoruje vandalismus majitelů malých Vodních Elektráren, těch mikrohydroener­getiků, co doslova decimují vodní biotopy pro pár korun svými dynamy a turbínkami, které pro energetiku neznamenají ani pšouk!

Úterý 13. prosince 2016 v 17:07® jepice-zruseno

Bořík> Dodávám k tvé reakci na Tomlota, že některé MVE nemají ve starých ale platných provozních řádech ani minimální zůstatkový průtok a tak je někdy i poměrně těžké je za nahlášený „závadný stav“ pokutovat.

Úterý 13. prosince 2016 v 17:05® jepice-zruseno

Bořík> Zarostlé břehy jsou v důsledku pro někoho plus, pro někoho mínus. Slunce je nosičem energie, na sluníčku se vyhřívají tloušti, jak jsem psal, tak na slunci rostou i řasy, trochu více slunce by některým malým tokům rozhodně prospělo. Podíváme li se do dávné minulosti, značná část řek vypadala podobně, jako třeba horní tok Lužnice, meandry Stropnice nebo horní Vltavy. To jsou ostatně nejvíce zachovalé úseky vodních toků. Převážnou část podloží břehů tvořil kyselý písek nebo říční štěrk. Na výše zmíněných tocích příliš stromů a ani keřovitých vrb na břehu nenaleznete. Ostatní toky, na které postupně dopadaly důsledky odlesnění podhorských oblastí z přibližně 12. století, začaly být obklopeny úrodnou nivou. Úrodná půda kolem celého Labe je z velké části důsledek zásahů člověka a vyvinula se během středověku vlivem záplav. Člověk údolní nivy postupem času začal odvodňovat (Polabí, Třeboňsko) a hospodářsky využívat. Na přelomu 19. a 20. století byla již většina toků zasažena regulačními zásahy a vliv pravidelných záplav přestal být patrný. Vlivem hospodářského využívání však byly břehy holé vlivem prakticky nepřetržité potřeby organické hmoty a to je patrné i na všech starých záběrech ještě z 50. let. Od té doby se začala používat v zemědělství těžší technika, která na pobřežní části nestačila a také čím dál více lidí začíná žít městským způsobem života, topit uhlím či jinými fosilními palivy, přestávají se chovat kachny a králíci a v souvislosti s tím se zvětšila oficiální rozloha lesa v ČR a území „nikoho“ kolem vodních toků začala zarůstat. Následkem výše zmíněnéch zásahů se půda v údolních nivách eutrofizovala, postupně zmizel měkký luh a výsledkem je spousta vysokých olší na břehu toku, mezi nima rostou tak maximálně kopřivy, kterým se na eutrofní zastíněné půdě daří. Nutno také závěrem připomenout, že podle různých prací tvoří u ryb žijících v malých tocích značnou část potravy suchozemské organismy (hmyz). Těm se ale ve stínu obecně daří méně. Nejsem pro radikální odlesnění velkých částí břehů, ale určitá pestrost leckde chybí – zatímco místy máme holá rovná koryta, jinde máme naprosto zarostlé stinné části. Podle mne není ani jedna extrémní varianta správná.

Úterý 13. prosince 2016 v 0:53® Bořík

Tomlot> Tak jste mně setřel, a teď k věci: s těmi průtoky MVE to je jeden z určujících faktorů. Ač totiž byl v za císařství a I. republiky už stav MVe podobný jako v současnosti, rozdíl byl: nájemci revírů si své chránili a minihydroenergetici respektovali požadavky na průtok. Nikoli jako nyní, kdy si provozovatelé MVE činí, jak libo a ještě navyšují hladinu zdrží fošnami, aby přes jez netekl ani čůrek.Potom jsou stovky metrů bez vody,bez generačních ryb, bez rostlin a hmyzu a potěr se stává kořistí predátorů.To dělá hodně, víme, pane znalče!Směšným úvahám se smějte, ale než nás budete balamutit dál pamatujte, že na každém šprochu pravdy trochu!

Úterý 13. prosince 2016 v 0:34® RH
RH

Již se těším na pokračovaní a hlavně na to co z celého článku vzejde. Jen bych přiložil svůj osobni postřeh. Největší zlo jsme my lidi. Rád navštěvují těžko přístupná místa kam se nedá zajet co nejblíže autem, ale musite zdolat dost velký kus cesty a nemám problém s nachytánim jak množství tak rozmanitosti druhů a velikostí. I když, mnozí z kolegů chytajících třeba jen 1/2 říčního km od tohoto místa popisují řeku jako „mrtvou“. Jak psal níže Jepice o zlepšujícím se stavu na MP, plně s ním souhlasím a nebojím se napsat, že ten hlavní důvod byl značný pokles rybářského tlaku v minulých letech na těchto revírech, neb se o nich hovořilo jako o mrtvé voďě. Jak jinak si mám vysvětlit, źe na pstruhové části vody, která po pár km plynule (bez jezu) přechází do MP vody, avšak s velkým rybářským tlakem je s minimální obsádkou a o pár km dál na velice nepřístupné MP (ale stejné vodě) je ryb mnohonásobně více a lipana není problém zahlédnout v hejnech a velikostech o kterých se na pstruhové voďě hovoří jako o trofejní a ba i bájné velikostí ? A to nehovořím o mnohem větší přítomnosti predátorů – stopa vydry je zde na každém kroku. Přitom o pstruhové části slyším hotové horory o predaci a neúživnosti a chemickém znečištění(př. antikoncepce), ale nikdy ne o tom obrovském rybářském tlaku. Každopádně děkuji všem, za odvahu publikovat cokoliv o této problematice.

Tento příspěvek byl editován Pondělí 12. prosince 2016 ve 23:37 uživatelem RH.
Pondělí 12. prosince 2016 ve 12:37® Tomlot

Bořík> Statistika úlovků rozhodně není jediným a přímým ukazovatelem početnosti obsádky na daném revírů – přesto je však ukazovatelem exaktním a o mnohém vypovídajícím, který navíc jen podtrhuje nejen zkušenosti běžných pstruhařů, ale i výsledky ichtyologických průzkumů, které se ve věci kvality a početnosti obsádky lososovitých ryb na našich pstruhových vodách uskutečňují. Pokud klesnou úlovky lipanů dvacetinásobně, pak to jistě nebude tím, že by rybáři přestali umět lipany chytat, nebo je snad dvacetinásobně více pouštěli. To je opravdu velmi směšná úvaha. Hydrologický režim na pstruhových vodách je jistě vážným problémem ohrožujícím obsádku lososovitých ryb na mnoha pstruhových revírech a rozhodně se nesmí podceňovat. To je také v článku konstatováno. Nicméně rozhodně to není jediný, ale ani rozhodující důvod, proč z našich vod lipani a potočáci mizí, už proto ne, že problém s průtoky u nás existoval už dávno v době, kdy byl těchto ryb v našich vodách dostatek a velmi slušně tu prospívaly. Tvrzení, že tohle je ono „jádro pudla“, je nejen velmi odvážný „teoretický dohad“, ale i „praktická hloupost“.

Pondělí 12. prosince 2016 v 10:59® Bořík

jepice> Zarostlé břehy jsou v důsledku plus, poskytují stín a vegetace vypařuje do vzduchu vodní páru, čímž pozitivně ovlivňuje mikro- i makroklima.Jsem proto zádśadně proti kácení vegetace na vodních tocích vyjma případů ohrožujících bezpečí provozu.

Pondělí 12. prosince 2016 v 10:56® Bořík

Článek plný teoretických dohadů a praktických hloupostí. 1) jestliže se úlovky ryb neprojevují v přehledech, znamená to, že rybáři neumějí chytat, bo hodně pouštějí. Ale nejde vyvodit, že ryby ve vodě nejsou, to pan Lotocki popletl. 2)Jádrem problému jsou Malé Vodní Elektrárny MVE, jejich majitelé nehospodárným užíváním vody poškozují stabilní vodní průtok a tím životní prostředí vodních rostlin a živočichů.Tam je jádro problému, je to hydroenergetická mafie, spjatá předivem vztahů a zájmů s čilimníky a bojkotující jakékoli právní vypořádání zájmů na vodních tocích.

Sobota 10. prosince 2016 v 10:46® jepice-zruseno

Mám zkušenosti s lovem především na mimopstruhových vodách. V posledních letech se stále častěji setkávám se pstruhy na MP. Nedovedu si to přesně odůvodnit, ale zvyšující se čistota vody, menší úživnost v souvislosti se zprovozněním nových ČOV a možná také dostatek okysličené vody z těles jezů a odtoků z elektráren vedou k tomu, že se pstruhům na MP začíná lépe dařit, a to i v konkurenci jiných ryb. Co se kvantity ryb týče, mnohde ubývá v souvislosti s tím, jak se naše krajina a vodní toky mění. Udržet ustálený vodní režim je bezesporu problém, kterým by se měla naše společnost zabývat. Čistší vodu máme leckde již dnes, ale není tato méně úživná? Dalším projevujícím se jevem je zarůstání břehů vodních toků – oproti letům minulým dopadá na jejich hladinu mnohem méně slunce. S tím souvisí i menší množství řasových nárůstů. Posledním jevem, který mě napadá zejména při pohledu na malé toky, je jejich přehrazování. To sebou v důsledku nese jiný režim plavenin. Z horních částí nesené kaménky se usazují nad jezy a nepokryjí dno nižších částí. To pak postrádá přirozenou ochranu a proud postupem času začíná zahlubovat koryto do půdního podloží s velkou intenzitou. Vysoké břehy a úzká hluboká koryta postrádají tzv. litorální pásma, která jsou důležitá pro život drobných vodních organismů.