Připomeňme si, že slangem obecně míníme speciální vrstvu jazykových výrazů charakteristickou pro mluvčí náležející k určité zájmové nebo profesní skupině. Rozdíly oproti spisovnému jazyku spočívají především ve slovní zásobě. Rybářským slangem máme proto na mysli speciální pojmenování, která rybáři užívají v neoficiální mluvené komunikaci, v běžném denním styku, převážně mezi sebou. Z mluvené komunikace pochopitelně velká část jmen pronikla také do psané řeči. Slang přitom neoznačuje pouze předměty, osoby, místa či činnosti spojené s určitou profesí či zájmem, ale zároveň v těchto prostředích funguje jako výraz soudržnosti, signalizuje příslušnost mluvčího k dané skupině a podporuje i určitou cechovní hrdost.
Rybářský slang je jedním z našich nejstarších slangů, neboť vychází z prostředí starobylého rybářského povolání, z něhož se postupně rozšířil i mezi sportovní rybáře, kteří některé slangové názvy přirozeně přebrali a jinými rybářský slang obohatili a stále obohacují.
Bohatost rybářského slangu se snad nejlépe ukazuje na velkém množství nejrůznějších názvů, které stále používáme pro označení určitých druhů ryb. V úvodním článku tohoto seriálu jsme se několika větami zmínili i o zoologické nomenklatuře rybích druhů a řekli jsme si, že u většiny živočišných druhů rozeznáváme v konkrétním jazyce 3 stupně názvosloví – mezinárodní vědecký název – národní vědecký název – národní lidový název.
Příklad: Scardinius erythrophthalmus – perlín ostrobřichý – červenopeřice. Hájemstvím slangu je onen třetí stupeň – tedy lidové pojmenování v národním jazyce, které je však též často spojeno s různými nářečími nebo místní lidovou tradicí. Odborné a slangové názvy přitom ovšem někdy poněkud splývají, neboť i když by oficiální národní názvy měli po vzoru zakladatele zoologické nomenklatury Carla Linného vycházet z mezinárodního latinského názvu, ne vždy se to daří a ne vždy je snadné vzdát se jmen, která kolují jazykem po mnohá staletí. I proto mnoho dnes platných národních názvů ryb má kořeny v původním jazyce všech slovanských kmenů – praslovanštině (a přímo se tedy neodkazují k latinskému pojmenování), a jiné, které byly kdysi součástí ještě neustáleného oficiálního názvosloví, stále žijí v rybářském slangu. Oproti tomu některé názvy, které se třeba jen kdysi objevily ve starších literárních pramenech, jsou dnes už zcela zapomenuty a nežijí ani jako součást rybářského slangu. I těmto názvům, někdy i docela úsměvným, však budeme věnovat jistou pozornost.
V úvodním díle jsme si v abecedním pořádku představili první druhy ryb z pohledu jejich slangových jmen a dostali jsme se až k hlavatce obecné. Dnes si představíme další naše ryby, u nichž množství synonym a živých slangových pojmenování dokládají nejen bohatost rybářského slangu, ale i neobyčejnou fantazii jejich tvůrců a hravost a tvarovou ohebnost češtiny. Opět je však třeba upozornit, že seznam slangových a lidových názvů nemůže být ani zdaleka úplný a pokud jste se snad sami ve svém okolí setkali s nějakým zajímavým označením ryby, které v tomto výčtu chybí, neváhejte se o něj s námi ostatními podělit, nejlépe už v komentáři pod tímto článkem.
Hořavka obecná
hořčice, hořkál, otravka, otrávka, tepka, kotašle, trepka, hořavka duhová, duhovka
Název hořavka je odvozen od nahořklé chuti masa. Šmilauer (1971) uvádí také staročeské jméno „hořěvka“ či „hořěnka“.
Hlavačka mramorovaná, hlaváč černoústý
Názvy ryb z čeledi hlaváčovití jsou odvozeny od velké hlavy. Vzhledem k tomu, že se nejedná o naše původní druhy a ryby pronikají z Dunaje do moravských řek až v posledních letech, nemohla se na nich fantazie našich rybářů dosud pořádně vyřádit (to se však může brzy změnit). Presl (1823) uvádí pro rod „gobius“ (hlaváčovití) český název „wranka“.
Ryby z čeledi hlaváčovití pronikají na naše území až v posledních letech – snad i proto se na nich česká lidová slovesnost dosud nemohla do sytosti vyřádit.
Hrouzek obecný
babka, baba, breble, buchťák, dřezák, dřízan, hroust, hrejzák, hryzák, hřiz hříz, hrobařík, krysle, kulič, perleťák (z Českomoravské vysočiny), rejsek, řez, řezan, řezoun, řizoun, řízák, řízoun, řízek
Řízek je vžité lidové pojmenování hrouzka, rozšířené zejména v Čechách. Podle něj se také nádobě na uchovávání nástražních rybek říká „řízkovnice“.
Samotný název rybky je odvozen od slovesa „hroužiti se“ – jde tedy o rybu pohrouženou u dna. Šmilauer (1971) uvádí staročeský název „hrúz“ či „hříz“, v novočeštině pak (h)řízek, rus(ek), hrýzek, dokonce omylem i „rezek“ a „dřízek“.
Pro naši původní rybku hrouzka obecného se dochovala celá řada slangových synonym. Nejznámější je však pod jménem „řízek“.
Jelec jesen
čumec, derflák, hlaváč, jezuvě, jezůvě, jacek, jasek, jásek, jeseň, krásnoperka, májová ryba, merlin, nerflák, perlín
Samotný název jesen je poněkud nejasného původu (zřejmě pochází z němčiny), stejně jako většina slangových názvů. Zejména mezi moravskými rybáři se běžně užívá slangový výraz „jasek“. Gregor (1887) zmiňuje, že mu rybářka na pražské Štvanici nabízela jesena jako „perlína“.
Jelci jesenovi se zejména na Moravě v rybářském prostředí říká běžně „jasek“.
Jelec proudník
bělauš, bělice, břehák, déblík, jelčík, jeleček, perelník, proutník, zajíček, vodní zajíček
Mezi rybáři běžně používaný termín bělice je různě vyhraněn od přiřazení k jednotlivému druhu (např. jelec proudník, ouklej obecná apod.) až po souhrnný termín zahrnující dohromady všechny různé tzv. bílé ryby (perlín, plotice, cejn, tloušť atd.). Palivec (1985) uvádí jako slangový výraz pro jelce proudníka i „ručejník“ (zřejmě záměna s jelcem ručejníkem).
Jelec tloušť
Dyblink, klen, kleně, tloušťák, tlustej, tlustan, vodní prase, vodní sele
Název zřejmě odvozen od velké a masité hlavy (nikoliv od tloušťky), slangové výrazy „vodní prase“ či „vodní sele“ vycházejí z charakteristické všežravosti a nenasytnosti ryby.
Jelec tloušť alias tlustan dostal své jméno zřejmě podle své velké a masité hlavy.
Jeseter malý
jesetr, geseter (pro celý rod), sterleď, sterlet, sterleť (názvy pocházejí z německého der Sterlet)
Jeseter hvězdnatý
sevrjuga, sevrjuha
Jeseter velký
jeseter německý, kesek, štyrle
Ježdík obecný
baťa, gereš, jerež, obršvec, slinták, švec, ševčík, švícko, švíckoň, šrak, šuster
Široce rozšířené slangové jméno „švec“ dostala rybka podle paprsků hřbetních a prsních ploutví, ostrých a pichlavých jako jehly. Méně často se švec říká i okounovi, a také línovi (tomu ovšem z jiného důvodu – viz níže). Princ (1882) pro ježdíka uvádí v uvozovkách též název „ježek“.
Ježdík žlutý
sklenář, sklenářka, skřak, šrak pruhovaný, šrecr, šrécr, švec
Kapr obecný
Kapr si jako naše tradiční národní ryba vysloužil celou řadu slangových označení a lidových jmen, které se většinou vztahují k rozlišení jednotlivých vyšlechtěných forem:
Forma šupinatá: šupináč, pravák, kapr pravý
Forma řádková: řádkáč
Forma lysá: králík, lysec, lysák, lysej, špigl, špíglák, šupák, tarand, zrcadlový kapr (pozn.: některé tyto slangové názvy se nevztahují pouze na lysce, ale obecně na všechny vyšlechtěné formy s redukovaným počtem šupin).
Forma hladká: kožený, koženáč, naháč, nahý, holec, kapr holý
Kapr sazan: dunajský kapr, amurský sazan
Kapr koi: koják, zlaťák, kapr zlatý
Palivec (1969) uvádí ze slangových výrazů pro kapra též „kaprál“ a „pírtánek“.
Dědina et al. (1934) uvádí termín „lajdák“ pro velkého kapra (Soběslavsko).
Pro kapra se dochovalo množství slangových pojmenování, které se velmi často vztahují k jednotlivým vyšlechtěným formám.
Karas obecný
bahenní kapr, bahenní karas, karas bahní, karásek, katuška, kotaška, pravák, selský kapr, zlaťák
Kříženec kapra s karasem se na Moravě nazýval „pitruše“, uvádí se též kaprkaras, karas kaprový, karas zvrhlý či polokaras.
Pro tzv. zakrnělou formu se uvádějí názvy karásek, karas zakrnělý či karásek zakrslý.
Karas stříbřitý
stříbrňák, karas větší
Běžné označení nepůvodní formy karasa „střbrňák“ opět slouží k jeho rychlé identifikaci oproti příbuznému druhu: chytl jsem stříbrňáka – rozuměj karasa stříbřitého, vs. chytl jsem „praváka“ nebo „zlaťáka“ – rozuměj karasa obecného.
Frič (1859) píše, že karasa většího (rozuměj stříbřitého) lze od karasa menšího (obecného) odlišit „podle méně vysokého a tlustšího těla, menší a tlustší hlavy. Hřbet jest začernale zelený, do modra měnivý, břich zažloutle hnědý se zlatým leskem. Ploutve jsou černé, jen prsní a břišní jsou na počátku začernalé, duhovka černozelená.“
Tzv. okrasná forma karasa stříbřitého se označuje jako karas zlatý. Rieger (1860 – 73) uvádí pro člověkem vypěstované zlaté aberace karasů stříbřitých i termíny kapr zlatý a „rybička zlatá“.
Slangové pojmenování „stříbrňák“ slouží mj. k rychlé identifikaci karasa stříbřitého od jeho příbuzného, karasa obecného.
Koljuška tříostná
Bodlobřich, ježdík, koliška, koljuška ostnitá, ostrobřich, skoljuška
Šmilauer (1971) píše, že na ni upozornil Frič (počeštěný název „koliška“), od „kláti“ = píchati.
Lín obecný
Hlinie, lejn, línek, lenoch, klouzek, pomalej, ryba doktor, slizák, švec
Podobně jako ježdíkovi nebo okounovi se i línovi kdysi říkalo „švec“. Název však tentokrát nesouvisí s ostrými paprsky, ale zřejmě s charakteristickou línovou sliznatostí (ryba je „zasmolená“ jako švec).
Dříve se věřilo, že sliz a kůže lína mají léčivé účinky, i proto se mu v lidové mluvě někdy říkalo „ryba doktor“. V textech z konce 16. století se uvádí, že se živý pokládal na břicho lidem, stiženým žloutenkou, a nechal se tam tak dlouho, dokud neuhynul. Mrtví líni prý pak vypadali jako obarvení šafránem.
Sitenský et al. (1905 – 1924) uvádějí i názvy některých odrůd (lín jezerní, mazurský) a také název „modrý pstruh“ (něm. Blauforelle), pod kterým je lín prodáván v německých hostincích.
Dříve se věřilo, že kůže a sliz lína mají léčivé účinky. I proto se mu také říkalo „ryba doktor“.
Lipan podhorní
lipaň, lipen, lipeň, listen, květoň, květovoň, praporčík,smrdlan
Původ názvu stejně jako mnohá slangová pojmenování je zřejmě odvozen od slova „lupen“ – tedy list. Dříve byl lipan nazýván též květovoň, neboť vytažený z vody lehce voní po mateřídoušce. Naproti tomu poněkud hanlivé „smrdlan“ (dochovalo se z Pojizeří) vychází z toho, že maso lipana se po uhynutí velmi rychle rozkládá.
Lipanovi se v lidové mluvě též říkalo lipaň, lipen či lipeň. Jména jsou zřejmě odvozena od slova „lupen“.
Losos obecný
salmonid, losos atlantský, losos labský
V slangovém jazyce dnešních sportovních rybářů se termínem salmonid neoznačují pouze lososi, ale i pstruzi a siveni (podle latinského, ale dnes zejména anglického názvu čeledi lososovitých).
Pokračování příště
Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor a Štěpán Krejčí