Když se snažíme proniknout hlouběji do hájemství rybářského slangu, zjistíme záhy, kolika nejrůznějšími (a nejroztodivnějšími) jmény rybáři v průběhu staletí počastovali naše ryby a jak nesmírně slovesně bohaté toto prostředí je. Kolika jen jmény můžeme kupříkladu nazvat takovou drobnou a sportovně i hospodářsky málo významnou rybku, jako je hrouzek obecný: řízek, krysle, hrobařík, kulič, babka… ne, nevystřílejme veškerou baterii pojmenování na úvod a nechme si některá synonyma na později, kdy se budeme konkrétně věnovat slangovým a lidovým názvům jednotlivých rybích druhů. Ještě předtím se však zaměřme na samotný pojem rybářský slang.
„Boleň dravý“ – zejména na Moravě se v lidové mluvě názvy ryb stále vyslovují s „ň“ na konci.
Rybářský slang
Jak už bylo naznačeno, rybářským slangem označujeme speciální pojmenování, která rybáři užívají v neoficiální mluvené komunikaci, tzn. v běžném denním styku, převážně mezi sebou. Z mluvené komunikace pochopitelně velká část jmen pronikla do psané řeči, zejména do populární rybářské, ale i odborné ichtyologické literatury. Slang přitom neoznačuje pouze předměty, osoby, místa či činnosti spojené s určitou profesí či zájmem, ale zároveň v těchto prostředích funguje jako výraz soudržnosti, signalizuje příslušnost mluvčího k dané skupině a podporuje i určitou cechovní hrdost. Bude-li například někdo hovořit v rybářském prostředí o „hadovi“ či o „zubaté“, pochopí každý, že mluví o úhořovi a štice, ale zároveň je mu zřejmé, že mluví s někým, kdo chce být součástí této komunity, kdo chce, aby se s ním jednalo jako s rybářem. Slangová pojmenování ryb často využívají vtipu, ironie a tvarové ohebnosti češtiny (např. candátovi se říká candoš, candrbál či céčko, drskovi drsoň, drsňák apod.), většinou reagují na určité výrazné vlastnosti ryby, např. tvar těla (cejn alias placák, placka, lopata, lopaťák, zrcátko, vlaštovka), barvu kůže (úhoř alias drňák, rosák, olšák) nebo způsob života (jelec tloušť alias vodní sele či vodní prase).
Rybářský slang je přitom jedním z nejstarších našich slangů, neboť vychází z prostředí starobylého rybářského povolání a sahá tedy až hluboko do středověku (i proto je rybářský slang dosud nejbohatší v rybníkářské oblasti Jižních Čech). Z prostředí rybníkářského se postupně rozšířil i mezi sportovní rybáře, kteří některé slangové názvy přirozeně přebrali a jinými rybářský slang obohatili a stále obohacují. Rozšíření slangových výrazů pro ryby je však velmi různé. Některé se běžně používají mezi rybáři po celé zemi (např. cejnek malý je asi všude „skalák“ nebo karas stříbřitý „stříbrňák“) jiné jsou rozšířeny jen v určitých oblastech (často jsou pak spojeny s místní lidovou slovesnou tradicí či nářečím), některé se uchytily třeba jen v malé, omezené komunitě rybářů, z níž se však mohou postupně šířit dál, podobně jako například anekdoty či jiné projevy ústní lidové slovesnosti.
Zoologická nomenklatura rybích druhů
Než se zaměříme na jednotlivá pojmenování našich druhů ryb, vycházejících z neoficiálních lidových názvů a rybářského slangu, zmiňme se v krátkosti o samotné systematice určování názvů konkrétních živočichů. Vědecké názvosloví jednotlivých živočichů se řídí přísnými pravidly. Autorem této mezinárodní zoologické nomenklatury je švédský přírodovědec Carl Linné. Základním principem tohoto mezinárodního názvosloví je skutečnost, že každý druh je popsán dvouslovným latinským (nebo polatinštěným) jménem, např.: Cyprinus carpio (kapr obecný).
Kromě latinských jmen však samozřejmě existují také národní jména, která se řídí principy platnými pouze v dané oblasti, tedy v hranicích příslušného jazyka. I když se vědci jednotlivých zemí snaží dodržovat systém po vzoru Linného, ne vždy se to daří a ne vždy je snadné vzdát se názvů, které kolují jazykem po mnohá staletí, což se týká i názvů ryb. Dá se proto říct, že existují 3 stupně názvosloví:
1. Mezinárodní vědecký, tedy latinský název.
2. Národní vědecký název (těmito vrstvami oficiálního názvosloví se budeme zabývat v seriálu o etymologii názvů našich ryb, který bude na toto povídání o slangových a lidových názvech bezprostředně navazovat).
3. Národní lidový název. A právě tomuto třetímu stupni názvosloví ryb se budeme věnovat v tomto seriálu.
Candát alias bílý okoun, popelář, psí zub, morák, morčák, lupice, fogoš, šíl, candoš, candrbál, céčko, zubáč… Kolik ještě pojmenování pro candáta znáte vy?
Slangová pojmenování našich ryb
V literatuře dosud neexistuje kompletní soupis a vyhodnocení vývoje českých názvů našich ryb, což se pochopitelně týká i lidových a slangových pojmenování. Podchytit je v naprosté úplnosti ani není možné, neboť se pohybujeme v prostředí živého jazyka, který se neustále vyvíjí a proměňuje. Některé běžně používané slangové názvy našich ryb jsou ovšem velmi starobylé a setkáváme se s nimi už v nejstarších písemných pramenech, v nichž jsou zachovány první záznamy českých názvů našich ryb (jedná se zejména o tzv. Klaretovy slovníky z druhé poloviny 14. století). Je logické, že během 14. – 21. století průběžně docházelo ke vzniku a vývoji názvů našich ryb, ať odborných či slangových. Oficiální a slangové názvy někdy poněkud splývají, neboť během vývoje v některých případech docházelo k posunům v jejich používání – dnes slangový název mohl být kdysi výrazem používaným v odborné mluvě, např. kleně (tloušť), červenopeřice (perlín) či řízek (hrouzek). My se budeme snažit zabývat přednostně takovými výrazy, které dnes tvoří neoficiální jazykovou vrstvu a jsou tak součástí českého (ale i moravského a slezského) rybářského slangu, neopomeneme však ani některé starší neoficiální názvy jednotlivých druhů, které se kdysi objevily v odborné či populární rybářské literatuře.
Candát východní proniká na Moravu přirozenou cestu z Dunaje – proto i jeho starší neoficiální pojmenování candát dunajský či uherský.
K některým zajímavým slovům přidáváme i krátký rozšiřující komentář. Opět je třeba zdůraznit, že tento výčet nemůže být úplný, slangových názvů ryb je daleko víc a pokud jste se snad sami ve svém okolí setkali s nějakým zajímavým označením ryby, které v tomto výčtu chybí, neváhejte se o něj s námi ostatními podělit, nejlépe už v komentáři pod tímto článkem.
A nyní si již v abecedním pořádku představme jednotlivé lidové a slangové názvy druhů ryb, které jsou součástí naší ichtyofauny.
Amur bílý
rusák – tímto napohled poněkud pejorativním označením naši rybáři nenazývají pouze amury, ale i další ryby, které se k nám rozšířily či byly introdukované z východu, tedy i tolstolobika, tolstolobce, někdy i karasa stříbřitého nebo bolena.
Bolen dravý
boleň – staročeský název ryby. Pojmenování ryb s „ň“ se dodnes běžně užívá v lidové mluvě, a to zejména na Moravě – podobně i jeseň, siveň, lipeň, ale i pletňa, plotňa apod.
Candát obecný
bílý okoun – tento název se užívá mezi pytláky a rybáři, kteří loví nelegálně candáty v době jejich všeobecného hájení, kdy se z rybářsky cenných dravců smí chytat vlastně pouze okoun. V nadsázce se tedy říká, že do 15. června berou bílí okouni a od 16. června už jen candáti.
mořský okoun – Šusta (1884) píše: „Roku 1784 zavítali první candáti do rybníků Třeboňských. Mlynář Šputský chytil v Nežárce šest kusů, které správě velkostatku Třeboňského odvedl. Malým lístkem nařizuje úředník rybnímu, aby tyto candáty neb jak v účtu téhož roku uvedeny „mořské okouny“ nasadil do rybníka Rožmberského.“
popelář – candát se tak nazývá vzhledem k tomu, že rád konzumuje mršiny ryb a jiných vodních živočichů a dobře se proto chytá na „zamřelé“ nástražní rybky. Tímto výrazem se někdy označuje i úhoř nebo sumec.
šíl – zřejmě jde o nesprávný název odvozený z němčiny.
psí zub – podle charakteristického ozubení candátů, tzv. psích zubů.
zubáč – vychází ze spisovného slovenského pojmenování.
Další používané názvy: morák, morčák, lupice, fogoš, candoš, candrbál, céčko.
Šmilauer (1971) uvádí staročeský název cendát, na Moravě též sandát i sanítka.
Candát východní
Beršík, bršík, ruský candát, candát volžský.
Kol. autorů (1888 – 1908) uvádí název fogoš pro „candáta uherského a vůbec dunajského“.
Cejn velký
pražma, lopata, placák, placka, pleskáč, dlešec, dlešť, platejz, lopata, lopaťák, hrbatej, papírák, plétna, pletňa, švarcplétna, plotňa, pražma, slizovec, pravák, pitruše, plecháč, širočina –
většina těchto slangových názvů reaguje na charakteristický tvar těla cejna, který vypadá, jak říká s poetikou sobě vlastní Ota Pavel, jako „pánev rozteklého stříbra“. Slovenský název pleskáč, ale i staročeské dlešec a dlešť se dají odvodit ze zvukomalebných slov „dleskat, pleskat, leskat, kleskat“ a cejni dostali tato jméno podle charakteristického zvuku, který vydávají během tření, kdy svými těly pleskají o vodní hladinu.
vlaštovka, zrcátko – označení malých cejnů.
Cejn velký má velké množství slangový a lidových pojmenování, často narážejících na tvarjeho těla, které vypadá „jako pánev rozteklého stříbra.
Cejnek malý
skalák – běžný slangový název cejnka malého, který zároveň slouží mezi rybáři k rychlé identifikaci této ryby od ostatních cejnů: cejnek malý = skalák, stejně jako cejn velký = pravák, cejn sinný = siňák, cejn perleťový = perleťák.
další názvy: skaláč, dlešťák, pletník, křínek, vajska, taran
Cejnek malý je všeobecně známý jako skalák – toto pojmenování vede k jeho snadné a rychlé slovesné identifikaci od ostatních cejnů.
Cejn perleťový
perleťák
Cejn sinný
siňák, sinec, hubáč
Cejn sinný neboli siňák, ale též sinec či hubák.
Drsek menší,
drsoň, drsňák
Drsek větší
Berslík, berštík, kolec, kolek; stejně jako v případě drska menšího drsoň, drsňák. Samotné jméno drsek je odvozeno od drsných ktenoidních šupin ryby.
Drskové dostali své rodové jméno podle drsných ktenoidních šupin – proto se jim v lidové mluvě říká též drsňáci či drsoni.
Hlavatka obecná
Hlavatica, hlavátka, huch, huchen (odvozeno z latinského názvu). Ve starší literatuře se též setkáváme s názvy dunajský losos či dunajský siven.
Pokračování příště
Text: Tomáš Lotocki
foto: autor
Pěkná práce. Pobavilo :)