Pomalu každý den se mě někdo zeptá: „Ty chytíš rybu a pak ji pustíš? Proč je chytáš a přitom je nejíš? Jaký to má teda smysl?“ A mnoho dalších otázek. Určitě je mnoho z vás dostalo také.

Za sebe mohu odpovědět: Ano, jím ryby, ale ne každou. Třeba rybu, kterou vlastnoručně chytím, pustím! Proč? Jaký to má smysl je tedy chytat?

Protože miluju rybolov! Miluju chytání kaprů, přírodu a vše s tím spojené. Je to nezkrotná vášeň, láska, která nejde zastavit a s každou chycenou rybou, a především puštěnou zpět do vody, sílí. Copak by někdo dokázal zabít svou lásku? Jen opravdový psychopat!

Je smutné, že někteří lidé vidí kapra jen jako kus masa. Především nerybářům to nemá ani cenu pokoušet se vysvětlit, ale těm „rybářům“, kteří u vody čas tráví a ryby odnášejí, s těmi to nikdy nevzdám a stále dokola se jim to budu pokoušet vysvětlit.

Když na vlastní oči vidím, jak někdo odnáší 10 kg kapra, nebo i většího, jsem plný zlosti, nenávisti, lítosti, mrzutosti a určitě ne pochopení! Vždyť kolik let tahle ryba musela žít, aby z ní vyrostl takový skvost. Čím vším si musela za svůj život projít, kolik „dětí“ zplodila… Mnoho a mnoho otázek se slzami v očích se mi honí v hlavě při pohledu na škodolibě se smějícího člověka, který takovou rybu hodlá revíru ukradnout. Mnohokrát jsem si koledoval o výprask, když jsem viděl takovou rybu na břehu a já při otočení „masaře“, který hledal vezírek, jsem neváhal ani chvíli a rybu rychle vrátil do vody. Zpět tam, kam od přírody patří! To jsem si vyslechl nadávek. Ale mě to nevadilo, udělal jsem správnou věc! Věc, ve kterou věřím. 

 

 

Kolikrát jsem takového člověka doslova prosil, ať té rybě daruje život. Při otázce, jestli ji pustí, jsem se dočkal odpovědi: "Jo, pustím, do trouby." Tohle je opravdu smutné.

Určitě se takové chování najde i u mladých lidí, ale valná většina takto se chovajících lidí je staršího věku. A zrovna tihle lidé, kteří si neváží starého živého tvora, budou říkat o nás, mladé generaci, jak jsme nevychovaní a ničeho si nevážíme? Je to opravdu k zamyšlení.

 

 

V žádném případě netvrdím „chyť a pusť“ za každou cenu, to určitě ne, každý extrém je špatný. Já osobně jsem opravdu nikdy v životě nezabil ani jediného kapra a fakt už ani nevím, kdy naposledy jsem nějakého vzal třeba pro babičku, ale musí tady být také lidé, kteří si tu rybu odnesou. Jak by to za chvíli vypadalo, kdyby jen přibývaly nové a nové ryby, ale ty současné nikam nemizely? Byla by to katastrofa, totálně přerybněno, ryby by neměly dostatek potravy, dostatek prostoru, proto se musí ryby také odnášet. Ale v rozumné míře.

 

 

S člověkem, který si odnese například 5 ryb konzumní velikosti do roka, opravdu nemám problém a je to právě dobře, ale někdo, kdo odnáší od vody i více než 500 kg kapra ročně nebo ryby trofejních velikosti za účelem prodeje po hospodách či do soukromých revírů a obohacování se, z takových lidí mi opravdu dost pění krev v žilách a to neznám jen jednoho takového člověka ve svém okolí, ale hned několik.

 

 

Snad je zde alespoň někdo stejného názoru, jako já. Díky za Vaše vyjádření k tomuto tématu do komentářů a sdílení, aby se právě tohle myšlení dostalo k co nejvíce lidem! Nejlépe právě k těm, kterých se to přímo týká a alespoň trochu se zamysleli nad svým chováním a svými činy!

 

S pozdravem za Carp X team Miroslav Tomala