V předchozích dvou dílech tohoto seriálu jsme si řekli, co je to vlastně rybářský slang a jakým způsobem vznikala a stále vznikají neoficiální pojmenování těch druhů ryb, se kterými my rybáři přicházíme do styku. Rybářské prostředí je živé, rádi si mezi sebou vyprávíme barvité lovecké historky, proložené správnou dávkou rybářské latiny, a tak není divu, že tu slang jen kvete a rybáři češtinu nadále obohacují o nová a nová slova. V minulém díle jsme se dostali až k slangovým pojmenováním lososa obecného. Nyní v abecední posloupnosti budeme pokračovat dalšími druhy, které jsou součástí bohatého společenstva ryb našich vod.

 

Mník jednovousý

meň, mik, mík, ryba se žhavým srdcem, žaba 

Mník je nejaktivnější v zimním období – i proto se mu někdy poeticky říká „ryba se žhavým srdcem“

 

Poetické pojmenování ryba se žhavým srdcem si mník vysloužil díky svému způsobu života, neboť je nejaktivnější v chladném období roku. Jako by ho tedy v ledové zimní vodě pohánělo jeho rozžhavené srdce, které mu dodává sílu a energii.

Šmilauer (1971) uvádí staročeské názvy „meň“ i „mnik“, na Moravě někde „mik“, či „mík“. 

 

Mřenka mramorovaná

břeň, břenďák, břeňák, břínka, fousek, grundle, grundla, mržeinie, mřena, mřeně, mřenek, mřín, mřínek,  mřeň, mřeňka, sliž, žgrundla  

Grundle je starý německý název pro mřenku. Také proslavené staročeské grundle se původně připravovaly hlavně z mřenek.

 

Slangový název grundle pochází z němčiny. Starým německým slovem „grundle“ či „grundel“ se zřejmě skutečně nazývaly mřenky, ale zároveň asi i sekavci nebo hrouzci – viz dnešní německý název hrouzka Gründling.  I u nás se hrouzkům někdy také říká grundle či žgrundle.

Dnes je však třeba umět od sebe odlišit slangový název ryby a pokrmu.

Proslavené staročeské grundle, tradiční pokrm z drobných rybek upražených na pánvi, se původně opravdu připravovaly především z mřenek. Rieger (1860-73) uvádí název grundle pro pokrm zvaný „podolské řízky“. Dříve se proto rybka dokonce chovala ve speciálních rybníčcích a zatopených příkopech pro kulinářské účely. Dnes už slovem grundle nazýváme v podstatě jakýkoli pokrm z drobných rybek, podávaných vcelku, vč. těch mořských.

Šmilauer (1971) uvádí staročeské názvy „mřen“, „mreněk“, v novočeštině pak „mřín“, „mřínek“, „mřínka“, „mřeně“.

 

Okoun říční

brčoun, hltoun, okas, okaun, okyš, ostrýš, pruhovanej, švec, tygřík, vokas, vokoun, vokyš, wokaun

Množství slangových názvů okouna se vztahuje k jeho rodovému jménu, které dostal zřejmě podle velkých vyboulených očí.

 

Většina živých slangových názvů jsou různé slovesné variace na rodové jméno ryby, které se dá zřejmě odvodit od jejích velkých vyboulených očí (zvláště vytáhneme-li okouna z velké hloubky). Podobně jako ježdíkovi se někdy okounovi vzhledem k jeho ostrým ploutevním paprskům říká švec. 

 

Okounek pstruhový

Americký okoun pstruhový, okoun pstruhovitý, okounec pstruhový, okounek velkoústý, pstruhový okoun

Všechny tyto názvy se kdysi objevily ve starší literatuře, ještě předtím, než se ustálilo oficiální české pojmenování ryby. 

 

Ostroretka stěhovavá

cukparma, frgál, frgálek, jarky, nosál, nosek, nosen, ostrá, paduske, špeditérka

Ostroretka má podobně jako podoustev výrazný rypec a zvláštní postavení a tvar úst. I proto existují slangová jména společná oba tyto rozdílné druhy.

 

Ostroretka je typická ryba povodí Moravy, většina slangových názvů má proto kořeny na Moravě. Vycházejí přitom z typických morfologických znaků ostroretky – výrazného rypce a ostrých úst, sloužících k seškrabávání řas z říčních kamenů. Ostroretka je rybou podobnou podoustvi, se kterou si ji mnozí pletou, a také ve starší literatuře došlo několikrát k záměně těchto dvou druhů.  Skorkovský (1947) dokonce obhajuje název „podoustev“ pro ostroretku, protože v jiných slovanských jazycích to tomu odpovídá (slovinsky: podus, chorvatsky, srbsky a rusky: podust). Mást může i slovenský název této ryby „podustva obyčejná“, a také to, že některé slangové názvy (cukparma, nosál) používají někdy rybáři jak pro ostroretku, tak pro podoustev. Slangový název paduske se užíval pro ostroretky ve Slezsku, slovem jarky se zase označovaly mladé ostroretky na Bečvě.

 

Ouklej obecná

aukleg, auklegka, bělice, bělička, blejskavka, blyskavka, blýskavka, čudla, lapačka, ouklejka, perlička, perleťovka, perlová ryba, plodice, úklege, úklej, úkleje

Pro ouklej máme pěkné české pojmenování „bělička“.

 

Termín bělice pochází z německého „Weisfisch“ a je jím někdy nazývána i plotice či jiná drobná tzv. „bílá ryba“.  Jungmann (1835-39) použil ekvivalenty pro termín „plodice“: ryba, auklegka a bělice. Slovy perlička či perlová ryba se spíše než u nás ouklej nazývá v západní Evropě, neboť z jejích pomletých drobných stříbrných šupinek se dříve vyráběly umělé perly.   

 

Ouklejka pruhovaná

bělička pruhovaná, čolek, čorek, čorek pruhovaný, meresnička, ouklej pruhovaná

Také ouklejka je pro některé rybáře prostě „pruhovaná bělička“

 

Jak už jsme si řekli výše, českým ekvivalentem pro ouklej je bělice či bělička. Spisovatel a rybář Zdeněk Šimek v roce 1959 píše: „Bylo by snad vhodné, aby při některé z příštích úprav názvosloví ryb bylo pamatováno na pěkné jméno pro ouklej obecnou. Snad by se mohla jmenovat prostě „bělice“ a ouklejce pruhované bychom mohli říkat „bělička“. Termíny ouklej a ouklejka se však v češtině vžily a i mezi rybáři se běžně používají. 

 

Parma obecná

královna řeky, mrena, parmice

Původní praslovanský název ryby je merna – viz například dnešní slovenské pojmenování parmy mrena . Toto jméno však bylo v češtině z neznámého důvodu přeneseno na zcela jinou rybu – mřenku.  

 

Perlín ostrobřichý

červenopeřice, červenice, červenička, drůždě, merlín, perlin, perlín rudoploutvý, peřice, rudoun, rotojgle, ruka, šenkýřka, zlatá, zlatka, zlatnice, zruka

Perlín je známý zejména pod slangovým pojmenováním „červenopeřice“, které dostal podle svých karmínově zbarvených ploutví.

 

Šmilauer (1971) uvádí, že jméno „perlín“ bylo zavedeno A. Fričem. Perlín čili merlín (někdy též „medlín“ – záměna písmen „m“ a „p“) bylo známo předtím na pražském rybím trhu. Červenopeřice či červenice je běžné označení pro perlína, užívané mezi rybáři po celé republice. Spisovatel a rybář Jiří Mahen v roce 1927 píše: „Český název „červenopeřice“ není už dnes přiléhavý, stejně jako název „perlín“. Oba jsou odvozeny od slova pero = ploutev, což ovšem není dnes nic srozumitelného. Lid většinou říká zcela pěkně „červenička“. Přesto se jméno perlín postupně vžilo a dnes je běžně používáno. Anonymus (1980) se naopak jména „červenopeřice“ zastává a píše: „přes svou podivnost a dá se říci nelogičnost je to jméno velmi výstižné. Proto jej někdy přebírají i největší rybářské kapacity a vědecké ústavy a často se objevuje v jejich zprávách a publikovaných pracích. Červené peří pochopitelně nemá s touto rybou nic společného, jde o červené ploutvičky, ale musíme přiznat, že kdo toto pojmenování vymyslel, musel mít jednak fantazii, jednak nesporný cit pro jazyk.“

 

Piskoř pruhovaný

čík, pískora, pískava, piskura, pískoř, piskoř bahenní

Piskoř dostal své jméno a některá slangová pojmenování podle charakteristických pískavých zvuků, které vydává po vytažení z vody.

 

Název ryby i většina slangových tvarů jsou odvozeny od slova pískat, neboť ryba, pokud ji vytáhneme z vody na souš, vydává charakteristické zvuky, podobné pískání. Tyto zvuky jsou způsobené střevním dýcháním, kterým si piskoř pomáhá, aby mohl přežít v silně zabahněných vodách chudých na kyslík. 

Již Frič (1859) píše: „Druhy u nás žijící, jsouce do ruky chyceny, vydávají zvláštní zvuk, což jejich česká jména píškoř, mřeňka a sykavec dobře naznačují.“

 

Plotice lesklá

plotice dunajská, plotice lesklá dunajská, plotice podunajská

Termínem plotice lesklá dunajská byla tato ryba, která je u nás v současnosti považována za vymizelou, nazývána i oficiálně. Taxonomické revize a diskuze o postavení taxonů vyústily v poledních letech k závěru, že dřívější sporadické nálezy ryby z našeho území by se správně měly přiřazovat k druhu plotice podunajská.

 

Plotice obecná

bělice, bílá, červenka, červenoočko, haňačka, očko, perza, plácačka, plotňa, ploťka, radoun, radounek, spodní bělice

Plotice je pro mnoho rybářů prostě „červenka“. Toto jméno dostala podle zbarvení duhovky oka.

 

Jedna z našich nejhojnějších ryb si pochopitelně také vysloužila celou řadu slangových pojmenování. Nejběžnější je označení červenka, pod kterým je možná známější, než pod svým skutečným jménem. Toto jméno dostala podle zbarvení duhovky oka. Často se plotici říká i očko či červenoočko, nebo se obecně označuje jako bělice či prostě bílá. Výrazem radoun se v jižních Čechách nenazývají jen plotice, ale i proudnící a jiné druhy bílých říčních ryb. 

 

Podoustev říční

cukyna, cukparma, frgál, hustera, nosák, nosál, nosatá, padoustev, padusta, padustew, padustwa, paroustev, podaustew, podhouště, podoustev nosák, podústew, podúšť, poroustev, senařka, židovka 

„Zlatá paroustev“ v době před třením.

 

Je známo staročeské jméno „podust“, v novočeštině pak paroustev, poroustev, padoustev, v moravském nářečí podúzva, poduzdev, podústva. Antonín Frič píše: „Tlustý a vyčouhlý rypák přesahuje ústa zcela, a proto musejí tato na spodní straně ležeti, z čehož jméno pod – oustev povstalo,“  

Čáp (1968) uvádí název „senařka“ pro podoustev drobnější, která nemá nápadný masitý výčnělek na rypci. Na jižní Moravě je běžné slangové označení cukyna či cukparma. Jak už bylo výše zmíněno, některé slangové názvy se užívají i pro ostroretky. Palivec (1968) uvádí pro rody ostroretka a podoustev společně tyto slangové výrazy: pyskatá, nosatá, křivonoska, křivák, nosál, ale také cukparma, cukyna, frgál, senařka, hustera, jarka a šulka. Hnízdo (1968) píše, že rybáři rozeznávají „paroustve černé“ (velké, které braly na hnojné červíky při jarním chytání) a „paroustve zlaté“ (ty chytávali později). Zmiňuje zde zřejmě změnu zbarvení ryb v období před třením. 

 

Pstruh duhový

američan, amík, duhák, ocelový losos, pstruh americký duhový

Rozšířený je především slangový název duhák, který slouží k rychlé identifikaci této nepůvodní ryby od „potočáka“ – tedy původního pstruha obecného. Hnízdo (1968) zmiňuje název „ocelový losos“ a chápe ho jako jednu z forem pstruha duhového amerického, která k nám snad byla také dovezena.

 

Pstruh obecný

obecňák, potočák, potok, pravák

Naši původní lososovitou rybu pstruha obecného většinou nazýváme „potočákem“.

 

Především potočák a pravák jsou běžné slangové výrazy pro tuto naši původní lososovitou rybu – viz výše. Zároveň slouží k odlišení jednotlivých forem pstruha obecného: potočák – forma potoční, jezerák – forma jezerní, mořák – forma mořská. Existuje však především nepřeberné množství druhových názvů, které se během staletí objevily v literatuře a týkají se jednotlivých forem či „odrůd“ pstruha. Jen namátkou: pstruh skalní, lesní, podhorní, rybniční, lososový, ocelový, skotský, růžový, fialový apod.

 

Pokračování příště

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor